5 Cmo 6/2025-29

1.Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu Praze č. j. 20 Cm 208/2024-16, vydanému soudem dne 24. 10. 2024.

2.Z odůvodnění se podává, že žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž uvedl, že v řízení uplatněná směnka je směnkou zajišťovací, vystavenou k zajištění dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Jedná se o směnku blanketní, která byla v údaji směnečné sumy a splatnosti vyplněna žalobkyní, která tak měla učinit v souladu se smlouvou o vyplňovacím právu směnečném č. , Anonymizováno, . Podle žalovaného žalobkyně nevyplnila údaj o směnečné sumě a datu splatnosti v souladu touto smlouvou. Pokud byla směnka vyplněna nesprávně, mělo to přímý vliv na nesprávné určení výše nároku žalobkyně, na veškeré příslušenství a náklady řízení. Žalobkyně ničím neprokázala, že v rozhodné době byly naplněny důvody pro vyplnění směnky, nepředložila smlouvu o úvěru ani další důkazy prokazující splnění podmínek, na základě, kterých nastala splatnost směnkou zajištěného dluhu, a tím splnění podmínek pro vyplnění směnky v rozsahu směnečné sumy.

3.Soud prvního stupně s odkazem na zákonnou úpravu a zásadu koncentrace směnečného řízení v § 175 odst. 4 o. s. ř. konstatoval, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky vznesené v zákonné patnáctidenní lhůtě, v nichž musí žalovaný uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Skutkovými tvrzeními v námitkách vymezuje žalovaný předmět námitkového řízení a tím i skutkový stav, který bude předmětem dokazování a který musí být vymezen dostatečně konkrétně a přesně a nelze jej již dodatečně doplňovat. Aby bylo možné námitky žalovaného považovat za řádně odůvodněné a projednatelné, bylo by třeba, aby žalovaný uvedl konkrétní skutečnosti, kterými napadá samotnou směnku, důvod jejího vystavení, pohledávku, která má být směnkou zajištěna apod. Žalovaný však pouze obecně uvedl, že směnka byla vystavena k zajištění dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . S ohledem na to, že žalovaný ve svých obecných námitkových tvrzeních neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly být předmětem dokazování, z nichž by si soud mohl učinit alespoň hrubý obrázek o tom, jaké smluvní závazky mezi sebou účastníci řízení měli, jaký konkrétní závazek byl směnkou zajištěn, jaké bylo oprávnění žalobkyně ohledně vyplnění směnky a zda zde existují důvody, pro něž by měl být žalovaný uložené povinnosti zcela či zčásti zproštěn, nelze námitky žalovaného nelze vzhledem k obecnosti a neurčitosti považovat za řádně odůvodněné ve smyslu § 175 odst. 1 o. s. ř. Proto je podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.

4.Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž uvedl, že dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, byl zajištěn nejen předmětnou směnkou, ale také dalšími zajišťovacími instituty, zejména bankovní zárukou poskytnutou , právnická osoba, . On sám za situace, kdy nedisponuje všemi potřebnými informacemi, nemohl na rozdíl od žalobkyně specifikovat ani doložit správnou výši směnečné sumy. Soud nepřihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že směnku vyplnila v souladu se Smlouvou o vyplňovacím právu směnečném č. , Anonymizováno, . Soud svým striktně formalistickým přístupem, kdy pouze odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Cdo 785/12 a v něm přijaté závěry, upřel soud žalovanému možnost hájit jeho práva. Vyžaduje po něm informace, které nemá možnost získat, nadto ještě v tak krátké lhůtě. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5.Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné.

6.Z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 595 826 Kč s přísl. ze směnky, vystavené společností , právnická osoba, . na řad žalobkyně v Liberci dne 18. 9. 2019, na částku 1 595 826 Kč, splatné dne 14. 2. 2024. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 20 cm 208/2024-16, proti němuž podal žalovaný včasné námitky.

7.Z § 175 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že vydá-li soud prvého stupně k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, uloží v něm žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkazu uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je po povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Podáním námitek, které představují procesní obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu, se směnečný platební rozkaz rozhodnutí neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Námitkami je zahájena další etapa řízení, jejímž účelem je posoudit, zda směnečný platební rozkaz byl či nebyl vydán po právu, a proto je nezbytné, aby žalovaný již ve včas podaných námitkách vymezil rozsah, v němž směnečný platební rozkaz napadá a vylíčil skutečnosti, které jej podle jeho názoru zcela či zčásti zprošťují povinnosti směnku zaplatit. Z tohoto hlediska lze za odůvodněné námitky považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá; žalovaný totiž se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o níž je poučen ve směnečném platebním rozkaze, nemůže po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 195/2014, rozsudek ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007). Pokud žalovaný ve včas podaných námitkách pouze obecně uvedl, že předmětná směnka byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka k zajištění dluhu ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., která měla být vyplněna v souladu se smlouvou o vyplňovacím právu směnečném č. , Anonymizováno, a namítl, že žalobkyně při jejím vyplnění nepostupovala v souladu s vyplňovací smlouvou, je nutno uzavřít, že takto formulované námitky nevymezují rozsah, v němž žalovaný směnečný platební rozkaz napadá. Žalovaný by musel v námitkách vylíčit obsah smlouvy o vyplňovacím právu směnečném uvést, v čem nebyla tato smlouva žalobkyní dodržena či byla porušena a jaká správná výše směnečného peníze měla být do směnky žalobkyní doplněna. Žalovaný zcela nesprávně dovozuje, že pokud nedisponuje informacemi, na jejichž základě by mohl specifikovat výši směnečného peníze, který byla žalobkyně podle smlouvy o vyplňovacím právu směnečném č. , Anonymizováno, oprávněna do směnky doplnit, přenáší se důkazní břemeno na žalobkyni. Rozsah, v němž účastník nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, se vždy odvíjí od žalobou uplatněného nároku. V projednávané věci byl uplatněn nárok ze směnky, která je listinným cenným papírem ve smyslu § 514 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v němž je právo na její zaplacení inkorporováno. Majitel směnky nemá povinnost při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod jejího vystavení, obsah směnečné dohody ani uvádět, že se jednalo o blankosměnku. Z hlediska žalobou uplatněného nároku žalobkyně svoji povinnost tvrzení i povinnost důkazní splnila předložením platné směnky, na jejímž základě soud k jejímu návrhu ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem. Bylo zcela na žalovaném, aby v zákonné námitkové lhůtě řádně vymezil svoji procesní obranu proti povinnosti mu tímto směnečným platebním rozkazem uložené. To neučinil a nese proto důsledky s tím spojené. V postupu soudu, který námitky žalovaného, nesplňující požadavek na jejich řádně odůvodnění odmítl podle § § 175 odst. 3 o. s. ř., nelze shledat pochybení.

8.Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9.O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, proto nebyla náhrada přiznána žádnému z účastníků.