9 Cmo 201/2024-26

1.Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. , tituly před jménem, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, , již zaniklé obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , naposledy sídlem , adresa, (dále též jen „likvidátor“) odměnu ve výši 7 000 Kč a výrokem II. náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 1 535,90 Kč.

2.Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí s odkazem na § 195 o. z. a dále na § 7 odst. 1 a 2 a § 9 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“) tím, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci společnosti zohlednil míru jeho odborné kvalifikace, její rychlý průběh, jakož i míru jeho odpovědnosti, zároveň nepřehlédl, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace), a proto přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč. Ohledně náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorem v souvislosti s likvidací společnosti vyšel z předloženého vyúčtování, kdy přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 2 178 Kč (zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku), položku ve výši 4 840 Kč (vedení účetnictví společnosti v průběhu likvidace) a položku ve výši 867,90 Kč (poštovné a správní poplatky). Paušální částku za administrativní výdaje ve výši 2 000 Kč (kanc. potřeby, kopírování, telefon) soud nepřiznal, a to s ohledem na povinnost likvidátora doložit konkrétní výši hotových výdajů podle § 9 odst. 2 nařízení a odkázal. na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 243/2019 ze dne 29. 8. 2019 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 1/2019 ze dne 27. 2. 2019. Pokud jde o výdaj ve výši 7 000 Kč (archivace dokumentů společnosti na období 10 let), neshledal jej přiměřeně obvyklým a účelně vynaloženým, neboť jeho výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá. Nahlédnutím do registru smluv (srov. např. smlouvu ID 21716701) a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven (srov. např. www.archivace-dokumentu.cz/sluzby/cenik) soud dospěl k závěru, že cenou přiměřeně obvyklou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1,00 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. V případě likvidace, která nevedla ke zjištění žádného majetku společnosti, lze přitom důvodně předpokládat, že archivovaný materiál svým objemem nedosahuje celého 1 běžného metru (tj. cca 12 šanonů). Dále soud uvedl, že přestože je soudu známo, že komerční spisovna může podmínit poskytnutí své služby odběrem minimálně 1 běžného metru, je soudu z jeho rozhodovací činnosti rovněž známo, že likvidátor byl jmenován likvidátorem celé řady společností a pakliže byl likvidátor jmenován ve větším počtu případů, lze u likvidace nemajetných společností náklady na archivaci udržet pod hranicí 1 000 Kč, a to i v případě delegace této povinnosti likvidátora na třetí osobu. Vzhledem k tomu, že se soudu nepodařilo dohledat jakékoli informace o podmínkách poskytování archivačních služeb likvidátorem zvoleného poskytovatele (společnost , právnická osoba, .), když tento patrně nemá žádné internetové stránky ani nevystupuje jako smluvní strana v žádné smlouvě zveřejněné v registru smluv, nemohl soud účelnost takto vysokého výdaje odůvodnit žádnou zvláštní okolností. Soud proto uznal výdaj ve výši 7 000 Kč účelným pouze do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč. Vzhledem k uvedenému soud přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 11 177,44 Kč.

3.Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že míří jen do nepřiznané části odměny a náhrady hotových výdajů. Stran snížené odměny je názoru, že jeho činnost spočívá nejenom v prostém výkonu funkce likvidátora a statutárního orgánu, ale i v řídící činnosti ostatních služeb v rámci likvidace, které je třeba pro likvidaci společnosti. Likvidátor při své činnosti zadal provedení vlastních účetních operací specializované firmě (tj. provedení faktických účetních operací, sestavení rozvahy, výsledovky a zaúčtování jednotlivých účetních položek), přičemž však nemohl pověřit třetí osobu tím, co do účetnictví bude náležet, protože za obsah účetních dokumentů a jejich zařazení do účetnictví je zodpovědný statutární orgán společnosti, tedy likvidátor. Likvidátor proto nesouhlasí s pojetím stanovení výše odměny likvidátora, kdy sice přiznal zvýšenou odměnu na částku Kč 7 000,-, avšak zároveň výši odměny snížil, kdy důvodem pro snížení odměny mělo být delegování určitých činností, v tomto případě účetnictví a archivace. Likvidátor přitom opírá svůj názor o ustálenou rozhodovací praxi soudu (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016 č. j. 14 Cmo 322/2016 či 7 Cmo 169/2020-68 ze dne 21. 12. 2020 nebo 7 Cmo 273/2022 ze dne 6. 2. 2023), kdy soudem bylo deklarováno, že „...i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalostí právě platné legislativy. Po likvidátoru, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost...“. Likvidátor se proto domnívá, že jeho odměna neměla být krácena z důvodu toho, že účetnictví vyhotovila specializovaná firma či že dokumenty likvidované společnosti jsou v archívu třetí osoby. Likvidátor konstatoval, že v souvislosti s archivací neměl ani možnost nějakým způsobem přenést na třetí osobu povinnosti spojené s archivací, když základem pro archivaci je příprava dokumentů a firma, která provádí vlastní archivaci nemůže být likvidátorem k ničemu zmocněna ani ničím pověřena, naopak tato firma plní požadavky, které likvidátor v budoucnu na ní vznese nebo o které je požádá. Zdůraznil, že odměna pokrývá i takové náklady likvidace, které nelze detailně doložit tak, aby mohly být dle zákona likvidátorovi proplaceny (např. nájem, asistenti likvidátora, služby spojené s nájmem při výkonu funkce likvidátora, telefonování, kancelářské potřeby apod.), kdy doložení těchto nákladů není z technického hlediska možné a zákon žádný paušál likvidátorovi nepřiznává (jako např. advokátovi). Likvidátor se proto domnívá, že s ohledem na to, že i u nemajetných likvidací, kdy se zde vedou i podrozvahové účty se závazky společnosti jako v této likvidaci, a samozřejmě se dohledávají i věci pracovně právní (zda-li jsou zaměstnanci či nikoli) má být odměna stanovena ve výši Kč 10 000,-, tak jak je to dle běžné rozhodovací praxe soudu prvního stupně obvyklé.

4.Ohledně cele nepřiznané náhrady za archivaci namítl, že výdaj za archivaci zahrnuje veškeré úkony, které při 10letém období archivace lze se spisem provádět či lze předpokládat, že s ním mohou být prováděné (např. opisy listin, předkládání listin soudu, zapůjčení spisu, kontrola stavu spisu apod.), kdy i tyto služby jsou samostatně zpoplatněny. Likvidátor zdůraznil, že archivace nespočívá pouze v uskladnění listin na určitém místě, jak se asi mylně soud domnívá, ale archivace je souhrn činnosti, které jsou nezbytné pro to, aby listiny byly archivovány a s nimi během archivace i bylo nakládáno - k těmto činnostem patří např. zpracování evidence dokumentů, skartace dokumentů, vyhledávací služby, zakládání dokumentů, skenování dokumentů, doručování dokumentů, doprava dokumentů v rámci skartace, přeprava a zasílání dokumentů, zpětné zařazení dokumentů, manipulace, nakládka a vykládka spisů, apod. Cena za archivaci na 10 let ve výši Kč 7 000,- představuje denní částku Kč 1,918 (měsíční částka Kč 57,53), což při požadavku na skladné, suché prostředí, temperování apod. je přiměřená částka; současně je stále třeba mít na paměti i to, že tato suma v sobě zahrnuje nejenom konstantní částku za skladné, ale i částky variabilní (náklady každoročně se měnících nákladů v podobě tepla, elektro apod.) a i hodnotu lidské práce a dále i faktory inflační. Tato služba je kalkulovaná na 10 let dopředu bez ohledu na to, jaké ceny a náklady za archivaci (skartaci) budou za 10 let a tato cena zahrnuje i období, které překračuje 10 let, jelikož pro některé dokumenty je předepsaná delší doba archivace - například mzdové doklady, hlášení na sociální správu či na zdravotní pojišťovny apod. a i pro tuto dobu je třeba službu uhradit. Soud přitom likvidátorovi neposkytl žádnou zálohu na náklady likvidace.

5.Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši Kč 10 000,- a likvidátorovi se přiznává náhrada nákladů likvidace v plné výši (po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč), které je soud povinen uhradit.

6.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu nepřiznané odměny a náhrady hotových výdajů a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen ohledně nepřiznané odměny, nikoliv v rozsahu nepřiznané náhrady hotových výdajů likvidátora.

7.Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2020, je třeba vycházet z právní úpravy platné a účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.

8.Podle § 195 o. z. „Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.“9. Podle § 7 odst. 1 nařízení „Skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.“10. Podle § 9 odst. 2 nařízení „Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odst. 3, hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.“11. Podle výše citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech posuzované věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu.

12.V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, či ze dne 25. ledna 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023). Podle odvolacího soudu je v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora v částce 10 000 Kč. Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce, jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit, leč odpovídá jak člen statutárního orgánu. Rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů. Za okolnost odůvodňující odvolacím soudem stanovenou výši odměny lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od své výše popsané ustálené rozhodovací praxe, a proto za přiměřenou výši odměny likvidátora považuje rovněž částku 10 000 Kč, což znamená přiznat likvidátorovi dalších 3 000 Kč nad soudem prvního stupně již přiznaných 7 000 Kč.

13.Odvolací soud se dále zabýval náhradou hotových výdajů, které likvidátor v souvislosti s provedením likvidace společnosti vynaložil a jejichž náhradu požadoval přiznat, avšak jen v rozsahu odvoláním napadené a soudem prvního stupně nepřiznané částky.

14.Likvidátor požadoval přiznat náhradu za administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 2 000 Kč. Nutno zdůraznit, že likvidátora tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti odvolací soud proto tyto (nedostatečně specifikované a nedoložené výdaje) nepovažuje. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátora blíže specifikovány a doloženy, proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátor schopen tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019).

15.Likvidátor se v případě výdaje na archivaci odvolal pouze do nepřiznané částky náhrady, tj. pouze do rozdílu požadované částky 7 000 Kč a přiznané částky ve výši 3 650 Kč, tedy jen do částky 3 350 Kč (proti přiznané výši náhrady z logiky věci nebrojí).

16.Likvidátor dokládal vynaložení výdaje na archivaci ve výši 7 000 Kč fakturou č. 5/2024 vystavenou společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , v níž je uvedeno, že likvidátorovi je fakturována částka 7 000 Kč za náklady na archivaci dokumentů společnosti , právnická osoba, na období 10 let (2023 - 2033) /dále také jen „faktura za archivaci“/.

17.Odvolací soud výdaj na archivaci v soudem prvního stupně nepřiznané výši 3 350 Kč účelně vynaloženým neshledal. Vycházel přitom z následujícího.

18.Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

19.Podle § 2 písm. e) zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále také jen „z.a.“), „Pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.“20. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z.a. „Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).“21. Dle přílohy 1 z.a. jsou „dokumenty vzniklé z činnosti obchodních společností, družstev s výjimkou družstev bytových a notářů např. zakladatelské dokumenty, statuty, stanovy, jednací řády, dokumentace o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, účetní závěrky.“22. Podle § 3 odst. 4 z.a. „Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.“23. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny „Zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.“24. Z výše uvedeného vyplývá, že likvidátor má povinnost uchovávat příslušné dokumenty společnosti (viz výše) dle zákona o archivnictví a spisové službě. Není vyloučeno, aby likvidátor zajistil splnění stanovené povinnosti u třetích osob, ovšem jen tak, že bude zajištěna prostřednictvím osoby disponující koncesovanou živností vedení spisovny s tímto předmětem podnikání.

25.Likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat stanovené dokumenty společnosti vybral společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „společnost , Anonymizováno, “). Odvolacímu soudu je z vlastní činnosti - z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného na společnost , Anonymizováno, - známo, že předmětem podnikání této společnosti byl (a stále je) „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Ze zakladatelské listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku pro společnost , Anonymizováno, je pak odvolacímu soudu známo, že předmětem podnikání této společnosti je „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“.

26.Předmětem podnikání společnosti , Anonymizováno, tedy není vedení spisovny, k němuž by disponovala příslušnou koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny. Pokud si likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty vybral společnost , Anonymizováno, , jejímž předmětem podnikání není vedení spisovny, pak hotový výdaj ve výši 7 000 nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorovi nahradit. Přiznání odvoláním otevřené částky ve výši 3 350 Kč (nepřiznané soudem prvního stupně) nemá oporu v právní úpravě (§ 9 odst. 2 nařízení).

27.Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně stran odměny likvidátora změnil tak, že likvidátorovi přiznal na odměně dalších 3 000 Kč a ve výroku II. ohledně náhrady hotových výdajů likvidátora podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.

28.Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.