5 Cmo 95/2025-88

o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. května 2025, č. j. 37 Cm 244/2024-77

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 27.08.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:5.Cmo.95.2025.1

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění, že se zamítá návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků.

1.Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se zamítá návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků za odvolání (výrok I.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit ve lhůtě patnácti dnů od právní moci výroku I. usnesení soudní poplatek za odvolání ve výši 6 020 Kč (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ve věci vydaný. Po výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 6 020 Kč požádal žalovaný o osvobození od jeho placení. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí v odůvodnění vyjmenovaných a dále vlastníkem dvou vozidel. Je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 3. 3. 2025 a podle sdělení Úřadu práce České republiky - Ostrava se dne 12. 5. 2025 nedostavil na plánovaný termín schůzky. Na základě toho soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný nepravdivě vyplnil formulář o prohlášení fyzické osoby o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, když soudu zatajil nemovitý a rovněž movitý majetek. V evidenci uchazečů je žalovaný až od 3. 3. 2025, přičemž řízení o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo zahájeno již dne 15. 11. 2024. Žalovaný si nadto neplní své povinnosti, neboť se nedostavil na domluvený termín schůzky s pracovníkem úřadu, což může mít nepříznivé následky pro případné přiznání příspěvku v nezaměstnanosti. Tvrzení žalovaného a důkazy tak soud prvního stupně nepřesvědčily o odůvodněnosti jeho žádosti, když žalovaný neosvědčil, že jeho majetkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, a neunesl tedy důkazní břemeno, které ho k tomuto tvrzení tíží. V té souvislosti soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4856/2014, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1967/2015, z nichž citoval podstatné závěry. Žádost žalovaného o osvobození od poplatkové povinnosti byla proto zamítnuta a žalovanému bylo uloženo soudní poplatek ve výši 6 020 Kč zaplatit ve lhůtě patnácti dnů od právní moci výroku I. usnesení.

2.Žalovaný se proti výroku I. usnesení včas odvolal a navrhl jeho zrušení a přiznání osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu. Namítl, že soudem prvního stupně zmiňovaná vozidla již nevlastní, neboť byla prodána do zahraničí. Jde přitom o běžnou situaci při vývozu ojetých vozidel, že tato zůstala na jeho jméno evidována. U nemovitostí vlastní žalovaný pouze podíly na pozemcích bez reálné tržní hodnoty, a navíc na nich váznou zástavní práva v exekuci, což znemožňuje jejich prodej či ekonomické využití. Tyto skutečnosti soud prvního stupně zcela přehlédl. Žalovaný uvedl, že nemá pravidelný příjem, je veden na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, bydlí přechodně u známého bez nájemní smlouvy a žádné reálné příjmy k úhradě poplatku nemá. Podle žalovaného postupoval soud prvního stupně zaujatě a nepřiměřeně přísně, když bez hlubšího zkoumání rozhodl o nevěrohodnosti žalovaného, aniž by mu umožnil doložit relevantní listiny.

3.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku I., a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.

4.Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

5.Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Na žadateli o osvobození od soudních poplatků přitom je, aby vůči soudu úplně a pravdivě vyjevil své celkové poměry. Účastník, který o osvobození žádá, tak musí nejen uvést všechny rozhodné skutečnosti stran svých poměrů, ale tyto současně prokázat předložením vhodných důkazních prostředků, a to především listin existenci těchto skutečností osvědčujících. Nevyjeví-li účastník všechny okolnosti směrodatné pro úvahu soudu, popř. nedoloží-li potřebné důkazy (listiny), nelze mu požadované osvobození přiznat.

6.Z obsahu spisu se podává, že žalovaný napadl včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 4. 2025, č. j. 37 Cm 244/2024-46, kterým byl ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 36 403 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

7.Co se týká poměrů žalovaného, vyšel odvolací soud ze zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě vlastního šetření a na základě listin jemu žalovaným předložených. Zohlednil přitom zejména to, že žalovaný podle prohlášení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 7. 5. 2025 nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání či z jiné samostatně výdělečné činnosti a z hmotného a sociálního zabezpečení. Žalovaným přitom nebylo žádným způsobem vysvětleno, proč není zaměstnán, pakliže je v tak nepříznivé majetkové a finanční situaci, jak jím byla vylíčena. Přehlédnout pak nelze, že žalovaný nepobírá příjmy z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání ani žádné dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi. Byť o sociální dávky není nikdo povinen žádat, je pro odvolací soud překvapivé, že žalovaný, který své poměry popisuje jako krajně nepříznivé, této možnosti nevyužije. K tomu, co výše bylo uvedeno, odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014, v němž tento konstatoval, že v případě, kdy žadateli o osvobození od soudních poplatků nebrání v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky.

8.Žalovaný nadto vůči soudu prvního stupně ani vůči odvolacímu soudu nevyjevil, jaké jsou jeho výdaje, když v prohlášení ze dne 7. 5. 2025 ohledně těchto ničeho neuvedl. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014).

9.Pominout pak nelze tvrzení žalovaného o prodeji dvou vozidel, na jejichž vlastnictví soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení poukázal. Třebaže žalovaný neuvedl, za jaké částky byla vozidla prodána, lze předpokládat, že z jejich prodeje získal prostředky, které by k úhradě soudního poplatku ve výši 6 020 Kč mohly sloužit.

10.Vzhledem k tomu, že samozřejmým a nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalovaného podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků (a to ani částečné) splněny.

11.Napadené usnesení je tedy ve výroku I. věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem potvrzeno podle ustanovení § 219 o. s. ř., a to ve znění, jak uvedeno ve výroku I. usnesení odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně uvedl, že se zamítá návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků za odvolání, třebaže žalovaným bylo žádáno osvobození od soudních poplatků pro celé řízení.

12.Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	5 Cmo 95/2025-88
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Iva Horáková
Datum rozhodnutí	27.08.2025
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:5.Cmo.95.2025.1