12 Cmo 81/2024-130

1.Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a nevyhověl její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná před konáním prvního jednání ve věci dne 20. 10. 2023 požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, když se snažila o zajištění právního zastoupení, vzhledem k její ekonomické situaci ji však nikdo není ochoten hájit, zatímco proti ní stojí zkušený právník na straně žalobkyně. S odkazem na ustanovení § 138 odst. 1 a § 30 o. s. ř. uzavřel, že v daném stadiu řízení nelze obranu žalované hodnotit jako svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva. Pokud jde o její poměry, ve vyplněném formuláři žalobkyně uvedla, že za rok 2020 vykázala ztrátu 1 386 226 Kč, za rok 2021 pak ztrátu ve výši 2 214 210 Kč a za rok 2022 ztrátu ve výši 76 181 Kč (doloženo přiznáními k dani z příjmů právnických osob za roky 2020-2022 včetně rozvah a výkazů zisku a ztráty. Nemá žádné movité či nemovité věci (nedoloženo), má účet u , právnická osoba, . s konečným zůstatkem – 952,26 Kč (doloženo výpisy z účtu za období od 1. 5. 2023 do 30. 11. 2023), další dva účty u , Anonymizováno, . byly již zrušeny (doloženo výpisy z obou účtů). Dále uvedla, že utrpěla významné ekonomické ztráty v důsledku „covidistických restrikcí státu“ a nezákonného postupu dvou společností za současného zneužití Policie ČR. Nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a je bez jakýchkoli příjmů či rezerv.

2.Soud zdůraznil povinnost žadatele úplně a pravdivě vylíčit své poměry jako jeden ze základních předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a uvedl, že tuto svou povinnost žalovaná nesplnila, neboť neuvedla všechny rozhodné skutečnosti a nepředložila všechny potřebné listiny. Své tvrzení o absenci jakéhokoli majetku větší hodnoty ničím (např. negativním výpisem z katastru nemovitostí) nedoložila, stejně jako tvrzení o zrušení účtů u , Anonymizováno, vedoucí k nemožnosti předložit výpisy z nich za nejaktuálnější měsíce. Zejména však soud z doložených výpisů i vlastního prohlášení žalované nemohl učinit jiný závěr než ten, že žalovaná poslední roky nevykonává žádnou ekonomickou činnost. Nemůže proto důvodně očekávat, že bude v tomto stavu dále podporována tím, že jí budou přiznávána beneficia, jakými je osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce z řad advokátů, a tyto náklady de facto přenášet na ostatní daňové poplatníky. Co se týče tvrzení, že současná situace byla způsobena státními opatřeními za epidemie COVID-19, toto nebylo nijak doloženo, a soud si tyto údaje nemohl ověřit ani porovnáním její ekonomické činnosti s dobou dřívější, když žalovaná po převážnou většinu své existence (mimo roky 2018, 2021 a 2022) neplní své zákonné povinnosti a nevkládá příslušné listiny do sbírky listin v obchodním rejstříku. Nelze proto ani ověřit správnost přiznání a účetní závěrky za rok 2020, která neobsahuje ani razítko příslušného Finančního úřadu. Stejně tak tvrzení, že je pouhou obětí nezákonného postupu dvou jiných společností za součinnosti Policie ČR, zůstala čistě v rovině obecné a nebyla ničím doložena. Soud si tak nemohl udělat ucelený přehled o majetkové situaci žalované, a současně i pokud by žalovaná skutečně žádnými prostředky nedisponovala, pakliže již nevykonává vůbec žádnou činnost, včetně té uvedené v obchodním rejstříku, osvobození od soudních poplatků by jí i tak nebylo možné přiznat. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. napadeného usnesení. Protože přiznání osvobození od soudních poplatků je nezbytným předpokladem pro ustanovení zástupce, nezbylo, než žalované výrokem II. usnesení navrhovaného právního zástupce z řad advokátů neustanovit. Závěrem soud uvedl, že s ohledem na okolnosti dané věci nemá soud za to, že by bylo zastoupení žalované advokátem nutné.

3.Žalovaná podala proti usnesení včasné blanketní odvolání, které na základě výzvy soudu (a po prodloužení jím stanovené lhůty) doplnila podáním ze dne 8. 2. 2024, v němž uvedla, že v době uplynutí „1. šikanózní 5-denní lhůty, tedy 25.1.-30.1.2024“ byl předseda představenstva žalované mimo místo svého pobytu a mimo dosah svého počítače s veškerými podklady pro doplnění odvolání z důvodu péče o svou nemocnou matku. Poté, co dne 8. 2. 2024 otevřela žalovaná svou datovou schránku, aby reagovala na přípis soudu, zjistila, že soudem byla stanovena lhůta do 6. 2. 2024, kterou si určila sama žalovaná, a není závazná ani propadná. Soudem měla být stanovena lhůta až po uplynutí desetidenní lhůty k doručení písemnosti fikcí. V opačném případě lze vážně pochybovat o nepodjatosti soudce JUDr. Daniela Šťastného ve vztahu k žalované a jejímu předsedovi představenstva. Žalovaná dále namítla, že jen v průběhu roku 2023 byla osvobozena od soudních poplatků ve třech jiných řízeních a předpokládala, že soudy budou rozhodovat stejně, pokud vychází ze stejných důkazů a podkladů. Je patrné, že asistent Mgr. Minařík, zřejmě na pokyn podjatého soudce JUDr. Šťastného, hledá nesmyslné nedostatky, jen aby mohl odůvodnit svůj právní paskvil. Jiným soudům včetně MS Praha stačilo vyplnění formuláře o majetkových poměrech a zřejmě si samy lustrovaly majetek žalované v příslušných rejstřících. Pokud Mgr. Minařík neví, že může z pozice soudu požádat katastr nemovitostí o lustraci nebo vyzvat žalovanou k doplnění, jinak nemá na svém místě co dělat. Stejně, pokud jde o výpisy účtů, měl požádat banku. Z přípisu pana Mgr. Minaříka, aniž by to podložil odůvodněním v zákoně, lze vyvodit jednoznačný závěr: stát a Policie ČR má zásadní podíl na současné situaci žalované, kdy již není schopna podnikat, ale přesto že žalované byla způsobena výše uvedená újma již státním „covidismem“ a nezákonným postupem Policie ČR, tak upřeme žalované právo na advokáta osvobození od SOP, jen proto že se to soudu nehodí, protože chce vyhovět nadnárodní společnosti , právnická osoba, . a nezajímají ho okolnosti, žalovaná se tak nebude moci účinně bránit zástupcem advokátem a bude jí tak odebráno nejen právo dle Listiny na právní zastoupení, ale i na spravedlivý proces. V podání ze dne 12. 2. 2024 žalovaná dále uvedla, že podle Prohlášení doložila výpisy z účtů u , právnická osoba, za poslední tři měsíce. Žádné jiné účty žadatelka v této době u bank neměla. Z vlastní dobré vůle doložila pro úplnou informaci soudu také výpisy z účtů u , Anonymizováno, za období od května do července, resp. srpna 2023. Neporušila tedy žádný požadavek uvedený ve formuláři. Odvolatelka dále odkázala na své podání ze dne 8. 2. 2024, v němž uvedla, že jí bylo opakovaně v jiných řízeních přiznáno osvobození od soudních poplatků a případně ustanoven advokát, přičemž vyplnila „povícero takových totožných formulářů a v bodě 2 odpovídala konstantně stejně, tedy že nevlastní žádné nemovité věci, a tato odpověď byla vždy dostačující; ostatně byla v souladu s požadavky soudu ve formuláři. Vzhledem k zachování právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování jednotlivých soudů v totožné věci žadatelka nepředpokládala, že by se soud „asistentem , Anonymizováno, a soudcem , Anonymizováno, odchýlil od praxe jiných soudců.“ Pokud tedy soud trval na doložení skutečností uvedených v bodě 2 a 3 tohoto přípisu, nad rámec požadavků uvedených ve formuláři, byl povinen podle o. s. ř. žalovanou k takovému doložení vyzvat a nikoliv alibisticky tvrdit, že žalovaná nepravdivě vylíčila své poměry. Dále odvolatelka uvedla, že „skutečnosti covidismu jsou obecně známé“, dne 17. 1. 2020 byl proveden nezákonný zásah údajných nových nemovitosti ve , adresa, , kde provozuje maloobchodní činnost, a to za zneužití Policie ČR, čímž byla zbavena příjmu, jelikož podnájemníci byli lstí vyhnáni z nemovitosti a bylo jim uloupeno zboží a materiál v celkové hodnotě 3,5 mil. Kč, což mělo spolu s „covidismem“ dopad na ekonomickou situaci žalované. Tato skutečnost je vylíčena ve spise sp. zn. 15 C 199/2020, který je veden u Obvodního soudu pro Prahu 1. V pozdějším období žalovaná pouze rozprodala zbytky materiálu a zboží. V současné době vede několik sporů v této věci, z nichž jeden byl již pravomocně skončen. Z uvedeného lze dovodit kritickou situaci žalované, neboť druhá strana rozhodnutí soudu ignoruje a již 4 roky zadržuje nezákonně majetek subjektů zmíněných v řízení sp. zn. 15 C 199/2020. Dále žalovaná vznesla námitku podjatosti soudce JUDr. Daniela Šťastného, odůvodněnou tím, že „vydal dne 31. 1. 2024 usnesení č. j. 7 Cm 30/2023-91, ve kterém určil žalované lhůtu nikoliv od data doručení ale pevné datum a to kratší než je 10 denní lhůta určená k doručení datové zprávy účastníku řízení, když tato zpráva byla odeslána do datové schránky žalované dne 1. 2. 2024, měla být určena lhůta po 10 denní lhůtě, po které je zpráva doručena, i kdyby si ji žalovaná nevyzvedla, tj. po 11. 2. 2024.“ Podle názoru žalované tak existují vážné pochybnosti o nepodjatosti soudce JUDr. Daniela Šťastného, „respektive o jeho podjatosti k žalované a jejímu předsedovi představenstva, když je zde patrná tendence dosáhnout zmeškání úkonu žalovanou. Alibistické ničím nepodložené odůvodnění je pouze dokreslením postoje soudce.“ V podání ze dne 16. 3. 2024 pak žalovaná v reakci na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad námitky podjatosti popsala průběh řízení ve věci, vedené u téhož soudu pod sp. zn. 7 Cm 20/2023, a dovodila, že soudce JUDr. Šťastný žalovanou záměrně šikanuje krátkými neodůvodněnými lhůtami, kdy běžné lhůty poskytované soudem jsou 10-20 denní. Stejný postup praktikuje soudce i v řízení sp. zn. 7 Cm 112/2023. Žalovaná se domnívá, že taktéž zaúkoloval svého podřízeného asistenta Mgr. Minaříka, aby neposkytl žalované možnost zastoupení advokátem, ačkoli tři soudy včetně MS Praha žalovanou v roce 2023 osvobodily od soudních poplatků. Žalovaná nedovozuje podjatost JUDr. Daniela Šťastného z jedné konkrétní skutečnosti, ale z celého souhrnu na sebe navazujících událostí, tj. z průběžného postupu soudce a způsobu vedení řízení.

4.Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5.Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech.

6.Předně se odvolací soud zabýval námitkou podjatosti soudce Městského soudu v Praze JUDr. Daniela Šťastného, kterou žalovaná vznesla v průběhu odvolacího řízení.

7.K uvedenému je třeba předeslat, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. l Listiny základních práva svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen za předpokladu uvedeného v ust. § 14 odst. l o. s. ř., z jehož dikce plyne, že důvod pochybnosti o nepodjatosti musí být vyvolán poměrem k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Při posouzení, zda je splněn zákonný předpoklad pro vyloučení soudce, se vychází nejen z tvrzení účastníka, který vznesl námitku podjatosti, ale i z vyjádření příslušného soudce.

8.Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

9.Odvolací soud neshledal v dané věci žádnou konkrétní okolnost, která by ve smyslu § 14 odst. l o. s. ř. zakládala důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Městského soudu v Praze JUDr. Daniela Šťastného. Žádná taková okolnost nevyplývá z vyjádření dotčeného soudce k námitce podjatosti, ani z obsahu spisu. Nesouhlas žalované s postupem soudu v tomto či jiném řízení by ani v případě, že by byl opodstatněný, nepředstavoval podle ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. způsobilý důvod pro vyloučení shora uvedeného soudce z projednání a rozhodnutí dané věci, neboť žádné jiné okolnosti, než je poměr soudce k účastníkům řízení či jejich zástupcům nebo poměr soudce k věci a s tím spojený zájem na výsledku řízení, nejsou dle platné právní úpravy způsobilé podjatost soudce založit. Nápravy případných procesních vad či věcně nesprávných rozhodnutí se lze domoci prostřednictvím jiných, v občanském soudním řádu upravených procesních institutů, nikoli však postupem podle ust. § 14 a následujících o. s. ř. Námitka proto není důvodná.

10.Podle § 30 odst. 1, 2 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. Podle § 138 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

11.Z ustanovení § 30 o. s. ř. vyplývá, že ustanovení zástupce soudem je možné pouze v případě účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva), a současně, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Odvolací soud se proto shodně se soudem prvního stupně zabýval nejprve tím, zda žalovaná prokázala splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků a dospěl ke stejnému závěru, že tomu tak nebylo.

12.Pokud jde o úspěšnost obrany žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu, odvolací soud konstatuje, že námitky byly podány včas, žalovaná je osobou k podání tohoto opravného prostředku oprávněnou a ani na základě uváděných důvodů nelze uzavřít, že námitky jsou zřejmě bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad shodně se soudem prvního stupně za splněný.

13.Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z obou podmínek poplatkové moderace. Z ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že povinnost věrohodným způsobem prokázat, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, leží na poplatníkovi (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 či ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015. Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná posuzované věci evidentně nesplnila, neboť soudu předložila pouze Prohlášení, v němž ohledně výše svých příjmů za poslední tři zdaňovací období, tj. za roky 2020, 2021 a 2022 uvedla údaje „- 1 386 226 Kč“, „- 2 214 210 Kč“ a „- 76 181 Kč“. Zjevně se tedy nejedná o výši dosažených příjmů, ale o finanční výsledek společnosti v jednotlivých letech, na nějž však žalovaná nebyla dotazována, neboť nejde o skutečnost pro posouzení jejích poměrů relevantní. Z ničeho totiž nevyplývá, že úhrada soudního poplatků a dalších nákladů spojených s řízením by mohla a měla být realizována pouze z dosaženého zisku. Dále žalovaná v Prohlášení uvedla, že nevlastní žádné nemovité věci ani movité věci vyšší hodnoty, zůstatek na bankovním účtu činí – 952,65 Kč, nemá žádné pohledávky, utrpěla ekonomické škody „v důsledku covidistických restrikcí vlády a v důsledku nezákonného postupu dvou společností a současného zneužití Policie ČR, což mělo za následek likvidaci jejího podnikání.“ Žadatelka nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a je bez příjmu a jakýchkoliv rezerv. Žádné ze svých tvrzení žalovaná ničím nedoložila, neboť k Prohlášení připojila pouze nedatovaná a nepodepsaná Prohlášení o dani z příjmů právnických osob za roky 2020-2022, která nebyla opatřena otiskem podacího razítka Finančního úřadu ani dokladem o jejich doručení tomuto úřadu elektronickou cestou, a tedy z nich pro jejich nevěrohodnost nebylo možné vycházet. Předloženy byly dále výpisy ze tří účtů, na nichž neprobíhá žádný obrat a jejichž konečné zůstatky jsou záporné. Rovněž argumentace, že k tvrzenému ukončení podnikatelské činnosti žalované došlo v důsledku protiprávního jednání třetích osob včetně státu, zůstala pouze v rovině ničím nedoloženého tvrzení.

14.Ohledně poukazu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků v jiných řízeních je třeba uvést, že přiznání osvobození od soudních poplatků vyžaduje vždy zhodnocení konkrétních okolností každého případu, které nelze objektivizovat. Rozhodování o žádostech účastníků řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků nelze zobecnit, neboť je na soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu posoudil, zda v souhrnu všech zjištěných skutečností převáží hlediska svědčící pro osvobození od soudních poplatků nebo naopak pro jeho nepřiznání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1666/2015 nebo ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 110/2015). Skutečnost, že bylo poplatníkovi přiznáno osvobození od soudního poplatku v jiných řízeních, tedy není v poměrech posuzované věci relevantní.

15.Obstát nemohla ani argumentace, že si měl soud prvního stupně opatřit informace nezbytné pro posouzení poměrů žalované vlastním šetřením. Jak plyne ze shora odkazované judikatury, rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků vychází z posouzení dostatečných a úplných podkladů o příjmových a majetkových poměrech, které je soudu povinen poskytnout žadatel, jemuž soud zašle k jeho žádosti shora uvedené Prohlášení. Není však úkolem soudů, aby vyvinuly další zvláštní úsilí ke zjišťování poměrů účastníka žádajícího o osvobození od soudního poplatku. Žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu stále a opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000). Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu. V usnesení ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12 Ústavní soud dále upozornil, že účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. V poměrech posuzované věci žalovaná svá tvrzení přes výslovné upozornění, že skutečnosti uváděné v Prohlášení je třeba doložit listinnými důkazy, ničím neprokázala (s výjimkou tvrzení o výši zůstatku na jednom ze svých účtů) a nesplnila tak první z kumulativně stanovených podmínek pro ustanovení zástupce soudem podle ust. § 30 o. s. ř.

16.Aniž by tedy bylo třeba zabývat se tím, zda je ustanovení zástupce žalované v poměrech posuzované věci nezbytně třeba k ochraně jejích zájmů, odvolací soud uzavírá, že napadené usnesení soudu prvního stupně je ve výroku II., jímž nebylo žádosti žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno, věcně správné a proto bylo podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

17.K rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I. napadeného usnesení) je nutno připomenout, že rozhodnutí podle ustanovení § 138 o. s. ř. může být vydáno pouze na základě návrhu účastníka řízení. Takový návrh však nebyl v posuzované věci žalovanou podán, neboť součástí jejího podání ze dne 20. 10. 2023 byla pouze žádost o ustanovení zástupce a o odročení jednání, které bylo k projednání námitek žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu nařízeno na den 24. 10. 2023. Vzhledem k absenci návrhu žalované tak nebyl splněn základní předpoklad pro vydání rozhodnutí podle ust. § 138 o. s. ř. Pouze pro úplnost lze dodat, že ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. není vázáno na existenci rozhodnutí o (úplném či částečném) osvobození žadatele od soudních poplatků, ale na objektivní splnění podmínek, které jsou pro možnost takového osvobození stanoveny v § 138 o. s. ř.

18.Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že toto rozhodnutí se nevydává.