5 Cmo 79/2025-87

o zaplacení 200 000 Kč s přísl. a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2025, č. j. 13 Cm 65/2024-62

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 16.09.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:5.Cmo.79.2025.1

I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a IV. potvrzuje.

II.Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25 987,89 Kč.

1.V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 7. 8. 2024, č. j. 13 Cm 65/2024-15 se vůči žalovanému 1) zrušuje (bod I. výroku), vůči žalovanému 2. se ponechává v platnosti (bod II. výroku), žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému 1. ve výši 30 748 Kč (bod III. výroku) a žalovanému 2. uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 25 948,39 Kč (bod IV. výroku).

2.Podle odůvodnění se žalobce na žalovaných domáhal zaplacení 200 000 Kč s 6% úrokem p. a. od 26. 4. 2024 do zaplacení a směnečné odměny 667 Kč ze směnky, vystavené žalovaným 1) dne 9. 4. 2004 na řad žalobce na směnečný peníz 413 101,74 Kč, splatné dne 25. 4. 2024, žalovaným 2. avalované. Na směnku bylo plněno v rozsahu 213 101,74 Kč a zbývajících 200 000 Kč nebylo uhrazeno ani na základě předžalobní výzvy k plnění.

3.Soud k návrhu žalobce ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 8. 2024, č. j. 13 Cm 65/2024-15, proti němuž podali žalovaní včasné společné námitky. Odkázali na závěry přijaté v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009 a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2791/2012, podle nichž datum vystavení směnky musí být vždy údaj určitý a pojmově možný a vždy je nutné posoudit, zda tento údaj není v rozporu s některou z dalších podstatných náležitostí. S ohledem na to, že k datu vystavení uvedeném na směnce neměl žalobce sídlo na adrese na směnečné listině vyznačené a žalovaný 1. k tomuto datu vůbec neexistoval, vznikl až 15. 3. 2019, logicky 15 let před svým vznikem nemohl učinit směnečný příslib a zavázat se k zaplacení směnky. Jde o skutečnost zjevnou i pro jakoukoliv třetí osobu. S ohledem na to, že datum vystavení je podstatnou náležitostí směnky, je směnka neplatná. Neplatnosti směnky se dále žalovaný 1. dovolával pro vadu svého podpisu, který není podpisem jeho jednatelky. Konečně oba žalovaní namítli, že směnka byla vydána, aniž by pro to byl jakýkoliv důvod. S ohledem na datum vystavení směnky nemohl žalovaný́ 1. uzavřít jakoukoliv smlouvu, která by byla následně zajištěna směnkou, a žalovaný 2. nemohl za neexistující závazek převzít rukojemství.

4.Ve vyjádření k námitkám žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, a ze dne ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010 a ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1312/2021 a závěry v nich přijaté uvedl, že datum vystavení směnky, které je jednou z nutných náležitostí směnky, nemusí být dnem, kdy byla směnka skutečně vystavena (skutečné datum vystavení může nastat dříve či později), a současně stačí, aby v tento den skutečně být vystavena mohla s tím, že fiktivní (smyšlené) datum vystavení tedy zásadně nečiní směnku neplatnou. Za nedůvodnou považuje také námitku vady podpisu žalovaného 1. Ohledně námitky nedostatku kauzy směnky uvedl, že směnka zajištuje zaplacení faktury č. 500234024 na částku 413 101,74 Kč, vystavené žalobcem na vrub žalovaného 1. Na tuto fakturu žalovaný 1. uhradil 213 101,74 Kč a je tak zřejmé, že kauza směnky byla žalovaným známa.

5.Na základě provedeného dokazování soud z prvopisu směnky zjistil, že byla vystavena v Praze dne 9. 4. 2004 na řad žalobce na směnečnou sumu 413 101,74 Kč, s doložkou „bez protestu“ a je splatná dne 25. 4. 2024. Pod textem směnečného prohlášení následuje vlevo označení žalovaného 2. jako směnečného rukojmí a vpravo u textu „, Jméno žalované B, “ je připojen nečitelný podpis. Pod označením a podpisem směnečného rukojmí je pak umístěno v levé části označení žalovaného 1. jako výstavce a napravo od něho k textu „, Jméno žalované A, ., , Anonymizováno, , jednatelka“ připojen rovněž nečitelný podpis, který se graficky podobá podpisu avalisty. Dále zjistil, že , Anonymizováno, jako jednatelka společnosti žalovaného 1. písemnou plnou mocí ze dne 21. 3. 2022 zmocnila žalovaného 2. k zastupování žalovaného 1. „při veškerých právních a obchodních úkonech“, podpis jednatelky na ní je graficky odlišný od podpisu výstavce na směnce. Podle faktury č. 500234024 ze dne 19. 12. 2023, splatné dne 17. 2. 2024, byla žalobcem žalovanému 1. za dodávku zboží včetně dopravy vyúčtována částka 413 101,74 Kč. Podle emailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným 1., za nějž jednal žalovaný 2. z 27. 5. 2024 - 30. 5. 2024, si žalovaný 1. byl svého dluhu vůči žalobci vědom a dne 30. 5. 2024 mu na tuto fakturu poukázal částku ve výši 213 101,74 Kč s tím, že zbytek ve výši 200 000 Kč uhradí následující středu.

6.Právní vztahy účastníků soud posoudil podle čl. I. § 75, § 78 odst. 1, § 28 odst. 1 a 2, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 a 2, § 32 odst. 1, § 47, § 48, § 49 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, (dále jen „ZSŠ“). Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, jejímž majitelem je žalobce.

7.Směnka formálně splňuje všechny zákonem předepsané požadavky. Námitku její neplatnosti pro vnitřní rozpornost z důvodu, že jako datum jejího vystavení je vyznačen údaj 9. 4. 2004, avšak k tomuto datu žalovaný 1. ještě neexistoval a žalobce sídlil na jiné adrese, než je u jeho jména na směnce uvedeno, důvodnou neshledal. Pro posouzení platnosti směnky je rozhodující, zda obsahuje čl. I § 75 ZSŠ předepsané náležitosti (doložky), jsou-li tyto určité a objektivně možné a není-li mezi nimi navzájem rozpor. Odkázal na závěry, přijaté Nejvyšším soudem zejména v rozsudku ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1312/2021, podle nichž „„Datum vystavení směnky (tj. údaj dne, měsíce a roku, kdy byla směnka vystavena) lze na směnce vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný; nemusí jít o údaj pravdivý, postačuje, aby datum vystavení směnky bylo dnem existujícím (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, a ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 4022/2018, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 3007/2016, a ze dne 29. června 2021, sp. zn. 29 Cdo 875/2020).“ Soud uzavřel, že vnitřní rozpor by přitom musel být seznatelný ze samotné listiny, nikoliv až na základě prověřování pravdivosti jednotlivých doložek.

8.Námitku nedostatku kauzy shledal soud nedostatečně odůvodněnou, a tudíž nezpůsobilou k projednání. V námitkovém řízení se posuzuje důvodnost obrany směnečného dlužníka a je proto nezbytné, aby již v námitkách vymezil a vylíčil všechny rozhodující okolnosti, na nichž staví svoji obranu. Za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, které dostatečně vypovídají o tom, ze kterých skutků, jež musí být popsány dostatečně konkrétně a nezaměnitelně, svoji obranu vyvozuje. Práva spojená s cenným papírem jsou přímo vtělena do směnečné listiny a její majitel se může na směnečném dlužníku domáhat uspokojení svých směnečných nároků, aniž by musel prokazovat důvod vystavení směnky nebo obsah dohody, která vystavení směnky předcházela, tj. skutečnosti, které ze směnky přímo nevyplývají. Je na směnečném dlužníku, aby konkrétně popsal, za jakým účelem byla směnka vystavena a jaký byl obsah dohod, které byly v té souvislosti uzavřeny, a aby taková tvrzení prokázal. K okolnostem vystavení směnky však žalovaní nic nesdělili. Měli vysvětlit, proč byla směnka vystavena, když podle nich k tomu nebyl důvod, nebo že takový důvod v minulosti existoval, ale pominul apod.

9.Důvodná není ani námitka, že žalovaný 2. nemohl platně převzít směnečné rukojemství za závazek žalovaného 1., který platně nevznikl. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. 29 Cdo 3020/2020 vyslovil závěr, že závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy. Proto okolnost, že podpis výstavce na sporné směnce nezavazuje žalovaného 1., není způsobilá zprostit žalovaného 2. povinnosti na směnku plnit.

10.Z uvedených důvodů proto vůči žalovanému 2. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti a o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2. rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11.Žalovaný 2. podal proti výrokům II. a IV. rozsudku včasné odvolání. Navrhl rozsudek v uvedeném rozsahu změnit tak, že směnečný platební rozkaz bude vůči němu zrušen a žalobci bude uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud rezignoval na hodnocení vnitřních rozporů listiny, formální neurčitosti dvojího podpisu žalovaného 2. a absenci jakéhokoli věrohodného právního důvodu pro existenci směnky. Tato pasivita ve skutkovém i právním posouzení listiny, která je základem směnečného platebního rozkazu, představuje vadu řízení, jež měla zásadní vliv na rozhodnutí ve věci.

12.Podle žalovaného 2. je směnka neplatná, neboť nesplňuje základní zákonné požadavky pro platné právní jednání jak ve vztahu k datu vystavení směnky, tak ve vztahu k podpisu výstavce. Podle čl. I. § 75 ZSŠ je jednou z obligatorních náležitostí směnky údaj o místu a datu vystavení, jejímž účelem je vymezit, kdy směnka vznikla a byl učiněn právně relevantní projev vůle směřující k převzetí závazku.

13.K datu vystavení směnky, tj. k 9. 4. 2004, výstavce, společnost , Jméno žalované A, . právně neexistovala, tudíž nebyla způsobilá k právním úkonům a nemohla tak ani vystavit směnku. Do obchodního rejstříku byla zapsána až dne 15. 3. 2019. Závěr soudu, že směnka je platná, neboť obsahuje všechny obligatorní náležitosti ve smyslu § 75 ZSŠ, a údaj o datu vystavení je určitý a existující, považuje žalovaný 2. za vadný a vnitřně rozporný. Soud oddělil kalendářní existenci data od právní přípustnosti směnku v daný den vystavit. Judikatura sice připouští, že datum vystavení nemusí být pravdivé (srov. např. NS sp. zn. 29 Cdo 3106/2009), ale vždy vyžaduje, aby šlo o údaj určitý a právně možný, tedy aby směnka mohla být právně platně vystavena.

14.Směnka, která byla údajně vystavena osobou, která v době jejího vystavení neměla právní subjektivitu, je nutně neplatná jako celek pro nedostatek způsobilosti k právním jednáním. Bagatelizací této námitky soud zcela popřel smysl a účel formálních náležitostí směnky a narušil požadavek právní jistoty, vlastní směnečnému právu. Právně nepřípustný údaj nelze zhojit výkladem ani fikcí možného data. Dvojí uvedení žalovaného 2. na směnce, jednak jako údajného výstavce, jednak jako směnečného rukojmí zakládá vnitřní rozpor, v jehož důsledku směnečná listina postrádá jasnost a srozumitelnost. Soud správně dovodil, že podpis připojený u výstavce není podpisem oprávněné osoby (jednatelky), avšak zcela opomenul hodnotit právní důsledky skutečnosti, že tentýž podpis se nachází i u údaje o směnečném rukojemství. Nezabýval se otázkou, zda bylo vůbec možné, aby žalovaný 2. připojil dva podpisy v různých pozicích bez jakéhokoli vysvětlení nebo identifikace své vůle, a nijak nehodnotil, zda byl v takovém postavení schopen přijmout platný a určitý závazek. Má-li být jeden subjekt zároveň výstavcem a současně směnečným rukojmím za výstavce, musí být ze směnky jasně patrné, v jaké právní pozici a vůči komu přebírá jaký závazek. Směnečný rukojmí se nemůže platně zavázat na neplatné směnce.

15.Námitkou absence kauzy se soud odmítl zabývat s odůvodněním, že není dostatečně odůvodněna a pominul tvrzení žalobce, že měla směnka zajišťovat pohledávku z faktury č. 500234024 ze dne 19. 10. 2023, avšak směnka byla vystavena o 19 let dříve v roce 2004, což zjevně činí její tvrzenou kauzu objektivně nemožnou. Soud měl zvážit, zda žalovaný 2. uvedením této námitky alespoň ve spojení s jasným časovým nesouladem nezpochybnil existenci kauzy směnky natolik, že bylo třeba její existenci prokázat.

16.Podle žalobce je podané odvolání nedůvodné. Směnka obsahovala všechny zákonem vyžadované náležitosti a je platná. Její neplatnost nemůže způsobit zjevně chybné datum vystavení. Jedná se o datum objektivně existující. Subjektivní okolnosti tvrzené žalovaným nejsou relevantní. Pokud jde o podpis žalovaného 2. jako avala, v řízení bylo prokázáno, že se jedná o jeho podpis a ze směnky je takto zavázán. Skutečnost, že žalovaný 2. podepsal směnku i za jejího výstavce, nemá na přijetí jeho směnečného rukojemství žádný vliv. Žalovaný 2. neprokázal ani tvrzení o neexistenci kauzy směnky. Naopak žalobce nad rámec svých procesních povinností tvrdil a prokázal existenci směnkou zajištěného závazku a vyvrátil tak tato tvrzení žalovaného 2.

17.Odvolací soud v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve vztahu k žalovanému 2., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

18.Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně z jím provedeného dokazování.

19.Předmětem přezkumu odvolacího soudu je správnost závěrů, přijatých soudem prvního stupně při posouzení důvodnosti žalovaným 2. uplatněné námitkové obrany.

20.Námitku neplatnosti směnky, založenou na tvrzení, že datum jejího vystavení, byť jde o reálné datum, je právně nemožné, protože k datu uvedenému na směnce jako datum vystavení ještě výstavce nebyl zapsán v obchodním rejstříku, tudíž neexistoval a nemohl činit žádná právní jednání, tedy ani vystavit směnku a námitku, že žalovaný 2. není ze směnky zavázán, protože směnka není podepsána výstavcem, soud správně vyhodnotil jako nedůvodné. Z formálního hlediska podpis výstavce na směnce splňuje náležitosti podpisu za právnickou osobu (označení právnické osoby a podpis osoby za ni jednající), materiální vada podpisu výstavce, jak správně dovodil soud prvního stupně, nemá vliv na platnost závazku avala a jeho platební povinnost ze směnky. Ohledně údaje data vystavení jako jedné ze zákonných náležitostí směnky lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že platnost směnky z hlediska zákonných obsahových náležitostí je nutno posuzovat jen na základě obsahu směnečné listiny a na ní vyznačených doložek, nikoliv až na základě prověřování jejich pravdivosti, mimo jiné proto, že právo na zaplacení směnky je přímo vtěleno do směnečné listiny a tato listina, splňuje-li všechny náležitosti, na straně svého majitele zakládá bez dalšího přímý nárok na její zaplacení. Nadto nelze pominout, že k zápisu jednotlivých doložek na směnce nemusí dojít současně, mohou být připojovány postupně, přičemž k vystavení směnky dochází až okamžikem, kdy je směnečná listina předána remitentovi. Dále se ohledně data vystavení plně uplatní závěry přijímané ustálenou, shora citovanou soudní judikaturou, podle níž údaj data vystavení směnky musí být určitý a pojmové možný, nemusí jít o údaj pravdivý, resp. k vystavení směnky mohlo dojít dříve nebo později než ke dni na směnce uvedeném. Ve sporné směnce jde nesporně o reálně existující a pojmově možné datum, tudíž i o řádně vyznačenou obligatorní doložku dle čl. I § 75 ZSŠ.

21.Pokud jde o kauzální námitky, v obecné rovině lze přisvědčit soudu prvního stupně, že zakládá-li se obrana směnečného dlužníka na tvrzení, že pro vystavení směnky neexistoval žádný důvod, měl by dlužník toto tvrzení blíže specifikovat a vysvětlit, proč tedy směnku vystavil. V projednávané věci žalovaný 2. tvrzení, že pro vydání směnky neexistoval žádný důvod spojuje s tvrzením, že žalovaný́ 1. žádnou smlouvu, která by byla následně zajištěna směnkou, nemohl k datu vystavení směnky uzavřít a žalovaný 2. nemohl za neexistující závazek převzít rukojemství, nikoliv s tvrzením, že mezi žalovaným 1. a majitelem neexistoval žádný smluvní vztah, který by mohl souviset se směnkou. Současně za situace, kdy žalovaný 1. namítl, že směnku nevystavil, resp. namítl materiální vadu svého podpisu, těžko mohl blíže specifikovat, k čemu se měla směnka vztahovat. Současně však nelze pominout, že žalobce v reakci na námitky žalovaných kauzu směnky (zajištění dlužné částky z faktury za dodávku zboží) specifikoval, přičemž v řízení bylo prokázáno, že takový závazek žalovaného 1. zjevně existoval, protože o jeho úhradě proběhla mezi žalobcem a žalovaným 1., za nějž jednal jako zmocněnec žalovaný 2., emailová komunikace, z níž vyplývá, že žalovaný 1. si byl nezaplacené faktury vědom, což mimo jiné dokládá částečná úhrada faktury. Částka vymáhaná prostřednictvím směnky pak odpovídá neuhrazené části ceny touto fakturou účtované, kdy v emailové komunikaci žalovaný 1. tuto částku přislíbil uhradit, což neučinil. Z týchž skutečností (zejména zmocnění žalovaného 2. k jednání za společnost výstavce) lze sice dovodit, že žalovanému 2. kauzální námitky ze vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1. náleží, ale nelze je shledat důvodné.

22.Z důvodů shora vyložených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23.O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby ve výši po 9 140 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu) spolu s dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovného ve výši 1 553,79 Kč (osobním vozem ŠKODA AC Kombi, reg. zn. , SPZ, na trase , adresa, a zpět o délce 200 km při spotřebě 5,5 litrů benzínu na 100 km, ceně pohonných hmot ve výši 35,80 Kč a základní náhradě za používání motorového vozidla ve výši 5,80 Kč/km), náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a náhrady za 21 % DPH, celkem 25 987,89 Kč. Tyto náklady je žalovaný 2. povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	5 Cmo 79/2025-87
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Eva Hodanová
Datum rozhodnutí	16.09.2025
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:5.Cmo.79.2025.1