2 Cmo 1/2024-93

o zaplacení 18 424 171,86 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 20 Cm 87/2023-85

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 07.02.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:2.Cmo.1.2024.1

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1.Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku ze žaloby podané v této věci, který činí 921 209 Kč. Vzal za prokázáno, že žalobce měl v roce 2021 aktiva celkem 46 905 000 Kč, z toho oběžná aktiva představovala částku 7 943 000 Kč a krátkodobé pohledávky činí 7 464 000 Kč. Vlastní kapitál činil v roce 2021 22 915 000 Kč a zisk společnosti 7 104 000 Kč při ročním čistém obratu 62 424 000 Kč. Za rok 2022 soud zjistil aktiva žalobce ve výši 53 812 000 Kč, z toho oběžná aktiva činila 11 360 000 Kč. Vlastní kapitál byl 23 488 000 Kč. Dosáhl zisku 158 000 Kč při ročním obratu 6 304 000 Kč. Pokladna žalobce byla v roce 2023 bez pohybu. Žalobce má exekucí dotčené účty u , právnická osoba, . a u , právnická osoba, . pro daňovou pohledávku ve výši 234 884 Kč. Oba exekuční příkazy obsahují zákaz poddlužníkům, tedy oběma bankám, vyplácet z účtu žalobce peněžní prostředky.

2.Soud konstatoval, že žalobce není nemajetný. Jde o aktivní společnost provozující podnikatelskou činnost. Má rozsáhlý nemovitý majetek, má zaměstnance, kterým vyplácí mzdu. Vlastní dlouhodobý i krátkodobý majetek, má zdroje k financování jejího provozu, a tedy má i zdroje k úhradě předmětného soudního poplatku.

3.Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, nebo tak, že mu bude odložena splatnost předmětného soudního poplatku až do rozsudku v této věci, anebo tak, že mu bude umožněno hradit soudní poplatek v přiměřených splátkách. Uvedl, že se nedovolával svojí nemajetnosti, nýbrž nedostatku použitelných peněžních prostředků. To doložil stavem svých účtů, které jsou navíc zablokované exekučními příkazy. Dále poukazuje na okolnost, že napadené usnesení soudu prvního stupně je neúplné, když soud rozhodl pouze o návrhu na osvobození žalobce od soudních poplatků a pominul návrh na odložení splatnosti soudního poplatku anebo jeho rozložení do rozumných splátek. Odkazuje při tom na usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf. 2/2014-17, které stanoví, že v případě návrhu na posečkání s úhradou soudního poplatku soud návrh posoudí podle § 9 odst. 4 písm. c) anebo § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, dále ZSOP. Stejné usnesení uvádí jako příklad právě situaci, ve které se nachází žalobce, to znamená situaci podnikatele, který sice není nemajetný, ale vlastní nelikvidní majetek, bude ochoten soudní poplatek zaplatit, ale pro nedostatek peněz nebude schopen jej uhradit v soudem určené lhůtě. Žalobce není schopen v době splatnosti soudního poplatku soudem určené si opatřit prostředky k jeho úhradě.

4.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně. Žádné novoty nebyla uplatněny ani v rámci odvolacího řízení.

5.Z toho, co bylo žalobcem předložené již soudu prvního stupně, a sice z výkazů zisku a ztrát, vyplývá, že žalobce vykázal v roce 2020 tržby ve výši 4 888 000 Kč, v roce 2021 ve výši 5 424 000 Kč a za rok 2022 jde o 5 493 000 Kč.

6.Z obsahu spisu dále vyplývá, žalobce již v podání ze dne 3. 3. 2023, kterým reaguje na výzvu soudu prvního stupně k úhradě soudního poplatku z podané žaloby, uplatnil předně návrh na osvobození od soudních poplatků. Současně však již v tomto podání eventuálně žádá o odložení splatnosti soudního poplatku anebo povolení jeho postupného splácení.

7.Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

8.Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

9.Není-li soudní poplatek splatný podáním návrhu včas uhrazen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k tomu, aby soudní poplatek uhradil ve lhůtě ne kratší patnácti dnů. Výjimečně může jít o lhůtu kratší. Že stanovení kratší lhůty musí soud přesvědčivě odůvodnit je samozřejmé. Jakkoliv lze bez omezení stanovit lhůtu delší patnácti dnů, jistě i stanovení lhůty delší vyžaduje tuto odchylku od zákonné lhůty, jakkoliv jde o lhůtu disponibilní, odůvodnit. Při tom poplatková povinnost ve vztahu k odvolání vzniká podle § 4 odst. 1 písm. b) ZSOP již podáním odvolání a současně je tato poplatková povinnost splatná stejným okamžikem podle 7 odst. 1 téhož zákona. V případě odvolání se tedy jedná o jeden z případů předvídaných ve výše zmíněném ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP.

10.Důsledkem nezaplacení soudního poplatku je podle § 9 odst. 1 ZSOP zastavení příslušného řízení pro poplatkovou překážku. Soud řízení ani při neuhrazeném soudním poplatku řízení nezastaví, jsou-li dány podmínky stanovené v § 9 odst. 4. písm. c) ZSOP. Uváží-li soud, že jsou splněny podmínky podle posledně uvedeného ustanovení, rozhodne o tom podle 9 odst. 5 ZSOP. Pak soud stanoví povinnost zaplatit soudní poplatek podle § 9 odst. 6 ZSOP spolu s rozhodnutím, kterým se řízení končí. Negativní rozhodnutí o tom, že nejsou dány podmínky podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSOP není nutné vydávat. Byl-li však takový návrh uplatněn, je nutné se s ním vyrovnat alespoň v rámci odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

11.Usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf. 2/2014-17 řeší především otázku, kdo je oprávněn rozhodnout o návrzích na posečkání s placením soudního poplatku nebo o návrzích na jeho postupné splácení. Rozhodnout je nutno v rámci výkonu soudní moci podle zákona o soudních poplatcích a příslušného procesního předpisu, to je zde podle občanského soudního řádu. Nejde o rozhodování v rámci státní správy soudů, tedy nelze postupovat podle daňového řádu. Dále z tohoto usnesení vyplývá, že soud návrhy výše uvedeného typu posoudí podle okolností buď jako návrh na osvobození od soudních poplatků, nebo jako návrh podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSOP anebo jako návrh na prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZSOP.

12.V tomto případě uplatnil žalobce paralelně všechny tři návrhy, tedy jak návrh na úlevu na soudních poplatcích, tak i návrh na postupné splácení soudního poplatku a také návrh na odložení jeho splatnosti na skončení řízení. Napadeným usnesením soud prvního stupně posoudil jen návrh na osvobození od soudních poplatků, dalšími návrhy žalobce se nezabýval.

13.Co se týká návrhu podle § 138 odst. 1 o. s. ř. je z obsahu spisu zřejmé, že žalobcem uplatněný nárok, jak vyplývá z podané žaloby, není zjevně nesmyslný, anebo nemožný. Není samozřejmě možné uzavřít, zda žalobce skutečně v tomto řízení uspěje. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

14.Co se týká poměrů účastníka, je nutné konstatovat, a žalobce to nijak nepopírá, že jde o společnost, která nepochybně není nemajetná, a její aktiva přesahují předmětný soudní poplatek násobně. V obecné rovině je jistě možné souhlasit s tím, že i dosti rozsáhlá aktiva nemusí být významným zdrojem pro úhradu soudního poplatku. Typicky jedná-li se o aktiva obtížně likvidní anebo dokonce zcela nelikvidní. Pravidelně bývá mnohem likvidnější oběžný kapitál. Ani zde tomu tak ovšem nemusí být vždy.

15.V projednávané věci se žalobce dovolává obtížné disponibility jeho aktiv. Nelze ovšem z toho, co bylo doposud osvědčené, považovat za prokázané, že zejména jeho oběžná aktiva mají takovou nelikvidní podobu.

16.Se soudem prvního stupně je ovšem nutné souhlasit i s tím, že žalobce je zcela zřetelně fungující obchodní společností, která nezbytně musí financovat i výdaje spojené s jejím provozem. Je tedy jen velmi těžko představitelné, jak by tyto náklady hradila bez efektivních finančních prostředků. Žalobce ostatně osvědčuje tržby v řádu milionů korun. Ani zde tedy nelze říci, že by byly poměry žalobce dostatečně osvětlené. Natolik je možné se soudem prvního stupně souhlasit, když uzavřel, že není osvědčené, že žalobce není schopen uhradit předmětný soudní poplatek a že zjištěné okolnosti tuto jeho schopnost nevylučují.

17.V této souvislost lze soudu jen vytknout, že zjistil exekuční příkazy, ale jejich případný vliv na poměry žalobce nevyhodnotil. I zde ovšem bude nutné lépe osvědčit, jak exekuce na částku, která je zlomkem aktiv žalobce, brání tomuto v úhradě předmětného soudního poplatku. I v této souvislosti bude nutné objasnit žalující stranou, jak přes exekuční příkazy hradí náklady svého provozu.

18.Zásadním problémem napadeného usnesení soudu prvního stupně zůstává okolnost, že nezaujal vůbec žádné stanovisko k návrhům žalobce na postupné splácení předmětného soudního poplatku a popřípadě na odklad jeho splatnosti. Pro absenci jakýchkoliv závěrů soudu prvního stupně nelze v tomto rozsahu napadené usnesení soudu prvního stupně vůbec přezkoumat.

19.Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	2 Cmo 1/2024-93
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Jitka Malá
Datum rozhodnutí	07.02.2024
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2024:2.Cmo.1.2024.1