12 Cmo 100/2024-85

o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-74

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 27.08.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:12.Cmo.100.2024.1

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že toto rozhodnutí se nevydává.

1.Shora označeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne 24. 2. 2023, č. j. 13 Cm 14/2023-65 a podle ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích mu tak vznikla poplatková povinnost. Usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-71 soud žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 50 167 Kč. Podáním ze dne 2. 4. 2024 žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků. S poukazem na ust. § 138 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. soud prvního stupně uzavřel, že bylo na žalovaném, aby v patnáctidenní lhůtě určené soudem pro zaplacení poplatku, buď zaplatil soudní poplatek, nebylo, pokud by to podle jeho názoru odůvodňovaly jeho majetkové poměry, aby požádal o osvobození od soudních poplatků. K úkonům učiněným po uplynutí této lhůty, tedy k zaplacení poplatku ani k podání návrhu na osvobození od soudních poplatků na osvobození od soudních poplatků se dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nepřihlíží. Soud odkázal na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017-19, podle nichž nemůže-li soud přihlížet k poplatku zaplacenému po uplynutí této lhůty, použitím argumentu a fortiori (a maiori ad minus) lze dovodit, že po uplynutí této lhůty nemůže soud přihlížet ani k podanému návrhu na osvobození od soudních poplatků. Shodný závěr přijal i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019. V daném případě byla výzva k zaplacení poplatku doručena žalovanému dne 13. 3. 2024. Stanovená patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku nebo k podání návrhu na osvobození od soudních poplatků tedy začala běžet dne 14. 3. 2023 a uplynula dne 28. 3. 2024. Jelikož žalovaný o osvobození od soudních poplatků požádal až dne 2. 4. 2024, stalo se tak po marném uplynutí stanovené lhůty. Soud proto žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

2.Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a pokud sám nerozhodne o přiznání osvobození od soudního poplatku žalovanému, aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Uvedl, že o osvobození od soudních poplatků lze žádat po uložení poplatkové povinnosti. Jestliže je podána žádost o osvobození od soudních poplatků, musí o ní být nejprve rozhodnuto a až pak mohou být soudem činěny další procesní úkony. Jestliže pak návrhu na osvobození od soudních poplatků vyhověno není, je třeba účastníka opětovně vyzvat k zaplacení soudního poplatku. Odvolatel dále poukázal na funkce soudního poplatku a vytkl soudu prvního stupně, že upřednostnil gramatický výklad ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, který nerespektuje podstatu a smysl ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, před výkladem teleologickým, který by žalovanému naopak přístup k soudu umožnil. V tomto směru odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 4032/16 a ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15 a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 13 Cmo 229/2002.

3.Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

4.Z obsahu spisu se podává, že žalovaný podal dne 6. 3. 2024 odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2023, č. j. 13 Cm 14/2023-65, aniž současně uhradil poplatek za odvolání ve výši 50 167 Kč. Usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-71 byl proto žalovaný vyzván k jeho zaplacení v dodatečné lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný byl současně poučen o tom, že nebude-li soudní poplatek v takto stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno, a o tom, že k zaplacení poplatku po uplynutí stanovené lhůty nebude přihlíženo. Výzva obsahuje rovněž upozornění na možnost podat ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků. Výzva byla zástupci žalovaného doručena dne 13. 3. 2024; soudem stanovená lhůta tedy začala běžet dne 14. 3. 2024 a skončila dne 28. 3. 2024. Podáním doručeným soudu dne 2. 4. 2024 požádal žalovaný o přiznání osvobození od soudních poplatků.

5.Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

6.Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ZSOP“), nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

7.Shora citovaná úprava zákona o soudních poplatcích po novele provedené zákonem č. 269/2019 Sb. s účinností od 30. 9. 2017, jež je aplikovatelná na projednávanou věc, zdůraznila povinnost účastníka hradit soudní poplatek již s podáním žaloby (odvolání), nejpozději však ve lhůtě k tomu soudem stanovené, přičemž i nadále je ve smyslu ust. § 4 o. s. ř. a § 9 odst. 1 ZSOP soud povinen účastníka formou výzvy k zaplacení soudního poplatku poučit o jeho procesních povinnostech, včetně poučení o důsledcích nevyhovění takové výzvě a poučení o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř.

8.Odkazuje-li odvolatel ve své argumentaci na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 4032/16 a ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15) a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 13 Cmo 229/2002, nejsou právní závěry přijaté v těchto rozhodnutích na projednávanou věc přiléhavé, neboť se všechny týkají právního stavu do 29. 9. 2017, podle něhož v případě, že účastník požádal o osvobození od soudního poplatku do pravomocného rozhodnutí o zastavení řízení, lhůta pro uhrazení poplatku neběžela a po zamítavém rozhodnutí o takové žádosti byl soud znovu povinen účastníka vyzvat k zaplacení poplatku a stanovit mu novou přiměřenou lhůtu k zaplacení. Současná právní úprava ve znění účinném od 30. 9. 2017 vede účastníka k vyšší míře procesní aktivity a odpovědnosti, neboť vychází z toho, že pokud zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti (v daném případě) k okamžiku podání odvolání, je tento okamžik současně první možností odvolatele požádat o osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 o. s. ř. Zákon připouští, aby byl poplatek uhrazen i později, nejpozději však ve lhůtě, která je k tomu určena. K pozdějšímu zaplacení poplatku podle ust. § 9 odst. 1 ZSOP se nepřihlíží a soud v takovém případě nemá jinou možnost, než řízení zastavit. Pro splnění podmínek zákona a jeho účelu je proto nezbytné, aby účastník vyvinul nezbytnou procesní aktivitu vůči soudu a nejpozději poslední den lhůty požádal o osvobození od soudních poplatků. Pokud by takto včasně podané žádosti nebylo vyhověno, soud by navrhovateli stanovil lhůtu novou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2021/19).

9.Dodatečně stanovená lhůta, poskytnutá soudem poplatníkovi k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 věty první ZSOP je zcela nepochybně lhůtou propadnou. Nemůže–li soud přihlížet k poplatku zaplacenému po uplynutí této lhůty, je nutné dovodit, že po uplynutí téže lhůty nemůže přihlížet ani k podanému návrhu na osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. a tedy o něm ani rozhodovat. Odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně tak nemělo být vůbec vydáno.

10.Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

11.O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Odkazované předpisy

§ 4 z. č. 99/1963 Sb. (§ 4)
§ 138 z. č. 99/1963 Sb. (§ 138)
§ 151 z. č. 99/1963 Sb. (§ 151)
§ 167 z. č. 99/1963 Sb. (§ 167)
§ 212 z. č. 99/1963 Sb. (§ 212)
§ 212a z. č. 99/1963 Sb. (§ 212a)
§ 214 z. č. 99/1963 Sb. (§ 214)
§ 220 z. č. 99/1963 Sb. (§ 220)
§ 224 z. č. 99/1963 Sb. (§ 224)
§ 4 z. č. 549/1991 Sb. (§ 4)
§ 9 z. č. 549/1991 Sb. (§ 9)
§ 138 z. č. 549/1991 Sb. (§ 138)
§ 9 z. č. 418/2011 Sb. (§ 9)

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	12 Cmo 100/2024-85
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	Mgr. Milena Filingerová
Datum rozhodnutí	27.08.2024
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2024:12.Cmo.100.2024.1