7 Cmo 363/2024-356

1.Městský soudu v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na vyloučení , Anonymizováno, , narozené , Datum narození advokátky C, , bytem , Adresa advokátky C, , /dále jen „, Anonymizováno, “ nebo „účastnice 2)“/ z výkonu funkce člena statutárního orgánu společnosti , Jméno advokátky B, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , /dále jen „, právnická osoba, “ nebo „účastnice 1)“/ a společnosti , Jméno advokátky E, ., IČO , IČO, , , adresa, /dále jen „, právnická osoba, “ nebo „účastnice 4)“/ (výrok I.), zamítl návrh na vyloučení , Anonymizováno, , narozeného , Datum narození advokátky D, , bytem , Adresa advokátky D, , /dále jen „, Jméno advokátky D, “ nebo „účastník 3)“/ z výkonu funkce člena statutárního orgánu společnosti , Jméno advokátky B, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, /dále jen „, právnická osoba, “ nebo „účastnice 1)“/ a společnosti , Jméno advokátky F, ., IČO , IČO, , sídlem P , adresa, , /dále jen „, právnická osoba, “ nebo „účastnice 5)“/ (výrok II.), uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníkům k rukám jejich zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 312 043,34 Kč (výrok III.).

2.V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel se domáhá vyloučení , Anonymizováno, a , Anonymizováno, z funkcí člena statutárního orgánu. Účastnice 1), 4) a 5) jsou obchodní korporace, ve kterých uvedení zastávají funkci člena statutárního orgánu.

3., Jméno advokátky C, a , Jméno advokátky D, by měly být vyloučeni z funkcí členů statutárního orgánu, neboť auditor účastnice 1) v roce 2011 ve své auditorské zprávě konstatoval nesprávné ocenění zastaralých a neprodejných zásob, jejichž ocenění má být sníženo o 105 000 000 Kč, oprava provedena nebyla. Oprava, která byla provedena v roce 2012, se týkala jiné věci. Tím, že byla ponechána nesprávná výše ocenění těchto zásob v účetnictví, se , Jméno advokátky C, a , Jméno advokátky D, dopustili zkreslení účetnictví účastnice 1) a tím nadhodnocení jejího majetku, pro který nebyl patrný její úpadek.

4., Jméno advokátky C, a , Jméno advokátky D, uvedli, že výhrada auditora za rok 2011 byla akceptována a promítnuta do účetnictví účastnice 1) za rok 2012 a dále již auditorem v této věci vznášena nebyla.

5.Ve věci soud již usnesením ze dne 5. 10. 2021, č.j. 73 Cm 17/2018172, návrh zamítl, k odvolání navrhovatele bylo odvolacím soudem toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že se soud nevypořádal s hlavní námitkou navrhovatele, že oprava v účetnictví prvního účastníka za rok 2012 se týkala jiné skutečnosti.

6.Soud vyšel z toho, že- navrhovatel je akcionářem účastnice 1), , Jméno advokátky C, , je členkou představenstva účastnice 1) od 1. 3. 2013 dosud, , Jméno advokátky D, , je členem představenstva účastnice 1) od 1. 5. 2013 dosud;- účetní závěrka účastnice 1) za rok 2011 byla ověřena nezávislým auditorem , tituly před jménem, , Anonymizováno, , který uvedl, že tato účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv, pasiv a finanční situace prvního účastníka k 31. 12. 2011, auditor uvedl výhradu: V rozvaze účastnice 1) byly vykázány zásoby v hodnotě 326 725 000 Kč, v souladu s účetními předpisy mají být vzaty v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, když vedení společnosti vykázalo zásoby na úrovni nákladů na jejich pořízení a nikoli na úrovni nižší, jako je úroveň nákladů na jejich pořízení nebo čistá realizovatelná hodnota (prodejní cena), tak tento postup představuje odchylku od českých standardů účetního výkaznictví, pokud by vedení společnosti ocenilo zásoby na nižší hodnotu, tedy z úrovně nákladů na pořízení na úroveň čisté realizovatelné hodnoty, vyžadovalo by to snížit ocenění zásob o částku 105 000 000 Kč (na jejich realizovatelnou hodnotu), v souladu s tím, by se měly zvýšit náklady o tuto částku a vlastní kapitál by se byl snížil rovněž o částku 105 000 000 Kč;- ve zprávě nezávislého auditora , právnická osoba, za rok 2012 tento auditor uvedl, že nevydává výrok s výhradou, ale upozorňuje na bod Mimořádné náklady, dle kterého účastnice 1) v roce 2012 identifikovala předchozí nesprávnosti účetních období, auditor výslovně uvedl, že „opravy těchto nesprávností vykázala [KHDT] v souladu s českými účetními předpisy v mimořádných nákladech.“;- v příloze k účetní závěrce za rok 2012 se v bodě Mimořádné náklady uvádí, že účastnice 1) v předchozích letech nesprávně kalkulovala a vykazovala spotřebu části materiálu, čímž vznikly účetní nesprávnosti předchozích období, jednalo se o slitiny na bázi mědi, jejichž spotřeba v plné výši nezahrnovala technologicky opodstatněné úbytky materiálu v průběhu výrobního procesu, na základě této skutečnosti účastnice 1) vykázala 103 521 000 Kč v mimořádných nákladech, a to v souladu s účetními předpisy jakožto opravu účetní nesprávnosti předchozích období;- ve zprávě nezávislého auditora , právnická osoba, za rok 2013 tento uvedl, že podává výrok s výhradou, a to pro nesprávné ocenění podílu účastnice 1) v jiné společnosti účastnice 4), které by mělo být sníženo o 6 264 000 K, a v souvislosti s tím by se měla snížit i vykázaná hodnota vlastního kapitálu, že účastnice 1) v rozvaze v jiném výsledku hospodaření z minulých let vykazuje opravu účetní nesprávnosti minulých let v hodnotě 9 629 000 Kč, že vzhledem k charakteru účetních záznamů společnosti účastnice 1) se nebyl schopen přesvědčit o správnosti této opravy;- ve zprávě nezávislého auditora , právnická osoba, za rok 2014 auditor uvedl, že podává výrok s výhradou, že v roce 2013 došlo k ukončení výroby v divizi v , právnická osoba, a divizi , adresa, a v roce 2014 k částečné obnově výroby v divizi v , právnická osoba, , zároveň bylo rozhodnuto o prodeji technologického vybavení těchto divizí, čímž došlo k zásadní změně v ekonomickém využité technologického vybavení, účastnice 1) vykazuje v rámci položky Zásoby náhradní díly související s nevyužívaným výrobním zařízením majetek na řádku B.II. samostatné hmotné movité věci a soubory movitých věcí 161 010 tis. Kč brutto a 93 821 tis. Kč netto a hodnotu souvisejících náhradních dílů na řádku C.I.1 materiál 50 305 000 Kč brutto a 46.383 000 Kč netto, jelikož auditor nebyl schopen získat dostatek informací dokládající reálnou hodnotu tohoto majetku, podal výrok s výhradou;- ve zprávě nezávislého auditora , Anonymizováno, za rok 2015 auditor uvedl, že podává výrok s výhradou, že pro nedostatek informací o reálné hodnotě nebyl schopen ověřit, zda hodnota výrobních zařízení ve výši 87 038 000 Kč a náhradních dílů ve výši 43 720 000 Kč z ukončeného provozu určených k prodeji, jak byla vykázána v účetní závěrce za rok 2015, odpovídá jejich reálné hodnotě;- ve zprávě nezávislého auditora , Anonymizováno, auditor uvedl, že podává výrok s výhradou, že pro nedostatek informací o reálné hodnotě nebyl schopen ověřit, zda hodnota výrobních zařízení ve výši 67 841 000 Kč a náhradních dílů ve výši 42 759 000 Kč z ukončeného provozu určených k prodeji, jak byla vykázána v účetní závěrce za rok 2016;- ve zprávě nezávislého auditora , Anonymizováno, za rok 2017 auditor uvedl, že podává výrok s výhradou, že pro nedostatek informací o reálné hodnotě nebyl schopen ověřit, zda hodnota výrobních zařízení ve výši 60 097 000 Kč a náhradních dílů ve výši 30 920 000 Kč z ukončeného provozu určených k prodeji, jak byla vykázána v účetní závěrce za rok 2017, odpovídá jejich reálné hodnotě;- ve zprávě nezávislého auditora za rok 2018 auditor uvedl, že podává výrok s výhradou, že pro nedostatek informací o reálné hodnotě nebyl schopen ověřit, zda hodnota výrobních zařízení ve výši 147 328 000 Kč a náhradních dílů ve výši 30 906 000 Kč z ukončeného provozu určených k prodeji, jak byla vykázána v účetní závěrce za rok 2018, odpovídá jejich reálné hodnotě;- ve zprávě nezávislého auditora za rok 2019 auditor uvedl, že podává výrok s výhradou, že pro nedostatek informací o reálné hodnotě nebyl schopen ověřit, zda hodnota výrobních zařízení ve výši 8 067 000 Kč a náhradních dílů ve výši 3 066 000 Kč z ukončeného provozu určených k prodeji, jak byla vykázána v účetní závěrce za rok 2019, odpovídá jejich reálné hodnotě.

7.Po rozhodnutí odvolacího soudu soud vyžádal zprávu od Finančního úřadu , adresa, , který odpověděl, že podle účetní závěrky za rok 2012 byla v rámci položky Mimořádné náklady opravena účetní pochybení z roku 2011, tato problematika byla šetřena a správce daně neshledal pochybení, Finanční úřad výslovně odkázal na písemnost Odvolacího ředitelství v Brně, č.j. 14819/18/5100-41456-712211, konkrétně odst. 30. Z Vyrozumění Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 29. 3. 2018, č.j. 14819/18/5100-41456-712211, soud zjistil, že ke stížnosti podané navrhovatelem byla prošetřována stížnost navrhovatele, týkající se v zásadě shodných námitek navrhovatele, které navrhovatel předkládá k posouzení i v tomto soudním řízení, a to že účastnice 1) nezohlednila výtky auditora ke zprávě z roku 2011 a dále že účastnice 1) eviduje dlouhodobě z tohoto důvodu nadhodnocený majetek. Odvolací finanční ředitelství vyložilo, že výtky auditora z roku 2011 považuje za zohledněné v následujícím roce 2012, a to v rámci položky Materiál v kategorii Zásoby.

8.Ve svém předchozím rozhodnutí ve věci soud dovodil, že navrhovatel se jako akcionář účastnice 1) může domáhat vyloučení účastníků 2) a 3) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace podle § 63 odst. 3 a § 65 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, neboť má na takovém vyloučení důležitý zájem. S uvedeným posouzením se ztotožnil odvolací soud.

9.V daném případě byl návrh podán dne 19. 2. 2018 a posuzována mohou být jednání za tři roky zpět, tedy za období od 19. 2. 2015 do 19. 2. 2018.

10.Navrhovatel dovozuje, že důvodem pro vyloučení účastníků z funkcí statutárního orgánu je navazují skutečnost, a to že jednáním účastníkům mělo být zkreslováno účetnictví tak, že nebyla (dle tvrzení navrhovatele) zohledněna výhrada auditora ze zprávy roku 2011. Takto mělo být dle navrhovatele zkreslováno účetnictví i v období, které je možné soudem posuzovat, a to v období po 19. 2. 2015.

11.Vědomé zkreslování účetnictví by mohl být důvod, pro který by mohla být určitá osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, neboť by takové jednání šlo vyhodnotit jako opakované a závažné porušení péče řádného hospodáře. V projednávané věci nebylo prokázáno ani zkreslování účetnictví ani jakékoli porušení péče řádného hospodáře na základě obsahu každoročních auditorských zpráv.

12.Tvrzení navrhovatele, že jednáním účastníkům mělo být zkreslováno účetnictví tak, že nebyla (dle tvrzení navrhovatele) zohledněna výhrada auditora ze zprávy roku 2011, vyvrací zpráva Odvolacího finančního ředitelství, které stejnou věc posuzovalo na návrh navrhovatele a pochybení neshledalo. Odvolací finanční ředitelství vykládá své stanovisko v odst. 30 svého vyjádření. Jednalo se přitom o shodného navrhovatele a shodných výhrad proti účetnictví za rok 2012.

13.Právní úprava možné diskvalifikace člena statutárního orgánu má svůj účel, a tímto účelem není nahrazovat a případně znovu prošetřovat závěry příslušných kontrolních orgánů. Výroky auditorů v následujících letech se nevztahovaly ke změně ocenění zásob, ale k jiným skutečnostem, a to ke skutečnostem souvisejícím s ukončením provozu divizí účastníka.

14.Z hlediska posouzení činností účastníků za období 3 let před podáním návrhu se z hlediska zpráv auditorů nepodává žádná skutečnost, kterou by bylo možné posoudit tak, že účastníci 2) a 3) jako statutární orgány nejednali v jejich souvislosti jako správní hospodáři. Pokud navrhovatel tvrdí, že oprava v roce 2012 se týkala jiného účetního případu, pak toto tvrzení má soud za vyvrácené vyjádřením a posouzením Odvolacího finančního ředitelství jako příslušného úřadu.

15.Soud posoudil návrh jako nedůvodný a zamítl jej.

16.Soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů soudního řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“) ve spojení s § 137 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) s tím, že okolnosti případu odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení účastníkům. Navrhovatel vedl proti účastníkům řadu řízení, která jsou rozhodována v neprospěch navrhovatele. Účastníkům přitom vznikají náklady na právní zastoupení.

17.Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení.

18.Odvolatel má za to, že soud nesprávně uzavřel, že z dalších období (2015-2017) žádné ponechávání zkresleného účetnictví nevyplývá. Náprava nezákonného stavu byla učiněna až v roce 2019, kdy představenstvo účastnice 1) přistoupilo k vytvoření opravných položek k majetku ve výši 174 000 000 Kč a majetek byl o tuto částku snížen. Navrhovatel navrhoval vypracování znaleckého posudku ohledně zákonnosti postupu představenstva při oceňování majetku účastnice 1) v letech 2015 – 2017 k vysvětlení, že není možné skokově zaúčtovat opravnou položku k majetku ve výši 174 000 000 Kč. Soud pochybil, když takový důkaz neprovedl a v důsledku toho účastníkům řízení nebyla odborná problematika dostatečně vysvětlena (např. znalcem) a navrhovatel se nemohl vyjádřit ke všem skutečnostem a důkazům. Soud rozhodoval o nákladech řízení podle § 23 z.ř.s. s tím, že okolnosti případu odůvodňují přiznat náhradu nákladů řízení všem účastníkům, tedy i těm, které soud přibral do řízení bez návrhu navrhovatele. Soud nezjistil výjimečné důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení, účastnice 1), 4) a 5) neměly žádné poznatky o sporu akcionáře se členy představenstva účastnice 1) o nezákonném způsobu vedení účetnictví účastnice 1), do soudního řízení nemohly přispět ke skutkovým zjištěním a nepotřebovaly se bránit proti skutkovým tvrzením navrhovatele.

19.Účastníci ve vyjádření k odvolání zejména uvedli, že soud prvního stupně správně posoudil činnost statutárních zástupců účastníků a účastníků samotných tak, že nebyla zjištěna žádná skutečnost, kterou byl bylo možné posoudit jako zkreslování účetnictví či porušení péče řádného hospodáře, případně jiné péče spojené s výkonem funkce. Soud prvního stupně též správně posoudil skutečnost, že výroky auditorů v letech 2015 až 2018 se nevztahovaly ke změně ocenění zásob, ale k jiným skutečnostem, které souvisely s ukončením provozu divizí účastníka 1). Ve zprávě o ověření účetní závěrky za rok 2011 se výhrada auditora týkala položky „zásoby“, tj. položky na řádku rozvahy C.I. Žádného dalšího majetku, tzn. ani majetku uvedeného na řádku rozvahy B.II.3 nebo B.II.2 se výhrada auditora za účetní období roku 2011 netýkala. Z uvedeného vyplývá, že je nepravdivé a nesprávné tvrzení navrhovatele, že od roku 2011 přetrvává v účetnictví účastníka 1) stav, kdy jsou nesprávně oceněny zásoby. Výhradu auditora k účetní závěrce účastníka 1), za rok 2011 soud prvního stupně správně vyhodnotil jako doporučení, nikoliv zkreslování účetnictví. Nadto požadované doporučení, tj. snížení hodnoty zásob, bylo realizováno v roce 2012, což potvrdil písemný důkaz, a to vyrozumění Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 29.3.2018.

20.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

21.Jde již o druhé rozhodnutí o věci soudem prvního stupně.

22.Podle § 65 odst. 1 z. o. k. mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.

23.Podle § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

24.Podle § 51 odst. 1 z. o. k. pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

25.Podle § 52 odst. 1 z. o. k. při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.

26.Podle § 135 odst. 2 o.s.ř. otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

27.Smyslem a účelem právní úpravy vyloučení člena statutárního orgánu je prosazení veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného (tj. ustanoveními § 64 nebo § 65 z. o. k. předvídaného) porušení povinností spojených s touto funkcí (a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 22].

28.Soud tedy musí při posuzování, zda jsou splněny předpoklady vyloučení z výkonu funkce, přihlédnout ke všem okolnostem konkrétního případu.

29.Vždy je třeba pečlivě posuzovat, zda člen statutárního orgánu náležitou péči vůbec porušil, a pokud ano, zda lze takové porušení považovat za závažné. Zásadně by za závažné porušení náležité péče, odůvodňující vyloučení z výkonu funkce podle § 65 z. o. k., měla být považována toliko jednání činěná s hrubou nedbalostí (typickým příkladem je naprostá rezignace na plnění povinností spojených s výkonem funkce, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018 či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017).

30.Naopak porušení povinnosti nezbytné loajality, tedy jednání nikoliv v zájmu obchodní korporace, ale v zájmu svém, osob blízkých či jiných osob, je zpravidla natolik hrubým a vážným porušením povinnosti člena voleného orgánu, že je lze považovat za závažné porušení povinností spojených s výkonem funkce ve smyslu § 65 z. o. k., ospravedlňující sankci v podobě diskvalifikace.

31.V poměrech projednávané věci soud dospěl k následujícím závěrům:Vědomé zkreslování účetnictví by mohlo být důvodem pro vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, neboť by takové jednání šlo vyhodnotit jako opakované a závažné porušení péče řádného hospodáře.Zkreslování účetnictví ani jakékoli porušení péče řádného hospodáře účastníky 2) a 3) však v rozhodném období nebylo prokázáno.Pokud navrhovatel dovozuje, že důvodem pro vyloučení účastníků 2) a 3) z funkcí statutárního orgánu je skutečnost, že účastníci 2) a 3) zkreslovali účetnictví tak, že nezohlednili výhradu auditora ze zprávy roku 2011, přičemž takto mělo být zkreslováno účetnictví i v období po 19. 2. 2015 do roku 2019, ze zpráv auditorů se nepodává žádná skutečnost, kterou by bylo možné posoudit tak, že účastníci 2) a 3) ve funkci statutárního orgánu nejednali jako správný hospodář. Pokud navrhovatel tvrdí, že oprava v roce 2012 se týkala jiného účetního případu, toto tvrzení má soud za vyvrácené vyjádřením a posouzením Odvolacího finančního ředitelství jako příslušného úřadu.

32.Odvolací soud vyšel ze správných zjištění soudu prvního stupně.

33.Odvolací soud se ztotožnil s výše uvedenými závěry soudu prvního stupně.

34.Odvolací soud konstatoval, že soud správně vycházel z rozhodnutí správního orgánu, a to Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29.3.2018, ze kterého vyplývá, že se tento orgán zabýval otázkou, zda výtky auditora z roku 2011 byly zohledněny v roce 2012 a dospěl k tomu, že tyto výtky považuje za zohledněné v následujícím roce 2012, a to v rámci položky Materiál v kategorii Zásoby (odst. 29 a 30). Správně též soud dovodil, že z dalších zpráv auditorů nebylo zjištěno, že by se jejich výhrady týkaly ocenění zásob, ke kterým se vztahovala výhrada auditora z roku 2011.

35.Odvolací soud konstatoval, že pokud nebyl podán důkaz opaku závěrů vyjádřených v rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29.3.2018, bylo na místě, aby soud vyšel z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29.3.2018.

36.Za těchto okolností je napadené rozhodnutí ve výroku I. správné. Správné je i rozhodnutí ve výroku II. o nákladech řízení, odvolací soud, co se týče důvodů vedoucích soud k závěru, že účastníkům náleží náhrada nákladů řízení, pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

37.Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 jako věcně správné potvrdil, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení s tím, že je potvrdil ve správném znění, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

38.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal účastníkům zastoupeným jedním advokátem, kteří byli v odvolacím řízení úspěšní, náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady se sestávají mimosmluvní odměny advokáta za 2 společné úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. b), § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/ ve znění účinném od 1. 1. 2025, 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, a náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení částku 40 306 Kč.