9 Cmo 286/2023-0

1.Návrhem došlým soudu prvního stupně (dále též jen „rejstříkový soud“ či „soud“) dne 23. 10. 2023 pod F 390188/2023/MSPH se navrhovatelka - shora uvedená nadace, domáhala zápisu změny do nadačního rejstříku spočívající ve výmazu zakladatele nadace Libora Kindla a zápisu Pavla Šafáře coby zakladatele nadace. K podanému návrhu byla doložena dohoda o změně zakladatele v nadační listině uzavřená mezi Liborem Kindlem jako odstupujícím zakladatelem a Pavla Šafářem jako přistupujícím zakladatelem, která sice není datována, ale obsahuje legalizační doložky o podpisech jak „odstupujícího“ zakladatele (Libor Kindl dohodu vlastnoručně podepsal dne 18. 8. 2023), tak i „přistupujícího“ zakladatele (, právnická osoba, dohodu vlastnoručně podepsal dne 28. 8. 2023).

2.Městský soud v Praze coby rejstříkový soud Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2023 č. j. N 468/RD159/MSPH, Fj 390188/2023/MSPH rozhodl tak, že návrh na zápis změny zakladatele nadace do nadačního rejstříku zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ze zakládací listiny nadace, kterou má rejstříkový soud k dispozici a která je rovněž zveřejněna ve Sbírce listin (jde o úplné znění datované 23. 6. 2023 zveřejněné pod N 468/SL83/MSPH) nevyplývá, že by mohlo dojít jakýmkoliv způsobem ke změně zakladatele. Nadace je právnická osoba soukromého práva, zakladatel nadace je nadán tzv. nadační svobodou, tedy vůlí svobodně nadaci zřídit. K založení nadace dochází v důsledku projevu vůle zakladatele, tedy zakladatel jím realizuje své subjektivní právo disponovat se svým vlastnictvím. Dle názoru rejstříkového soudu změna zakladatele není možná, neboť zakladatelské jednání zakladatele je konzumované samotným vytvořením nadace. Pozice zakladatele je pevně spjata se zakladatelem - konkrétní osobou. Jednou ze stěžejních zásad nadační svobody zakladatele je zásada jedinečnosti a nepřevoditelnosti jeho pozice na právního nástupce.

3.Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. Její stěžejní odvolací námitkou bylo, že v zákoně není nikde „výslovně zmíněna nemožnost převodu práv zakladatele nadace“. Navrhovatelka neporušuje žádný ze zájmů chráněných zákonem a nepostupuje v rozporu s dobrými mravy. Původní zakladatel vyjádřil svobodně a určitě svoji vůli převést de facto pouze čestné postavení zakladatele nadace na osobu, jež kontinuálně za nadaci jedná, spravuje jí a má právo jmenovat jednotlivé členy dozorčí a správní rady. Podle odvolatelky lze okruh zakladatelů nadace měnit. Poukázala na ust. § 321 až 326 o. z., podle nichž si zakladatel může v zakládací listině vyhradit změnu nadačního účelu. Dále poukázala na to, že podle čl. II odst. 2.7 Nadační listiny předmětné nadace ji lze měnit pouze na základě rozhodnutí správní rady, přičemž ovšem dohodou zakladatele se zakladatelem novým docházelo ke změně nadační listiny. Poukázala rovněž na situaci konkrétní nadace, u níž byla obdobná změna do nadačního rejstříku zapsána. Odvolatelka navrhla změnit usnesení soudu prvního stupně a do nadačního rejstříku zapsat u předmětné nadace navržené změny ohledně jejího zakladatele - tedy vymazat původního a zapsat nového.

4.Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5.Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl správně vyhodnocení jak odložených listin, tak a především podání návrhu navrhovatelem a skutečnosti k tomu se vážící v souladu s právními předpisy a rozhodl správně.

6.Postavení zakladatele nadace je konstantní a neměnné v tom, že jeho změna (jako taková) po vzniku nadace není možná. Nadace je fundací, tedy ve smyslu § 303 o. z. „právnickou osobou vytvořenou majetkem vyčleněným k určitému účelu“. Podle § 304 o. z. „je fundace ustavena zakladatelským právním jednáním nebo zákonem, v nichž musí být určeny její majetkové zajištění a účel“. Podle § 306 odst. 1 o. z. „zakladatel zakládá nadaci k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu…“. Podle § 310 písm. b) o. z. „zakládací listina nadace obsahuje alespoň…jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo“. Z výše jmenovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že nadace není korporací, tedy společenstvím osob (viz § 120 odst. 1 o. z.), ale vyčleněním majetku, tedy majetkovou entitou resp. sdružením majetku (viz § 303 o. z.). Tomu ostatně odpovídá i vkladová povinnost viz § 327 a násl. o. z. nutnost minimální hodnoty nadační jistiny viz § 336 odst. 1 o. z. - 500 000 Kč., nadační kapitál viz § 337 o. z. a regulativy použití majetku nadace § 338 a násl. o. z. Zásadní funkcí zakladatele je tak v rámci zakládací listiny nastavit základní parametry nadace s tím, že další její existence je podřízena jejímu účelu a jejímu majetkovému vybavení. Zakladatel si může ponechat určitá oprávnění (nejde-li o založení nadace mortis kauza), nenáleží mu však v žádném případě právo na to, aby se jakkoli mohl zbavit svého postavení zakladatele, tedy ani právo na jeho převod na jinou osobu. Zakladatel tedy své postavení nemůže opustit ani tím, že by z něj odstoupil (nejde o funkci člena orgánu právnické osoby) ani aby jej převedl či jinak s ním naložil, protože jeho postavení nereprezentuje převoditelnou hodnotu. Není například převoditelným podílem, jako je tomu v kapitálových společnostech a v družstvu. Ty jsou obchodními korporacemi, přičemž však ani pro všechny typy obchodních korporací (viz veřejná obchodní společnost), tím spíše pak korporací samotných (např. spolek) neplatí, že by účast osoby v nich byla vyjádřena podílem, resp. byla převoditelná. Tím spíše pak u nadace coby fundace je podmínkou její existence vytvoření jmění (po jejím vzniku náležejícího jí samé) přičemž však zakladateli v ní nenáleží žádný podíl či jinak vyjádřená, převoditelná (majetková) účast. Postavení zakladatele je tedy nepřevoditelné i u dalších typů právnických osob, nicméně zánik účasti člena v právnické osobě zákon u některých typů právnických osob výslovně připouští (například zánik členství člena, a to i zakládajícího ve spolku, jenž je ovšem korporací a není tak založen na majetkovém, leč členském principu).

7.Podle K. Ronovské „právní doktrína i judikatura napříč evropským kontinentem vychází z nepřevoditelnosti a nedělitelnosti postavení zakladatele…nepřípustná je taktéž možnost, aby si zakladatel ponechal právo odvolat nadaci po jejím vzniku (stejně jako případně „delegace“ takového práva na jinou osobu), a to s ohledem na rozpor se samotnou podstatou koncepce fundace“ in. Lavický P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 303654). Komentář 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2022 s. 1117. Obdobně K. Ronovská v právní teorii - v článku K postavení zakladatelů nadací a nadačních fondů po rekodifikaci soukromého práva. Právní rozhledy, 2015, č. 22, s. 767 - 771, podle nějž „Zahraniční právní doktrína i judikatura vychází ze zákazu převoditelnosti pozice zakladatele a nemožnosti přechodu této pozice na právního nástupce (dědice, nástupnickou právnickou osobu); pozice zakladatele je totiž pevně spjata se zakladatelem, jde o jeho osobní právo“. Je tedy zřejmé, že s výkladem odvolacího soudu souzní též i doktrína resp. doktrinální výklad zákona. Výklad odvolacího soudu je konsekventní též i s jeho dosavadní judikaturou, když podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.ledna 2020 sp. zn. 14 Cmo 325/2019 platí, že „Změna zakládací listiny nadačního fondu tedy přípustná je, a to v rozsahu (a způsobem) vyhrazeném zakladatelem (zakladateli) v zakládací listině. Zakladatelské jednání zakladatele (jako takové) je však konzumované samotným vytvořením nadačního fondu. Pozice zakladatele je pevně spjata se zakladatelem, jedná se o osobní právo zakladatele jednou ze stěžejních zásad nadační svobody zakladatele je zásada jedinečnosti a nepřevoditelnosti jeho pozice na právního nástupce“.

8.Odvolací soud výše uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdit jako správné, přičemž pro jeho rozhodování potud nemůže být určující ani podstatné, že soud prvního stupně v případě jiné nadace rozhodl rozdílně, neboť toto rozhodnutí není oprávněn v předmětném řízení posuzovat (a tedy ani se vyjadřovat k jeho chybnosti).