9 Cmo 197/2023-76

o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 12. 12. 2022, in eventum určení jeho nicotnosti, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 65 Cm 67/2023-43,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 02.05.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:9.Cmo.197.2023.1

I.Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2023, č. j. 65 Cm 67/2023-43, se potvrzuje.

II.Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 228 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám , Jméno advokáta C, , advokáta.

1.Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 24. 2. 2023 se navrhovatelka vůči , adresa, (dále jen „společenství“) domáhala, aby soud rozhodl, že neplatné (eventuálně nicotné) je usnesení shromáždění společenství ze dne 12. 12. 2022 pod bodem 5, kterým shromáždění schválilo změnu stanov tak, že v čl. X za odstavec (12) doplnilo nové odstavce (13) a (14) následujícího znění:(13) Vlastník jednotky nahradí společenství vlastníků či členovi voleného orgánu společenství vlastníků veškerou újmu či náklady, které společenství vlastníků či takové osoby vznikly v souvislosti s jednáním, kterým vlastník jednotky svá práva vědomě a záměrně zneužívá v rozporu s jejich smyslem a účelem, převážně ke svévolnému nebo účelovému poškozování společenství vlastníků či členů orgánu společenství vlastníků nebo k vyvíjení nátlaku na tyto osoby. V takovém případě nahradí vlastník jednotky společenství vlastníků i rozdíl mezi přiznanou náhradou nákladů řízení, ve kterém bylo společenství vlastníků převážně úspěšné, a skutečnými náklady na právní služby, které společenství vlastníků prokazatelně vynaložilo v souvislosti s jednáním vlastníka jednotky uvedeným v tomto odstavci.(14) Každý člen orgánu společenství vlastníků má právo na jednorázovou odměnu za výkon své funkce ve výši 1 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc, ve kterém se musel podílet na obraně či vymáhání svých práv či práv společenství vlastníků v souvislosti s jednáním vlastníka jednotky popsaném v čl. X odstavci (13) stanov.

2.Navrhovatelka uvedla, že je členem společenství, ve kterém vlastní bytovou jednotku č. , Anonymizováno, . Na shromáždění hlasovala proti napadenému usnesení. Navrhovatelka je přesvědčena, že sporné usnesení nepřijatelným způsobem zasahuje do jejího právního postavení. Výbor odůvodnil návrh změny údajným šikanózním výkonem práva žalobkyní a jejími údajnými útoky vůči společenství, aniž by uvedl konkrétní případ takového zneužití. Sporné usnesení je tedy zaměřeno proti osobě navrhovatelky. Sporné články stanov nutí vlastníky jednotek činit něco, co jim zákon neukládá, a jsou tedy v rozporu s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy a ukládá jim povinnosti nad rámem zákona v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny. Doplněné články stanov nejsou nutné ani účelné pro řádnou péči o dům ani o pozemek, a překračují tak účel existence společenství, jehož právní osobnost je omezena právě na správu domu a pozemku. Společenství nemá pravomoc svévolně hodnotit jednání svých členů a ukládat jim sankce nad rámec zákona. Navrhovatelka namítala, že před hlasováním o sporném usnesení nebyla ověřena usnášeníschopnost, což je podle ustálené judikatury povinností při každém hlasování. Sporné články stanov trpí podle navrhovatelky neurčitostí, vágností a nesrozumitelností. Zejména není zřejmé, co se rozumí vědomým a záměrným zneužíváním práv v rozporu s jejich smyslem a účelem. Není jasné, který orgán společenství bude povolán k výkladu těchto formulací. Uvedené nejasnosti mohou poskytnout představitelům společenství nepřiměřený prostor a vést k jejich svévoli, případně k nepřezkoumatelnosti a nenapadnutelnosti jejich postupu. Sporné články stanov považuje navrhovatelka také za nadbytečné, neboť povinnost člena společenství nahradit mu způsobenou škodu plyne již z čl. X odst. (12) původních stanov. Nově doplněný odst. (14) potom zcela neodůvodněně přiznává majetkový prospěch členům volených orgánů společenství, teoreticky pro jakékoli případy sporů v souvislosti s výkonem jejich funkce, a to i tehdy, pokud budou důvodné. Navrhovatelka proto považuje sporné usnesení za rozporné se zákonem a stanovami.

3.Společenství ve svém vyjádření uvedlo, že doplněné články stanov nepřekračují zákonem stanovený účel společenství ani neukládají členům povinnosti nad rámec zákona. Upozornilo, že člen společenství má ze zákona povinnost chovat se čestně a dodržovat jeho vnitřní řád, respektive pravidla pro správu domu a pozemku. Pokud se člen chová způsobem uvedeným ve sporném usnesení, vznikají tím společenství náklady, které financují jednotliví členové. Počet hlasů přítomných byl zjištěn na začátku zasedání a v jeho průběhu se nezměnil. Byť podnětem k návrhu sporného usnesení bylo chování žalované, jde o obecné pravidlo, které nemíří výhradně proti ní. Sporné usnesení nedává žádnému orgánu společenství pravomoc vydávat exekuční tituly nebo pravomocně rozhodovat o právních poměrech členů. V některých případech bude muset proběhnout soudní řízení, jako by sporného usnesení nebylo. Usnesení však vyjadřuje vůli členů společenství používat jejich finanční příspěvky na správu domu a pozemku, nikoli na vedení soudních sporů. Společenství je navíc přesvědčeno, že sporné usnesení nemá závažné právní následky a je v zájmu společenství hodném právní ochrany nevyslovit jeho neplatnost.

4.Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a společenství přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po skutkové stránce konstatoval, že navrhovatelka je jako vlastník jednotky č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, členkou společenství, že výbor svolal na 12. 12. 2022 shromáždění, na jehož programu byla pod bodem 5 změna stanov, a že přílohou pozvánky byla změna stanov uvedená shora v odst. 1. Ke změně stanov připojil výbor odůvodnění, podle kterého návrh reaguje na dlouhodobý a systematický způsob výkonu členských práv navrhovatelkou, který lze označit za šikanózní. Popis konkrétního šikanózního jednání dokument neobsahuje; pouze uvádí, že členové statutárního orgánu vynaložili v souvislosti s řešením útoků navrhovatelky od roku 2018 stovky hodin ročně. Ze zápisu ze shromáždění se podává, že po čtvrtém hlasování byla na podnět zástupce navrhovatelky překontrolována prezenční listina, přítomno bylo 32 vlastníků s 66,18 % hlasů, shromáždění bylo usnášeníschopné. Pod bodem 4 programu byly projednány spory s navrhovatelkou, včetně nákladů vynaložených společenstvím. Pod bodem 5 bylo schváleno sporné usnesení, navrhovatelka hlasovala proti. Podle čl. XIV odst. 6 písm. c) stanov spadá do působnosti shromáždění rozhodování o výši odměn členů výboru. Shromáždění je způsobilé se usnášet za přítomnosti členů, kteří mají většinu všech hlasů, a k přijetí usnesení se vyžaduje většina přítomných hlasů, nevyžaduje-li zákon vyšší počet hlasů. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2020, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Cmo 113/2020-103, zamítl návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti usnesení, kterým shromáždění odvolalo navrhovatelku z funkce předsedkyně a členky kontrolní komise. Naproti tomu společenství nebylo úspěšné ve sporu vedeném proti navrhovatelce u Obvodního soudu pro Prahu 8 o zaplacení částky 3 633 Kč.

5.Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že návrh byl podán včas, že navrhovatelka je přehlasovaným vlastníkem a že změnou stanov bylo zasaženo do právního postavení všech vlastníků, což představuje důležitý důvod přezkumu sporného usnesení. Za situace, kdy na popud zástupce navrhovatelky byla v průběhu jednání překontrolována prezenční listina a navrhovatelka netvrdí, že by v průběhu jednání někdo odcházel, má soud za prokázané, že v době hlasování o sporném usnesení bylo shromáždění usnášeníschopné. Obsah sporného odst. 13 nových stanov nepovažoval soud prvního stupně za rozporný se zákonem, stanovami ani dobrými mravy. Povinnost vlastníka jednotky neškodit společenství plyne podle soudu prvního stupně z povinnosti loajality člena korporace zakotvené v § 212 odst. 1 o. z. Jakékoli společenství má tedy právo na náhradu škody vzniklé mu šikanózním výkonem práv určitého vlastníka, i kdyby toto právo nebylo ve stanovách zakotveno. Nový odst. 13 tedy nezakládá žádný nový nárok společenství vůči členům, nýbrž jedná se o promítnutí obecně platných pravidel do textu stanov. Pokud by společenství chtělo po kterémkoli vlastníkovi vymáhat náklady uvedené v odst. 13 a vlastník je neuhradil dobrovolně, muselo by podat proti vlastníkovi žalobu a v řízení prokázat výši škody a šikanózní jednání vlastníka. Právní subjektivita společenství zahrnuje podle soudu prvního stupně také oprávnění domáhat se náhrady majetkové újmy, která mu byla způsobena. O uplatnění takového práva rozhodne podle § 163 o. z. statutární orgán, pokud stanovy tuto pravomoc nesvěří orgánu jinému. Motivace výboru pro návrh sporného usnesení ani úmysl vlastníků při hlasování nejsou při posuzování platnosti sporných usnesení rozhodné.

6.Soud prvního stupně doplnil, že na základě nového čl. X odst. 13 stanov nemůže společenství získat financování všech budoucích sporů s vlastníky, i kdyby v nich bylo úspěšné. Skutečnost, že vlastník podá návrh na přezkum usnesení shromáždění podle § 1209 o. z. a v takovém řízení není úspěšný, ještě neznamená, že šlo o návrh šikanózní. Vlastník má totiž právo takový návrh podat. O šikanu by šlo např. tehdy, pokud by byl návrh podán jen za účelem vydírání členů výboru nebo paralyzování činnosti společenství a žalujícímu vlastníkovi by vůbec nezáleželo na výsledku řízení. Vždy bude záležet na konkrétních skutkových okolnostech dané věci. Návrh v projednávané věci tedy podle soudu prvního stupně za šikanózní považovat nelze. Za nezákonný potom soud prvního stupně považoval i požadavek na náhradu rozdílu mezi přiznanými náklady řízení a skutečnými náklady na právní služby. Může jít např. o úkony činěné ještě před zahájením soudního řízení.

7.V případě doplněného odst. 14 neshledal soud prvního stupně důležitý důvod pro jeho přezkum. Toto ustanovení nezasahuje do samotného právního postavení vlastníků jednotek, ani do podstaty předmětu vlastnictví jednotky z hlediska účelu jeho využití. Nové ujednání bude mít vliv nejvýše na výši příspěvku na správu domu a pozemku, ze kterého se odměna hradí. Zvýšení takových příspěvků přitom podle ustálené judikatury nepředstavují důležitý důvod pro přezkum takového usnesení. I kdyby potom mělo být toto ustanovení přezkoumáno, spadá podle soudu prvního stupně do působnosti shromáždění stanovit výši odměn členů volených orgánů; k tomu patří i pravomoc udělit členům orgánů předem svolení vyplatit si mimořádnou odměnu za specifickou činnost. Výplata takové odměny bude navíc výjimečnou záležitostí, jelikož většina návrhů, jak shora vysvětleno, šikanózní nebude. Při výplatě takových odměn by měli být členové výboru zdrženliví, neboť jsou povinni vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře. O této odměně však rozhodlo v mezích zákona shromáždění, pročež soud není oprávněn do tohoto rozhodnutí zasahovat.

8.Proti tomuto usnesení podala odvolání navrhovatelka. V odvolání opakuje argumenty, které uvedla již v návrhu na zahájení řízení. Má za to, že podle závěrů soudní praxe je společenství povinnost zjišťovat usnášeníschopnost před každým hlasováním dána bez ohledu na průběh jednání. Soud prvního stupně nedostatečně uvážil kontext případu, kdy je zřejmé, že usnesení je výsledkem záměrného postupu členů výboru proti navrhovatelce a ve svém důsledku bude proti ní šikanózní. Může se stát základem pro zneužívající uplatňování neoprávněných nároků, nejen vůči navrhovatelce. V případě výplaty odměny členům orgánů dojde ke způsobení majetkové újmy členům společenství a bude nutné aktivní napadení takového postupu v rámci obrany proti porušení péče řádného hospodáře. Podle navrhovatelky není dán zájem na ponechání sporného usnesení v platnosti. Navrhovatelka se obává, že společenství označí jakýkoli návrh za šikanózní či zneužívající a navrhovatelka bude muset absolvovat finančně a časové náročné soudní řízení. Členové společenství budou hrozbou žaloby odrazováni od výkonu svých práv. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu vyhověl.

9.U jednání odvolacího soudu navrhovatelka doplnila, že sama vykládá sporné články tak, že by člen společenství, který bude ve sporu se společenstvím neúspěšný, měl zaplatit rozdíl mezi přiznanými náklady řízení a náklady vyúčtovanými advokátem společenství. Výbor však členům odmítá předkládat doklady, pročež se navrhovatelka obává, že výbor bude po členech požadovat neoprávněně uhrazené částky. Navrhovatelka rovněž uvedla, že k zápisu ze shromáždění není přiložena prezenční listina a plné moci zastoupených členů; výbor je odmítá navrhovatelce předložit. Navrhovatelka tedy nedokáže ověřit, že na shromáždění byl skutečně přítomen uváděný počet členů. Poslední dostupné údaje pocházejí z roku 2015.

10.Společenství ve svém vyjádření považovalo požadavek navrhovatelky na ověření usnášeníschopnosti před každým hlasováním za přepjatý formalismus za situace, kdy bylo zjevné, že od ověření usnášeníschopnosti nedošlo ke změně počtu vlastníků účastnících se shromáždění. Akcent na obecné pravidlo neškodit v doplněném odstavci 13 nezpůsobuje neplatnost tohoto článku. Stejně tak je výsostným právem shromáždění, jak rozhodne o odměnách členů orgánů. Napadené usnesení považovalo společenství za správné a navrhlo jeho potvrzení.

11.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12.Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování, provedené důkazy správně vyhodnotil a věc správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na jeho závěry, které shrnul shora. K námitkám navrhovatelky odvolací soud uvádí následující.

13.Námitku, že před přijetím sporných usnesení nebyla provedena opětovná kontrola usnášeníschopnosti shromáždění, posoudil soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou, podle které „se zřetelem k citovaným zákonným ustanovením zastává dovolací soud názor, že společenství vlastníků (zejména jeho statutární orgán) je povinno kontrolovat (zjišťovat) schopnost shromáždění usnášet se (kvórum) při každém rozhodování (hlasování) vlastníků jednotek, nikoli pouze na počátku jednání shromáždění, resp. změnil-li se v průběhu jednání počet přítomných členů společenství, uvést do zápisu údaj o počtu přítomných členů společenství při každém hlasování, a zároveň i údaje, které osvědčují, jaká usnesení byla přijata […] Jestliže společenství uvedenou povinnost poruší a v důsledku toho znemožní přehlasovanému vlastníku vést v řízení o neplatnosti usnesení shromáždění (podle § 1209 odst. 1 o. z.) důkaz o svém „tvrzení“, že shromáždění nebylo usnášeníschopné, je namístě považovat uvedené tvrzení za pravdivé, ledaže společenství prokáže nebo jinak vyjde v řízení najevo opak“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3777/2019). Jestliže se počet přítomných vlastníků v průběhu zasedání shromáždění nemění, není zapotřebí znovu před každým hlasováním přepočítávat přítomné a kontrolovat počet jejich hlasů. Pokud tedy navrhovatelka netvrdila, že by po poslední kontrole usnášeníschopnosti (provedené na podnět jejího právního zástupce) opustili někteří členové společenství prostor zasedání a tím se snížil počet přítomných hlasů, nebyl dán důvod vyslovovat neplatnost napadených usnesení jen proto, že v zápisu není uveden počet přítomných hlasů u každého hlasování.

14.S tvrzením, že má pochybnosti o tom, zda na shromáždění byl skutečně přítomen počet členů (a hlasů) uvedený v zápisu, neboť neměla možnost nahlédnout do prezenční listiny a plných mocí, přišla navrhovatelka až v odvolacím řízení. Právo napadnout usnesení shromáždění návrhem soudu na vyslovení neplatnosti podle § 1209, § 258 a § 259 o. z. je omezenou prekluzívní tříměsíční lhůtou. Po uplynutí této lhůty nemůže navrhovatel rozšířit okruh usnesení, která návrhem napadl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod R 64/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se přitom ztotožňuje i s názorem části odborné literatury, že navrhovatel je povinen v návrhu alespoň stručně skutkově vymezit podstatu důvodů, které podle něj zakládají neplatnost napadených usnesení (např. Ruban, R. in: Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, marg. č. 27). Navrhovatelka však v návrhu netvrdila, že by shromáždění nebylo usnášeníschopné proto, že by některé vlastníky zastupovaly osoby, jež k tomu nebyly řádně zmocněny. Uplatnění těchto tvrzení až u jednání odvolacího soudu považuje odvolací soud za zjevně opožděné.

15.Za nesprávný považuje odvolací soud rovněž argument navrhovatelky, že soud prvního stupně dostatečně neuvážil celý kontext případu v tom směru, že sporná změna stanov je namířena proti navrhovatelce a má sloužit k její šikaně. Navrhovatelka totiž přehlíží ustálenou judikaturu, podle které „při výkladu zakladatelského právního jednání obchodní korporace nelze zásadně použít pravidlo určené ustanovením § 556 odst. 1 věty první o. z. a vycházet ze skutečné vůle stran. Obsah zakladatelského právního jednání je tudíž nutno zásadně vykládat podle pravidla obsaženého v § 556 odst. 1 větě druhé o. z., tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností“ (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019). Byť uvedený závěr přijal Nejvyšší soud při výkladu stanov družstva, stejné pravidlo se uplatní i pro společenství vlastníků (které je také korporací, avšak nikoli obchodní). Stanovy družstva, stejně jako stanovy společenství vlastníků, totiž zavazují i osoby, které nebyly, resp. nemohly být přítomny jejich přijímání (např. vlastníka, který nabyl jednotku později), a nemohly tedy vnímat okolnosti jejich přijetí. Stanovy společenství je proto třeba vykládat tak, jak by jim rozuměla svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.) v postavení člena společenství; tento výklad musí být přitom pro všechny členy společenství a vlastníky jednotek stejný (§ 212 odst. 1 věta druhá o. z.).

16.Sporné články stanov jsou přitom formulovány obecně a ukládají členům rovná práva a povinnosti. Se soudem prvního stupně lze potom souhlasit v tom, že povinnost nahradit společenství škodu způsobenou podáním šikanózní žaloby by členové měli i bez zvláštní statutární úpravy, neboť povinnost chovat se vůči společenství čestně jim ukládá § 212 odst. 1 o. z. a povinnost nahradit škodu způsobenou úmyslným porušením dobrých mravů, resp. výkonem práva, jehož hlavním účelem je poškození jiného, jim ukládá i § 2909 o. z. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že ne každý návrh či žaloba je návrhem šikanózním a že na šikanu nelze usuzovat jen z toho, že návrh nebyl úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016). V případném soudním sporu by společenství muselo tvrdit a prokázat, že vlastník návrhem nesledoval především ochranu svých práv, nýbrž návrh podal hlavně za účelem poškození společenství nebo vyvíjení nátlaku na jeho orgány. Dále by společenství muselo v případě, že by žalovalo o úhradu nákladů právního zastoupení, prokázat, že ujednaná odměna byla v místě a čase obvyklá a byla zaplacena za skutečně a účelně vynaložené úkony právní pomoci (srov. opět posledně citované usnesení).

17.Naposledy potom odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že mimořádná odměna upravená v novém odstavci 14 jednak není v rozporu se zákonem, jednak bude moci být vyplacena jen výjimečně s ohledem na výjimečnost prokazatelně šikanózních návrhů popsanou shora. Navíc její výplata je vázána na aktivní činnost při obraně proti takovému návrhu, nikoli na pouhou skutečnost, že probíhá soudní řízení.

18.Odvolací soud závěrem odkazuje na ustálenou judikaturu, podle které je zásah soudu do soukromoprávních vztahů spočívající ve vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků přípustný jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3020/2023). Argumentace, že sporná ustanovení jsou nadbytečná, pro dané společenství nevhodná, případně za určitých okolností zneužitelná, proto nemůže být důvodem vyslovení neplatnosti napadených usnesení.

19.Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20.O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému společenství. Náklady společenství sestávají za. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč,b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,c. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	9 Cmo 197/2023-76
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. František Švantner
Datum rozhodnutí	02.05.2024
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2024:9.Cmo.197.2023.1