12 Cmo 101/2024-30

1.Usnesením ze dne 16. ledna 2024, č. j. 77 Cm 19/2017-20, ve znění opravného usnesení ze dne 17. dubna 2024, č. j. 77 Cm 19/2017-27 soud prvního stupně přiznal likvidátorce , tituly před jménem, , narozené , rodné přijmení, , sídlem , adresa, (dále jen „likvidátorka“), odměnu ve výši 8 000 Kč, která jí bude vyplacena účtárnou Městského soudu v Praze po právní moci usnesení (výrok I.), dále náhradu nákladů spojených s likvidací obchodní společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, IČO sídlem , adresa, , ve výši 3 672 Kč, která bude plně uhrazena z poskytnuté zálohy na náklady likvidace (výrok II.). Výrokem III. uložil likvidátorce povinnost zaplatit nespotřebovanou část zálohy na náklady likvidace ve výši 6 328 Kč na účet Městského soudu v Praze, číslo , č. účtu, vedený u České národní banky, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci usnesení.

2.V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 5, 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), tím, že ukončením likvidace vznikl likvidátorce nárok na odměnu. Přiznanou odměnu ve výši 8 000 Kč shledal soud s přihlédnutím k administrativní náročnosti činnosti, odborné kvalifikaci likvidátorky i k judikatuře odvolacího soudu přiměřenou. Dále uvedl, že podle ust. § 9 odst. 2 a 3 nařízení likvidátorovi náleží také právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v místě a době uplatnění těchto hotových výdajů, tj. zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. V posuzované věci doložil likvidátor výdaj na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, výdaj za zpracování a podání daňového přiznání ve výši 3 000 Kč, službu archivace dokumentů likvidované společnosti ve výši 7 000 Kč, náklady za poštovné a správní poplatky ve výši 929,53 Kč. Doloženy však nebyly administrativní výdaje – náklady na kancelářské potřeby, kopírování a telefon, v souhrnné výši 2 000 Kč. Soud zdůraznil, že likvidátor má právo na náhradu pouze těch výdajů, které prokáže, a dále uvedl, že likvidátora k doložení těchto výdajů nevyzýval, neboť je mu z jeho činnosti známo, že si je této náležitosti vědom. Oproti jiným právním předpisům neobsahuje nařízení výslovnou úpravu náhrady administrativních nákladů, které je téměř nemožné spolehlivě vyčíslit. To by však vedlo k tomu, že likvidátor musí veškeré hotové výdaje nést ze své odměny. Tento formalistický přístup by byl vůči likvidátorovi hrubě nespravedlivý a tedy i nesprávný. Zároveň je ale soudu z jeho činnosti známo, že likvidátorem požadovaná výše těchto nákladů je zcela nepřiměřená výši těchto nákladů v obdobných případech, které se pohybují v rozmezí od 400 Kč do 600 Kč. Likvidátorovi byla proto přiznána náhrada paušálních výdajů ve výši 600 Kč. Soud neshledal jako účelně vynaložený výdaj na oznámení vstupu společnosti do likvidace v obchodním věstník ve výši 2 178 Kč, zpracování a podání daňového přiznání ve výši 3 000 Kč, když dle sdělení likvidátora se jednalo o zcela nemajetnou společnost. Oznámení o vstupu společnosti do likvidace v obchodním věstníku je další způsob, jak seznámit věřitele se vstupem společnosti do likvidace a informovat je, jak přihlásit své pohledávky. Zjistí-li však likvidátor, že neexistuje majetek likvidované společnosti, z něhož by mohly být uspokojeny závazky společnosti vůči věřitelům, nelze považovat výdaj za zveřejnění oznámení za účelně vynaložený. V uvedené souvislosti odkázal soud na důvody usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 5 Cmo 11/2020. Jako neúčelný soud dále vyhodnotil výdaj na zpracování daňových přiznání za období likvidace s poukazem na to, že v případech, kdy se jedná o společnost zcela nemajetnou, není k dokončení likvidace a výmazu společnosti z obchodního rejstříku potřebné předkládat souhlas finančního úřadu s výmazem společnosti; postačí prohlášení likvidátora o neexistenci majetku, na jehož základě obchodní rejstřík společnost vymaže. Soud rovněž poukázal na skutečnost, že vznikla-li nutnost vypracovat a podat daňová přiznání z důvodu delšího trvání likvidace, ač nic nebránilo likvidátorovi ukončit likvidaci již dříve, nelze mít tento dodatečný náklad za účelný a přenášet jej na stát. Dále soud neshledal účelně vynaloženými náklady na archivaci ve výši 7 000 Kč a s ohledem na obvykle přiznávanou výši těchto nákladů likvidátorovi přiznal pouze částku 2 000 Kč. Náhrada nákladů tak byla přiznána ve výši 3 529,53 Kč s tím, že likvidátorovi bylo současně uloženo vrátit nespotřebovanou část zálohy na náklady likvidace ve výši 4 470,47 Kč.

3.Likvidátor podal proti výrokům II. a III. usnesení včasné odvolání a navrhl jejich změnu tak, že likvidátorovi se přiznává náhrada nákladů likvidace v požadované výši. Vyjádřil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně týkajícími se neúčelnosti některých vynaložených nákladů a zdůraznil zákonnou povinnost likvidátora jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře (§ 193 o. z., § 51 odst. 1 a § 52 odst. 2 z. o. k.) a v rámci plnění svých zákonnných povinností oznámit bez zbytečného odkladu vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům a vyzvat je, aby přihlásili své pohledávky (§ 198 o. z.). Tato povinnost je obligatorní a nikoli dispozitivní, jak se soud prvního stupně ve svém usnesení domnívá. Statut „nemajetnosti“ je možno konstatovat až teprve po ukončení likvidace a po úplném vyčerpání všech možností, jak zjistit, zda likvidovaná společnost nemá majetek. Likvidátor má dále za to, že zpracování účetních výkazů, tj. podání daňových přiznání, včetně rozvahy a výsledovky účetní jednotky je účelným náladem likvidace. Odkázal na ust. § 199 o. z., podle něhož je likvidátor povinen sestavit ke dni vstupu do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Tuto povinnost s ohledem na ust. § 193 o. z. nemůže nesplnit. Současně likvidátor upozornil, že s ohledem na to, že byl ustanoven rozhodnutím soudu podle § 191 o. z. a ve spojitosti s § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je stát povinen hradit náhradu hotových výdajů likvidace. Výdaje za účetní služby nejsou „dodatečným nákladem“, jak soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Na základě prověřování cen účetních služeb je minimální cena za účetní (daňovou) konzultaci, resp. zpracování určité služby ve výši 800 – 1 000 Kč a minimální cena jednoho daňového přiznání je 1 000 - 1 500 Kč. V dané souvislosti odkázal likvidátor na starší judikaturu Vrchního soudu v Praze, z níž vyplývá, že i když společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Z uvedeného je zřejmé, že výdaj za účetní služby byl oprávněný a z hlediska ceny ve výši 3 000 Kč i přiměřený. Likvidátor dále nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů za archivaci ve výši 2 000 Kč a také v této souvislosti odkázal na judikaturu odvolacího soudu. Zdůraznil, že archivace zahrnuje veškeré úkony, které při 10letém období archivace lze se spisem provádět či lze předpokládat, že mohou být prováděny (např. zpracování a evidence dokumentů, skartace dokumentů, vyhledávací služby, zakládání dokumentů, skenování dokumentů, aj.).

4.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.

5.Z obsahu spisu zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2017, č. j. 77 Cm 19/2017-3 bylo zahájeno řízení o jmenování likvidátora společnosti , právnická osoba, . Usnesením ze dne 6. dubna 2017 byla likvidátorem společnosti jmenována , tituly před jménem, (výrok I.), dále byla společnosti uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok II.) a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10 5. 2017 (výrok I.) a 16. 5. 2017 (výrok II.). Usnesením ze dne 12. 12. 2017, č. j. 77 Cm 19/2017-13 byla likvidátorovi přiznána záloha na pokrytí účelně vynaložených výdajů spojených s likvidací ve výši 8 000 Kč. Podle zprávy likvidátora ze dne 18. 8. 2023 byla společnost , právnická osoba, . v likvidaci zrušena ze zákona již v roce 2005 v důsledku exekuce podílu jednoho ze společníků. Na základě oznámení o vstupu do likvidace v Obchodním věstníku ze dne 19. 2. 2018 a 5. 3. 2018 se do likvidace nepřihlásil žádný věřitel. V průběhu likvidace se přihlásili se svou pohledávkou věřitelé, kterým nebyly pohledávky uhrazeny pro nemajetnost likvidované společnosti. Výzva likvidátora k poskytnutí součinnosti, zaslaná do sídla společnosti, nebyla převzata. Na základě výzvy k poskytnutí součinnosti, adresované orgánům a institucím uvedeným ve zprávě, nebyl zjištěn žádný reálný majetek, výzvy k předání dokumentace společnosti byly bezvýsledné. Likvidátor tak provedl podání všech daňových přiznání za období likvidace, dále zjistil, že společnost nemá žádné zaměstnance, v oblasti obchodních vztahů nebyla nalezena žádná dokumentace a ve vztahu ke státnímu rozpoču nebyly zjištěny žádné dluhy. Příslušný orgán finanční správy vydal souhlasné stanovisko k žádosti o ukončení činnosti společnosti. Likvidační zůstatek společnosti je nulový, společnost od data vstupu do likvidace nevykonávala žádnou činnost. Soupis jmení nebyl sestaven, neboť společnost neměla žádný majetek. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku na základě návrhu likvidátora ze dne 23. 6. 2023.

6.Součástí shora uvedené zprávy bylo také vyúčtování hotových výdajů likvidátora a žádost o přiznání odměny likvidátora, v němž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč za zveřejnění výzvy v Obchodním věstníku, dále částku 3 000 Kč za zpracování daňových přiznání za období likvidace, částku 929,53 Kč za poštovní a správní poplatky, částku 2 000 Kč za administrativní výdaje a částku 7 000 Kč za archivaci.

7.Podle ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.

8.Jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024 sp. zn. Cpj 203/2023, nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Nejvyšší soud v odkazovaném rozhodnutí dále uzavřel, že pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby. Typicky půjde o případy právnických osob, které dlouhodobě nevyvíjí žádnou činnost, nemají dlouhodobě obsazený statutární orgán, v rozporu se zákonem nezakládají dlouhodobě listiny do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem apod. V takových případech totiž postup podle § 198 odst. 2 o. z. bez předchozího potřebného šetření (provedeného zejména v dokumentech právnické osoby, které jsou likvidátorovi k dispozici, ve veřejně přístupných seznamech a databázích, jakož i v dalších zdrojích, z nichž může čerpat informace – srov. § 192 o. z.), jehož výsledkem bude zjištění majetku právnické osoby, postrádá smysl; výdaje vynaložené v souvislosti s tímto postupem proto zpravidla nebude možné posoudit jako účelné. Naopak, neměl-li likvidátor rozumný důvod pochybovat o tom, že právnická osoba má majetek, který bude možné v likvidaci vypořádat, lze postup podle § 198 odst. 2 o. z. považovat za souladný se smyslem a účelem právní úpravy likvidace; výdaje vynaložené v souvislosti s ním tak bude možné posoudit jako účelné.

9.V posuzované věci byla společnost , právnická osoba, . zrušena v roce 2005 z důvodu postižení podílu jednoho ze společníků exekucí. Jak vyplývá ze zprávy likvidátora, ke dni zahájení likvidace se jednalo o neaktivní, zcela nemajetnou společnost, která nevykonávala žádnou činnost a neměla žádné zaměstnance. Je proto zřejmé, že likvidátor poté, co byl jmenován do své funkce, mohl důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek společnosti, z něhož by mohly být uspokojeny případné pohledávky věřitelů. Zjišťování okruhu těchto věřitelů a výše jejich pohledávek prostřednictvím výzvy podle § 198 odst. 2 o. z. tak postrádalo smysl a odporovalo účelu ustanovení § 82 odst. 1 z. v. r., jímž je usnadnit a urychlit výmaz těchto právnických osob. Výdaje vynaložené likvidátorem za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace ve výši 2 178 Kč proto nelze považovat za účelně vynaložené a nebylo je možné likvidátorovi přiznat, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

10.Shodně se soudem prvního stupně vyhodnotil odvolací soud jako neúčelné rovněž náklady na vedení účetnictví a zpracování daňových přiznání „za období likvidace“. Rovněž v tomto směru lze odkázat na shora uvedené stanovisko Nejvyššího soudu, které, byť se vztahuje především k nákladům souvisejícím se zveřejněním oznámení a výzvy v obchodním věstníku, lze podle názoru odvolacího soudu aplikovat též při posuzování účelnosti vynaložení dalších hotových výdajů likvidátora. V poměrech posuzované věci není ze zprávy likvidátora ze dne 18. 8. 2023 ani z odvolání zřejmé, z jakého důvodu trvala likvidace neaktivní a nemajetné společnosti šest let, jestliže po provedení potřebného šetření ohledně majetku společnosti mohl být bez dalšího podán (za podmínek uvedených v ust. § 82 odst. 2 věty druhé z. v. r.) návrh na výmaz společnosti z veřejného rejstříku. Není proto ani zřejmé, čím likvidátor odůvodňuje účelnost nákladů na vedení účetnictví a podávání daňových přiznání společnosti za uvedenou dobu. Akcentuje-li v dané souvislosti platnou právní úpravu, je nutno konstatovat, že tuto nelze aplikovat mechanicky; tomu ostatně odpovídá i zpráva likvidátora, podle níž soupis majetku likvidované společnosti, jehož vyhotovení mu ukládá ust. § 199 o. z., v daném případě vyhotoven nebyl a být ani nemohl, a to právě s ohledem na neexistenci jakéhokoli majetku likvidované společnosti, který by mohl být do soupisu zahrnut. Přiléhavé nejsou ani odkazy na starší judikaturu odvolacího soudu, která vzhledem k době svého vzniku nemohla reflektovat stanovisko Nejvyššího soudu, které je výše citováno. Přehlédnout nelze dále ani skutečnost, že vynaložení nákladů na vedení účetnictví a zpracování daňových přiznání společnosti nebylo ničím prokázáno, neboť soudu byla předložena pouze faktura vystavená společností , právnická osoba, dne 17. 3. 2021 na částku 3 000 Kč (a to i přesto, že podle tvrzení likvidátorky bylo účetnictví společnosti vedeno a daňová přiznání zpracovávána po celou dobu likvidace, tedy až do roku 2023), nikoli doklad prokazující její úhradu, jak vyžaduje ust. § 9 odst. 2 nařízení.

11.Ohledně výdaje za archivaci dokumentů společnosti předložil likvidátor rovněž pouze fakturu vystavenou společností , právnická osoba, . dne 11. 8. 2023, jejíž úhrada nebyla ničím doložena. Pokud jde o posouzení účelnosti těchto nákladů, z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že předmětem podnikání shora uvedené společnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor; dle zakladatelské listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku pak výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Uvedená společnost tedy nedisponuje koncesí k vedení spisovny, která je zákonnou podmínkou k poskytování služeb, které byly předmětem fakturace. Likvidátor proto nepostupoval s péčí řádného hospodáře (§ 193, § 159 odst. 1 o. z.), když k zajištění spisové služby vybral společnost bez odpovídajícího oprávnění k výkonu této podnikatelské činnosti, tedy společnost v tomto směru neoprávněně podnikající (§ 63 odst. 2 písm. c/ zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání). Náhradu nákladů na „archivaci dokumentů“ proto odvolateli v daném případě podle odvolacího soudu nelze přiznat, neboť nejde o výdaj účelně vynaložený ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení.

12.Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů pouze ve výši 1 529,53 Kč, sestávající z náhrady poštovného a správních poplatků ve výši 929,53 Kč a náhrady administrativních výdajů ve výši 600 Kč a současně likvidátorovi uložil povinnost vrátit státu nespotřebovanou část zálohy na náhradu hotových výdajů ve výši 6 470,47 Kč.