9 Cmo 263/2023-50

1.Navrhovatel se návrhem ze dne 29. 12. 2022 domáhal nahrazení rozhodnutí shromáždění , Jméno advokáta B, , IČO , IČO advokáta B, (dále jen „účastníka“). Tvrdil, že je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , o velikosti id. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , zapsané na , Anonymizováno, , vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Stanovy společenství upravují oproti zákonu odlišně počet hlasů potřebný k přijetí usnesení o změně stanov Společenství, a to ¾ hlasů přítomných členů (čl. VII. odst. 14 stanov), v případě volby členů výboru společenství je nutná nadpoloviční většina všech hlasů společenství (čl. VII. odst. 15 stanov). Poslední shromáždění společenství bylo svoláno na 8. 11. 2022, na program byly opětovně zařazeny mj. body změna stanov a volba členů statutárního orgánu. I v tomto případě, jako již mnohokrát před tím, se nesešel dostatečný počet členů shromáždění, aby bylo dosaženo stanovami určeného kvora, a proto nebylo o záležitostech rozhodnuto. Navrhovatel má zájem na tom, aby statutární orgán účastníka byl zvolen a fungoval, neboť jeho fungování má vliv i na majetek navrhovatele. Současná situace, kdy shromáždění není schopno se sejít v potřebném počtu, aby bylo schopné usnášení a pokud se i sešlo, nebylo splněno dostatečné kvorum pro přijetí potřebných rozhodnutí, jako je volba členů výboru, způsobuje nefunkčnost účastníka.

2.Účastník s návrhem souhlasil. Podle stanov účastníka je vyžadováno k usnášeníschopnosti shromáždění účast nadpoloviční většiny všech členů (čl. VII odst. 12 stanov), stejně tak účastník souhlasí, že ke zvolení člena výboru je dle stanov (čl. VII odst. 17) nutný souhlas nadpoloviční většiny všech členů. Stanovy účastníka byly přijaty na první schůzi shromáždění ze dne 11. dubna 2013, kdy následně se nepodařilo přijmout nové stanovy společenství. Stanovy byly během času jen drobně upravovány a aktuální znění je založeno ve sbírce listin OR, č. listiny S 14697/SL15/MSPH jako „stanovy bez data“. Návrh navrhovatele považuje za rozumný a schopný vyřešit nelehkou situaci neschopnosti rozhodování nejvyššího orgánu společenství.

3.Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. července 2023 č. j. 77 Cm 193/2022-24 rozhodl takto: „Návrh na nahrazení projevu vůle shromáždění účastníka ve znění: Shromáždění vlastníků rozhoduje o změně stanov tak, že se: 1) čl. VII odst. 12) nahrazuje slovy: „(12) Shromáždění je schopné usnášení, jsou-li přítomni členové společenství, kteří mají alespoň 40 % hlasů ze všech hlasů. K přijetí usnesení je zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů společenství, pokud zákon nebo tyto stanovy neurčují jinak.“ 2) čl. VII. odst. 17) se nahrazuje slovy: „(17) Ke zvolení členů výboru je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů společenství.“, se zamítá.“ (výrok I.) a dále, že „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

4.Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, z důkazů zjistil řadu skutečností a tyto pak věcně hodnotil. Pokud jde o druhou navrhovanou změnu citovanou pod bodem 2) výroku, tedy nahrazení čl. VII. odst. 17) slovy: „(17) Ke zvolení členů výboru je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů společenství.“, dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům. Bylo prokázáno, že navrhovaná změna stanov měla být projednávána na shromáždění svolaném na 8. 11. 2022 v uvedeném znění, bylo prokázáno i to, že shromáždění nebylo usnášeníschopné z důvodu účasti pouze 36,2 % hlasů všech vlastníků jednotek. Platné stanovy účastníka obsahují v čl. VII. odst. 17) úpravu, podle které je ke zvolení členů výboru nebo pověřeného vlastníka zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech členů společenství. Judikatura dovodila, že existence důležitého důvodu ve smyslu § 1209 o. z. je zpravidla dána obsahem přijatých rozhodnutí, nemusí tomu tak být ale bezvýjimečně. Při zkoumání důležitého důvodu pro přezkum napadených rozhodnutí je třeba rozlišovat, zda vlastník jednotky měl možnost podílet se na rozhodování shromáždění. Měl-li vlastník jednotky možnost zúčastnit se shromáždění a tedy i podílet se na jeho rozhodování, je důležitý důvod pro přezkum přijatých rozhodnutí zpravidla jen tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Pokud tedy navrhovatel spatřuje důvod nutnosti změny stanov v tom, aby bylo lze snáze dosáhnout potřebného kvora pro zvolení výboru, když aktuální znění stanov zakotvuje kvorum vyšší - kvalifikované většiny namísto prosté většiny, pak soud uzavírá, že skutečnost, že shromáždění je dlouhodobě neusnášeníschopné pro absenci potřebné většiny vlastníků, není samo o sobě důležitým důvodem, aby soud mohl navrhovaným způsobem změnit stanovy v rozporu s tím, že si vlastníci ve stanovách ujednali podmínku pro přijetí členů statutárního orgánu přísnější tj. kvalifikovanou většinu. Je totiž třeba mít na zřeteli, že stanovy jsou smlouvou sui generis a představují základní dokument, jímž se řídí vnitřní poměry společenství (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3024/2012). Proto lze při jejich výkladu použít ustanovení § 555 a násl. o. z. ev. § 35 odst. 2 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména podle úmyslu (vůle) toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Platné stanovy obsahují ujednání o tom, že pro volbu členů výboru má být dosaženo vyššího kvora, přičemž takové ujednání s ust. § 1206 odst. 2 o. z. připouští, aktuální znění stanov tedy není v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že zásah soudů do rozhodování shromáždění společenství lze připustit jen v odůvodněných a zcela výjimečných případech. (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, ze dne 7. 2. 2023). O takový výjimečný případ v posuzovaném případě nejde. Nebylo-li totiž vůlí většiny vlastníků jednotek zakotvit ve stanovách kvorum nižší, nelze jejich rozhodnutí měnit rozhodnutím soudu na návrh jednoho z vlastníků postupem podle § 1209 odst. 3 o. z. z důvodu, že navrhovatel má zájem na tom, aby byl zvolen výbor, protože jeho rozhodování má vliv i na jeho majetek, neboť obecné tvrzení o zájmu na fungování účastníka takovým důvodem není. Soud proto návrh navrhovatele pro absenci důležitého důvodu na straně navrhovatele s přihlédnutím k autonomii vůle a smluvní svobody podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a s poukazem na minimalizaci zásahů do vnitřního uspořádání účastníka zamítnul.

5.Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel v zákonné lhůtě odvolání, jež upřesnil následně tak, že se odvolává jen do výroku I. v části 2) týkající se změny čl. VII. odst. 17 stanov společenství. Podle odvolatele soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům, nicméně navrhovatel se na soud obrátil proto, že společenství je dlouhodobě neschopné činnosti, když nemá obsazen tento orgán z volby shromáždění, protože vzhledem k kvorům obsaženým ve stanovách nemůže fakticky po dobu již několika let výbor coby statutární orgán zvolit. O tom kromě jiného svědčí i rozsudek č. j. 71 Cm 295/2022-29 ze dne 9. 3. 2023. Jediným řešením by tak byla změna stanov ohledně kvora shromáždění pro volbu výboru coby statutárního orgánu. Ačkoli výbor společenství opakovaně svolával shromáždění za účelem změny stanov a volby členů výboru, nebyla tato shromáždění nikdy usnášeníschopná, a to vzhledem ke kvorům nastaveným ve stanovách společenství v souběhu s tím, že část vlastníků jednotek - členů společenství, se opakovaně na shromáždění nedostavuje. Část z nich jsou zahraniční vlastníci jednotek. Návrh podal navrhovatel jak z pozice člena výboru, tak z pozice člena společenství. Navrhovatel odkázal ve vztahu k důležitému důvodu podle § 1209 o. z. na doktrínu v komentářové literatuře s tím, že „předmětem přezkumu tak musí být rozhodnutí shromáždění, mající za následek vznik, změnu či zánik práv a povinností vlastníků jednotek, a to v záležitosti týkající se správy domu a pozemku“. Je zcela evidentní, že pokud je paralyzován chod celého společenství v důsledku dlouhodobé neaktivity jeho nejvyššího orgánu, a to i přes opakovanou snahu členů výboru situaci vyřešit, jedná se o podstatnou záležitost, když právě společenství obstarává správu domu a pozemku. V této souvislosti poukázal i na judikaturu Nejvyššího soudu viz. jeho rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 a 26 Cdo 1053/2017 a 26 Cdo 1657/2018. Odvolatel poukázal i na to, že společenství je povinno zveřejňovat účetní závěrky, předtím však musí být schválena shromážděním, jež se však není schopné sejít v usnášeníschopném počtu. Poukázal na nepochopení rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, když toto rozhodnutí zdůrazňuje, že zásah do rozhodování shromáždění může být ze strany soudu jen v odůvodněných a zcela výjimečných případech, což je ovšem právě předmětná věc. V případě, že by soud nezasáhlo, by naopak soud musel jmenovat statutární orgán společenství, resp. zasahovat do vnitřního režimu společenství mnohem více, komplikovaněji a zbytečně složitě oproti tomu, kdyby soud vyhověl návrhu odvolatele. Odvolatel navrhl změnit usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku tak, že stanovy , Jméno advokáta B, se v čl. VII odst. 17) nahrazují tímto textem: „Ke zvolení členů výboru je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů společenství“.

6.K odvolání se vyjádřil další účastník - společností s tím, že zcela souhlasí s návrhem i s odvoláním navrhovatele. Zcela potvrdil tvrzení navrhovatele o paralyzování činnosti společenství, o marných pokusech docílit toho, aby se shromáždění sešlo v usnášeníschopném stavu a bylo možné projednat změnu stanov případně zvolit členy výboru.

7.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl po provedeném dokazování k závěru, že odvolání je důvodné.

8.Primárně je nutné konstatovat, že vzhledem k datu, kdy se mělo konat poslední shromáždění dalšího účastníka - 8. 11. 2022, postupoval odvolací soud podle zák.č. 89/2012 Sb. ve znění od 1. 7. 2020 /viz zák.č. 163/2020 Sb./. Podle § 1209 odst. 3 o. z. „je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se“. V daném případě není pochybné, resp. je nesporné, že navrhovatel je vlastníkem jednotky v předmětném domě a tudíž i členem dalšího účastníka - společenství. Se soudem prvního stupně se odvolací soud neshoduje v tom, že by ve smyslu citovaného zákonného ustanovení (§ 1209 odst. 3 o. z.) nešlo o tzv. důležitý důvod. Předně soud prvního stupně vycházel v rámci svého odůvodnění z premisy, že existence důležitého důvodu je zpravidla dána obsahem přijatých rozhodnutí, (viz odstavec 11 napadeného usnesení), což samozřejmě platí jen pro situace, že bylo soudem přezkoumáváno shromážděním přijaté rozhodnutí. Z toho plyne, že se jednalo o situace dle § 1209 o. z. ve znění do 30. 6. 2020, když od 1. 7. 2020 se platnost či neplatnost rozhodnutí shromáždění posuzuje v rámci řízení dle § 1221 odst. 1 o. z. ve spojení s § 258 - 261 o. z., nebo o situace dle § 1209 odst. 1 a 2 o. z. ve znění od 1. 7. 2020, nikoli však pro situace dle § 1209 odst. 3 o. z. Odvolací soud naopak se soudem prvního stupně souhlasí v nutnosti posuzovat důležitý důvod zpravidla hlediskem zásahu do samotného právního postavení navrhovatele nebo do podstaty předmětu jeho vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Připomíná však, že jednak tento závěr není absolutní, když „zpravidla“ neznamená absolutní použití uvedených závěrů. Především pak na danou konkrétní situaci lze aplikovat i jen uvedené závěry, tedy dopad do právního postavení navrhovatele, resp. zásah do jeho vlastnictví.

9.Při výkonu působnosti funkce statutárního výboru společenství - výboru či předsedy společenství je zřejmé, že člen výboru činí právní i další jednání směřující k naplnění předmětu činnosti - účelu společenství, tedy správy společných částí domu a pozemku jakož i dalších, zákonem daných činností. Tato správa přímo ovlivňuje i výkon práv jednotlivých vlastníků jednotek - členů společenství, ke konkrétním jednotkám. Z podstaty bytového spoluvlastnictví a společenství coby účelové právnické osoby je zřejmé, že bez společných částí domu nemohou existovat jednotlivé jednotky, tedy že ani bez řádné správy společných částí domu nemusí mít vlastníci jednotek možnost jednotky řádně užívat, resp. v plném rozsahu vykonávat práva k nim. Tento výkon práv je navíc ovlivněn i jednáním společenství k ostatním členům - vlastníkům, pročež i to se dotýká navrhovatele - jednotlivého vlastníka jednotky. A nakonec navrhovatel není jen vlastníkem jednotky, leč též i soudem ustanoveným členem výboru, pročež i jen z tohoto pohledu, neoddělitelného ovšem od jeho vlastnictví jednotky, je vskutku důležitým důvodem to, zda má společenství obsazeny funkce členů výboru či nikoli resp. zda stanovy společenství nastavením hlasovacích kvor umožňují či naopak neumožňují efektivní fungování shromáždění - jeho rozhodování, a potažmo tak i volbu orgánů společenství a tím i efektivní fungování celého společenství. Odvolací soud samozřejmě vzal v úvahu, že v daném případě se nepodařilo svolat shromáždění coby nejvyšší orgán - shromáždění opakovaně, po dobu několika let, a to právě a jedině pro nedostatek usnášeníschopnosti shromáždění, tedy nedostatečnou účast členů na shromáždění včetně nastavení v této souvislosti vysokého kvora pro rozhodování shromáždění o volbě členů výboru coby statutárního orgánu ve stanovách společenství. Je zjevné, že nejde o ojedinělou situaci, kdy by vskutku nebyl na místě zásah moc veřejné do soukromoprávní regulace společenství, leč jde ze strany společenství o systémovou chybu neumožňující mu přijímat jakákoli rozhodnutí, což postihuje jak navrhovatele na výkonu jeho práv a povinností coby vlastníka jednotky a člena společenství, tak i všechny ostatní vlastníky jednotek - členy. Zásah soudu je tedy zcela výjimečný a potud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu viz usnesení sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 ze dne 7. 2. 2023.

10.Odvolací soud provedl důkaz následujícími listinami: pozvánka na členskou schůzi ze dne 7. 11. 2017, pozvánka na členskou schůzi ze dne 27. 11. 2018, pozvánka na členskou schůzi ze dne 3. 2. 2020 a pozvánka na členskou schůzi mající se konat dne 8. 11. 2022. Z uvedených pozvánek soud zjistil, že bodem programu byla volba členů výboru, v první a poslední z nich i změna stanov společenství (ohledně hlasovacích kvor). Dále odvolací soud provedl důkaz zápisy ze shromáždění vlastníků jednotek předmětného společenství majících se konat dne 7. 11. 2017, 27. 11. 2018, 3. 2. 2020 a 8. 11. 2022, z nichž zjistil, že předmětná shromáždění s programem dle pozvánek se nekonala z důvodu účasti nedostatečného počtu členů, resp. hlasů členů pro jejich usnášeníschopnost. Účastníci řízení učinili nespornou skutečností, že rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 71 Cm 295/2022-29 byl předmětnému společenství jmenován výbor coby statutární orgán, a to z důvodu absence zvolených členů výboru. Odvolací soud tedy zjistil skutkový stav, potvrzující veškerá tvrzení navrhovatele, a to že minimálně od roku 2017 předmětné společenství nekoná shromáždění z důvodu, že se nikdy nesejde dostatečný počet členů hlasů k tomu, aby bylo usnášeníschopné, ačkoli jsou shromáždění řádně svolávána. Společenství potud dosud několik let nebylo schopné přijmout změnu stanov, jež by mu umožňovala snížit stanovami daná kvora pro usnášeníschopnost shromáždění a pro přijetí jeho rozhodnutí o volbě členů výboru. Dále pak, že soud jmenoval předmětnému společenství výbor - členy výboru, coby statutární orgán, a to právě z důvodu dlouhodobé neobsazenosti funkcí členů výboru a nutnosti situaci řešit - činit za společenství právní jednání. V kontextu uvedených skutečností je návrh navrhovatele na změnu stanov /nahrazení rozhodnutí shromáždění o změně stanov rozhodnutím soudu/ tak, aby bylo sníženo kvorum pro volbu členů výboru, důvodný. Ostatně o tom svědčí též i souhlasné stanovisko samotného společenství - dalšího účastníka řízení.

11.Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 1 z. ř. s. změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v části 2) tak, že stanovy , Jméno advokáta B, se v čl. VII odst. 17) nahrazují tímto textem: „Ke zvolení členů výboru je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů společenství“.

12.Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému navrhovateli. Účastník je tudíž povinen zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 24 570 Kč, jež sestává z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby ve výši 15 500 Kč: návrh ve věci samé ze dne 28. 12. 2022, převzetí a příprava zastoupení ze dne 28. 12. 2022, účast na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 12. 7. 2023, odvolání ze dne 14. 8. 2023, účast na jednání konaném před odvolacím soudem dne 6. 2. 2024, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, a náhrady hotových výdajů v celkové výši 1 500 Kč, přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč, celkem se jedná o částku ve výši 17 000 Kč. K tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 3 570 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek v celkové výši 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč); celková částka tedy činí 24 570 Kč.