9 Cmo 240/2023-148

o zrušení obchodní korporace, o žalobě na obnovu řízení podané první účastnicí, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2023, č. j. 84 Cm 71/2021-130,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 28.02.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:9.Cmo.240.2023.1

I.Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2023, č. j. 84 Cm 71/2021-130 se v rozsahu výroku II. potvrzuje.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1.Městský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Řízení o žalobě na obnovu řízení se dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu, ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních, zastavuje z důvodu zpětvzetí žaloby na obnovu řízení ze dne 28. 6. 2023.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá dle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních, právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). Své usnesení neodůvodnil s odkazem na § 169 odst. 2 větu druhou o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.

2.Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) včasné odvolání. Má za to, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nevzal na zřetel ustanovení § 146 odst. 2 (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.). Namítl, že z procesního hlediska zavinil zastavení řízení žalobce (tj. první účastnice - poznámka odvolacího soudu), a to v důsledku zpětvzetí podané žaloby na obnovu řízení podáním ze dne 28. 6. 2023. Za této situace je žalobce povinen nahradit účastníkovi 1) náklady řízení. Dále uvedl, že žaloba na obnovu řízení nebyla ze strany žalobce vzata zpět pro chování účastníka 1). A z opatrnosti konstatoval, že v daném případě nejsou naplněny ani podmínky pro nepřiznání nákladů řízení s odkazem na § 23 z. ř. s., neboť se nejedná o řízení, které lze zahájit i bez návrhu, ani o řízení ve statusových věcech manželských a partnerských. Za této situace měla být žalobci uložena povinnost zaplatit účastníkovi 1) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 466 Kč, které konkrétně vyčíslil. Dále požadoval nahradit náklady tohoto odvolacího řízení. Navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobci nově uloží zaplatit účastníkovi 1) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 466,50 Kč k rukám právního zástupce účastníka 1) do tří dnů od právní moci usnesení a dále aby uložil žalobci zaplatit účastníkovi 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 238,50 Kč k rukám právního zástupce účastníka 1) do tří dnů od právní moci usnesení.

3.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroku II.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4.Předně je třeba uvést, že řízení o zrušení právnické osoby (a tedy i obchodní společnosti) s likvidací a jmenování likvidátora je řízením ve statusových věcech právnických osob (viz § 85 písm. a/ z. ř. s.), řízením tzv. nesporným. Dle § 1 odst. 3 z. ř. s. „Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.“5. Dle § 235a odst. 2 o. s. ř. „Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.“6. V ustanovení § 228 o. s. ř. a násl. je upravena žaloba na obnovu (též i žaloba pro zmatečnost) a řízení o nich, jedná se o úpravu speciální, jež se uplatní přednostně před obecnými pravidly řízení. Tato speciální právní úprava však neobsahuje kompletní výčet pravidel, a proto zákon stanoví obdobné použití ustanovení o řízení před soudem prvního stupně. Speciální pravidla mají přednost a vylučují použití jiných pravidel upravených pro řízení v prvním stupni, která by s nimi byla v rozporu. Ohledně zpětvzetí žaloby a náhrady nákladů řízení tato speciální ustanovení týkající se žaloby na obnovu řízení neobsahují ničeho, tudíž se plně aplikují ustanovení týkající se zpětvzetí žaloby a náhrady nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně, tedy v řízení, jež má být na základě podané žaloby na obnovu řízení obnoveno.

7.Ohledně aplikace ustanovení § 146 o. s. ř., jež aplikoval soud prvního stupně - konkrétně § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a ohledně odvolatelem uváděného ustanovení, jež mělo být podle jeho názoru správně aplikováno, odvolací soud uvádí následující.

8.Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.“9. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalované (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“10. Obecně (především ve sporném řízení - nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Odvolací soud však zdůrazňuje, že posuzování zavinění výlučně z procesního hlediska nelze chápat ryze formálně. Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že žalobce podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, apod. V případě, kdy žalobce vzal žalobu zpět - zavinil zastavení řízení - posuzováno ryze z formálního hlediska, soud dle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přizná žalovanému (jinému účastníku řízení) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, žalobce nezavinil zastavení, a tudíž není povinen nahradit náklady řízení žalovanému, jestliže vzal žalobu zpět, která byla podána důvodně /1. podmínka/ a pro chování žalovaného /2. podmínka/, přičemž obě podmínky musí být splněny kumulativně. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného (tj. ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobci poskytl plnění, jež po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval.

11.Výklad ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., který by posuzoval zavinění výlučně jen z procesního hlediska (tedy ryze formálně) - a to bez zohlednění konkrétních okolností případu, by byl přepjatým formalismem, jež zapovídá Ústavní soud. Ten ve svém nálezu ze dne 8. 1. 2019 pod sp. zn. III. ÚS 1336/18 výslovně k otázce přepjatého formalismu uvedl, že „…ve své konstantní judikatuře mnohokrát zdůraznil, že orgánům veřejné moci a především obecným soudům netoleruje přepjatě formalistický postup v řízení za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zjevné nespravedlnosti. Zdůraznil přitom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o výklad obecných norem a ústavních zásad [srov. např. nález ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) nebo nález ze dne 3. 2. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 19/98 (N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb.)]. Při použití a výkladu právních předpisů tak nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 50/03 ze dne 13. 6. 2006 (N 120/41 SbNU 499)].“ Smyslem a účelem § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., je, aby nebyly nedůvodnými (tj. zjevně bezúspěšnými či dokonce šikanózními) žalobami/návrhy zahlcovány soudy a aby osoby, jež se staly účastníky řízení v důsledku takto bezdůvodně podaných žalob/návrhů, nebyly nuceny nést náklady takových řízení. Jinak řečeno smyslem řešeného ustanovení je sankční náhrada nákladů řízení uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Odvolací soud na základě teleologického výkladu dospěl k závěru, že je v rozporu se smyslem a účelem tohoto ustanovení, aby náklady řízení důvodně zahájeného, ale zastaveného pro zpětvzetí žaloby/návrhu, byly kladeny k tíži výlučně jen žalobce/navrhovatele, který vzal návrh zpět (a tedy procesně zavinil zastavení řízení), a to i za situace, kdy ke zpětvzetí žaloby/návrhu došlo v důsledku okolností, jež nastaly bez ohledu na jeho vůli. Tedy v důsledku okolností, které nemohl ovlivnit a v jejichž důsledku by vedení předmětného řízení ztratilo smysl, resp. se stalo bezpředmětným. Musí se tedy jednat o takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat sankční náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který vzal žalobu/návrh v důsledku těchto okolností zpět.

12.Při vyložení citovaného ustanovení - nikoliv však ryze formalisticky (jak rozvedeno výše) tedy platí, že nelze-li určit, kdo výlučně zastavení řízení zavinil, rozhodne soud podle obecného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Aplikace ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je na místě teprve tehdy, nelze-li aplikovat na posuzovaný případ ani první ani druhou větu § 146 odst. 2 o. s. ř. Lze také říci, že soud vždy zkoumá míru procesního zavinění zastavení řízení (ve výše vyloženém smyslu) a jen tehdy, když je zavinění výlučné a jednoznačné, aplikuje druhý odstavec § 146 o. s. ř. (jeho první nebo druhou větu). Naopak, pokud zavinění jednoznačné není, rozhoduje podle obecného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

13.V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu žaloby na obnovu řízení, na jejíž znění odvolací soud pro stručnost odkazuje, se opatrovník společnosti dozvěděl od právní zástupkyně akcionáře společnosti rozhodné skutečnosti týkající se snahy většinového společníka o zjednání nápravy závadného stavu, jež byl důvodem zrušení předmětné společnosti soudem. Tyto skutečnosti, doložené důkazy, nemohly být (nebyly - a to bez viny společnosti jednající opatrovníkem) provedeny v řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora a zakládají proto právo na obnovu řízení. Došlo-li následně po podání žaloby na obnovení řízení k tomu, že soud pravomocně revokoval své předchozí rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2023 č. j. 84 Cm 477/2023-13, jež nabylo dle připojené doložky právní moci dne 21. 4. 2023), stalo se vedení řízení o žalobě na obnovu řízení bezpředmětným. Za popsané situace by bylo v rozporu se smyslem a účelem řešeného ustanovení, aby žalobce, který vzal svůj důvodně podaný návrh na obnovu řízení zpět, nesl výlučně sám náklady tohoto řízení. Bylo by to též v rozporu s obecným principem spravedlnosti. Odvolací soud v daném případě - při nikoliv formalistickém posuzování (zohledňujícím teleologický výklad tohoto ustanovení), neshledal zavinění žalobce za zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 146 odst.2, věta první o.s.ř. Shrnuto, ustanovení § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. se neuplatní, jak se mylně domníval odvolatel. Lze tedy uzavřít, že se neuplatní ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., a to ani § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. a současně se neuplatní ani ustanovení § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. (kumulativní nesplnění 1. a 2. podmínky - viz výše). Aplikuje se proto obecné ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve spojení § 1 odst. 3 z. ř. s.). To bylo v daném případě soudem prvního stupně správně aplikováno.

14.Z výše vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně ohledně odvoláním napadeného výroku II. potvrdil jako věcně správné.

15.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 235a odst. 2 o. s. ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	9 Cmo 240/2023-148
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D.
Datum rozhodnutí	28.02.2024
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2024:9.Cmo.240.2023.1