7 Cmo 255/2024-48

o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2024, č. j. 73 Cm 240/2007-41,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 03.02.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.255.2024.1

I.Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že likvidátorce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozené dne , Datum narození navrhovatelky A, , bytem , Adresa navrhovatelky A, , se přiznává náhrada hotových výdajů spojených s likvidací zaniklé společnosti , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci, IČO , IČO navrhovatelky B, , naposledy sídlem , Adresa navrhovatelky B, , ve výši 5 978 Kč, která jí již nebude vyplacena vzhledem k tomu, že likvidátorce byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč.

II.Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že , tituly před jménem, , Jméno navrhovatelky A, , narozená dne , Datum narození navrhovatelky A, zálohu na hotové výdaje likvidátorky ve výši 4 022 Kč na účet Městského soudu v Praze číslo, č. účtu, vedený u České národní banky pod variabilním symbolem , var. symbol, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

1.Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce , tituly před jménem, , Anonymizováno, (dále též jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci, IČO , IČO navrhovatelky B, (dále též jen „společnost“) ve výši 5 000 Kč. Výrokem II. likvidátorce na náhradě hotových výdajů přiznal částku 6 978 Kč. Výrokem III. pak likvidátorce uložil povinnost vrátit na účet soudu prvního stupně nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje ve výši 3 022 Kč za tam uvedených platebních podmínek.

2.Soud prvního stupně konstatoval, že společnost byla zrušena s likvidací, přičemž likvidátorkou společnosti byla jmenovaná , tituly před jménem, , Jméno navrhovatelky A, . Jelikož likvidátorka likvidaci ukončila a společnost byla z obchodního rejstříku vymazána, vznikl jí nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které jí v souvislosti s likvidací vznikly. Usnesením ze dne 12. 7. 2010, č. j. 73 Cm 240/2007-16, byla likvidátorce poskytnuta záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč. Soud prvního stupně při posuzování předmětného návrhu (když likvidátorka byla do funkce jmenována v roce 2007 - pozn. odvolacího soudu) vyšel z vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). S přihlédnutím k náročnosti likvidace po stránce administrativní, právní i časové přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu podle § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky ve výši 5 000 Kč. Náhradu účelně vynaložených nákladů jí přiznal s odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky ve výši 6 978 Kč – zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku - 2 380 Kč, správní poplatky ve výši 500 Kč, poštovné ve výši 98 Kč; tyto výdaje byly likvidátorkou řádně doloženy. Dále přiznal likvidátorce náhradu účelně vynaložených hotových výdajů za archivaci písemností a účetnictví ve výši 4 000 Kč.

3.Požadovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč vynaloženou na účetní služby neshledal soud prvního stupně jako účelně vynaložený náklad, neboť společnost nevyvíjí žádnou činnost a nevlastní žádný majetek, pak s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011 jsou práce se zpracováním daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami zahrnuty v odměně likvidátorky. Hotový výdaj ve výši 298 Kč na nákup telefonního kreditu soud prvního stupně nepřiznal, neboť výdaj nebyl řádně doložen. Tento typ výdaje nelze vázat k jednotlivé likvidaci a je nutné na něj nahlížet jako na součást technické vybavenosti osoby zapsané v seznamu likvidačních správců. Pokud jde o účtované cestovní výdaje, nelze za účelné bez dalšího považovat výdaj za použití motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátor sídlo (Praha).

4.Jelikož byla likvidátorce poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 3 022 Kč (10 000 – 6 978) vrátit.

5.Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 14 330,22 Kč a neukládal jí tedy povinnost vracet cokoli na vyplacené záloze.

6.Odvolatelka namítá, že kromě výdajů přiznaných soudem prvního stupně, požadovala přiznat i částku 3 000 Kč, vynaloženou (a doloženou) za vedení a zpracování účetnictví, zpracování účetních závěrek a daňových přiznání, kterou považuje za účelně vynaložený výdaj. Osoby zapsané v seznamu insolvenčních správců jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případné jiné postavení včetně postavení likvidátora. Tyto osoby nesou stejnou míru odpovědnosti, která platí pro členy statutárního orgánu konkrétní právnické osoby. Likvidátor plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy. Výše odměny likvidátora je dle odvolacího soudu 10 000 Kč. Nikde přitom není stanoveno, že si likvidátor nemůže vzít odbornou firmu k provedení svého úkolu. Pokud jde o cestovní výdaje, pouze likvidátor zná situaci jen on se může rozhodnout, kterých úkonů se zúčastní osobně, popř. se musí zúčastnit osobně z rozhodnutí jiných orgánů. Je to ostatně jeho odpovědnost a dle § 8 vyhlášky č. 479/2000 Sb. má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů s provedením likvidace. Použití vlastního motorového vozidla bylo v daném případě i zcela účelné, soud prvního stupně si při svých úvahách neuvědomil, jak je časově náročná cesta z místa mého bydliště v Praze Benicích do jiných míst v Praze. Při použití městské hromadné dopravy by šlo o několik přestupů. Navíc má likvidátorka průkaz ZTP a cestování hromadnými prostředky jí činí potíže. Likvidátorka dále namítla, že je nespravedlivé, aby si náklady na telefon hradila ze své odměny, tyto náklady nelze započítávat do technického vybavení kanceláře. Na nákladech tak likvidátorka účtuje 2 380 Kč za zveřejnění v obchodním rejstříku, 98 Kč za poštovné, 4 054,2 Kč za cestovné a parkovné, 500 Kč za správní poplatky, 3 000 Kč za účetní služby, 4 000 Kč za archivaci a manipulaci se spisy, 298 Kč za telefonní poplatky.

7.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že částka náhrady hotových výdajů byla přiznána v chybné výši.

8.Z obsahu předloženého spisu se podává, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. srpna 2007, č. j. 73 Cm 240/2007-5. Usnesením soudu prvního stupně ze dne12. července 2010, č. j. 73 Cm 240/2007-16, byla likvidátorce přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 10 000 Kč, která jí byla vyplacena (viz platební poukaz č. l. 17 připojeného spisu zn. 73 Cm 240/2007).

9.Ve vyúčtování nákladů likvidace a žádosti o přiznání odměny ze dne 12. října 2023 požadovala likvidátorka náhradu hotových výdajů v celkové výši 14 330,22 Kč. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:- oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku – 2 380 Kč;- správní poplatky – 500 Kč;- poštovné – 98 Kč;- telefonní poplatky – 298 Kč;- cestovné a parkovné 4 054,22 Kč- vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti – 3 000 Kč;- archivace písemností a účetnictví – 4 000 Kč.

10.Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze C , Anonymizováno, ze dne 21. října 2024 odvolací soud zjistil, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 18. května 2022 a „Právním důvodem výmazu je: ukončení likvidace.

11.Při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných hotových výdajů, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky (jak správně učinil soud prvního stupně).

12.Podle § 8 odst. 1 vyhlášky náleží likvidátorovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

13.Odvolací soud posuzoval účelnost nákladů vynaložených likvidátorem za účetní služby v částce 3 000 Kč, kterou likvidátorka doložila fakturou číslo 20/22 vystavenou , právnická osoba, . za archivaci a manipulaci se spisy v částce 4 000 Kč a vedení účetnictví a administrativní práce v částce 3 000 Kč se splatností 22. 11. 2022.

14.V poměrech projednávané věci vychází odvolací soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 11. 5. 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 184/2024, či ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024). Jinak řečeno, při určení výše náhrady hotových výdajů nelze klást k tíži likvidátora, který sám nedisponuje pro provedení odborných záležitostí, jež spadají do výkonu jeho funkce, že provedením těchto (odborných) činností pověřil třetí osobu těmito znalostmi nadanou – v daném případě právnickou osobu v předmětném oboru podnikající (jak bylo ověřeno z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., která účetní služby likvidátorce poskytla). Od uvedené rozhodovací praxe nemá odvolací soud důvod se v poměrech projednávané věci odchýlit. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za zpracování daňových přiznání vycházel, byl již překonán. Proto odkaz soudu prvního stupně na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu je v daném případě bez významu. Skutečnost, že Společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci. Částku 3 000 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené se zpracováním daňových přiznání v likvidátorem požadované výši 3 000 Kč likvidátorce přiznal.

15.Odvolací soud se dále zabýval částkou přiznanou soudem prvního stupně ve výši 4 000 Kč na archivaci a manipulaci se spisy.

16.Podle faktury č. 20/22, vystavené společností , právnická osoba, ., byla likvidátorce fakturována částka 4 000 Kč za „archivaci a práce se spisy Společnosti)“, když o zaplacení byl založen příjmový pokladní doklad ze dne 22. 11. 2023. Jiný doklad týkající se archivace dokumentů společnosti se ve spise nenachází.

17.Podle § 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „ZoA“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

18.Podle § 3 odst. 2 písm. a) ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).

19.Podle § 3 odst. 4 ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

20.Podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

21.Podle § 205 odst. 1 a 4 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam. Likvidátor zajistí uchování dokumentů uvedených v odstavci 1 po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

22.Dle přílohy 1 ZoA, jsou obchodní společnosti, družstva (s výjimkou bytových družstev) a notáři povinni uchovávat dokumenty vzniklé z jejich činnosti za podmínek stanovených tímto zákonem. Mezi tyto dokumenty patří např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního a dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, výroční zpráva a účetní závěrky. Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

23.V posuzované věci odvolatel vybral pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty (§ 2 písm. e) ZoA uvedené v příloze č. 1 ZoA, vzniklé z činnosti společnosti podle § 3 odst. 2 písm. a) ZoA, § 205 odst. 1, 4 o. z.) společnost , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , sídlem , adresa, . Jejím předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku však byl a je „činnost účetních poradců, vedení účetnictví a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Předmětem podnikání tedy není vedení spisovny, přičemž povinnost uchovávat dokumenty mají podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 ZoA). Z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že , právnická osoba, . nedisponuje tedy ani koncesí k vedení spisovny.

24.Je tak zřejmé, že , právnická osoba, . poskytla službu „archivace dokumentů“ společnosti nedovoleně, tj. v rozporu s § 3 odst. 4 ZoA. Náklady vynaložené likvidátorkou společnosti na tuto nedovolenou službu jí proto nelze přiznat jako náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 9 odst. 2 nařízení.

25.Likvidátorka dále požadovala přiznat náhradu za cestovné a parkovné ve výši 4 054,22 Kč. Podle § 8 odst. 2 vyhlášky výše náhrady cestovních výdajů se řídí zvláštním právním předpisem, když odkazováno je na zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Dle § 7 odst. 1 tohoto zákona přitom přísluší za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty na základě dohody zaměstnance se zaměstnavatelem o použití osobního vozidla.

26.Odvolací soud především zdůrazňuje, že likvidátorka je povinna každý dílčí požadavek na zaplacení cestovného, jako výdaje spojeného s prováděním likvidace jednoznačně specifikovat uvedením konkrétních skutečností, z nichž bude zřejmá účelnost uskutečnění příslušné cesty a tato tvrzení doložit (prokázat; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 14 Cmo 256/2019). Pokud likvidátorka tuto povinnost nesplní, nezbude, než aby náklady nesla ze svého v rámci přiznané odměny (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 204/2019).

27.Promítnutím těchto závěrů do poměrů posuzované věci je zřejmé, že tyto povinnosti nejsou navrhovatelkou splněny jen předložením jí sepsaného rozpisu jízd, v němž je uvedeno datum jízdy, nepřesné označení míst, mezi nimiž byla vykonána a velmi vágní označení cíle v podobě poznámek sídlo, FÚ, PSSZ, VZP atd., aniž by likvidátorka tvrdila (a doložila) i skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že jízda byla uskutečněna účelně v rámci naplňování účelu likvidace. Likvidátorka účelnost jednotlivých jízd pro plnění likvidace nespecifikovala ani v odvolání. Soud proto bez dalšího nemůže určit výši náhrady cestovních výloh, neboť účelnost cest je buď dána, nebo ne a je na likvidátorce, aby ji ve svém vyúčtování tvrdila a prokázala. Vzhledem k uvedenému již bylo nadbytečné zabývat se možností užívat osobní automobil při cestách v městě, jež je rovněž sídlem likvidátorky a nerozhodné bylo také tvrzení likvidátorky o držení průkazu ZTP (který ostatně likvidátorka nedoložila).

28.Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka jako likvidátorka řádně netvrdila a ani neosvědčila žádnou ze skutečností rozhodných pro přiznání náhrady hotových výdajů spočívajících v cestovném, a proto nezbývá, než aby si tyto náklady nesla ze svého v rámci odměny, jež jí byla přiznána soudem prvního stupně ve výroku I. jeho usnesení, a to ve výši 5 000 Kč.

29.Ohledně položky 298 Kč za telefonní poplatky se odvolací soud zcela ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, když tento účtovaný náklad likvidátorka skutečně ničím nedoložila.

30.Likvidátorce tak náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 5 978 Kč sestávající se z náhrady výdaje za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, poštovné 98 Kč, správní poplatky 500 Kč, a z náhrady výdaje za vedení účetnictví ve výši 3 000 Kč. Jelikož byla likvidátorce přiznána a vyplacena záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč, je likvidátorka povinna nespotřebovanou část zálohy ve výši 4 022 Kč vrátit.

31.Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. a III. tak, že ve výroku II. určená výše náhrady hotových výdajů činí částku 5 978 Kč, která likvidátorce již nebude vyplacena vzhledem k tomu, že jí byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč a ve výroku III. tak, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje likvidátorky ve výši 4 022 Kč na účet Městského soudu v Praze specifikovaný ve výroku.

32.Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výrocích II. a III. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

33.Vzhledem k tomu, že likvidátorka je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	7 Cmo 255/2024-48
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Lenka Grollová
Datum rozhodnutí	03.02.2025
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.255.2024.1