7 Cmo 5/2025-111

o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 2. března 2022, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2024, č. j. 69 Cm 60/2022-86,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 17.02.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.5.2025.1

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1.Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady ze dne 2. března 2022, kterým bylo rozhodnuto, že – jediný společník souhlasil s převodem obchodního podílu na účastníkovi ve výši 80 % na , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, ; - jediný společník souhlasil s převodem obchodního podílu na účastníkovi ve výši 20 % na navrhovatelku; - jediný společník odvolal jednatele účastníka pana , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, ; - jediný společník jmenoval do funkce jednatele účastníka pana , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, . Výrokem II. navrhovatelce uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 13 600 Kč. Výrokem III. rozhodl o vrácení zaplacené zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč navrhovatelce.

2.Navrhovatelka se podaným návrhem domáhala vyslovení neplatnosti, popř. „nicotnosti“ rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti , Jméno advokáta B, . (dále jen „společnost“) ze dne 2. března 2022 s tím, že listina, na níž je rozhodnutí zapsáno, nebyla podepsána jediným společníkem , tituly před jménem, , Anonymizováno, (dále jen „V. S.“), který nadto ani nebyl schopen v inkriminované době uvedeného jednání.

3.Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- V. S. byl ke dni 2. března 2022 jediným společníkem společnosti;- V.S. dne 2. března 2022 jako jediný společník v působnosti valné hromady společnosti přijal rozhodnutí, jímž vyjádřil souhlas s převodem podílu ve společnosti na navrhovatelku (20 %) a na , Anonymizováno, (80 %), odvolal sebe z pozice jednatele společnosti a novým jednatelem jmenoval , Anonymizováno, (dále jen „R. S.“);- dne 2. března 2022 podepsali V. S. coby převádějící a navrhovatelka a R. S. coby nabyvatelé smlouvu o převodu podílu ve společnosti (dále jen „smlouva o převodu podílu“), na základě, níž navrhovatelka nabyla podíl o velikosti 20 %, , Anonymizováno, podíl o velikosti 80 %; oba kupující byli srozuměni s tím, že k 2. březnu 2022 bude V. S. odvolán z funkce jednatele a jednatelem bude jmenován R. S.;- závětí ze dne 1. března 2022 V. S. odkázal navrhovatelce podíl o velikosti 20 % na základním kapitálu společnosti a R. S. odkázal podíl o velikosti 80 % na základním kapitálu společnosti;- V. S. dne 11. března 2022 zemřel.

4.Další navržené důkazy – znalecké posudky (blíže nespecifikované) soud prvního stupně nepovažoval za nutné opatřovat, neboť z provedených důkazů byly zjištěny rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

5.Soud prvního stupně se na základě námitky navrhovatelky, že napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími jediného společníka v působnosti valné hromady, nejprve zabýval posouzením otázky, zda napadená rozhodnutí učinil jediný společník V. S. Jelikož soudu prvního stupně nebyl předložen originál zápisu ze dne 2. března 2022 zachycující napadená rozhodnutí učiněná jediným společníkem v působnosti valné hromady, vyšel při posuzování správnosti tohoto zápisu z nepřímých důkazů. Týž den, tj. 2. března 2022, byla rovněž uzavřena smlouva o převodu podílu, jejíž účastnicí byla i navrhovatelka, a z obsahu této smlouvy vyplynulo, že i navrhovatelka musela být srozuměna se záměrem dosavadního jediného společníka V. S. převést na ni 20% a na R. S. 80% obchodní podíl ve společnosti, jakož i odvolat sebe samého z funkce jednatele a jmenovat do této funkce R. S. Obsah smlouvy o převodu podílu zcela odpovídá napadeným rozhodnutím jediného společníka přijatá téhož dne. Dle soudu prvního stupně je prakticky vyloučeno, aby v témže dni bylo na jedno jednání jediného společníka nahlíženo jako učiněné v duševní poruše a na druhé s obdobným obsahem a shodným záměrem nahlíženo jako na perfektní. Důkazem podporujícím závěr o pravosti a správnosti obsahu zápisu ze dne 2. března 2022 (tedy o řádném přijetí napadených rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady), je rovněž i závěť V. S. ze dne 1. března 2022, navrhovatelkou nijak nesporovaná, kde byl shodně vyjádřen záměr jediného společníka V. S. na budoucím uspořádání vlastnické struktury společnosti v souladu s následně uzavřenou smlouvou o převodu podílu a jeho rozhodnutími v působnosti valné hromady. Na základě uvedených úvah soud prvního stupně uzavřel, že napadená rozhodnutí byla přijata V. S. jakožto jediným společníkem v působnosti valné hromady společnosti řádně, a není tak namístě vyslovit jejich nicotnost [§ 45 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích); dále též jen „z. o. k.“, a § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále též jen „o. z.“], popř. jeho neplatnost. Z těchto důvodů návrh zamítl.

6.O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Rovněž rozhodl o vrácení navrhovatelkou zaplacené a nevyužité zálohy na náklady znaleckého posudku.

7.Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8.Odvolatelka namítá, že jako důvod neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady uvedla celkem 3 skutečnosti:– 1) dne 2. března 2022 u V. S. z důvodu ztráty rozumové a ovládací schopnosti (v důsledku závažné nemoci – rakoviny v terminální fázi) absentovala vůle k učinění takového rozhodnutí ve smyslu § 551 o. z. S ohledem na paralelně vedené řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 67/2022, o určení vlastnického práva k podílu, v němž se rovněž řešila otázka způsobilosti V. S. k učinění právních jednání spočívajících v uzavření smlouvy o převodu podílu, netrvala v daném řízení na provedení důkazu znaleckým posudkem ohledně zdravotní způsobilosti V.S.;- 2) v důsledku ovlivnění V. S. jeho synem R. S. nebyla jednání V. S. učiněna svobodně; v případě absence svobodné vůle takové právní jednání neexistuje, jedná se taktéž o zdánlivé právní jednání;- 3) podpis uvedený na zápisu o rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady nepatří V. S.

9.Proto navrhla i důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru písmoznalectví. Tento byl soudem prvního stupně ustanoven usnesením ze dne 16. srpna 2023, znalci však nebyl poskytnut originál této zkoumané listiny. Předmětnou listinu nemá k dispozici rejstříkový soud, jemuž byla předložena pouze v elektronické podobě. Nepředložila ji ani společnost, když dle svého sdělení tuto listinu neeviduje. Z uvedeného důvodu znalec nemohl zadaný znalecký úkol splnit. Odvolatelka má za to, že společnost účelově odmítá listinu vydat. Soud prvního stupně, aniž by však společnosti uložil povinnost předmětnou listinu potřebnou k vyhotovení znaleckého posudku podle § 129 o. s. ř. vydat, naopak vyzval navrhovatelku k předložení dalších důkazů s tím, že důkaz znaleckým posudkem nelze provést. Současně ji poučil, že za dané situace neunáší důkazní břemeno. Z pohledu odvolatelky se jedná o klíčový důkaz, a bylo namístě vyzvat společnost ke splnění ediční povinnosti (§ 129 odst. 2 o. s. ř.). Svým nesprávným procesním postupem však soud prvního stupně „posvětil obstrukční jednání“ společnosti, která z taktických důvodů záměrně originál listiny nepředložila. V případě nesplnění ediční povinnosti má soud právo vynucovat její splnění případně pořádkovými pokutami dle § 53 o. s. ř. Jedná-li se o účastníka řízení, který nesplní svou povinnost předložit listiny potřebné k důkazu, může se tento jeho postoj projevit při hodnocení důkazů, zejména tak, že důkaz, jenž měl být požadovanou listinou proveden, bude hodnocen v neprospěch tohoto účastníka, který ediční povinnost nesplnil.

10.Společnost předně namítá, že „relevantní“ odvolání bylo podáno po lhůtě. S podaným odvoláním nesouhlasila; rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. Odvolaní „žalobkyně je třeba zamítnout ne-li odmítnout se všemi důsledky.“11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

12.Podle § 191 z. o. k. se může každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

13.Podle § 45 odst. 1 z. o. k. v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům.

14.Podle § 245 o. z. se na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

15.Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

16.Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

17.Směřuje-li návrh na zahájení řízení k vydání rozhodnutí o tom, že se na usnesení valné hromady společnosti (jakož i na rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady) hledí, jako by nebylo přijato, jde o (obecný) určovací návrh ve smyslu § 80 o. s. ř., u něhož (aktivně věcně legitimovaný) navrhovatel musí – má-li být úspěšný – prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, či ze dne 21. června 2022, sp. zn. 27 Cdo 2805/2021), přičemž okruh potenciálních navrhovatelů není (s výjimkou požadavku naléhavého právního zájmu) výslovně limitován a právo podat návrh není omezeno žádnou lhůtou (byť plynutí času bude zpravidla mít význam pro posuzování naléhavého právního zájmu). Vadou způsobující nicotnost usnesení může být např. nedostatek působnosti valné hromady rozhodnout o určité záležitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000), či skutečnost, že rozhodnutí v působnosti valné hromady přijala osoba, jež nebyla oprávněna vykonávat práva jediného společníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009). Byť se soud prvního stupně touto otázkou blíže nezabýval, je z jeho dalšího postupu zřejmé, že navrhovatelku považoval za osobu aktivně legitimovanou k podání předmětného návrhu, která prokázala existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Odvolací soud tomuto právnímu závěru přisvědčuje. S ostatními právními závěry soudu prvního stupně se odvolací soud neztotožňuje, jsou přinejmenším předčasné. Rozhodnutí soudu prvního stupně z níže uvedených důvodů neobstojí.

18.Předně je třeba zdůraznit nespornou povahu předmětného řízení. Navrhovatelka napadla rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady z několika důvodů, kdy zejména napadala pravost podpisu V.S. na napadeném rozhodnutí a namítala, že v rozhodné době V.S. trpěl duševní poruchou, která jej činila neschopným právně jednat. Dané řízení je ovládáno vyšetřovací zásadou, byť soud není vázán důkazními návrhy účastníků k prokázání jejich tvrzení, provede důkazy potřebné k objasnění projednávané věci.

19.Z ustálené rozhodovací praxe se podává, že ačkoli jsou účastníci civilního soudního řízení povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, soud není vázán jejich důkazními návrhy v tom směru, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Soud je oprávněn posoudit důkazní návrhy účastníků a podle své úvahy rozhodnout, které z navržených důkazů provede (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006). Při objasňování skutkového stavu věci (tj. při zjišťování skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy) však soud dbá, aby byly provedeny takové z navržených důkazů, které jsou v daném případě k prokázání sporných skutečností nejvhodnější (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2015, sp. zn. 30 Cdo 3889/2014).

20.Závěru soudu prvního stupně, že s ohledem na skutečnost, že pokud by případný znalecký posudek z oboru písmoznalectví nevycházel z originálního podpisu, nebylo by možno z něj učinit relevantní zjištění, nelze bez dalšího přisvědčit. Navrhovatelka navrhla provést důkaz znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu V.S. na rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, který zpochybňovala, přičemž v ojedinělých případech takovýto postup vyloučit nelze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2023, sp. zn. 23 Cdo 1406/2022), když v případě pochybností soudu o věcné správnosti znaleckého posudku, je namístě znalce vyslechnout (§ 127 o. s. ř.), jak se podává z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Zbývá dodat, že lze přisvědčit odvolatelce, že ediční povinnost může být uložena nejen osobě na řízení nezúčastněné, ale i účastníku řízení, a to i protistraně (přičemž nesplnění této povinnosti lze vynucovat pořádkovou pokutou). Nepodaří-li se ani postupem podle § 129 odst. 2 o. s. ř. listiny potřebné k důkazu opatřit, není negativním následkem porušení ediční povinnosti stranou, která nenese důkazní břemeno, obrácení důkazního břemene. Nesplnění ediční povinnosti se může projevit v hodnocení důkazů v neprospěch strany, která ediční povinnost nesplnila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013). Přičemž nelze pominout, že je to právě společnost, kdo předmětnou listinou (jejím originálem) má disponovat a má povinnost ji uchovávat. Nelze spravedlivě na navrhovatelce požadovat, aby předložila originál takovéto listiny, a při jejím nepředložení učinit závěr o neunesení důkazního břemena z její strany.

21.Rovněž lze soudu prvního stupně vytknout, že nepostupoval správně, pakliže bez dalšího na základě předložených listin (jimiž provedl důkaz) bez dalšího uzavřel, že nelze pochybovat o tom, že rozhodnutí jediného společníka (V.S.) v působnosti valné hromady není „nicotné“, když je prakticky vyloučeno na toto jednání pohlížet v kontextu s dalšími jednáními učiněnými téhož dne jako na učiněné v duševní poruše. Takovýto závěr však neodpovídá dosud provedenému dokazování a závěry soudu prvního stupně jsou přinejmenším předčasné. Soud prvního stupně de facto nepřípustně nahradil posouzení této odborné otázky (posouzení duševního stavu V.S. v rozhodné době) vlastním posouzením.

22.S ohledem na závěry soudu prvního stupně týkající se pravosti podpisu V.S. na rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, bylo třeba se důsledně zabývat i otázkou (s ohledem na tvrzení navrhovatelky týkající se zdravotního stavu V. S.), zda rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady je platným právní jednáním, resp. zda V. S. v rozhodné době (tj. v době jeho uskutečnění) trpěl duševní poruchou, a pokud ano, zda ho tato činila neschopným právně jednat [neboť nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní jednání, vede k jeho neplatnosti, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu jednání neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého jednání nebo (a) své jednání ovládnout - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011].

23.Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že k posouzení neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše ve smyslu § 581 o. z. postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, a tudíž nemusejí být zcela vymizelé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, či usnesení ze dne 27. července 2022, sp. zn. 24 Cdo 2377/2020). Duševní porucha totiž může být způsobena rozdílnými příčinami, a to jednak duševní chorobou nebo jinou nemocí, která má takovou poruchu za následek, anebo může být vyvolána požitím návykových látek. Duševní porucha, která je příčinou nepříčetnosti, může být přechodná a krátkodobá, a to od několika vteřin či minut, ale může být také dlouhotrvající nebo trvalá. Z hlediska tohoto chápání je duševní poruchou nejenom duševní choroba, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost či jakákoli jiná těžká duševní odchylka (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2020, sp. zn. 21 Cdo 4075/2019).

24.Řešení otázky, zda osoba v době, kdy činila příslušný právní úkon, jednala v duševní poruše, závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. odborných znalostí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2023, sp. zn. 23 Cdo 3401/2021, či ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 850/2013, ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 718/2013). Znalecký posudek má být (z hlediska odborného posouzení zdravotního stavu osoby, která v předmětném období měla učinit právní úkon v duševní poruše) odborným podkladem ve formě důkazu, který ve spojitosti s dalšími důkazy by měl soud vést k utvoření závěru o tom, zda posuzovaná osoba v inkriminovaný okamžik při uzavírání předmětného právního jednání jednala v duševní poruše či nikoliv.

25.V poměrech projednávané věci je tedy zapotřebí učinit závěr o tom, zda V. S. v době, kdy učinil napadené rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady jednal v duševní poruše, a pokud ano, zda ho tato duševní porucha činila neschopným právně jednat. Zjišťování těchto právně významných skutečností si (jak se podává z citované judikatury Nejvyššího soudu) vyžaduje odborné znalosti (resp. znalecké posouzení), k němuž není soud oprávněn, neboť těmito znalostmi z daného oboru nedisponuje.

26.Soud prvního stupně však znalecký posudek ohledně duševního stavu V.S. v rozhodné době (bez přiléhavého zdůvodnění) neprovedl (nepovažoval „za nutné opatřovat navrhované znalecké posudky“ k prokázání tvrzení navrhovatelky), aniž se s nastolenou otázku (zda rozhodnutí V.S. jako jediného společníka v působnosti valné hromady je platným právní jednáním) přesvědčivě vypořádal.

27.Nebyly-li v daném případě nastolené otázky – jednak pravost podpisu V.S. na rozhodnutí jediného společníka – a jednak jeho duševní stav v době přijetí rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady (jakož i v době uzavírání smlouvy o převodu podílu, když tato otázka je předmětem řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 76 Cm 67/2022) posouzeny v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry, nemohlo usnesení soudu prvního stupně (již jen z tohoto důvodu) obstát.

28.Proto odvolací soud podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

29.V dalším řízení soud prvního stupně bude postupovat v intencích výše uvedeného, vypořádá se s výše nastolenými otázkami, když při jejich řešení bude respektovat ustálenou judikaturu ke každé dané problematice. Pro odpověď na otázku, zda V. S. v rozhodné době jednal v dušení poruše či nikoli, jakož i zda je jeho podpis na rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady pravý, je třeba odborných znalostí (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně nepomine, že byť navrhovatelka důkaz (znalecký posudek) k prokázání svého tvrzení ohledně duševního stavu V.S. označila a posléze s odkazem na řízení vedené pod sp. zn. 76 Cm 67/2022 na něm netrvala, jde v daném případě o nesporné řízení, ovládané vyšetřovací zásadou, kdy je soud povinen provést i jiné důkazy (než účastníky navržené) podstatné pro důsledné objasnění skutkového stavu věci.

30.Provedené důkazy řádně zhodnotí, ve věci znovu rozhodne a své závěry promítne do konečného rozhodnutí ve věci.

31.Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

32.V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	7 Cmo 5/2025-111
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	Mgr. Kateřina Horáková
Datum rozhodnutí	17.02.2025
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.5.2025.1