9 Cmo 299/2024-145

1.Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6 757 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 757 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 3. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 553 497 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2.Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- rozhodnutím valné hromady žalované ze dne 2. 12. 2021 byl rozdělen zisk žalované za období roku 2020 tak, že částka 23 850 000 Kč měla být vyplacena jako podíl na zisku společníkům žalované a žalobci, jako jednomu ze společníků, tak měla být po zdanění srážkovou daní vyplacena částka 6 757 500 Kč. Splatnost podílu na zisku nastala uplynutím 90 dnů ode dne rozhodnutí o rozdělení zisku, tj. dnem 2. 3. 2022.- dne 30. 10. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem, která jednala jednatelem , tituly před jménem, , a žalovanou jako postupníkem jednající žalobcem jako svým jednatelem. V čl. 1.

1.smlouvy se stanoví, že , právnická osoba, je vlastníkem pohledávek z úročených půjček uvedených v tabulce č. 1 za dlužníky, kteří jsou významnými akcionáři , právnická osoba, , pohledávky jsou úročeny sazbou 0,8395 % p. a. a jsou splatné na výzvu , právnická osoba, se lhůtou splatnosti 90 dní od takové výzvy. Jako dlužníci jsou označeni , Anonymizováno, a , Anonymizováno, s jistinou dluhu 16 277 123 Kč a dlužnými úroky k 30. 10. 2020 ve výši 152 495,23 Kč, dále je dlužníkem žalobce s jistinou dluhu 16 292 741,48 Kč a dlužnými úroky k 30. 10. 2020 ve výši 152 635,15 Kč, které jsou zároveň v čl. 1.

5.smluvními stranami prohlášeny za nesporné a způsobilé postoupení. V čl. 1.

3.a 1.

4.jsou definovány pohledávky žalované za , právnická osoba, Předmět smlouvy je určen v čl. 2 smlouvy, podle něhož postupitel postupuje s účinností k 2. 11. 2020 postupníkovi pohledávku odpovídající nesplacené jistině a nesplaceným úrokům poskytnuté úročené půjčky, a to za , Anonymizováno, ve výši 16 429 517,04 Kč, za , Anonymizováno, ve výši 16 429 618,23 Kč a za žalovaným ve výši 16 445 376,63 Kč (čl. 2.2.). Dále je sjednána v čl. 3 úplata za postoupení pohledávek.- dne 6. 11. 2020 byla uzavřena mezi žalovanou a jejími společníky , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a žalobcem dohoda o započtení pohledávek mezi společností a společníky. Čl. 1.1 dohody stanoví, že žalovaná je ke dni 30. 10. 2020 vlastníkem pohledávek z poskytnutých úročených půjček vůči společníkům ve výši dle tabulky č. 1, které jsou úročeny sazbou 0,8395 % p.a. a jsou splatné na písemnou výzvu žalované se lhůtou splatnosti 90 dní od takové výzvy. V tabulce č. 1 je u žalobce uvedena pohledávka 16 445 376,63 Kč, z toho 16 292 741,48 Kč jistina, zbývající část úroky. Dle č.l. 1.

2.je žalovaná dále vlastníkem pohledávek z poskytnutých úročených půjček ve výši dle tabulky č. 2, které jsou úročeny sazbou 1,75 % p.a. a jsou splatné na výzvu žalované ve lhůtě 90 dní. Dle tabulky č. 2 připadá na žalobce pohledávka 1 900 000 Kč. Dle čl. 1.5 rozhodla valná hromada žalované dne 17. 9. 2020 o výplatě dividend v celkové brutto výši 28 500 000 Kč, tj. 9 500 000 Kč na každého společníka, po úhradě srážkové daně 8 075 000 Kč netto na každého společníka. V čl. 2.1 smluvní strany ujednaly, že pohledávky společníků vůči žalované plynoucí z rozhodnutí o výplatě dividend, budou započítány proti pohledávkám žalované vůči společníkům, které jsou uvedeny v tabulkách č. 1 a 2. Toto ujednání se poprvé aplikuje ve vztahu k dividendám, o nichž rozhodla valná hromada dne 17. 9. 2020. Dle č. 2.2 bude každý zápočet proveden ve shodné výši vůči každému společníkovi. Dle čl. 2.3 písm. c) smluvní strany započítávají s účinností ke dni 1. 11. 2020 pohledávku žalobce na úhradu části dividend dle rozhodnutí valné hromady ze dne 17. 9. 2020 ve výši 7 650 000 Kč vůči závazku žalobce uhradit žalované úročenou půjčku ve výši jistiny 1 900 000 Kč uvedenou v tabulce č. 2 a v objemu 5 750 000 Kč vůči závazku žalovaného uhradit část úročené půjčky uvedené v tabulce č. 1, a to nejdříve na úroky. Dle čl. 2.

4.v návaznosti na zápočet uhradili společníci žalované veškeré pohledávky dle tabulky č. 2, stav pohledávky dle tabulky č. 1 ke dni 1. 11. 2020 po provedených zápočtech činí 10 695 376,63 Kč (celá částka tvořena jistinou) uvedené v tabulce č. 3, pohledávka je dále úročena sazbou 0,8395 % p.a. a je splatná na výzvu žalované se lhůtou splatnosti 90 dní od výzvy, a to vždy tak, že žalovaná vyzve současně ve shodném termínu k úhradě jistiny půjčky ve shodné výši každého ze společníků. Dle čl. 2.

5.smluvní strany ujednaly, že obdobně, jako v případě zápočtu uvedeného v čl. 2.3, bude postupováno v okamžiku, kdy žalovaná rozhodne o výplatě dividend společníkům v roce 2021 a letech následujících. Na výši provedeného zápočtu (finančním objemu započítávané částky) se společníci vždy dohodnou, přičemž musí být postupováno v souladu s čl. 2.1 a 2.2 této dohody.- přípisem ze dne 10. 11. 2021 žalovaná vyzvala žalobce s odkazem na dohodu o započítání pohledávek mezi společností a společníky k úhradě částky 7 000 000 Kč ve lhůtě 90 dnů, současně připomněla, že k úhradě částky 1 250 000 Kč dle předchozí výzvy dosud nedošlo.- přípisem ze dne 3. 3. 2022 sdělila žalovaná žalobci, že má právo na výplatu podílu na zisku žalované za rok 2020 ve výši 6 757 500 Kč po zdanění ve lhůtě do 2. 3. 2022. Žalovaná tímto započítává svou splatnou pohledávku ve výši 7 000 000 Kč (k jejíž úhradě žalobce vyzvala dne 10. 11. 2021) proti splatné pohledávce žalobce ve výši 6 757 500 Kč.

3.Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobou uplatněný nárok žalobce na výplatu podílu na zisku žalované za rok 2020 byl mezi účastníky fakticky nesporný, když žalovaná učinila nesporným, že rozhodnutím valné hromady žalované ze dne 2. 12. 2021 byl rozdělen zisk žalované za období roku 2020 tak, že částka 23 850 000 Kč měla být vyplacena jako podíl na zisku společníkům žalované a žalobci, jako jednomu ze společníků, tak měla být po zdanění srážkovou daní vyplacena částka 6 757 500 Kč. Splatnost podílu na zisku nastala uplynutím 90 dnů ode dne rozhodnutí o rozdělení zisku, tj. dnem 2. 3. 2022.

4.Pokud jde o žalovanou tvrzenou a započítanou pohledávku, tu soud prvního stupně posoudil jako objektivně spornou, tedy nejistou. Žalobce oprávněně namítl neplatnost zápočtu, neboť žalovanou uplatněný nárok na úhradu jiné splátky z předmětné smlouvy byl pravomocně zamítnut pro neurčitost smlouvy o postoupení pohledávky, tj. bylo pravomocně konstatováno, že žalovaná předmětnou pohledávku za žalobcem vůbec nenabyla. Žalobce se tedy úspěšně dovolal neplatnosti zápočtu pro rozpor s § 1987 odst. 2 o. z., neboť žalovanou jednostranně započítaná pohledávka je pohledávkou spornou a tudíž nejistou. Soud prvního konstatoval, že žalované (případně jejímu právnímu předchůdci) však nic nebrání svou tvrzenou pohledávku namítanou k započtení uplatnit vůči žalobci pořadem práva.

5.Z těchto důvodů již soud prvního stupně neprováděl dokazování o důkazy označené ve vyjádření žalované ze dne 14. 6. 2024, které právní zástupce žalované založil na ústním jednání, jimiž chtěl prokazovat určitost a pravost pohledávky namítané žalovanou k započtení, ani nevyhověl návrhu žalované na přerušení řízení do skončení řízení dovolacího, neboť ani (jakýkoliv) výsledek dovolacího řízení by nic nezměnil na shora uvedených závěrech soudu, tj. předmětná pohledávka namítaná k započtení je (minimálně) sporná, není likvidní ve smyslu judikatury dovolacího soudu a není tak způsobilá k jednostrannému započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., což však nebrání tomu, aby ji žalovaná uplatnila pořadem práva; jednostranné započtení takové sporné pohledávky však popírá smysl započtení, kterým je zjednodušení vzájemného vypořádání závazků, nikoliv jejich komplikace o vzájemné započítání sporných a nejistých pohledávek. Ze všech shora uvedených důvodů proto dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby (výrok I.).

6.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce činí náklady za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, replika, účast u ústního jednání nepřesahující dvě hodiny), přičemž advokátu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 6 757 000 Kč sestávající z částky 35 340 Kč za každý z pěti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, celkem ve výši 553 497 Kč.

7.Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, v němž navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Odvolatelka uvedla, že soud prvního stupně neprovedl důkazy přiložené žalovanou k podání ze dne 14. 6. 2024, kterými mělo být prokázáno, že žalovanou započítaná pohledávka je po právu. Na základě toho soud prvního stupně nesprávně právně posoudil, že započítaná pohledávka je nejistá a neurčitá, a proto je nezpůsobilá k započtení. Soud prvního stupně se měl sám zabývat hodnocením určitosti a jistoty započítané pohledávky. Žalobce jako věřitel hlavní pohledávky ve snaze odvrátit důvodné započtení účelově zpochybňuje protipohledávku žalované. Ačkoliv je ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. koncipováno primárně na ochranu věřitele hlavní pohledávky (žalobce), nemělo by být zapomínáno ani na ochranu věřitele protipohledávky (žalované), kterému může účelové zpochybňování protipohledávky způsobit zásadní újmu ve sféře hmotného práva (např. v důsledku promlčení protipohledávky). Sporovaný zápočet sice neproběhl dohodou, ale jednostranně a rozhodnutí o výplatě dividend žalované nebylo schváleno 100% všech společníků žalované, ale 2/3 většinou, přesto však postup žalované není v rozporu se smyslem dohody o započítání pohledávek. V návaznosti na dohodu o započítání pohledávek žalovaná vyhotovila dne 9. 11. 2020 přehled započítaných pohledávek. Prostřednictvím tohoto dokladu je v účetnictví žalované provedena specifikace pohledávek, které byly dohodou o započítání započítány. Postupované pohledávky jsou ve smlouvě o postoupení identifikovány dostatečně určitě tehdy, pokud jsou vymezeny údaji o osobě dlužníka a údaji o předmětu plnění. Postoupení pohledávek bylo do účetnictví postupníka promítnuto již v roce 2020.

8.Proti rozsudku do výroku II. podal odvolání i žalobce. Namítl, že mu soud prvního stupně nepřiznal tři úkony právní služby, které řádně vyúčtoval, tři režijní paušály, náhradu za promeškaný čas a cestovné. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalované uloží zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 689 191,09 Kč.

9.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalobce důvodné je, odvolání žalované důvodné není.

10.Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování a jsou postačující pro rozhodnutí ve věci samé. S těmito zjištěními se odvolací soud ztotožňuje, rovněž sdílí i jeho právní závěry, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

11.Podle § 161 odst. 1 z. o. k. společníci se podílejí na zisku a na jiných vlastních zdrojích určených valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých podílů, ledaže společenská smlouva určí jinak. Neurčí-li společenská smlouva jinak, vyplácí se podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích v penězích.

12.Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

13.Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

14.Předmětem daného řízení byl nárok žalobce na zaplacení podílu na zisku podle § 161 odst. 1 z. o. k. Tento nárok žalobce přitom žalovaná učinila nesporným. Spornou skutečností tak v řízení zůstal pouze zápočet pohledávky žalované učiněný žalovanou přípisem ze dne 3. 3. 2020, kterým žalovaná započítává svou splatnou pohledávku ve výši 7 000 000 Kč (k jejíž úhradě žalobce vyzvala dne 10. 11. 2021) proti splatné pohledávce žalobce ve výši 6 757 500 Kč. Proti tomuto zápočtu žalobce podáním ze dne 27. 3. 2024 uplatnil námitku neplatnosti tvrzeného započtení pohledávek.

15.Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, R 37/2021) nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

16.V předmětném rozhodnutí se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vyjádřil k výkladu § 1987 odst. 2 o. z.: „smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.“17. Podle R 37/2021 dále: „Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Tak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Jeli námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla namístě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z. (srov. výše k posuzování, zda je aktivní pohledávka „nejistá nebo neurčitá“). Naopak, námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení, či dokonce až jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování).“18. V projednávané věci vyšel soud prvního stupně správně z toho, že žalovaný nárok je mezi účastníky nesporný a jediná obrana žalované se zakládá na námitce započtení části pohledávky postoupené žalované smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 10. 2020, která naopak mezi účastníky sporná je. Odvolací soud přitom není toho názoru, že by tato spornost/nejistota nebyla objektivní, resp. zakládala se na pouhém nesouhlasu žalobce se započítávanou pohledávkou.

19.V daném případě žalovaná dokládala svoji pohledávku primárně smlouvou o postoupení pohledávek a dohodou o započítání pohledávek mezi společníky. Z těchto dokumentů však konkrétní pohledávka neplyne. Ve smlouvě o postoupení pohledávek celková výše pohledávky ve výši 16 445 376,63 Kč, přičemž tato výše představuje souhrn pohledávek z poskytnutých půjček. Jak sama žalovaná v odvolání uvádí, postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení identifikována pouze údajem o osobě dlužníka a údajem o předmětu plnění. Bližší konkretizace pohledávky, zejména právním důvodem vzniku (která konkrétní úročená půjčka) z těchto listin nevyplývá. Z provedeného zápočtu přitom nevyplývá, jaká konkrétní část celkové výše pohledávek byla použita k započtení. Na tomto závěru by nemohl nic změnit ani přehled započítaných pohledávek, účetní závěrka a obratová předvaha, neboť se jedná pouze o účetní doklady, které nedokládají, jaký je právní důvod vzniku pohledávky, tedy kdy byla uzavřena smlouva o zápůjčce, mezi kým byla uzavřena, jaká výše zápůjčky byla sjednána, zda bylo dohodnuto úročení a pokud ano v jaké výši a kdy měla nastat splatnost. Ani dohoda o započítání pohledávek tyto skutečnosti nedokládá a ani dokládat nemůže, neboť tato dohoda se týkala výplaty podílu na zisku pouze za rok 2019, nikoliv za rok 2020.

20.Pro posouzení vzniku pohledávky žalované by tak bylo nutné vyzvat stranu žalovanou, nechť tyto skutečnosti soudu dotvrdí a předloží k nim odpovídající důkazy. Na základě toho je nutné uzavřít, že k prokázání vzniku pohledávky žalované by bylo zapotřebí poměrně rozsáhlého a složitého dokazování.

21.Bez doplňujících skutkových tvrzení žalované lze uzavřít, že není jasné, zda pohledávka žalované vůbec vznikla, pokud ano, kdy vznikla a jaký je právní důvod jejího vzniku. Dále není jasné, zda nastala splatnost této pohledávky a jaká část pohledávky byla použita žalovanou k započtení. Na základě toho je nutné uzavřít, že míra nejistoty ohledně započítávané aktivní pohledávky je vyšší, než je tomu v případě nesporné pasivní pohledávky. Proto musí nastoupit ochrana žalobce jako věřitele pasivní pohledávky před postupem žalované jako dlužníka, který se snaží oddálit uspokojení jednostranným započtením své sporné pohledávky za žalobcem a dosáhnout toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky.

22.Uvedené vede odvolací soud k závěru, že relevantní námitky žalobce proti části započítávané pohledávce vyžadují rozsáhlé dokazování listinami a pravděpodobně i svědky, případně dokonce i znaleckými posudkem (úročení poskytnutých půjček). Rozsah takového dokazování je ve zřejmém nepoměru k nesporné povaze nároku žalobce. Přitom právo žalobce na podíl na zisku žalované je právem společníka, zatímco započítávaná pohledávka má vycházet ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi třetí osobou a žalobcem. Nejde tak o pohledávku ze stejného právního vztahu. Výsledkem započtení je tak skutečnost, že výplata nesporného podílu na zisku žalobci je vázána na nejistý a budoucí výsledek sporu o započítávanou pohledávku, což je právě situace, jíž má § 1987 odst. 2 o. z. zabránit.

23.Vzhledem k tomu, že žalobce proti tomuto zápočtu uplatnil námitku neplatnosti tvrzeného započtení pohledávek, účinky postoupení nenastaly. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že ani část pohledávky žalované není způsobilá k započtení a pohledávka žalobce tak nezanikla zápočtem pohledávky žalované.

24.Odvolací soud neshledal důvodnými ani odvolací námitky procesního charakteru. Účelem § 1987 odst. 2 o. z. je zabránit tomu, aby vymožení nesporného nároku žalobce bylo oddáleno započtením nejisté pohledávky žalovaného. Lze-li tedy započtení shledat podle § 1987 odst. 2 o. z. neplatným, není důvod provádět ohledně započtených pohledávek rozsáhlé dokazování ani přerušovat řízení za účelem vyčkání výsledku dovolacího řízení vedeného o takových sporných pohledávkách. Proto odvolací soud zamítl návrh žalované na přerušení řízení do skončení dovolacího řízení před Nejvyšším soudem vedeného pod sp. zn. 33 Cdo 1696/2024 uplatněný při ústním jednání dne 7. 1. 2025, neboť ho neshledal důvodným. Řízení vedené u Nejvyššího soudu bylo zahájeno na základě dovolání podaného do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. 36 Co 384/2023-526, který dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2020 není dostatečně určitá a z toho důvodu jde o právní jednání zdánlivé, ke kterému nelze přihlížet. Vzhledem k tomu, že v daném případě je uplatněna ze strany žalované námitka neplatnosti započtení, pro jejíž úspěšnost je rozhodující, zda není pohledávka objektivně nejistá, a nikoliv právně nejistá, není výsledek řízení u Nejvyššího soudu pro danou věc relevantní. Nadto i pokud by po skončení dovolacího řízení u Nejvyššího soudu došlo k vyjasnění spornosti postupované pohledávky, může žalovaná opětovně zápočet proti nároku žalobce provést.

25.Vzhledem k tomu, že žalovaná v závěrečné řeči požádala o prodloužení pariční lhůty na 30 dnů od právní moci rozsudku a žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. jen tak, že lhůta, v níž je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 6 757 000 Kč s příslušenstvím činí 30 dnů od právní moci rozsudku, jinak ho odvolací soud podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve výroku I. potvrdil.

26.Věcně správným však odvolací soud neshledává výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. O náhradě nákladů řízení bylo soudem prvního stupně správně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně však nezohlednil některé úkony právní služby, které učinil advokát žalobce, a to uskutečnění porad s klientem dne 19. 3. 2024 a 4. 6. 2024 a nahlížení do spisu dne 18. 4. 2024, které odvolací soud považuje za účelné, neboť předcházelo ústnímu jednání nařízenému soudem prvního stupně k projednání věci. Dále soud prvního stupně nezohlednil, že advokát žalobce vynaložil náklady na cestovné ze sídla své kanceláře v Liberci k soudu prvního stupně a zpět a dále mu vzniklo právo na náhradu za promeškaný čas.

27.O nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalobci. Náklady žalobce sestávají za. odměny za zastupování advokátem spočívající v 8 úkonech právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, replika, účast u ústního jednání nepřesahující dvě hodiny, porada s klientem dne 19. 3. 2024 a dne 4. 6. 2024 a nahlížení do spisu dne 18. 4. 2024) ze základu 6 757 000 Kč (viz § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 35 340 Kč,b. 8 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 2 400 Kč,c. cestovného k jednání u soudu prvního stupně a k nahlížení do spisu na trase Liberec - Praha a zpět, v částce 3 623,88 Kč,d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 1 600 Kč,e. náhrady za 21 % DPH ve výši 60 972 Kč.f. soudní poplatek ve výši 337 875 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 689 191,09 Kč.

28.Na základě toho odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 689 191,09 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

29.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud rovněž podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z nákladů právního zastoupení za 2,5 úkonu právní služby (odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení, vyjádření k odvolání žalované a účast na ústním jednání před odvolacím soudem) po 35 340 Kč, včetně 3 režijních paušálů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění před a po 1. 1. 2025 (2 x 300 Kč + 450 Kč), cestovného z Liberce do Prahy a zpět na ústní jednání před odvolacím soudem ve výši 1 918 Kč a náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH ve výši 21%. Celkem tak odvolací soud přiznal žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 111 584 Kč.