7 Cmo 355/2024-748

o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu, o odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2024, č.j. 38 Cm 107/2020- 696,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 26.03.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.355.2024.1

I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se mění tak, že žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení rovným dílem částku 1 318 241 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení rovným dílem částku 117 793,50 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně (dále též i jen „soud“) rozhodl, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud určil obsah budoucí smlouvy o převodu podílu žalovaného ve společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , na žalobkyni, se zamítá a že žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 119 743,89 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2.V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl zejména následující:3. Žalobkyně se domáhala, aby soud určil obsah budoucí smlouvy o převodu podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dříve vedena pod firmou , Anonymizováno, , od 31. 3. 2016 do 1. 6. 2019 pod firmou , právnická osoba, ; dále též jen „společnost , Anonymizováno, “, či „společnost , Anonymizováno, “), které se dle obsahu kryje se zněním smlouvy o převodu části podílu ze dne 6. 6. 2016, tedy jde o podíl o velikosti 26 % za kupní cenu ve výši 1 Kč.

4.Soud vyšel z toho, že- žalobkyně, zastoupená vedlejším účastníkem, žalovaný a , Anonymizováno, započali v roce 2014 obchodní spolupráci. Vedlejší účastník, žalovaný a , Anonymizováno, uzavřeli dne 15. 4. 2014 písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o převodu podílu. Žalovaný a , Anonymizováno, jakožto budoucí převodci měli nabýt každý 50% podíl ve společnosti , Anonymizováno, , IČ , IČO, , (od 31. 3. 2016 do 1. 6. 2019 vedena pod obchodní firmou , právnická osoba, , od 1. 6. 2019 jako , právnická osoba, ) a následně měli převést každý 30 % svého podílu na nabyvatele , Anonymizováno, za 1 Kč. Budoucí společnost by měla majetkové členění: žalovaný 35 %, , Anonymizováno, 35 % a , Anonymizováno, 30 % s tím, že žalobce by realizoval prodej kanalizačního potrubí prostřednictvím této vlastněné společnosti. Smlouvy měly být uzavřeny pouze v případě, že se žalovaný a , Anonymizováno, stanou společníky uvedené společnosti do 30. 8. 2014. Uvedená podmínka nebyla naplněna, tudíž závazek k uzavření předmětných smluv z této smlouvy o smlouvě budoucí zanikl. Později v dubnu 2015 se žalovaný a , Anonymizováno, stali společníky předmětné společnosti , Anonymizováno, Následně – počátkem roku 2016 - započalo jednání o uzavření smluv o převodu podílů ve společnosti , Anonymizováno, , nová smlouva o smlouvě budoucí již ovšem nebyla uzavřena. Strany započaly pouze jednání o uzavření smluv o převodu podílů, které se v průběhu měnilo s ohledem na nastalé okolnosti;- v únoru 2016 řešil , Anonymizováno, , jaká bude velikost převáděných podílů, jaká bude podoba společenské smlouvy, postavení stran ve společnostech a další. Dne 23. 3. 2016 byl zaslán první návrh znění smluv, dne 19. 4. 2016 další návrh znění smluv. Žalovaný a , Anonymizováno, sdělovali v první části roku 2016 obchodním partnerům, že se žalobce stane majoritním vlastníkem společnosti , Anonymizováno, Obchodní firma této společnosti byla následně přejmenována na , právnická osoba, . Původně měly převody proběhnout do konce března 2016. Valná hromada společnosti , Anonymizováno, také dne 31. 3. 2016 udělila souhlas s rozdělením podílu žalovaného a , Anonymizováno, na 24 % a 26 % s tím, že schválila převod obou podílů ve výši 26 % (tedy v celkové výši 52 %) na žalobce. V květnu 2016 dojednával , Anonymizováno, s bankou (UniCredit Bank) souhlas se změnou vlastníka, tj. vstup nového většinového vlastníka – společnosti , právnická osoba, . Tento souhlas byl bankou udělen. Do tohoto jednání o uzavření smluv v této fázi nastaly okolnosti (na straně žalobce), které změnily celý proces vyjednávání. Jednalo se o policejní razii v srpnu 2016 v sídle žalobce. Na podzim se znovu otevřela jednání o spolupráci. Poté byla překážkou schválená reorganizace žalobce, jednání o převodu oddálila. Strany spolu nadále spolupracovaly a termín jednání o smlouvě oddalovaly;- termín uzavření smluv o převodu podílů se postupně odsouval až do roku 2018. Strany spolu ještě obchodně spolupracovaly, ale postupně nastaly rozpory a bylo upuštěno od dohodnuté obchodní spolupráce a smlouvy o převodu podílů nebyly uzavřeny. V lednu 2019 zjistil žalobce, že žalovaný a , Anonymizováno, založili společnost na Slovensku a odmítli uzavřít smlouvu o převodu podílu. Žalobce přípisy ze dne 1. 4. 2019 a ze dne 29. 4. 2019 vyzval žalovaného i , Anonymizováno, k převodu podílů. Výše uvedené usnesení valné hromady ze dne 31. 3. 2016 následně valná hromada dne 5. 3. 2020 revokovala.

5.V řízení bylo prokázáno, že strany jednaly ohledně uzavření smlouvy o převodu podílu. Jednalo se o předsmluvní jednání, v rámci kterého se vyjednávalo o velikosti podílů, ceně a budoucím postavení jednotlivých účastníků v rámci obchodní spolupráce. Jednání se postupně vyvíjelo a nelze určit, že by v jednom okamžiku strany dospěly ke shodě o závazku žalovaného uzavřít k výzvě konkrétní smlouvu o převodu podílu, tedy že by ústně uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí. Vše směřovalo k uzavření samotné smlouvy o převodu podílu, strany jednaly, ale následně se změnily okolnosti (z důvodu na straně žalobkyně), kdy policie z důvodu probíhajícího trestního stíhání provedla prohlídku v jeho sídle a následně probíhala také reorganizace žalobkyně. Z důvodu změny těchto okolností strany přestaly o smlouvě o převodu jednat a termín postupně odsouvaly. Z těchto skutečností nelze dovozovat, že byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu § 1785 o. z. s případným nárokem žalobkyně na určení jejího obsahu.

6.Soud zjištěné skutečnosti posoudil jako jednu transakci směřující k uzavření smlouvy o převodu podílu podle § 1728 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“).

7.Soud uzavřel, že nebylo zjištěno, že by byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, a proto nárok na určení obsahu budoucí smlouvy je nedůvodný.

8.Žalobu proto zamítl, aniž se zabýval z uvedených důvodů námitkami, zda je žalovaný nárok promlčen, následky revokace usnesení valné hromady o souhlasu s převodem podílu a dalšími námitkami uplatněnými pro situaci, kdy by smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena. Ze stejného důvodu se soud již nezabýval námitkou změny okolností a nemožností uzavřít budoucí smlouvu.

9.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), a žalovanému, který byl plně úspěšný, přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

10.Při určení tarifní hodnoty pro účely stanovení sazby mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT“), vycházel z § 8 odst. 1 AT a zjišťoval, zda lze určit cenu věci, která je předmětem řízení. Konstatoval, že v tomto případě se jednalo o podíl ve společnosti a žalován byl nárok, aby soud určil obsah budoucí smlouvy. Povahou se jedná o řízení o nahrazení projevu vůle. Smlouva o smlouvě budoucí nebyla uzavřena, nebylo ani zjištěno, na jaké ceně se účastníci dohodli.

11.Uzavřel, že hodnotu podílu by bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (srov. § 9 odst. 1 AT), proto vycházel z tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky a tarifní hodnotu určil částkou 50 000 Kč.

12.Náklady řízení žalovaného spočívají m.j. v odměně za 22 úkonů právní služby podle § 11 AT ve výši 22 x 3 100 Kč a náklady řízení činí celkem 119 743,89 Kč.

13.Proti uvedenému rozsudku se žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně odvolali. Uvedli zejména, že soud žalobu zamítl proto, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí. Žalobkyně však před soudem opakovala, že k uzavření ústní smlouvy o smlouvě budoucí (o převodu obchodního podílu) došlo na přelomu, resp. počátkem, roku 2016. Skutečnost, že v první fázi nebyla dohodnuta konkrétní výše následně převáděného podílu a že konkrétní cena měla byt určena později, nevylučuje, že taková dohoda je platně uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí. Žalobkyně doložila, že v návaznosti na takto uzavřenou dohodu následně žalovaný s panem , Anonymizováno, a tehdejším statutárním zástupcem žalobkyně připravili společný dopis pro obchodní partnery, ve kterém mimo jiné informovali o probíhajícím majetkovém vstupu žalobkyně do společnosti , Anonymizováno, . Na tento dokument navazovala informace pro obchodní partnery ze dne 16.

1.2016, která obsahovala doplňující sdělení v tom smyslu, že probíhá převzetí společnosti , Anonymizováno, . žalobkyní, jakožto majoritním vlastníkem (společníkem). Pokud by mezi stranami probíhala pouze jednání o možném převodu podílu na žalobkyni, aniž by účastníci dojednali závazek žalovaného a pana , Anonymizováno, k převodu části jejich podílů ve společnosti , Anonymizováno, , nedávalo by smysl, aby žalovaný a pan , Anonymizováno, obchodním partnerům oznamovali probíhající převzetí jejich společnosti žalobkyní a termín dokončení předmětné akvizice a nedávaly by smysl ani následné kroky žalovaného a pana , Anonymizováno, . E-mailovou komunikací ze dne 19. 4. 2016 byla mezi žalobkyní, žalovaným a panem , Anonymizováno, předávána definitivní verze návrhu budoucích smluv o převodu podílu žalovaného a pana , Anonymizováno, na žalobkyni. Tento návrh obsahově navazoval na rozhodnutí valné hromady společnosti , Anonymizováno, ze dne 31. 3. 2016. Není nutné specifikovat a doložit určitý den uzavření smlouvy o smlouvě budoucí; den uzavření smlouvy o smlouvě budoucí hraje roli pouze pro účely vymezení běhu lhůty k učinění výzvy k uzavření budoucí smlouvy. Předložené důkazy svědčí o tom, že tato lhůta byla splněna i bez určení konkrétního dne uzavření ústní smlouvy o smlouvě budoucí. Obsah budoucích smluv byl odsouhlasen dne 19. 4. 2016. Velikost části na žalobkyni převáděného podílu každého z obou společníků (žalovaného a pana , Anonymizováno, ) byla dohodnuta na 26 % a kupní cena ujednána ve výši 1 Kč za každý z obou podílů. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14.Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že je napadené rozhodnutí správné. Uvedl též, že podmínkou platnosti a účinnosti smlouvy o převodu podílu je písemná forma s úředně ověřenými podpisy, tento požadavek tedy musí být splněn i u smlouvy o smlouvě budoucí. Navrhl jeho potvrzení.

15.Proti uvedenému rozsudku se odvolal i žalovaný, a to do výroku II. o nákladech řízení. Uvedl, že požadoval částku ve výši 1 332 914 Kč, kterou blíže specifikoval ve vyčíslení náhrady nákladů řízení žalovaného ze dne 12. srpna 2024. Při stanovení sazby odměny za zastupování advokátem ve výši 48 660 Kč za jeden úkon právní služby vycházel v souladu s § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT z tarifní hodnoty 10 809 000 Kč jakožto zjistitelné a penězi ocenitelné hodnoty obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, o velikosti 26 % základního kapitálu, k němuž měl projev vůle směřovat. Hodnota 26 % obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, ve výši 10 809 000 Kč byla zjištěna znaleckým posudkem v trestní věci , Anonymizováno, zpracovatele , právnická osoba, . , adresa, , č. 5 925-02-2020, který je součástí spisu. Přesto, že hodnota podílu byla soudu známa z předloženého znaleckého posudku, soud v rozsudku uvedl, že hodnotu podílu by bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, soud tedy nesprávně považoval obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, o velikosti 26 % základního kapitálu za penězi neocenitelný, s čímž žalovaný nesouhlasí. Pokud lze předmět právního úkonu (plnění) ocenit, což v daném případě lze a stalo se tak zmíněným znaleckým posudkem, nelze postupovat dle § 9 odst. 4 AT, ale je nutno postupovat podle § 8 odst. 1 AT. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 865/2005 a Ústavního soudu I. ÚS 712/01, nebo II. ÚS 538/10. Pokud se v daném řízení žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu části svého podílu ve společnosti , právnická osoba, , o velikosti 26 % základního kapitálu za cenu ve výši 1 Kč, je nutno posuzovat jeho reálnou hodnotu. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II. změnil tak, že žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 332 914 Kč.

16.Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně uvedli, že ve vyjádření žalovaného nejsou obsažena tvrzení, která by byla způsobilá vyvrátit žalobkyní v odvolání předestřené odvolací důvody, pro které považuje napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně i právně nesprávný.

17.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně není důvodné a že odvolání žalovaného je důvodné.

18.Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

19.Podle § 1787 odst. 2 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

20.Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními i závěry soudu prvního stupně týkajícími se věci samé.

21.Co se týče zjištění soudu prvního stupně, odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje, neboť jsou správná.

22.Co se týče důvodů, pro které soud prvního stupně uzavřel, že nárok na určení obsahu budoucí smlouvy je nedůvodný, odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

23.Odvolací soud konstatoval, že soud správně uzavřel, že nebylo zjištěno, že by žalovaný převzal závazek uzavřít v dohodnuté době smlouvu o převodu svého podílu v rozsahu 26 % za částku 1 Kč.

24.Odvolací soud doplnil, že z tvrzení žalobkyně nelze dovodit, že žalovaný převzal závazek uzavřít v konkrétní době na vyzvání žalobkyně smlouvu o převodu části svého podílu na žalobkyni a nelze ani dovodit, jak byl vymezen obsah budoucí smlouvy. Za této situace tedy nemohl být ani prokázán obsah takového právního jednání (smlouvy o smlouvě budoucí).

25.Ani skutečnosti uvedené žalobkyní, z nichž žalobkyně dovozovala, že byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, že žalovaný s , Anonymizováno, a tehdejším statutárním zástupcem žalobkyně připravili společný dopis pro obchodní partnery, ve kterém mimo jiné informovali o probíhajícím majetkovém vstupu žalobkyně do společnosti , Anonymizováno, a že na tento dokument navazovala informace pro obchodní partnery ze dne 16.

1.2016, která obsahovala doplňující sdělení v tom smyslu, že probíhá převzetí společnosti , Anonymizováno, žalobkyní, jakožto majoritním vlastníkem (společníkem), jsou za situace, kdy nebyl tvrzen konkrétní obsah smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, bez významu.

26.Napadené rozhodnutí je ve výroku o věci samé z vyložených důvodů správné.

27.Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. ve výroku I. potvrdil.

28.Co se týče rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o nákladech řízení je třeba posoudit podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení.

29.Podle § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), /dále jen „AT“/ není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

30.Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu, že tarifní hodnota se primárně stanoví podle § 8 AT. Neztotožnil se však se závěrem soudu, že protože hodnotu podílu by bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (srov. § 9 odst. 1 AT), je třeba v daném případě vycházet z tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky a tarifní hodnotu určit částkou 50 000 Kč.

31.Odvolací soud vycházel z nálezu Ústavního soud IV. 2688/15 ze dne 19.12.2017, v němž tento konstatoval:, že 20. ….“postup, kdy obecné soudy upustí od zjištění hodnoty předmětu řízení z důvodu nepoměrných obtíží s tím spojených, je zásadně přípustný. 22. Za zcela zásadní pak Ústavní soud považuje skutečnost, že pojem "nepoměrné" obtíže implicitně předpokládá proporcionální poměřování mezi úsilím vynaloženým na zjištění hodnoty předmětu sporu a významem, který takové zjištění pro průběh sporu má. ….

23.Je pochopitelně na jedné straně žádoucí, aby obecné soudy nebyly zatěžovány zbytečnými spory o výši nákladů řízení, na straně druhé by však nemělo docházet k situacím, kdy je evidentní, že předmět řízení má vysokou hodnotu, ale jen proto, že tato hodnota nebyla v řízení vyčíslena zcela pregnantně, je při určení výše nákladů řízení postupováno dle ustanovení § 9 advokátního tarifu, odpovídajícího hodnotě mnohonásobně nižší. 24. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ačkoliv znalecký posudek představuje nepochybně nejpřesnější způsob stanovení hodnoty předmětu sporu, nejedná se o způsob jediný a soud může, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, vycházet i z jiných důkazů, shledá-li je hodnověrnými. Není tedy vyloučeno, aby soud pro účely ocenění předmětných nemovitostí využil například účastníkem předložené stanovisko realitní kanceláře, a to zejména za situace, kdy ostatní účastníci řízení obsah tohoto stanoviska nerozporují. Obecným soudům nic nebrání ani v tom, aby případně na základě vlastní úvahy údaj uváděný účastníkem dále korigovaly. Takovýto přibližný odhad bude totiž u věcí s vysokou hodnotou lépe odpovídat základnímu principu vyjádřenému v § 8 advokátního tarifu, dle něhož by u sporů, jejichž předmětem jsou věci ocenitelné, měla být odměna advokáta odvozena od jejich ceny. Zatímco v případě "laického" odhadu hodnoty nemovitosti lze předpokládat, že odchylka ve výši odměny advokáta (oproti odměně, která by byla určena znaleckým posudkem) se bude pohybovat nejvýše v řádu několika desítek procent, užitím § 9 advokátního tarifu se odměna deformuje nesrovnatelně výrazněji (v nyní projednávaném případě jde o rozdíl šestnáctinásobku). Jinými slovy řečeno, k právu vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je i významně podhodnocený odhad ceny nemovitosti mnohem šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje.“32. V daném případě se žalobkyně žalobou domáhala, aby soud určil obsah budoucí smlouvy, jejímž předmětem by byl převod podílu žalovaného o velikosti 26 % ve společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. V řízení nebyl tvrzen a tedy nemohl být ani prokázán konkrétní obsah smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným včetně dohodnuté ceny za uvedený převod.

33.V daném případě bylo možno předmět řízení, jakým byl podíl ve společnosti, ocenit, a proto je nutné při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházet ze skutečné hodnoty podílu žalovaného o velikosti 26 % ve společnosti , právnická osoba34. Ze spisu se podává, že žalovaný předložil v řízení znalecký posudek vypracovaný na žádost Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy SKPV, OHK, 5. oddělení, společností , právnická osoba, , č. 5 925-02-2020, podle kterého činila hodnota 26 % podílu ve společnosti , právnická osoba, částku 10 809 000 Kč ke dni 12.4.2019. Dále se ze spisu podává, že proti jeho závěrům žádná za stran nebrojila.

35.Pokud lze předmět právního úkonu (plnění) ocenit, což v daném případě lze a stalo se tak zmíněným znaleckým posudkem, je nutno při určení tarifní hodnoty vycházet z § 8 odst. 1 AT.

36.Odvolací soud pro účely ocenění předmětu řízení, jakým byl předmětný podíl, při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel ze závěrů uvedeného znaleckého posudku. Podle tohoto posudku činila hodnota 26 % podílu ve společnosti , právnická osoba, částku 10 809 000 Kč, a to ke dni 12.4.2019.

37.Protože podle § § 8 odst. 1 AT není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká a protože hodnota 26 % podílu ve společnosti , právnická osoba, činila podle uvedeného znaleckého posudku ke dni 12.4.2019 částku 10 809 000 Kč a též protože úkony právní služby zástupce žalovaného byly činěny v době cca od 7. měsíce roku 2019 do 3. měsíce roku 2025, přičemž se z žádných skutečností nepodává, že by se hodnota předmětného podílu v průběhu uvedené doby zásadně změnila, odvolací soud sice vycházel z uvedené hodnoty 10 809 000 Kč, avšak korigoval uvedenou hodnotu předmětného podílu na základě vlastní úvahy tak, že považoval za hodnotu předmětného podílu v době započetí každého z úkonů právní služby advokáta žalovaného částku 10 000 000 Kč. Odvolací soud má za to, že takovýto přibližný odhad u této věci s vysokou hodnotou odpovídá základnímu principu vyjádřenému v § 8 AT.

38.Náklady řízení žalovaného sestávaly z odměny advokáta žalovaného za 22 úkonů právní služby, jak správně dovodil soud prvního stupně, přičemž sazba odměny činí podle § 8 odst. 1 AT za 1 úkon právní služby 48 300 Kč (při tarifní hodnotě 10 000 000 Kč), dále z náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 AT ve výši 22 x 300 Kč, celkem tedy 6 600 Kč, z cestovného v celkové výši 15 909 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 6 600 Kč podle § 14 AT, z náhrady soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za odvolání. S připočtením náhrady za DPH ve výši 21 % činí náklady řízení celkem 1 318 341 Kč.

39.Odvolací soud z vyložených důvodů napadený rozsudek analogicky podle § 220 o.s.ř. ve výroku II. změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

40.O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení představovaných náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby, 2 režijní paušály. S připočtením náhrady za DPH ve výši 21 % činí náklady odvolacího řízení celkem 117 793,50 Kč.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	7 Cmo 355/2024-748
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Milada Uhlířová
Datum rozhodnutí	26.03.2025
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.355.2024.1