9 Cmo 2/2023-188

o určení členství v družstvu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 41 Cm 70/2022-86,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 06.02.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:9.Cmo.2.2023.1

I.Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 41 Cm 70/2022-86 se v celém rozsahu zrušuje a řízení se zastavuje.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že je členem žalovaného (družstva). Svůj návrh odůvodnila tím, že její otec , adresa, , který zemřel dne , Anonymizováno, , byl řádným členem žalovaného a žalobkyni jako dědičce její členství v žalovaném vzniklo v souladu s platnými stanovami a právními předpisy na základě písemné přihlášky ze dne 17. 3. 2016, která byla téhož dne řádně odsouhlasena představenstvem družstva. V červenci 2019 byl žalobkyni doručen dopis žalovaného, který byl nadepsán jako „Oznámení o neplatnosti členství“ ze dne 8. 7. 2019 a který byl podepsán , Anonymizováno, , místopředsedkyní představenstva. Žalobkyně měla za to, že údajná neplatnost členství bez jakéhokoliv zdůvodnění nemohla založit zánik členství dle stanov ani dle zákona. Nadto námitka neplatnosti členství byla vznesena po uplynutí 3leté promlčecí lhůty. Současně se mohlo jednat o právní jednání, jež místopředsedkyně družstva sama nebyla oprávněna učinit, resp. podepsat (článek 25 odst. 6 stanov) a i z toho důvodu je neplatné. I kdyby bylo pravdivé tvrzení žalovaného a žalobkyně se nestala členem družstva z jakéhokoliv důvodu, tak žalobkyně družstevní podíl vydržela, neboť v dobré víře vykonávala svá práva a povinnosti vyplývající z jejího členského podílu po dobu více jak 3 let. Žalobkyně se považovala za člena a žalovaný žalobkyni považoval za členku do doručení předmětného dopisu , Anonymizováno, .

2.Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 7. 2022 uvedl, že žalobkyně se nestala nikdy řádnou členkou žalovaného družstva. Tvrdí, že nabyla družstevní podíl po svém zemřelém otci, ale již v žalobě neuvádí, že na základě dědického usnesení nabyla pouze jednu třetinu členského a dalšího vkladu. Žalobkyně tedy není univerzální dědickou nástupkyní zemřelého a družstevní podíl je dle § 607 z. o. k. a podle čl. 13 odst. 3. a 6. stanov při přechodu, ale i obecně nedělitelný, resp. nelze jej rozdělit. A žalobkyně nemohla být ve smyslu § 1089 odst. 1 z. o. k. ani poctivým držitelem celého (100%) družstevního podílu, neboť zdědila pouze jednu třetinu. Ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z. nemohla být dána pravost držby k celému družstevnímu podílu zemřelého.

3.Krajský soud v Plzni coby soud prvního stupně rozhodl tak, že „Určuje se, že žalobkyně je členem obchodní korporace , Jméno žalovaného, , IČO , IČO žalovaného, , se sídlem , adresa, .“ (výrok I.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 39 026 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ (výrok II.).

4.Soud prvního stupně vyšel z toho, že:1) , adresa, (dále jen „, právnická osoba, .“), otec žalobkyně, který byl členem žalovaného družstva, zemřel 15. 6. 2012.2) Usnesením ze dne 24. 9. 2012, č. j. 15 D 298/2012-39, Okresní soud v Tachově schválil dohodu o vypořádání dědictví po zemřelém , právnická osoba, ., podle níž žalobkyně, pozůstalý syn , Anonymizováno, (dále jen „, právnická osoba, .“) a pozůstalá dcera , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) nabyli rovným dílem (tj. každý z nich jednu třetinu) „pohledávky zůstavitele za družstvem z titulu základního členského vkladu, nedělitelného fondu a zůstatku ostatního vkladu“.3) A. K. „nehodlala být nadále členkou“ žalovaného a družstvo jí vyplatilo (třetinový) vypořádací podíl.4) Žalobkyně a , Anonymizováno, . uzavřeli dne 16. 3. 2016 dohodu, podle níž členská práva a povinnosti vůči družstvu bude vykonávat žalobkyně.5) Žalobkyně podala dne 17. 3. 2016 přihlášku do družstva. Téhož dne představenstvo družstva přihlášku žalobkyně odsouhlasilo.6) Dopisem ze dne 8. 7. 2019 družstvo oznámilo žalobkyni, že žalobkyně není členkou družstva, neboť její členství „je neplatné a v rozporu se stanovami družstva“, a že žalobkyně má nárok na vypořádací podíl.

5.Soud prvního stupně - poté, co dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem - uvedl, že dle právní úpravy účinné ke dni úmrtí , právnická osoba, . platí, že v důsledku smrti člena nepřechází členství na dědice. Zákon však dává dědici právo o členství požádat. Žalobkyně o členství požádala přihláškou na základě dohody s ostatními dědici, podle které , Anonymizováno, . nechtěla být členkou družstva a , Anonymizováno, . souhlasil s tím, aby členství v družstvu „bylo převedeno“ na žalobkyni. Přihláška žalobkyně byla odsouhlasena představenstvem družstva a žalobkyně se tak stala členkou družstva zpětně ke dni smrti , právnická osoba6. K argumentaci žalovaného, podle níž stanovy umožňují přechod pouze celého (nerozděleného) družstevního podílu, soud zdůraznil, že „sám žalovaný rozdělil družstevní podíl zemřelého , Anonymizováno, ., pokud sestře žalobkyně 1/3 vypořádacího podílu vyplatil“. Jelikož se pak družstvo i následně k žalobkyni chovalo jako ke své člence, nelze - s ohledem na princip právní jistoty a výkon práv a povinností v souladu s dobrými mravy - přisvědčit, že ke vzniku členství žalobkyně došlo v rozporu se stanovami. Za situace, kdy členství žalobkyně v družstvu vzniklo přechodem po zemřelém , právnická osoba, ., považoval soud již za nadbytečné zabývat se otázkou vydržení družstevního podílu. Přesto soud dospěl k závěru, že „se žalobkyně na základě dohody s ostatními dědici jako držitelka chopila členského podílu v družstvu jako celku, kvalifikovaná držba trvala po zákonem stanovenou dobu, a proto mohla členský podíl v družstvu vydržet“.

7.Vrchní soud v Praze coby odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. 11. 2023 č. j. 9 Cmo 2/2023-135 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

8.Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že žalobkyně je členkou družstva, přičemž družstevní podíl v žalovaném nabyla vydržením. Žalobkyně držela družstevní podíl po dobu více než tří let v dobré víře, kdy činila „jen ta právní jednání, jež jí doporučilo samo družstvo, resp. v konsenzu s ním“. Žalobkyně se tak zcela legitimně domnívala, že se členkou družstva stala.

9.Nejvyšší soud coby dovolací soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 31. 10. 2024 č. j. 27 Cdo 506/2024-169 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023 č. j. 9 Cmo 2/2023-135 a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

10.Nejvyšší soud stran vydržení uvedl, že o vydržení nelze uvažovat tam, kde právo, jež má být předmětem samotného vydržení, drží samotný vlastník. Dále uvedl, že po zániku členství , právnická osoba, . v družstvu přešel jeho členský podíl na základě dohody dědiců do jejich podílového spoluvlastnictví, kdy každému z dědiců připadla jedna třetina podílu. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že zatímco , Anonymizováno, . projevila vůli nestát se členkou družstva, žalobkyně a , právnická osoba, . naopak o členství v družstvu usilovali. Z toho lze dovodit, že jmenovaní dědicové členského podílu se (přinejmenším konkludentně) dohodli na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k členskému podílu tak, že nadále budou podílovými spoluvlastníky členského podílu toliko žalobkyně a , právnická osoba, . (každý s podílem v rozsahu jedné poloviny). Žalobkyně s , právnická osoba, . následně uzavřeli dohodu, podle níž se žalobkyně stala správkyní podílu a požádala družstvo o společné členství. Družstvo členství odsouhlasilo a žalobkyně spolu s , právnická osoba, . se tak stali společnými členy družstva (§ 32 odst. 5 z. o. k.), každý s podílem v rozsahu jedné poloviny členského podílu po zemřelém , právnická osoba, . Jelikož (společné) členství žalobkyně a , právnická osoba, . v družstvu vzniklo na základě dědění po zemřelém , právnická osoba, . (zpětně ke dni jeho úmrtí), nemohla žalobkyně nabýt podíl vydržením. Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž nebylo správné s tím, že na uvedeném nemůže ničeho změnit skutečnost, že družstvo vyplatilo , Anonymizováno, . (třetinový) „vypořádací podíl“. , Anonymizováno, . totiž vypořádací podíl nenáležel, neboť žalobkyně a , právnická osoba, . se stali členy družstva „v celém rozsahu“ (jediného) členského podílu po zemřelém , právnická osoba, . Nechtěla-li , Anonymizováno, . být nadále spoluvlastnicí členského podílu, měla právo postupovat v souladu úpravou zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, respektive vypořádat se s ostatními spoluvlastníky (dědici) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2853/2023]. Nejvyšší soud dále uvedl, že v další fázi řízení soud nejprve vyřeší otázku věcné legitimace v projednávané věci - a to jak aktivní věcné legitimace (zda se žalobkyně coby společná členka družstva ve smyslu § 32 odst. 5 z. o. k. může samostatně domáhat určení, že je členkou družstva), tak pasivní věcné legitimace (zda v případě, kdy se ostatní společní členové družstva řízení neúčastní na straně žalobce, postačí žalobu uplatnit toliko vůči družstvu) a následně uzavřel, že právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný.

11.Dne 28. 1. 2025 se ve věci konalo nařízené soudní jednání, kdy předseda senátu poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu, pročež žalované družstvo konstatovalo, že potřeba žaloby už dána není a že respektuje rozhodnutí Nejvyššího soudu (byť si o tom myslí své) a bere žalobkyni a jejího bratra společnými členy družstva. Žalobkyně, resp. její zástupce na jednání oznámil, že v tuto chvíli již není o čem rozhodovat a bere žalobu v plném rozsahu zpět, neboť družstvo uznalo členství žalobkyně, resp. nejenom žalobkyně, ale i jejího bratra. Stran nákladů řízení navrhla aplikaci § 150 o. s. ř. s tím, že kdyby samo družstvo hned na začátku řeklo, že paní žalobkyně je členem, resp. že je členem společně se svým bratrem, „nemuseli jsme se x let tahat po soudech“. Dle žalobkyně šlo o to, že v roce 2016 žalobkyně vyplnila přihlášku, kterou vypracovalo družstvo a posléze potom v roce 2019 jí „zničehonic“ napsalo, že členem družstva není. Když chtěla žalobkyně vysvětlit, z jakého důvodu družstvo takto postupovalo, tak jí nebylo odpovězeno. Žalobkyně vůbec nevěděla, na čem je a z tohoto důvodu jí nezbylo nic jiného, než podat žalobu. Na místě je rozhodnout tak, aby nebyly náklady řízení přiznány žádnému z účastníků, neboť je zde důvod zvláštního zřetele. Teorie a praxe mimo jiné dovozuje, že náklady nemusí být výjimečně přiznány, pokud by například jejich přiznání bylo nepřiměřeně tvrdé. V této souvislosti pak lze odkázat na rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1525/2001, ale současně je zde další důvod, kdy náklady nelze výjimečně přiznat, a to je podíl obou stran na vzniku sporu, kdy v této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 805/2001, kdy se jednoznačně samo družstvo na tom zmatku podílelo jednak tím, že tu přihlášku připravilo, potom členství paní žalobkyně odsouhlasilo a dle dalšího postupu zavinilo, že to řízení muselo být vůbec zahájeno.

12.Žalované družstvo nesouhlasilo se zpětvzetím žaloby a trvalo na projednání s tím, že je tu pro to důležitý a vážný důvod. Družstvo vyplatilo jedné z dědiček vypořádací podíl, vyplatilo ho neoprávněně, vzniklo tam bezdůvodné obohacení, zejména však družstvo potřebuje jako právnická osoba složená z více členů jednoznačné meritorní soudní rozhodnutí, které bude ve výroku negativní v tom směru, že paní žalobkyně není výlučnou členkou a dále že v odůvodnění bude uvedeno, že - jak dovozuje Nejvyšší soud, došlo ke vzniku společného členství v družstvu. Pokud by bylo řízení bez dalšího zastaveno, neexistovalo by žádné rozhodnutí, které by postavilo ty vzájemné právní vztahy najisto. Pokud se jedná o žádost o aplikaci § 150 o. s. ř., podle žalováno bylo žalováno nesprávně jak co do petitu, tak i co do vymezení účastníků. Za této situace není na místě aplikovat § 150 o. s. ř. Žalobkyni by měla být uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému družstvu.

13.Dle § 222a o. s. ř. „Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.“ (odst. 1), „Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.“ (odst. 2).

14.Předně se musel odvolací soud zabývat tím, zde je dán nesouhlas žalovaného družstva se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů. Dospěl k závěru, že nikoliv.

15.Odvolací soud poukazuje na následující slova samotného žalovaného družstva, resp. jeho zástupce, jež zazněla při jednaní před odvolacím soudem dne 28. 1. 2025, a to ještě předtím, než vyslovilo nesouhlas se zpětvzetím žaloby: ,,Žalováno je na výlučné členství, ovšem je zde dáno společné členství paní žalobkyně a jejího bratra. Není zde dána aktivní legitimace, protože paní žalobkyně žaluje sama a zároveň její bratr není ani na straně žalované a není zde dána ani ve smyslu rozhodnutí Nejvyšší soudu pasivní legitimace žalovaného družstva ze stejných důvodů, to znamená, navrhuji, aby to rozhodnutí soudu prvého stupně bylo změněno tak, že se žaloba zamítá“. Uvedené s určitou výhradou odpovídá tomu, na co nepřímo poukázal Nejvyšší soud ve svém kasačním rozsudku v této věci. Odpovídá to i judikatuře stran věcné legitimace, na níž odvolací soud výslovně poukázal při tomto jednání a jež je aplikovatelná i na posuzovanou věc. Tedy, že na věc (jíž je i družstevní podíl) dopadá regulace spoluvlastnictví. Je-li tedy předmětem řízení věc jsoucí ve spoluvlastnictví, musí se řízení účastnit všichni její spoluvlastníci. Promítnuto do posuzované věci - nepodala-li předmětnou určovací žalobu žalobkyně společně se svým bratrem (jsoucím dle Nejvyššího soudu s ní společným členem družstva; každý s podílem v rozsahu jedné poloviny členského podílu po zemřelém , právnická osoba, .), jinak vyjádřeno neúčastnil-li se s žalobkyní na straně žalobců i její bratr, nestačilo žalobu uplatnit jen vůči družstvu, ale měla být uplatněna i vůči jejímu bratrovi (na straně žalované). Závěr o nedostatku věcné legitimace je však důvodem pro zamítnutí žaloby, tedy výrok žaloby v takovém případě nemůže obsahovat určení, kdo je členem družstva. Zamítavý výrok rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nemůže „postavit najisto“ členství žalobkyně v družstvu. Toho (zamítavého výroku neobsahujícího nic ohledně určení členství žalobkyně) si ovšem družstvo musí být velice dobře vědomo - a to vzhledem k výše citovanému vyjádření družstva při jednání. Skutečnost, že společné členství žalobkyně a jejího bratra vzniklo na základě dědění po zemřelém , právnická osoba, ., již „postavil najisto“ Nejvyšší soud, když tento závěr učinil ve svém rozhodnutí v rámci odůvodnění. Z uvedeného je zřejmé, že nesouhlas žalovaného družstva se zpětvzetím žaloby je ryze účelový, nikoliv učiněný z vážných důvodů ve smyslu § 222a odst. 2 o. s. ř.

16.Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí žaloby proto rozhodl o zrušení odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.), když neshledal splnění zákonných předpokladů pro závěr o neúčinnosti zpětvzetí žaloby, potažmo nezastavení předmětného řízení ve smyslu uvedeného paragrafu (tj. neshledal, že by byl nesouhlas se zpětvzetím žaloby učiněn z vážných důvodů).

17.Odvolací soud byl dále povinen rozhodnout o celkové náhradě nákladů řízení.

18.Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník).“19. Obecně (především ve sporném řízení - nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by jinak nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. „Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, ...“ (viz komentář k § 146 in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1600 s.). V případě, kdy žalobce/navrhovatel vzal žalobu/návrh zpět - a tudíž zavinil zastavení řízení - soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přizná žalovanému/jinému účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby/návrhu, žalobce/navrhovatel nezavinil zastavení řízení, tudíž není povinen nahradit náklady řízení žalovanému/jinému účastníkovi, jestliže vzal důvodně podanou žalobu/návrh zpět /1. podmínka/ pro chování žalovaného/jiného účastníka /2. podmínka/. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Ke zpětvzetí žaloby/návrhu pro chování žalovaného/jiného účastníka (tj. ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný/jiný účastník po podání žaloby/návrhu navrhovateli poskytl plnění (je-li „žalováno“ na plnění), jež po něm žalobce v petitu žaloby/návrhu požadoval; to však není posuzovaný případ. Proto lze obecně říci, že za chování žalovaného/jiného účastníka, jsoucím důvodem pro zpětvzetí žaloby/návrhu ve smyslu druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., je možno považovat takové právní jednání žalovaného/jiného účastníka, jímž odstraní předmět „sporu“ a vyhoví petitu žaloby/návrhu. Zřejmé je to z prostého porovnání toho, čeho se petitem žalobce/navrhovatel domáhal s tím, co žalovaný/účastník následně (po podání žaloby/návrhu) učinil.

20.Teprve tehdy, nelze-li určit, kdo výlučně zastavení řízení zavinil, rozhodne soud podle obecného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Aplikace ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je však na místě teprve tehdy, nelze-li aplikovat na posuzovaný případ ani první ani druhou větu § 146 odst. 2 o. s. ř. Lze také říci, že soud vždy zkoumá míru procesního zavinění zastavení řízení a jen tehdy, když je zavinění výlučné a jednoznačné, aplikuje druhý odstavec § 146 o. s. ř. (jeho první nebo druhou větu). Naopak, pokud zavinění jednoznačné není, rozhoduje podle obecného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

21.Případná aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje soudu, aby ve zcela výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkovi, který by jinak (např. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu se zásadou úspěchu nebo § 146 odst. 2 o. s. ř. v souladu se zásadou procesního zavinění) měl právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu (zcela nebo z části) nepřiznal. Zda jsou či nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, je vždy třeba posuzovat podle konkrétního případu a musí být přitom dány na straně žalobce i žalovaného. Musí se jednat o okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který nebyl úspěšný, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na účastníku, který by jinak právo na náhradu nákladů měl, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. V každém případě se však jedná o mimořádný procesní institut, který by měl být pouze výjimečně aplikován. Ke shodnému závěru ostatně dochází i odborná právní teorie: „Moderační právo je mimořádný procesní institut, a takto je třeba s ním v praxi zacházet. Můžeme se totiž často setkat s tendencemi, které lze nazvat nadužíváním ustanovení § 150, jež opakovaně vedou k úvahám o jeho zrušení a které spočívají v tom, že soudu je „líto“ neúspěšné strany sporu…Jde o vzácnou výjimku z pravidla, kterou nesmí soud nadužívat nebo dokonce zneužívat.“ - viz komentář k § 150 o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. § 79 - 180 občanského soudního řádu. Vydání druhé, doplněné a upravené. Praha: Walters Kluwer ČR, a.s. 2016, s 616.

22.Aplikace § 150 o. s. ř. však v daném případě nepřipadá v úvahu. Jejím nezbytným předpokladem je skutečnost, že jsou dány zákonné důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Ty v posuzovaném případě nebyly dány, jak rozvedeno níže.

23.Odvolací soud se z důvodu zpětvzetí žaloby z hlediska náhrady nákladů řízení musel zabývat v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno (v takovém případě hradí náhradu nákladů řízení). Jak již uvedeno, žalobce/navrhovatel nezavinil zastavení řízení, tudíž není povinen nahradit náklady řízení žalovanému/jinému účastníkovi, jestliže vzal důvodně podanou žalobu/návrh zpět /1. podmínka/ a pro chování žalovaného/jiného účastníka /2. podmínka/. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Jak již popsáno výše, při jednání konaném dne 28. 1. 2025 zástupce žalovaného výslovně uvedl: „Jednak ta potřeba té žaloby, prostě už není dána, my respektujeme, byť si o tom můžeme myslet své to rozhodnutí Nejvyššího soudu, takže my bereme paní žalobkyni a jejího bratra … společnými členy družstva“. Následně žalobkyně - po poradě se svým zástupcem, vzala jeho prostřednictvím svoji žalobu zpět v plném rozsahu s tím, že už není o čem rozhodovat, neboť družstvo uznalo členství žalobkyně, resp. nejenom žalobkyně, ale i jejího bratra. Z uvedeného vyplývá, že ke zpětvzetí žaloby nepochybně došlo pro chování žalovaného, tzn. došlo ke splnění 2. podmínky. Stran splnění 1. podmínky - důvodnosti žaloby, odvolací soud uvádí, že za situace, kdy družstvo zaslalo žalobkyni v roce 2019 „Oznámení o neplatnosti členství“ a sdělilo jí, že není členskou družstva, a i v emailu z 8. června 2022 adresovanému právnímu zástupci žalobkyně družstvo sdělilo, že na svém návrhu setrvává, resp. že se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že jí vzniklo členství v družstvu, bylo podání žaloby coby prostředku ochrany předmětného nároku žalobkyně v tomto ohledu důvodné. K vyjasnění toho, že společné členství žalobkyně a jejího bratra v družstvu vzniklo na základě dědění po zemřelém , právnická osoba, . (zpětně ke dni jeho úmrtí) a že se tak stali společnými členy družstva každý s podílem v rozsahu jedné poloviny členského podílu, došlo až ke konci roku 2024 na základě výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, který též nepřímo poukázal na nedostatek ve věcné legitimaci, jíž se měl odvolací soud zabývat. Z tohoto důvodu (tj. kvůli nedostatku věcné legitimace) odvolací soud nemohl učinit závěr o důvodnosti žaloby tak, jak byla podána, tedy ani závěr o splnění 1. podmínky.

24.Jelikož, jak již řečeno - i kdyby došlo ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného, k čemuž v daném případě došlo a byla tím splněna druhá podmínka, současné nesplnění první podmínky (nedůvodnost žaloby) znamená, že ustanovení § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. se neaplikuje a přichází v úvahu případná aplikace první věty § 146 odst. 2 o. s. ř., a v případě neshledání výlučného zavinění, by se aplikovalo ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (nebylo-li by možné určit, kdo výlučně zavinil zastavení řízení).

25.Odvolací soud je názoru, že za situace, kdy byla žaloba podána - viz výše popsané okolnosti jejího podání, nelze zásadu procesního zavinění stran zastavení řízení aplikovat ryze formálně a přičíst k tíži žalobkyně zavinění zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby a tedy aplikovat § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že žalobce podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, apod. a tím „zavinil“ zbytečný vznik nákladů řízení. O žádný takový případ se však v posuzované věci nejednalo. Jelikož nebylo možné v daném případě jednoznačně určit, kdo výlučně zavinil zastavení řízení, nezbylo odvolacímu sudu než aplikovat ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	9 Cmo 2/2023-188
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D.
Datum rozhodnutí	06.02.2025
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:9.Cmo.2.2023.1