9 Cmo 42/2025-36
o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2025, č. j. 2 Nc 1263/2025-9
Vrchní soud v Praze
Datum rozhodnutí: 27.03.2025
ECLI:CZ:VSPH:2025:9.Cmo.42.2025.1
I.Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2025, č. j. 2 Nc 1263/2025-9, se v napadeném výroku I. potvrzuje.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1.Návrhem došlým soudu prvního stupně dne 23. 1. 2025 domáhá se navrhovatel nařízení předběžného opatření, kterým by soud , právnická osoba, (dále jen „asociace“) uložil povinnost umožnit navrhovateli uskutečňovat přestupy a hostování po dobu do 31. března 2025. Návrh odůvodnil tím, že je členem asociace, jejíž Odvolací komise zamítla dne 3. 1. 2025 pod č. j. , Anonymizováno, navrhovatelovo odvolání proti rozhodnutí Etické komise asociace ze dne 30. 9. 2024, č. j. , Anonymizováno, , jímž byl navrhovateli uložen trest peněžité pokuty ve výši 50 000 Kč a trest zákazu přestupů a hostování na dobu 4 měsíců. Přestupní období amatérských hráčů přitom začalo 1. 1. 2025 a skončí 31. 3. 2025. Navrhovatel odvoláním k odvolací komisi vyčerpal všechny prostředky dovolání se svých práv uvnitř asociace.
2.Tresty byly navrhovateli uděleny za disciplinární přečin zapojení se do tzv. bridge transferu ve stadiu pokusu, kterého se měl dopustit tím, že nejprve ve shodě s , právnická osoba, ., zařídil přestup hráče , Anonymizováno, z , právnická osoba, ., a následně se podílel na žádosti o jeho hostování tak, aby byl obejit přestupní řád asociace a hráč mohl působit u navrhovatele bez uhrazení přestupní částky. Podle přestupního řádu FIFA, na nějž přestupní řád asociace odkazuje, je obvyklým prvkem bridge transferu zájem přesunout hráče z původního do finálního klubu bez jakýchkoli sportovních výhod pro prostřední klub, přičemž podstatným prvkem je zlá víra, resp. úmysl obejít právní předpisy a způsobit újmu třetí osobě. V projednávané věci ovšem podle navrhovatele hráč k němu nepřestoupil, jeho mateřským klubem byla stále , adresa, a u navrhovatele byl pouze na hostování za účelem svého hráčského rozvoje. Navrhovatel popřel, že by se jakkoli zapojil do přestupu hráče z , Anonymizováno, do , adresa, , a uvedl, že nabídku na vyzkoušení hráče obdržel až od , adresa, . Skutková zjištění etické komise považuje navrhovatel za nesprávná. Navíc , adresa, se s , Anonymizováno, za přestup hráče finančně vyrovnaly. Navrhovatel dále namítal, že k jednání Odvolací komise nebyl předvolán ani o něm formálně vyrozuměn a Odvolací komise zasedala v nesprávném složení.
3.Navrhovatel dále uvedl, že má naléhavý právní zájem na uskutečňování přestupů v současném přestupním období, neboť zákaz přestupů může ovlivnit výkonnost jednotlivých mužstev (především A týmu dospělých, který může být ohrožen sestupem do nižší soutěže) a k poklesu počtu hráčů, což může být problém v mužstvech mládeže. Navrhovatel eviduje zájem klubů z vyšších soutěží o své hráče napříč kategoriemi, jimž nechce bránit v možnosti se do těchto soutěží posunout, což je smysl jeho fungování a představuje i část jeho příjmů. Navrhovatel musí odmítat i žádosti mládežnických hráčů o přestup z důvodu stěhování rodičů apod. Zákaz přestupů může mít za následek i zánik některých jeho mužstev, odliv peněz od sponzorů či pokles prostředků z dotací, případně další nenapravitelné škody. Hlavním účelem navrhovatele je rozvoj a výchova dětí a podpora jejich lásky ke sportu. Pokud bude tento účel ohrožen nesprávným postupem orgánů asociace ve věci týkající se profesionálního fotbalu, bude to navrhovatel považovat za „obrovské selhání sportovního systému“.
4.Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření (výrok I.). Navrhovateli uložil povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč (výrok II.). Rozhodl, že navrhovateli bude vrácena složená jistota ve výši 10 000 Kč (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
5.Výrok I. napadeného usnesení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na pravidlo minimálních zásahů do spolkové samosprávy a pravidlem, podle kterého zásah do práv nařízeným předběžným opatřením musí být přiměřený navrhovatelem osvědčenému porušení jeho práv, jakož i eventuální újmě druhého účastníka. Zároveň má podle soudu prvního stupně předběžné opatření pouze upravit poměry účastníků do doby rozhodnutí ve věci samé a nikoli nahradit toto meritorní rozhodnutí. Rozhodnutí ve věci samé by však pro navrhovatele nemělo význam s ohledem na uplynutí přestupního období. Navrhovatel ostatně ani nenavrhl, aby soud rozhodl i ve věci samé. Navíc pokud by navrhovatel nepodal proti rozhodnutí Etické komise odvolání, uběhlo by období zákazu přestupů ještě před koncem přestupního období v březnu 2025. Soudu prvního stupně nebylo jasné, proč by omezení přestupů, které se podle přestupního řádu asociace opětovně otevřou od 1. 7. 2025, mělo vést k devastujícím účinkům pro navrhovatele. Zásah do práv navrhovatele byl pouze nekonkrétně tvrzen. Kromě toho by podle soudu prvního stupně měl být zákaz jednat podle rozhodnutí orgánu právnické osoby nařízen především tam, kde je již z důkazů přiložených k návrh na nařízení předběžného opatření zjevné, že by návrhu ve věci samé mohlo být vyhověno. Takové důvody však navrhovatel neuvedl.
6.Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, které podle svého obsahu směřuje pouze proti výroku I. Navrhovatel vytýká soudu prvního stupně nepochopení problematiky a specifik amatérského sportovního prostředí. Navrhovatel je lokálním klubem, který v malé obci působí jako důležitá součást kulturního a sportovního vyžití a využití každého přestupního období je naprosto nezbytné pro jeho životaschopnost. Napadené rozhodnutí pro něj znamená zákaz přestupů od 23. 9. 2024 do 1. 7. 2025, tj. po 9 měsíců. Za takovou dobu dochází zejména v kategoriích mládeže k nepředvídaným událostem, změně vztahu hráčů k fotbalu a dalším souvislostem, pro které je třeba řešit příchody a odchody každé přestupní období. Navrhovatel opakoval svou argumentaci ohrožením A týmu mužů sestupem a poklesem počtu hráčů, jakož i zájmem klubů z vyšších soutěží o jeho hráče. Doložil návrh přestupní smlouvy hráče , adresa, do , právnická osoba, . Pokud navrhovatel neumožní hráčům posun, riskuje, že hráči v důsledku ztráty motivace zcela skončí s hraním fotbalu. Za zarážející považuje navrhovatel úvahu soudu, že se proti rozhodnutí Etické komise neměl odvolávat, a upozorňuje, že i pokuta ve výši 50 000 Kč je pro něj devastující, pročež již žádal asociaci o povolení splátek. Navíc navrhovatel je přesvědčen, že se ničeho nedopustil, a trest zhoršil jeho pověst ve fotbalovém prostředí. Podle navrhovatele je napadené rozhodnutí naprosto nepřípustným procesním selháním orgánů asociace a potlačením jeho členských práv, pro které by návrhu mohlo být vyhověno i bez provedení dokazování. Asociace dodnes nedoručila navrhovateli odůvodnění rozhodnutí odvolací komise, přestože za jeho vyhotovení navrhovatel uhradil příslušný poplatek. Odvolatel proto není schopen v žalobě na neplatnost rozhodnutí napadat věcné a právní posouzení případu odvolací komisí. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření.
7.Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (viz jeho nález ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. II. ÚS 2652/20) doručil napadené usnesení a odvolání proti němu asociaci. Asociace v reakci na ně zaslala odvolacímu soudu své vyjádření, které předložila soudu prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 61 Cm 24/2025, v němž se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti sporných usnesení. Asociace v uvedeném vyjádření akcentuje zásadu spolkové autonomie, z níž podle ní plyne, že soud nesmí přezkoumávat skutková zjištění spolkových orgánů ani výši uložené sankce, pokud byla uložena v rozsahu určeném stanovami, resp. vnitřními předpisy spolku. Dále upozornila, že podle přestupního řádu FIFA není pro otázku, zda došlo k bridge transferu, podstatné, zda šlo o přestup trvalý, nebo o hostování. Uložená sankce je při dolní hranici sazby dané disciplinárním řádem asociace. Navrhovateli byla v řízení před odvolací komisí poskytnuta možnost se vyjádřit, a to písemně. Ve věci bylo třeba rozhodnout bez průtahů tak, aby trest postihl přestupní období v lednu až březnu 2025. Navrhovatel registruje 43 hráčů ve věku 19 - 40 let a kluby obdobné žalobci operují s rozpočty, které pokuta ve výši 50 000 Kč nemůže ohrozit.
8.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatele napadeného usnesení bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
9.Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
10.Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).
11.Jedním z předpokladů pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků, nebo obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno, byť druhý z předpokladů by byl naplněn.
12.Ústavní soud v usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 163/09, citoval svá předchozí rozhodnutí a uvedl, že „smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy). Současně platí, že "ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany". Ústavní soud opětovně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání (§ 77 o. s. ř.), které může být k návrhu zrušeno (§ 77 odst. 2, věta první, o. s. ř.) a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu. Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, "prokázána" především potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, respektive obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen [§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; tato potřeba nastává - obecně vzato - v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, resp. jež by vedlo k neodčinitelným následkům. Co do podmínky "prokázání" pak platí, že jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit, na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (viz kupříkladu absence jednání).“13. Za irelevantní pro vyřešení otázky oprávněnosti návrhu žalobce považuje odvolací soud argument soudu prvního stupně, že navrhovatel dosud nepodal návrh ve věci samé. Shora citovaný § 74 odst. 1 o. s. ř. totiž výslovně umožňuje nařízení předběžného opatření ještě před podáním takového návrhu. Navrhovateli navíc (a to ani v době rozhodování odvolacího soudu) ještě neuplynula prekluzívní lhůta podle § 259 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).
14.Byť obecně lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že předběžným opatřením nemá být vyřešen celý předmět řízení, v projednávané věci je zřejmé, že ve věci samé by nebylo rozhodnuto dříve, než by byl celý trest zákazu přestupů a hostování vykonán (viz § 90 odst. 2 z. ř. s., podle kterého soud v řízeno o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne až po uplynutí lhůty 3 měsíců od podání návrhu). Vyslovení neplatnosti napadeného usnesení po výkonu uvedeného trestu by tedy mělo význam jen v podobě zadostiučinění pro navrhovatele. Institut předběžného opatření je určen právě pro případy, kdy by ochrana poskytnutá navrhovateli v řádném soudním řízení přišla pozdě (viz shora citovaný nález Ústavního soudu a také Levý in: Svoboda, Smolík a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck 2024, k § 74 marg. č. 12). Navíc navrhovaný zákaz výkonu trestu zákazu přestupů a hostování nevylučuje výkon tohoto trestu po zániku předběžného opatření. Nesprávný je tedy i argument soudu prvního stupně, že návrhu nelze vyhovět, neboť by tím bylo nahrazeno rozhodnutí ve věci samé.
15.Nesprávný je rovněž argument soudu prvního stupně, podle kterého navrhovatel neměl podávat proti rozhodnutí Etické komise odvolání, neboť potom by byl trest vykonán mimo přestupní období, a zájmy navrhovatele by neutrpěly. Navrhovateli nelze klást k tíži, že využil svého práva na vnitrospolkový přezkum rozhodnutí o uložení disciplinárního trestu, zejména za situace, kdy takový postup je předpokladem podání návrhu na vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí soudem podle § 258 o. z.
16.Napadené usnesení však přesto podle odvolacího soudu obstojí. Navrhovatel sice poměrně obsáhle v návrhu (a znovu v odvolání) tvrdil důvody, pro které je zapotřebí navrhovaná zatímní úprava poměrů, tj. umožnění přestupů a hostování v současném přestupním období, avšak tato svá tvrzení nijak nedoložil, žádné důkazy k tomu ani nenavrhl. Až k odvolání přiložil návrh dohody o přestupu jediného hráče. Jak uvádí ve shora citovaném nálezu Ústavní soud, je na navrhovateli, aby tuto potřebu zatímní úpravy prokázal. Pro navrhovatele by přitom neměl být problém listinami doložit, že jeho A tým mužů je skutečně ohrožen sestupem, že se mu nedostává hráčů v určitých kategoriích, že je zde řada zájemců o přestup k navrhovateli nebo naopak řada hráčů žádá o přestup do jiného klubu z důvodu stěhování atd. Skutečnost, že tak navrhovatel neučinil, jde jen k jeho tíži. Jinak řečeno, soud není povinen sám od sebe znát specifika prostředí amatérského fotbalu. Jsou-li tato specifika pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření podstatná, je na navrhovateli, aby je nejen tvrdil, ale také doložil.
17.K uvedenému přistupuje i skutečnost, že navrhovatelův úspěch ve věci samé nelze už na základě jím předložených tvrzení a důkazů považovat za pravděpodobný. Předložené rozhodnutí etické komise asociace je odůvodněno velmi podrobně a důkladně se vypořádává s argumenty navrhovatele, které uvedl v návrhu. I kdyby potom byla shledána pravdivými tvrzení navrhovatele, že v rozporu s disciplinárním řádem nebyl předvolán k jednání Odvolací komise a že tato komise rozhodovala v nesprávném složení, zůstává otázkou, zda uvedená pochybení procesního charakteru měla (ve smyslu § 260 odst. 1 o. z.) závažné právní následky za situace, kdy navrhovateli bylo umožněno se k věci vícekrát vyjádřit písemně a byl předvolán i k jednání Etické komise, přičemž z účasti na jednání se omluvil.
18.Odvolací soud uzavírá, že navrhovatel jednak neosvědčil svůj nárok, jednak nedoložil potřebu zatímní úpravy poměrů navrhovaným způsobem. Předpoklady pro nařízení předběžného opatření tedy splněny nejsou.
19.Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).
20.O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Tento úspěch je na straně asociace, která však odvolacímu soudu zaslala pouze podání určené jinému soudu do jiné věci. Neučinila tudíž procesní úkon ve věci samé. Žádné prokazatelné náklady jí tedy nevznikly.
Odkazované předpisy
- § 74 z. č. 99/1963 Sb. (§ 74)
- § 75c z. č. 99/1963 Sb. (§ 75c)
- § 77 z. č. 99/1963 Sb. (§ 77)
- § 142 z. č. 99/1963 Sb. (§ 142)
- § 219 z. č. 99/1963 Sb. (§ 219)
- § 259 z. č. 89/2012 Sb. (§ 259)
- § 90 z. č. 292/2013 Sb. (§ 90)
Související rozhodnutí
3 Co 35/2025-281
25.02.2026
o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...
94 Ncp 85/2026-15
18.02.2026
o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti
94 Ncp 61/2026-27
18.02.2026
o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti
94 Ncp 53/2026-11
18.02.2026
o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti
94 Ncp 37/2026-74
18.02.2026
o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti
Informace
| Spisová značka | 9 Cmo 42/2025-36 |
|---|---|
| Soud | Vrchní soud v Praze |
| Soudce | JUDr. Ing. Dušan Hrabánek |
| Datum rozhodnutí | 27.03.2025 |
| Datum zveřejnění | 24.11.2025 |
| ECLI | ECLI:CZ:VSPH:2025:9.Cmo.42.2025.1 |
Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí
Podobná rozhodnutí
Žádná podobná rozhodnutí nenalezena.
Další od tohoto soudu
3 Co 35/2025-281
25.02.2026
o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajs...
94 Ncp 85/2026-15
18.02.2026
o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné přísl...
94 Ncp 61/2026-27
18.02.2026
o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušn...
94 Ncp 53/2026-11
18.02.2026
o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušn...
94 Ncp 37/2026-74
18.02.2026
o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnost...
Komentáře 0