9 Cmo 52/2025-719

1.Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že při hodnocení majetkových poměrů žadatele je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, když e je rovněž nutno vzít v úvahu skutečnost, že soudní poplatek má ve smyslu daňového řádu (zákona č. 280/2009 Sb.) povahu daňového příjmu státního rozpočtu. Podle soudu I. stupně ze zákona plyne, že má-li někdo poplatkovou povinnost, je jeho věcí, aby ji splnil. Poplatník podle soudu I. stupně má povinnost vždy soudní poplatek zaplatit. Smyslem § 138 o. s. ř. podle soudu I. stupně není řešit sociální situaci účastníka řízení, nýbrž toto ustanovení má umožnit osobám, které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Dále soud I. stupně zdůraznil, že úplné a pravdivé vylíčení majetkových poměrů je jedním ze základních předpokladů pro úspěch návrhu na osvobození účastníka řízení od placení soudních poplatků. Tento předpoklad však podle soudu I. stupně žalobkyně nesplnila, ač k tomu byla výslovně vyzvána. Soud I. stupně poukázal na skutečnost, že mu žalobkyně nedoložila zejména výpisy z bankovních účtů a tím neozřejmila okolnosti ohledně počtu bankovních účtů, se kterými disponuje. Nedostatečným dokladem soud I. stupně shledal kopii pohybu plateb na účtu žalobkyně vedeného u ČSOB, dle kterého je počáteční zůstatek na účtu 10,68 Kč a konečný zůstatek 442,68 Kč za účetní období od 1. 3. 2024 až 30. 9. 2024. Pohyb na účtu je představován pouze příchozí platbou - vratkou od , Anonymizováno, ve výši 432 Kč. Jelikož podle soudu I. stupně žalobkyně na podporu svých tvrzení nedoložila dostatek relevantních listin, nemůže si soud udělat žádnou ucelenou představu o její majetkové situaci. Na uvedeném dílčím závěru podle soudu I. stupně nemůže nic změnit ani to, jestliže žalobkyně soudu I. stupně doložila výpis z bankovního účtu vedený u ČSOB, dle kterého má zablokovány částky 10 287,53 Kč a 1 518 487, 15 Kč z důvodu exekuce související s náklady předchozího řízení.

2.Podle soudu I. stupně i v případě, jestliže by žalobkyně nedisponovala žádnými jinými bankovními účty, nelze zohledňovat skutečnost, že žadatel je zároveň povinen hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům. Je tomu tak podle soudu I. stupně proto, že z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že úhrada jakýchkoli jiných závazků má přednost před zaplacením soudního poplatku a že o splnění poplatkové povinnosti vůči státu bude uvažováno až poté, co budou veškeré ostatní platební povinnosti žadatele splněny. Podle soudu I. stupně zaplacení soudního poplatku představuje povinnost, se kterou musela žalobkyně počítat již při podání žaloby, a to i s ohledem na skutečnost, že je zastoupena právním zástupcem. Ze stručně vyplněného prohlášení žalobkyně podle soudu I. stupně nevyplývá, že by žalobkyně měla snahu dostát poplatkové povinnosti nebo, že by se pokusila o zajištění finančních prostředků na zaplacení soudního poplatku. Vzhledem k uvedenému dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobkyni nelze přiznat dobrodiní § 138 o. s. ř. a zprostit ji povinnosti zaplatit soudní poplatek za podané dovolání, a proto jí osvobození nepřiznal.

3.Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . podala odvolání (dále též odvolatelka) proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze a navrhla jeho změnu tak, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to především z důvodu, že podle jejího přesvědčení soud I. stupně v řízení ve věci samé rozhodl bez řádného zhodnocení důkazů. Dále namítla, že se nachází v nepříznivé majetkové situaci z objektivních důvodů nezávislých na její vůli, a to s ohledem na trestnou činnost žalované, jež podle jejího názoru „zpronevěřila obchodní podíl ve výši kolem 3,5 mil. Kč“, přičemž společnost nemá žádné příjmy od března 2024.

4.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5.Odvolací soud vychází z § 138 odst. 1 o. s. ř., podle něhož na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

6.Podle právního názoru odvolacího soudu smyslem ustanovení § 138 o. s. ř. je umožnit osobám, jež by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Osvobodit od placení soudních poplatků lze však jen tehdy, pokud účastník nemá žádnou možnost, jak splnit svou poplatkovou povinnost. Uvedené podle právního názoru odvolacího soudu znamená, že nedostatek prostředků na účtu či v hotovosti zdaleka nezakládá nárok na osvobození, jak ostatně tuto problematiku spatřuje i odborná veřejnost např. v komentáři k § 138 odst. 1 o. s. ř. Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení /soudcovský komentář/. Kniha II. § 79 - 180 občanského soudního řádu. Karel Havlíček, 2014.

7.Podle odvolacího soudu pouze úplné a pravdivé vylíčení rozhodných skutečností, tj. majetkových poměrů žadatele, jež je současně doloženo odpovídajícími listinami prokazujícími skutečnosti podstatné pro vyhovění návrhu na osvobození od soudních poplatků, je základní podmínkou pro správné posouzení takového návrhu.

8.Nejsou-li soudu předloženy důkazy umožňující učinění závěru o skutečné objektivní neschopnosti žadatele o osvobození od soudních poplatků poplatek zaplatit, nelze návrhu na osvobození od soudních poplatků vyhovět, a to zejména tehdy, jestliže žadatel o osvobození od soudních poplatků neúplně vylíčí či neúplně doloží rozhodné skutečnosti pro posouzení jeho návrhu a znemožní tak soudu správně (komplexně) posoudit podmínky podstatné pro osvobození žadatele od soudních poplatků. Jinými slovy, jestliže žadatel soudu pravdivě nesdělí a nedoloží všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení návrhu na osvobození od placení soudních poplatků, ačkoliv jej soud k tomu vyzval, jak se stalo v posuzovaném případě, sám žadatel svým postupem zabrání (znemožní) soudu, aby mohl posoudit, zda jsou u žadatele dány podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků či nikoliv. Neúplné vylíčení a doložení skutečností rozhodných pro posouzení žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků jde proto vždy k tíži žadatele.

9.Konečně podle právního názoru odvolacího soudu účastník řízení ve smyslu shora uvedeného nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků i v případě, jestliže uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození, jak k této problematice dlouhodobě a ustáleným způsobem přistupuje soudní praxe např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016.

10.V projednávaném případě vychází odvolací soud ze skutečnosti, že žalobkyně v průběhu řízení dne 16. 11. 2021 převedla za úplatu ve výši 11 000 000 Kč kupní smlouvou na společnost , právnická osoba, . vlastnické právo k souboru nemovitostí, aniž by soudu objasnila další pohyb takto utržených finančních prostředků, přičemž podle dokladů založených žalobkyní do obchodního rejstříku nelze ani z těchto dokladů osud těchto prostředků zjistit. Tato skutečnost byla již v minulosti předmětem argumentace Vrchního soudu v Praze v jeho rozhodnutí ze dne 22. ledna 2025 sp. zn. 14 Cmo 324/2024, v němž nebyla shledána důvodnou odvolací argumentace žalobkyně, domáhající se osvobození od soudních poplatků.

11.Přestože odvolací soud v projednávaném případě nemá důvodu nevěřit tvrzení odvolatelky, že je na její majetek vedeno exekuční řízení, je z obsahu spisu zřejmé, že výše pohledávek exekučně vymáhaných na žalobkyni činí nejvýše částku 2 mil. Kč, což představuje pouhý zlomek shora uvedeného majetku, jehož se žalobkyně v průběhu řízení zbavila, aniž soudu ozřejmila a doložila jeho další pohyb.

12.Za shora uvedené situace a ze shora uvedených důvodů odvolací soud učinil právní závěr, podle něhož v případě žalobkyně nejsou splněny podmínky, za nichž by jí mohlo být vyhověno v jejím návrhu na přiznání jí osvobození od soudních poplatků, jejichž výše pro dovolací řízení činí 14 000 Kč. Navíc podle právního názoru odvolacího soudu zákonem stanovená výše soudního poplatku za dovolání 14 000 Kč v porovnání s objemem peněz, jichž se žalobkyni v průběhu řízení shora uvedeným prodejem majetku dostalo, nepředstavuje překážku, jež by jí bránila v přístupu k soudu (k dovolacímu soudu).

13.Ze všech výše shora uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.