14 Cmo 313/2024-140

o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka, k odvolání 1. účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 62 Cm 201/2024-23, ve znění usnesení ze dne 12. 8. 2024, č. j. 62 Cm 201/2024-58,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 29.10.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:14.Cmo.313.2024.1
Sdílet:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje, ve výroku IV. se mění tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se navrhovatelka domáhala, aby byl 2. účastnici pro dobu do rozhodnutí o věci samé ustanoven hmotněprávní opatrovník , jméno FO, , narozená , Anonymizováno, , bytem , adresa, , zamítá.
1.Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením (mimo jiné) ustanovil 2. účastnici procesního opatrovníka advokátku , jméno FO, , sídlem , adresa, , neboť „nemá jednatele a není schopna vystupovat před soudem“ (výrok III.), současně nařídil předběžné opatření, jímž „do rozhodnutí ve věci samé“ ustanovil 2. účastnici hmotněprávního opatrovníka , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že tato je oprávněna za 2. účastnici „jednat v rozsahu oprávnění statutárního orgánu a podávat o tom soudu zprávu“ (výrok IV.).
2.Soud prvního stupně své rozhodnutí (dále) odůvodnil s odkazem na § 75c, § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že 2. účastnice nemá statutární orgán, je tak na místě s ohledem „na plnění povinností ve vztahu k zaměstnancům“ a „povinnost podávat daňová přiznání“, ji předběžným opatřením ustanovit hmotněprávního opatrovníka.
3.Proti výrokům III. a IV. usnesení soudu prvního stupně podal 1. účastník odvolání, navrhuje, aby je odvolací soud zrušil.
4.Odvolatel argumentuje tím, že předpoklady pro ustanovení hmotněprávního opatrovníka nejsou dány. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 56/2024 se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jímž byl odvolán z funkce jednatele 2. účastnice, argumentuje neplatností tohoto rozhodnutí.
5.Navrhovatelka s podaným odvolání nesouhlasila, rozhodnutí soudu prvního stupně považovala za správné, shodně tak 2. účastnice, jež však dodala, že „vzhledem ke genezi vzájemných vztahů mezi společníky a spřízněnými osobami je otázkou, zda výběr , jméno FO, byl učiněn v nejlepším zájmu“ 2. účastnice.
6.Po přezkoumání napadeného usnesení soudu prvního stupně dle § 212 o. s. ř. odvolací soud dospěl k níže uvedeným závěrům.
7.Řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osobě patří dle § 85 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), mezi nesporná řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob. Pro řízení se podpůrně použije občanský soudní řád (§ 1 odst. 2, 3 z. ř. s.).
8.Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.
9.Z citovaného ustanovení se podává, že pokud právnická osoba nemá řádně ustanoven statutární orgán, nejsou zde žádné další osoby, které by za ni vedle statutárního orgánu mohly jednat, soud ustanoví takovému účastníku pro řízení (procesního) opatrovníka.
10.Z výpisu z obchodního rejstříku 2. účastnice (dostupný na www.justice.cz) se podává, že tato v současné době nemá statutární orgán. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o odvolání 1. účastníka z funkce jednatele dosud není skončeno (jak se podává z informací dostupných na www.justice.cz), je tak na místě rozhodnutí o jeho odvolání do doby pravomocného skončení řízení považovat za platné, když platnost takového rozhodnutí lze přezkoumávat pouze v řízení o vyslovení jeho neplatnosti. Nebyla-li neplatnost takového rozhodnutí vyslovena soudním rozhodnutím, platí, že je třeba je považovat za platné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, či ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3347/2017).
11.Promítnuto do poměrů projednávané věci to pak ve výsledku znamená, že nemůže-li 2. účastnice vystupovat před soudem, protože tu není osoba oprávněná za ni jednat, aniž by za řízení vyšlo najevo, že jde o přechodný stav, který bude v dohledné době odstraněn (§ 29 odst. 2 o. s. ř.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021), je rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. správné.
12.Odvolací soud z těchto důvodů usnesení soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeného výroku III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
13.Správný však již není z níže rozvedených důvodů výrok IV. přezkoumávaného usnesení soudu prvního stupně.
14.Podle § 102 odst. 1 a 3 věty druhé o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.
15.Z těchto ustanovení, v souladu se samotnou podstatou institutu předběžného opatření, vyplývá, že tento institut slouží k zatímní úpravě poměrů účastníků řízení nebo odstranění obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí v řízení posléze vydaného. Ani jeden z těchto předpokladů nebyl v daném případě naplněn.
16.Pokud by totiž bylo návrhu navrhovatelky na nařízení předběžného opatření vyhověno a 2. účastnici by byl hmotněprávní opatrovník ustanoven, pak by se ovšem nejednalo o zatímní úpravu poměrů účastníků řízení do skončení řízení ve věci samé, ale o úpravu de facto konečnou, jež má být (vy)řešena meritorním rozhodnutím právě v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osobě. Není tak naplněn znak zatímnosti úpravy poměrů, tak jak je vymezen v § 102 odst. 1 o. s. ř. Navíc podle ustálené soudní judikatury platí, že předběžné opatření nemůže být zásadně vydáno, jestliže jeho obsah by byl totožný s rozhodnutím ve věci samé, tím by vlastně soud předbíhal rozhodnutí ve věci samé (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3749/2017, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 Co 1834/95, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1996, č. 1, s. 2). Možná obava o výkon rozhodnutí, tak zde z logiky věci nepřichází v úvahu.
17.Otázka, zda jsou naplněny předpoklady pro ustanovení hmotněprávního opatrovníka 2. účastnici, bude předmětem řízení ve věci samé.
18.Odvolací soud na závěr dodává, že ke jmenování opatrovníka společnosti smí soud (zásadně) přikročit teprve tehdy, jsou-li pro takový zásah splněny zákonné předpoklady a současně nelze-li danou situaci řešit jinými, mírnějšími prostředky. Jde totiž až o krajní řešení (ultima ratio), s nímž by mělo být zacházeno velmi obezřetně. Jeho účelem není řešení sporů mezi společníky, „nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, resp. veřejného zájmu“; pouhé spory mezi společníky, byť jsou takového charakteru, že v jejich důsledku není valná hromada schopna přijímat rozhodnutí, zpravidla nebudou (samy o sobě) důvodem pro zásah soudu v podobě jmenování opatrovníka (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015).
19.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým bude řízení před ním skončeno (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).
20.V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že navrhovatelka podáním ze dne 14. 6. 2024 (mimo jiné rovněž) navrhla, aby byl 2. účastnici jmenován jednatel [§ 198 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
Odkazované předpisy
Související rozhodnutí
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení