7 Cmo 87/2025-153

o splnění informační povinnosti, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2025, č. j. 64 Cm 203/2023-133,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 01.07.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.87.2025.1

I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 82 061,06 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II.Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 626,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1.Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zastavil řízení „co do povinnosti žalované umožnit žalobkyni nahlédnout do výpisů z eurového účtu společnosti č. , č. účtu, za období prosinec roku 2022, dále co do povinnosti žalované umožnit žalobkyni nahlédnout do následujících dokladů: faktury evidované v pokladně za rok 2020: 99006, 008, 009, 072, 081, 091, 177, 186, 269, 306, 389; přijaté faktury za rok 2020: 98206, 210, 219, 223, 224, 225, 243, 244, 250, 256, 257, 261, 262, 263, 267, 268, 269, 289, 293, 303, 308, 311, 320, 332; faktury evidované v pokladně za rok 2021: 99008, 028, 040, 043, 153, 156, 157, 226, 228, 292, 296, 318, 332, 333, 343, 351, 369, 428, 435, 444, 516, 517, 520; přijaté faktury za rok 2021: 98052, 067, 068, 071, 084, 109, 118, 126, 127, 141, 163, 180, 198; faktury evidované v pokladně za rok 2022: 99006, 050, 112, 127, 132, 184, 192, 207, 212, 216, 217, 240, 259; přijaté faktury za rok 2022: 015, 023, 039, 044, 049, 052, 083, 084, 085, 089, 113, 123, 145, 168, 172, 173, 197, 244, 261, 269, 270, 281, 282, 291, 337 a analýza Společnosti vypracovaná společností , Anonymizováno, v roce 2019“.

2.Výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované „umožnit žalobkyni nahlédnout do následujících dokladů: přijaté faktury za rok 2020: 258, 260, 264, 274, 299, 309, 327, 329; přijaté faktury za rok 2021: 077, 082, 085, 128, 134, 135, 137, 140, 160, 161, 181, 182, 194; přijaté faktury za rok 2022: 98012, 082, 092, 096, 099, 146, 176, 194, 219, 238, 259, 271, 272, 283, 284, 332“.

3.Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 55 440 Kč.

4.V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že se žalobkyně podanou žalobou původně domáhala po žalované umožnění nahlédnutí do dokladů společnosti (v žalobě specifikovaných faktur za roky 2020, 2021 a 2022, výpisů z účtu žalované, výpisu z eurového účtu žalované za období prosinec roku 2022 a dále analýzy žalované vypracované společností , právnická osoba, . v roce 2019) a poskytnutí bližších informací (zejména z hlediska důvodu a účelu) ohledně v žalobě specifikovaných transakcí.

5.Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že:- žalobkyně je společníkem žalované s podílem ve výši 49 %; druhým společníkem je , jméno FO, , narozený , Anonymizováno, , s podílem ve výši 51 %; žalobkyně byla jednatelkou žalované od 1. března 1994; z funkce jednatelky byla odvolána dne 14. září 2020;- dne 1. června 2023 požádala žalobkyně o poskytnutí dokumentů žalované ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy, a to totožných jako uvedených v žalobě (nad rámec toho ještě o nájemní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a panem Kratochvílem);- dne 8. srpna 2023 (po proběhlé e-mailové komunikaci) učinila žalobkyně opětovnou žádost o informace a zpřístupnění dokumentů žalované (taktéž jako předžalobní výzvu) ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto podání; žádost byla doručena právnímu zástupci žalované dne 9. srpna 2023;- žádné účetní doklady se v provozovně žalované za roky 2020, 2021 a 2022 nenacházejí; server, na němž byla zachycena veškerá účetní data, vyhořel; data se nepodařilo zachránit;- k žádosti soudu byla dne 5. listopadu 2024 doručena soudu Indikace hodnoty společnosti s datem zpracování 12/2018;- k žádostem právního zástupce žalobkyně o poskytnutí součinnosti ze dne 8. ledna 2025 byly žalobkyni zaslány faktury od jí oslovených subjektů, a to: , právnická osoba, (faktura č. 202016), , právnická osoba, . (, Anonymizováno, ) (faktura č. 5020041848, var. s. 3010441302, faktura č. 2295062737, var. s. 2299102609, faktura č. 2295004614, var. s. 2299000042), , právnická osoba, . (faktura č. 2022210637, faktura č. 2020211298), , právnická osoba, (faktura č. 0701026352, faktura č. 1701008462, faktura č. 1701011483), , právnická osoba, . (faktura č. 43200324, faktura č. 43220322), , právnická osoba, (faktura č. 12729886), , Anonymizováno, (faktura č. 1102015613, faktura č. 1102016163, faktura č. 1102016184), , právnická osoba, . /, právnická osoba, / (faktura č. 5060080995), , právnická osoba, (faktura č. 07716625), , právnická osoba, . (faktura č. 20/01/0834, var. s. 20010001), , právnická osoba, . (faktura č. 2020096845), , právnická osoba, . (faktura č. VFA120313), , Anonymizováno, (faktura č. 21-2044020), , právnická osoba, . (faktura č. 105220194, faktura č. 105220096, faktura č. 105210828, faktura č. 105210274), , právnická osoba, . (faktura č. 206619323), , právnická osoba, (faktura č. 3111101354), , jméno FO, (faktura č. R 01-2021), , právnická osoba, (faktura č. NP2200613, var. s. 202204591, faktura č. NP2201051, var. s. 202207171, faktura č. NP2201346, var. s. 202209309), , jméno FO, (faktura č. 22040019), , právnická osoba, . (faktura č. 22ZF0005), , jméno FO, (faktura č. 20220377), , právnická osoba, (faktura č. 2200702, faktura č. 2201209).

6.Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně, poté co shledal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání předmětné žaloby a dodržení prekluzivní jednoměsíční lhůty k podání žaloby, s odkazem na § 156 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, dospěl k závěru, že důvody pro odmítnutí poskytnutí informací nejsou dány, neboť faktury, výpisy z účtů ani analýza společností , právnická osoba, . nejsou utajovanými informacemi a ani informacemi veřejně dostupnými. Rovněž požadavek žalobkyně neshledal jako excesivní či snad zneužívající právo společníka.

7.V průběhu řízení před soudem prvního stupně došlo k částečnému zpětvzetí žaloby v rozsahu požadavku, jímž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni bližší informace (zejména z hlediska důvodu a účelu) k transakcím v žalobě specifikovaným. Soud prvního stupně dne 1. března 2024 řízení v tomto rozsahu zastavil.

8.Podáním ze dne 4. února 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do rozsahu požadovaného nároku týkajícího se uložení povinnosti žalované umožnit žalobkyni nahlédnout do výpisů z eurového účtu žalované č. , č. účtu, za období prosinec roku 2022, dále co do povinnosti žalované umožnit žalobkyni nahlédnout do následujících dokladů: faktur evidovaných v pokladně za rok 2020: 99006, 008, 009, 072, 081, 091, 177, 186, 269, 306, 389; přijatých faktur za rok 2020: 98206, 210, 219, 223, 224, 225, 243, 244, 250, 256, 257, 261, 262, 263, 267, 268, 269, 289, 293, 303, 308, 311, 320, 332; faktur evidovaných v pokladně za rok 2021: 99008, 028, 040, 043, 153, 156, 157, 226, 228, 292, 296, 318, 332, 333, 343, 351, 369, 428, 435, 444, 516, 517, 520; přijatých faktur za rok 2021: 98052, 067, 068, 071, 084, 109, 118, 126, 127, 141, 163, 180, 198; faktur evidovaných v pokladně za rok 2022: 99006, 050, 112, 127, 132, 184, 192, 207, 212, 216, 217, 240, 259; přijatých faktur za rok 2022: 015, 023, 039, 044, 049, 052, 083, 084, 085, 089, 113, 123, 145, 168, 172, 173, 197, 244, 261, 269, 270, 281, 282, 291, 337 a analýzy žalované vypracované společností , právnická osoba, . v roce 2019. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, soud prvního stupně v tomto rozsahu s odkazem na § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení zastavil (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně).

9.Soud prvního stupně dále věcně posuzoval nárok žalobkyně na uložení povinnosti žalované umožnit žalobkyni nahlédnout do následujících dokladů: přijaté faktury za rok 2020: 258, 260, 264, 274, 299, 309, 327, 329; přijaté faktury za rok 2021: 077, 082, 085, 128, 134, 135, 137, 140, 160, 161, 181, 182, 194; přijaté faktury za rok 2022: 98012, 082, 092, 096, 099, 146, 176, 194, 219, 238, 259, 271, 272, 283, 284, 332. Ohledně těchto faktur, o nichž žalovaná tvrdí, že jimi nedisponuje a žalobkyně neprokázala, že je možné je získat jiným způsobem, soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud požadované listiny fyzicky neexistují a není je možné ani jinak opatřit, pak nelze žalované uložit povinnost umožnit žalobkyni do těchto neexistujících listin nahlédnout. Proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).

10.Výrok III. týkající se náhrady nákladů řízení odůvodnil s odkazem na § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., podle zavinění na částečném zastavení řízení a poměrného úspěchu ve věci.

11.Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně v žalobě vymezila jednotlivě 170 dílčích požadavků na umožnění nahlédnutí do specifikovaných dokumentů či poskytnutí bližších informací ke specifikovaným transakcím. Ohledně 19 dílčích požadavků dospěl soud prvního stupně k závěru, že zavinění na zastavení řízení leží na žalobkyni, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět po opakovaném prostudování odpovědi žalované před podáním žaloby.

12.Ohledně 2 dílčích požadavků týkajících se analýzy žalované vypracované společností , právnická osoba, . v roce 2019 a výpisů z eurového účtu žalované č. , č. účtu, za období prosinec roku 2022 dospěl soud prvního stupně k závěru, že zavinění na zastavení žaloby leží na žalované, neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět z důvodu, že žalovaná výpisy z účtu žalobkyni poskytla po podání žaloby a předmětnou analýzu si žalovaná mohla bez větších obtíží vyžádat a žalobkyni poskytnout.

13.Pokud jde o částečné zpětvzetí žaloby v části týkající se jednotlivých faktur soud prvního stupně dospěl k závěru, že v případě, ve kterém bylo prokázáno, že faktury mohly být od dodavatelů vyžádány, leží zavinění na zastavení řízení na straně žalované, přičemž se jedná o celkem 35 faktur (přijaté faktury za rok 2020: 98206, 210, 225, 243, 250, 256, 261, 263, 289, 293, 303, 308, 311; přijaté faktury za rok 2021: 98052, 067, 068, 071, 109, 118, 180, 198; přijaté faktury za rok 2022: 015, 023, 039, 049, 083, 089, 113, 123, 172, 224, 261, 269, 270, 291), co do ostatních faktur, které nebyly žalobkyní dohledány a ohledně nichž bylo učiněno částečné zpětvzetí žaloby, leží zavinění na částečném zastavení řízení na žalobkyni. V rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta, byla ve věci úspěšná žalovaná. Soud prvního stupně shrnul, že žalovaná nezavinila zastavení řízení, resp. byla úspěšná celkem co do 133 dílčích požadavků; žalobkyně nezavinila zastavení řízení co do 37 dílčích požadavků. Žalované tak přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle poměrného úspěchu (nezavinění) ve věci v rozsahu 56,4 % (78,2 % - 21,8 %).

14.Soud prvního stupně žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 55 440 Kč sestávající se z odměny advokáta za 17 úkonů právní služby (příprava a převzetí, jednání s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech 23. června 2024, 16. července 2024, 14. srpna 2024, 3. října 2024, 23. ledna 2025 a 3. února 2025, vyjádření k žalobě, podání ze dne 2. července 2024, 15. srpna 2024, 25. listopadu 2024 a 27. ledna 2025, účast na jednání soudu dne 1. března 2024, 10. července 2024, 9. října 2024, 27. listopadu 2024 a 4. února 2025), tj. celkem 13 úkonů právní služby, z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024, tj. z odměny ve výši 3 100 Kč za jeden úkon, a z 4 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2025, tj. z odměny ve výši 5 620 Kč za jeden úkon, 13 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2024, a 4 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2025. Ohledně požadované náhrady za úkony právní služby jednání s protistranou soud prvního stupně konstatoval, že jednání s protistranou je účtovatelným úkonem časovým, neboť odměna náleží za každé dvě hodiny jednání, komunikace prostřednictvím e-mailu tuto podmínku ovšem nesplňuje. Proto náhradu nákladů za tyto požadované úkony právní služby žalované nepřiznal. Žalované dále přiznal náhradu za promeškaný čas v požadované výši 2 800 Kč a cestovné v celkové výši 9 957,85 Kč. Vše navýšené o 21% DPH (17 059,95 Kč). Žalovanou vynaložené náklady řízení celkem činí 98 297,80 Kč – z toho 56,4 % činí částku 55 440 Kč.

15.Proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně podaly žalobkyně a žalovaná samostatná včasná odvolání.

16.Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

17.Žalobkyně se domnívá, že její finanční situace představuje okolnost hodnou zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Jediným jejím zdrojem příjmu je starobní důchod ve výši 42 926 Kč měsíčně. Její měsíční výdaje tvoří zejména nájemné ve výši 5 838 Kč, náklady spojené s bydlením ve výši 4 840 Kč, operativní leasing za automobil ve výši 6 929 Kč, splátky zápůjčky ve výši 5 000 Kč (věřitel , jméno FO, , pohledávka ve výši 80 000 Kč), splátky zápůjčky ve výši 5 000 Kč (věřitel , Anonymizováno, , pohledávka ve výši 120 000 kč), účet za tel. služby a internet T - mobile ve výši cca 1 000 Kč. Zůstatek na jejím bankovním účtu činí 3 280,57 Kč ke dni 28. února 2025. Žalobkyně nemá vzhledem k výši jejího příjmu a výdajů možnost vytvářet rezervy. Úhrada nákladů řízení přiznaných soudem prvního stupně ve výši 55 440 Kč by byla pro ni likvidační. Rovněž namítá, že se žalovaná v průběhu řízení dopouštěla obstrukčního jednání s cílem oddálit vydání rozhodnutí ve věci samé, což mělo vliv i na délku vedeného řízení a počet provedených úkonů právní služby.

18.Žalovaná navrhla, aby odvolací soud výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal jí plnou požadovanou náhradu nákladů řízení (z obsahu spisu se podává, že žalovaná na náhradě nákladů řízení požadovala zaplatit celkovou částku 117 864,96 Kč – č. l. 126 spisu).

19.Žalovaná předně namítá, že nárok žalobkyně se sestával ze 167 dílčích požadavků, nikoli 170. Žalovaná upozorňuje na skutečnost, že v žalobě jsou celkem tři čísla dokladů 243, 244 a 250 uvedena dvakrát. Výsledek výpočtu (poměr úspěchu a neúspěchu) tudíž neodpovídá. Dále žalovaná požaduje plnou náhradu nákladů řízení za všechny provedené úkony právní služby. Soud prvního stupně nedůvodně neuznal 3 jednání s protistranou, která byla doložena e-mailem, nadto poslední ústní jednání u soudu prvního stupně zahrnovalo více než dvě hodiny. Žalovaná trvá na tom, že úkony právní služby jednání s protistranou jsou advokátním tarifem předpokládané, a proto má nárok na jejich náhradu. Dále je přesvědčena, že za zpětvzetí žaloby nese v plném rozsahu odpovědnost žalobkyně, neboť v průběhu řízeni bylo prokázáno, že žalovaná žádnými fakturami nedisponovala a ani si je nemohla žádným způsobem u jejich vystavitelů vyžádat. Namítá, že soud prvního stupně překročil svou poučovací povinnost, neboť poučil žalobkyni, že pokud doloží, že faktury mohla od dodavatelů získat, bude to brát jako zavinění žalované, která tyto faktury mohla získat stejným způsobem jako žalobkyně. Opakovaně zdůrazňovala, že nedisponovala žádným přehledem dodaných faktur a nevěděla ani, jakým způsobem by mohla dodavatele oslovit. Nesouhlasí proto se závěrem soudu prvního stupně, že dotazy mohla učinit žalovaná sama. Dále žalovaná namítá, že za jednání konané dne 4. února 2025 jí přísluší náhrada nákladů řízení jako za dva úkony právní služby, neboť toto jednání trvalo déle než dvě hodiny. Žalovaná je přesvědčena o tom, že poučovací povinnost soudu byla významně překročena a důsledkem toho pak je posuzovaná otázka zavinění na zastavení řízení hrubě ovlivněna zásahem soudu. Domnívá se, že rozhodnutí o nákladech řízení má svou spojitost i s posouzením námitky prekluze. Se závěrem, že se běh lhůty přerušil, anebo se zastavil nesouhlasí. Žalobkyně požadavek na předložení dokladů zesplatnila výzvou ze dne 1. června 2023, na výzvu reagovala žalovaná dne 22. června 2023. Jakmile tedy žalovaná sdělila žalobkyni, že nemůže poskytnout požadované informace, musela žalobkyně podat žalobu do 30 dnů ode dne následujícího po doručení sdělení. Na čemž nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně žalované dala novou lhůtu výzvou ze dne 8. srpna 2023.

20.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (nákladový výrok) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, odvolání žalobkyně nikoliv.

21.Podle § 142 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (odst. 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 3).

22.Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

23.Obecně platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno a jejím smyslem je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01). Pokud tedy soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Pokud tedy žalobce vezme svou žalobu zpět, zkoumá se, zda k tomu došlo pro chování žalovaného (zavinění zastavení řízení na straně žalovaného), pro jiný žalobcem uvedený důvod (např. si není jistý výsledkem řízení nebo zvolí jiný způsob obrany svých práv, pročež již nechce v řízení pokračovat; jedná se o zavinění zastavení řízení na straně žalobce) nebo pro chování obou účastníků řízení (typicky půjde o uzavření mimosmluvní dohody, bez určení náhrady nákladů řízení; účastníci řízení tak zavinili zastavení řízení, pročež si každý ponese své náklady řízení sám). Aby mohla být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, musí být zároveň splněny dvě podmínky – podaný návrh musí být důvodný a k jeho zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Důvodnost návrhu se posuzuje pouze z procesního hlediska (rozhodný je vztah výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce).

24.Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti uváděné soudem prvního stupně – žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí informací podle § 155 a násl. z. o. k., a to dle jí formulovaného petitu. Podáním ze dne 14. prosince 2023 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to v rozsahu, jímž se domáhala uložení povinnosti žalované poskytnout jí bližší informace (zejména z hlediska důvodu a účelu) k v žalobě specifikovaným transakcím. Soud prvního stupně na jednání dne 1. března 2024 řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále podáním ze dne 19. srpna 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu požadovaného nároku na nahlédnutí do výpisů (či jejich poskytnutí) z eurového účtu žalované za období prosinec roku 2022 z důvodu, že žalovaná požadovaný výpis žalobkyni zaslala. Následně podáním ze dne 4. února 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do rozsahu uvedeném na č. l. 116 předloženého spisu, neboť v rámci doručení reakcí od třetích subjektů obdržela některé požadované doklady; analýza žalované vypracovaná společností , právnická osoba, . byla předložena k výzvě soudu prvního stupně.

25.Předně nutno uvést, že nárok uplatněný žalobou nelze z hlediska procesního výsledku chápat jen úzce, jako to, co bylo uplatněno žalobním (nebo jiným) petitem. Žalobu je třeba vnímat jako celek. Nejen žalobní petit, ale i žalobní tvrzení (důvody žaloby) vyjadřují, proč se žalobce domáhá právě toho plnění, jež uplatňuje. Pak ovšem může být chováním žalovaného i něco jiného než poskytnutí právě toho, co bylo žalobním petitem uplatněno. To ovšem neznamená, že by jakékoliv chování žalovaného mohlo být vykládáno jako příčina zpětvzetí žaloby. Nejde-li přímo o splnění uplatněného nároku, musí i zde být dána přímá příčinná souvislost mezi chováním žalovaného a uplatněným nárokem. Jinak řečeno, musí být napevno postaveno, že důvod, pro nějž byla žaloba podána, tak jak je vyjádřen v žalobě, byl následným chováním žalovaného uspokojen; z tohoto pohledu není významný skutečný motiv (důvod) zahájení řízení, ale jen to, co se ze žalobních tvrzení a samotného petitu skutečně podává. Použití § 146 odst. 2 věty druhé přichází v úvahu jen tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně (jen) chování žalovaného. Bylo-li touto příčinou chování osoby odlišné (žalobcův nárok uspokojil někdo jiný) nebo chování obou (více) stran v řízení (došlo k dohodě o sporných nárocích apod.), použití tohoto pravidla nepřichází v úvahu; v obou uvedených případech bude o nákladech řízení rozhodováno podle § 146 odst. 2 věty první [srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024].

26.Podstatné při posuzování nároku na náhradu nákladů řízení z hlediska toho, kdo zastavení řízení zavinil podle § 146 odst. 2 o. s. ř. je, zda se žalobkyně nároku žalobou uplatněného domohla či nikoliv, tj. zda žalovaná umožnila žalobkyni nahlédnout do požadovaných dokumentů, a zda poskytla žalobkyni bližší informace k specifikovaným transakcím, tak jak se ve svém návrhu (viz petit žaloby) žalobkyně domáhala, a zda tak žalovaná učinila po zahájení řízení.

27.V poměrech projednávané věci lze učinit jednoznačný závěr, že žalobkyni k částečnému zpětvzetí žaloby vedlo chování žalované pouze co do rozsahu dílčího požadavku týkajícího se uložení povinnosti žalované umožnit žalobkyni nahlédnutí do výpisů (či jejich poskytnutí) z eurového účtu žalované č. , č. účtu, za období prosinec roku 2022, neboť pouze v tomto rozsahu bylo příčinou zpětvzetí žaloby výlučně jen chování žalované. Co do zbylého rozsahu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět nikoli v důsledku toho, že by jí žalovaná poskytla jakékoli plnění, resp. v poměrech projednávané věci, aniž by se žalobkyně domohla požadovaných informací v důsledku chování žalované. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně v tomto rozsahu nevzala žalobu částečně zpět pro chování žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

28.Odvolací soud má proto v poměrech projednávané věci za to, že s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci a s ohledem na skutečnost, že to byla žalobkyně, která v převážné míře zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno, bylo proto namístě jí podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. uložit povinnost nahradit žalované vzniklé náklady řízení v plném rozsahu. Soud prvního stupně tak pochybil, uložil-li žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení, které jí v souvislosti s žalobkyní uplatňovaným nárokem v řízení vznikly pouze v rozsahu 56,4 %. Dlužno dodat, že je nerozhodné, zda by byla či nebyla podaná žaloba v uvedeném rozsahu úspěšná z hlediska hmotného práva, neboť k takovému posouzení již nemůže pro zpětvzetí žaloby dojít, a to ani v odvolacím řízení.

29.Odvolací soud se dále zabýval určením výše náhrady nákladů řízení žalované, počtem úkonů právní služby poskytnutých právním zástupcem žalované, a to i z hlediska toho, zda byly vykonány účelně (tj. zda jde o účelně vynaložené náklady řízení).

30.K posouzení otázky náhrady nákladů řízení odvolací soud nejprve uvádí, že s ohledem na dobu trvání předmětného řízení na danou věc dopadají ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v různém znění.

31.Za řízení před soudem prvního stupně žalované náleží odměna za 11 úkonů právní služby po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2024, sestávající se z přípravy a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 7. listopadu 2023, písemných podání ve věci samé ze dne 2. července 2024 a ze dne 15. srpna 2024, účastí při jednání před soudem prvního stupně ve dnech 1. března 2024, 10. července 2024, 9. října 2024 a 27. listopadu 2024, jednáních s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech 26. března 2024, 16. července 2024, a 3. října 2024, podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2024, 11 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2024. Žalované dále náleží odměna za 3 úkony právní služby po 5 620 Kč z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2025, sestávající se z jednání s klientem přesahující jednu hodinu a účasti na jednání před soudem prvního stupně dne 3. února 2025 trvající déle než dvě hodiny, 2 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2025 (za každé započaté dvě hodiny jednání před soudem přísluší advokátu jedna paušální náhrada hotových výdajů – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014).

32.Žalované rovněž náleží náhrada za promeškaný čas v jí požadované výši 2 800 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v rozhodném znění. Dále z cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v rozhodném znění, ve výši 7 870,48 Kč /4x cesta Karlovy Vary – Praha a zpět – 262 km x 4, při průměrné spotřebě vozidla (třetí údaj) 5 l/100 km, ceně benzinu 38,20 Kč/l, a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb., vykonané ve dnech 1. března 2024, 10. července 2024, 9. října 2024 a 27. listopadu 2024/ a ve výši 1 988,58 Kč (cesta dne 3. února 2025 Karlovy Vary – Praha a zpět – 262 km, při průměrné spotřebě vozidla (třetí údaj) 5 l/100 km, ceně benzinu 35,80 Kč/l, a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,80 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou č. 475/2024 Sb.), tj. z cestovních výdajů v celkové výši 9 859,06 Kč. Vše navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH (14 242 Kč), jehož je právní zástupce žalované plátcem. Celkem tedy za řízení před soudem prvního stupně náleží žalované na náhradě nákladů řízení částka 82 061,06 Kč.

33.Náhrada nákladů řízení za 7 požadovaných úkonů – 3 jednání s protistranou (e-mail ze dne 22. února 2023, e-mail ze dne 21. srpna 2023 a e-mail ze dne 10. dubna 2024), 2 porady s klientem přesahující 1 hodinu dne 14. srpna 2024 a dne 23. ledna 2025, 2 vyjádření ze dne 25. listopadu 2024 a ze dne 27. ledna 2025, včetně režijních paušálů žalované nenáleží. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalované ohledně závěru soudu prvního stupně týkajícího se komunikace s protistranou prostřednictvím e-mailu. Odvolací soud se v této části napadeného rozsudku ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pro stručnost na ně odkazuje. Pokud jde o náhradu nákladů řízení za 2 porady s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech 14. srpna 2024 a 23. ledna 2025, nutno konstatovat, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že za úkon právní pomoci (služby) se další porada s klientem považuje jen tehdy, trvala-li tato porada déle než jednu hodinu. Soudy jsou pak oprávněny i povinny posuzovat, zda v daném případě došlo k uskutečnění porady a zda bylo hodnověrným způsobem doloženo, že uvedená další porada advokáta s klientem přesahovala délku jedné hodiny; stejně tak mohou i musí zvažovat, zda bylo uskutečnění takové porady účelné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2021, sp. zn. 30 Cdo 1948/2020, nález Ústavního soudu ze dne 19. září 2017, sp. zn. I. ÚS 2693/17, nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2020, sp. zn. I. ÚS 1232/20, usnesení Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. II. ÚS 204/20). Úkony spočívající v poradách s klientem přesahující jednu hodinu konané ve dnech 14. srpna 2024 a 23. ledna 2025 odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, za něž by náležela požadovaná náhrada, neboť z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by v dané fázi řízení vyžadovaly porady žalované s jejím právním zástupcem přesahující jednu hodinu. Rovněž vyjádření žalované ze dne 25. listopadu 2024 nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený náklad řízení, neboť v tomto písemném podání žalovaná pouze rozvíjí svou již v průběhu řízení uvedenou argumentaci. Obdobně je tomu i v případě vyjádření žalované ze dne 27. ledna 2025. Jelikož se z obsahu spisu nepodává, že by se v daném případě jednalo o účelně vynaložené náklady řízení, odvolací soud proto náhradu za tyto úkony právní služby žalované nepřiznal.

34.K případné aplikaci § 150 o. s. ř. (žalobkyní navrhované) je nutno konstatovat, že z obsahu spisu nevyplývá žádná okolnost, jež by jeho použití odůvodňovala. Dle žalobkyně je hlavním důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který je namístě použít moderační právo soudu podle § 150 o. s. ř. to, že úhrada nákladů řízení přiznaných soudem prvního stupně by byla pro ni likvidační, neboť jediným jejím zdrojem příjmu je starobní důchod ve výši 42 926 Kč měsíčně, měsíční výdaje tvoří zejména nájemné ve výši 5 838 Kč, náklady spojené s bydlením ve výši 4 840 Kč, operativní leasing za automobil ve výši 6 929 Kč, splátky zápůjčky ve výši 5 000 Kč (věřitel , jméno FO, , pohledávka ve výši 80 000 Kč), splátky zápůjčky ve výši 5 000 Kč (věřitel , Anonymizováno, , pohledávka ve výši 120 000 Kč), výdaje za telefon a internet ve výši cca 1 000 Kč; zůstatek na jejím bankovním účtu činí 3 280,57 Kč ke dni 28. února 2025; vzhledem k výši svých příjmů a výdajů nemá možnost vytvářet rezervy.

35.Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

36.Moderační právo obsažené § 150 o. s. ř. je mimořádný procesní institut. Použití ustanovení § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že lze kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů účastníku řízení, který by jinak na tuto náhradu právo měl. Obecně platí, že o nákladech sporného řízení, se rozhoduje podle úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet /k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné, konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem/.

37.Za důvody hodné zvláštního zřetele se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

38.Okolnosti daného konkrétního případu, které se z obsahu spisu podávají, postupu podle § 150 o. s. ř. nenasvědčují, neboť okolnosti uváděné žalobkyní ve vztahu mezi těmito účastníky řízení takovými mimořádnými důvody, zvláštního zřetele hodnými, nejsou. V poměrech projednávané věci není namístě postupovat podle § 150 o. s. ř. a žalované nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení a požadovat po ní, aby nesla účelně vynaložené náklady řízení ze svého, a to zejména za situace, kdy částečné zastavení řízení nikterak nezavinila. Tvrzení žalobkyně o jejím nepříznivém majetkovém stavu (o jediném jejím příjmu spočívajícím ve starobním důchodu ve výši 42 926 Kč měsíčně, jejích závazků a výdajů) pro rozhodnutí o tom, že není povinna platit náklady řízení žalované nepostačují.

39.S ohledem na výši přiznané náhrady nákladů řízení má odvolací soud za to, že v daném případě je namístě žalobkyni prodloužit obecnou pariční lhůtu tří dnů ke splnění povinnosti stanovenou § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. na 30 dnů podle § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř.

40.Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 82 061,06 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

41.O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a poměrně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaná byla úspěšná v rozsahu cca 70 % (za řízení před soudem prvního stupně požadovala přiznat náklady řízení v celkové výši 117 864,96 Kč, přiznána byla náhrada nákladů řízení ve výši 82 061,06 Kč, tj. úspěch žalované je 70 %). Od úspěchu žalované je třeba odečíst její neúspěch (tj. de facto úspěch žalobkyně v odvolacím řízení), tj. 70 % - 30 %, a v rozsahu tohoto rozdílu (40 %) jsou přiznány náklady odvolacího řízení. Tyto představují náklady právního zastoupení podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2025 (předmětem odvolání je toliko posouzení otázky nákladů řízení), § 11 odst. 2 písm. c) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2025 - odměnu ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní služby (odvolání proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé), tj. 2 910 Kč a jeden režijní paušál ve výši 450 Kč, navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % DPH (705,60 Kč), jehož je právní zástupce žalované plátcem, celkem 4 065,60 Kč, a z této částky žalované náleží 40 %, tj. 1 626,24 Kč.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	7 Cmo 87/2025-153
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	Mgr. Kateřina Horáková
Datum rozhodnutí	01.07.2025
Datum zveřejnění	24.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.87.2025.1