14 Cmo 7/2025-41

1.Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce zaniklé společnosti , právnická osoba, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplacena po právní moci usnesení z účtu Městského soudu v Praze [výrok I.], a náhradu hotových výdajů ve výši 7 098 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč [výrok II.], a rozhodl, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy ve výši 2 902 Kč na účet Městského soudu v Praze s uvedením příslušných platebních dispozic, a to do tří dnů od právní moci usnesení [výrok III.].

2.Soud prvního stupně shrnul, že likvidátorka byla do své funkce jmenována usnesením ze dne 22. 8. 2007, č. j. 73 Cm 227/2007-4, proto při určení výše odměny a náhrady hotových výdajů postupoval podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), což odůvodnil odkazem na § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 7 Cmo 286/2018.

3.Výrok I. usnesení odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky tím, že s přihlédnutím k odborné kvalifikaci likvidátorky, její odpovědnosti, hospodárnosti likvidace a ke splnění zákonných povinností při likvidaci (byť) nemajetné společnosti náleží likvidátorce zvýšená odměna ve výši 5 000 Kč.

4.Výrok II. a III. usnesení odůvodnil tím, že část likvidátorkou vyúčtovaných výdajů na likvidaci společnosti nebyla účelně vynaložena či doložena. Soud prvního stupně nepovažoval za účelně vynaložený výdaj za účetní služby ve výši 3 000 Kč. Likvidátorka soudu předložila účetní doklad vystavený téměř 3 roky po skončení likvidace. Ani na výzvu soudu dostatečně neobjasnila ani neprokázala, proč bylo toto plnění poskytnuto dávno poté, co pověřená třetí osoba měla provést poslední úkony v souvislosti s likvidací společnosti. Ačkoli fakturace není závislá na datu výmazu společnosti, soudu je z jeho činnosti známo, že pakliže likvidátor pověří třetí osobu výkonem účetních služeb, související daňové doklady jsou vystavovány buďto ještě před zánikem společnosti, či krátce po něm. Bylo na likvidátorce, aby tuto nesrovnalost objasnila i s ohledem na otázku souvislosti výdaje s likvidací společnosti a nemajetnost společnosti. Za účelně vynaložený soud prvního stupně neshledal ani výdaj na použití osobního motorového vozidla při jízdách po Praze, kde měla likvidátorka sídlo, neboť k místu prováděného úkonu existoval jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (přitom odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Likvidátorka navíc ani přes výzvu soudu nesdělila ani nedoložila, proč nebylo možné účelu cesty do Olomouce dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou komunikací). Za účelně vynaložený (a doložený) hotový výdaj soud prvního stupně naopak shledal výdaj za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, za poštovné ve výši 328 Kč, za ověřování ve výši 390 Kč a za archivaci ve výši 4 000 Kč, jejichž náhradu likvidátorce přiznal. Výdaj za archivaci shledal za účelně vynaložený přesto, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), kterou likvidátorka archivací pověřila, nemá potřebné oprávnění. Z rejstříkového spisu společnosti totiž zjistil, že společnost , Anonymizováno, archivaci sama neprovedla, nýbrž tím pověřila společnost , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „, právnická osoba, , Anonymizováno, “), která potřebným oprávněním disponovala. Jelikož byla likvidátorce dříve přiznána záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorce nespotřebovanou část zálohy vrátit.

5.Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že likvidátorce přizná „vyšší odměnu“ a náhradu hotových výdajů ve výši 15 870 Kč.

6.Odvolatelka nesouhlasí se závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2017, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, podle něhož se likvidátorovi jmenovanému soudem do této funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 stanoví výše odměny a náhrady hotových výdajů dle vyhlášky bez ohledu na datum skončení likvidace i na datum, kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů rozhodne. Chybná je podle ní ustálená rozhodovací praxe Městského soudu v Praze, který v obdobných případech přiznává likvidátorům odměnu ve výši 5 000 Kč, ačkoli „jiné soudy vyplácejí zpravidla 7 000 až 10 000 Kč“. Odvolatelka poukazuje na komplikovanost a délku likvidací nekontaktních společností. Jelikož byla podle jejího názoru likvidace společnosti extrémně složitá a pracná, s velkým počtem věřitelů, požaduje „vyšší odměnu“.

7.Odvolatelka dále namítá, že jí žádný předpis nezakazuje využít pro splnění své povinnosti služeb třetích osob. To, že se daňová přiznání a účetní závěrky zpracovávají s nulovými položkami, neznamená, že není třeba služeb „účetních firem“. Často je třeba např. „rekapitulovat“ chybějící doklady či konzultovat svůj postup s odborníky, neboť je třeba vyřešit dlouhotrvající spory a nedořešené situace ve vztahu k řadě institucí, věřitelům a zaměstnancům společnosti. Datum vystavení faktury podle odvolatelky nezávisí na datu zániku likvidované společnosti, protože účetní společnost může provádět pro likvidátorku služby i po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Neobvyklost při vyúčtování je podle ní důsledkem neobvyklé složitosti dané likvidace. Ohledně cestovních výdajů uvádí, že pouze likvidátorka může jako osoba znalá situace zhodnotit, zda je třeba se úkonu zúčastnit osobně či nikoli. Někteří exekutoři podle ní vyžadují její osobní účast. Požadavek soudu na doložení účelnosti cest považuje za dehonestující. Vzhledem k tomu, že je odvolatelka držitelkou průkazu ZTP bydlící na okraji Prahy a pohybující se jen s obtížemi, považuje za diskriminační požadavek soudu na využití hromadné dopravy.

8.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9.Na úvod odvolací soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 8. 2007, č. j. 73 Cm 227/2007-4, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2007, posuzoval odvolací soud její nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10.Dle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.

11.Dle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.

12.Dle § 1 odst. 2 vyhlášky určuje odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.

13.Dle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.

14.Dle § 4 odst. 2 vyhlášky soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

15.Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

16.Soud prvního stupně nepochybil, přiznal-li odvolatelce odměnu ve výši 5 000 Kč. Tato výše je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (za všechny srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 19 Cmo 1/2025-39, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2024, č. j. 73 Cm 375/2007–45, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2024, č. j. 14 Cmo 258/2024-52, vydaná ve věcech společností likvidovaných odvolatelkou). Jak již bylo vysvětleno výše, vzhledem k datu, kdy byla odvolatelka do funkce likvidátorky jmenována (6. 12. 2007), se při určení odměny a náhrady hotových výdajů užije vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na které sama odvolatelka odkazuje). Dle § 4 odst. 2 vyhlášky činí maximální výše odměny 5 000 Kč. Dožaduje-li se odvolatelka přesto vyšší odměny, nelze jí vyhovět.

17.Dále se odvolací soud zabýval v odvolání předestřenou otázkou výše náhrady hotových výdajů.

18.Vzhledem k tomu, že odvolatelka požádala o přiznání náhrady cestovních výdajů, jež jí nebyly soudem prvního stupně přiznány, přistoupil odvolací soud ke zkoumání toho, zda odvolatelce přísluší či nikoli.

19.Odvolatelka žádala o náhradu cestovních výdajů (včetně parkovného) v celkové výši 5 772,18 Kč za 14 cest na trasách , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a koncem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dále za cestu , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

20.Použití osobního motorového vozidla nepovažuje odvolací soud v dané věci za účelně vynaložený výdaj. Odvolatelce lze přisvědčit, že podle § 8 vyhlášky má mimo jiné právo i na přiznání náhrady cestovních výdajů. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že odvolatelku tíží povinnost tyto výdaje nejen jednoznačně specifikovat, ale i jejich účelnost (k této problematice srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012) doložit. K tomu nedošlo, neboť k doložení účelnosti cestovního výdaje nestačí pouhé rozepsání cestovních výdajů, kde je uvedeno datum jízdy, označení míst, mezi nimiž byla jízda vykonána (včetně vzdálenosti mezi nimi), a uvedením „navštíveného subjektu“, aniž by odvolatelka tvrdila (a doložila) i skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že jízda byla uskutečněna účelně v rámci naplňování účelu likvidace (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 7 Cmo 82/2022). Z podání odvolatelky (ze dne 12. 8. 2024, č. j. 73 Cm 227/2007-12, a jeho přílohy s rozpisem jízd uskutečněných v letech 2008 a 2010 na č. l. 18), z podaného odvolání ani z odpovědi na výzvu soudu prvního stupně k doložení účelu cest nelze dovodit účelnost posuzovaných cestovních výdajů. Odvolatelka (toho času insolvenční správkyně) totiž měla v rozhodné době v Praze, po níž cestovala, sídlo (jak se podává z informací dostupných na www.justice.cz, § 121 o. s. ř.). Za účelný výdaj přitom nelze bez dalšího považovat výdaj na použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž se nachází sídlo likvidátora, existuje-li k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (typicky využití veřejné dopravy; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, nebo usnesení ze dne 2. 1. 2024, sp. zn. 14 Cmo 247/2023). V Praze systém městské hromadné dopravy existuje (viz např. www.dpp.cz, § 121 o. s. ř.). Jde-li o cestu do , Anonymizováno, , odvolatelka na výzvu soudu prvního stupně pouze uvedla (č. l. 25), že se jednalo o návštěvu exekutora a že někteří exekutoři trvají na osobní návštěvě. Odvolací soud se plně ztotožňuje s posouzením soudu prvního stupně, že toto strohé prohlášení účelnost hotového výdaje nedokládá. Ačkoli odvolatelka tvrdila, že je osobou se zdravotním postižením, tuto skutečnosti nijak nedoložila, odvolací soud k tomuto tvrzení proto nepřihlédl. Nezbývá tak, než aby odvolatelka takto vzniklé cestovní výdaje nesla ze svého v rámci přiznané odměny.

21.Předestřenou otázkou je také účelnost hotových výdajů vynaložených na službu vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek, kterou odvolatelce poskytla společnost , Anonymizováno, . Výdaj ve výši 3 000 Kč na poskytnutí této služby odvolatelka doložila fakturou č. 241/23 ze dne 20. 10. 2023.

22.Je sice pravdou, že pověří-li likvidátor vedením účetnictví a zpracováním účetních závěrek jiný subjekt, nevede to (bez dalšího) k závěru, že nemá právo na náhradu hotových výdajů za tuto činnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022). Soud prvního stupně v posuzovaném případě nepřiznal odvolatelce náhradu hotových výdajů za účetní služby s odůvodněním, že předložila fakturu vystavenou až cca tři roky po výmazu společnosti (k němuž došlo dne 28. 11. 2020, jak se podává z elektronické databáze obchodního rejstříku; § 121 o. s. ř.). Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že odvolatelka v minulosti několikrát odůvodnila danou skutečnost tím, že si musela nechat vystavit novou fakturu a opětovně ji zaplatit, jelikož původně vydaný dokument nebylo možné dohledat. V důsledku toho jí odvolací soud náhradu tohoto hotového výdaje nepřiznával (srov. nejnovější usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 19 Cmo 1/2025-39). Ve zde projednávané věci vyzval soud prvního stupně odvolatelku, aby vysvětlila a doložila (např. smlouvou o poskytování služeb), co zapříčinilo, že daňový doklad byl vystaven tři roky po zániku společnosti (č. l. 28). Odvolatelka na tuto výzvu soudu sdělila (č. l. 30), že „smlouva o poskytování služeb nedokladuje kdy a proč bylo fakturováno. Jedinou listinou, kterou toto mohu doložit je faktura, která se vystaví poté, co provádějící firma ukončí práce“. Uvedla, že účetní společnost může provádět činnosti i po zániku společnosti (některé příkladmo vyjmenovala) a že šlo o komplikovanou likvidaci, kdy jednatelem byla „nastrčená nesvéprávná osoba“. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že odvolatelka ani na výzvu neprokázala (a ani dostatečně netvrdila) účelnost vynaložení hotového výdaje za účetní služby. Její tvrzení jsou obecného charakteru, resp. z nich není jasné ani to, které úkony účetní společnost provedla, natož proč bylo některé z nich (a které) nutné provést po zániku společnosti. Tím spíše, není-li ve sbírce listin obchodního rejstříku již od data jmenování odvolatelky do funkce (6. 12. 2007) založena jediná listina s účetnictvím společnosti související (a to dokonce ani konečná zpráva o průběhu likvidace). Hotový výdaj za účetnictví ve výši 3 000 Kč tedy nebyl účelně vynaložen.

23.Jde-li o hotový výdaj za zajištění spisové služby pro dokumenty společnosti, odvolací soud se ztotožňuje s posouzením soudu prvního stupně, že společnost , Anonymizováno, nemá potřebné oprávnění (koncesi k vedení spisovny) k „archivaci“ dokumentů společnosti (v této souvislosti odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění obsažená v jeho usneseních ze dne 17. 10. 2024, č. j. 14 Cmo 260/2024-42, či ze dne 7. 11. 2024, č. j. 14 Cmo 258/2024-52, ve věci totožné odvolatelky a společnosti , Anonymizováno, ). Soud prvního stupně však pochybil, když odvolatelce náhradu tohoto hotového výdaje přesto přiznal, a to s odůvodněním, že společnost , Anonymizováno, tuto činnost nevykonávala sama, ale pověřila jejím výkonem jinou osobu s potřebnou koncesí. Ve zde projednávané věci předložila odvolatelka soudu fakturu , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, od společnosti , Anonymizováno, ze dne 20. 8. 2022 (č. l. 20). Následně soudu předložila vyjádření společnosti , Anonymizováno, ze dne 25. 6. 2018, v němž je uvedeno, že tato společnost delegovala výkon spisové služby na společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, disponující potřebnou koncesí (č. l. 31). Odvolací soud vyzval odvolatelku (č. l. 38), aby mu doložila smlouvu mezi společnostmi , Anonymizováno, a , právnická osoba, , Anonymizováno, , z níž bude patrno, že společnost , právnická osoba, Support byla výkonem spisové služby skutečně pověřena, a fakturu, z níž se bude podávat částka, kterou společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, za uvedené služby obdržela. Odvolatelka na výzvu nereagovala. Je sice pravdou, že likvidátor může, resp. musí pověřit třetí osobu zařízením záležitosti spadající do výkonu jeho funkce, pokud k tomu sám nemá potřebné odborné znalosti. To však není případ této věci, neboť odvolatelka byla sama schopna nalézt třetí osobu oprávněnou k výkonu spisové služby a pověřit ji výkonem dané činnosti. K pověření „zprostředkovatelské“ společnosti nebyl důvod. Odvolatelka navíc ani nedoložila, že vedení spisovny bylo na společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, skutečně delegováno – vše zůstalo na úrovní tvrzení. Podobně odvolatelka nedoložila ani výši částky, která měla být společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, vyplacena. Odvolací soud proto považuje tento hotový výdaje za neúčelně vynaložený, pročež odvolatelce jeho náhradu nepřiznává.

24.Na závěr odvolací soud poznamenává, že zákaz změny k horšímu právního postavení odvolatelky v odvolacím řízení v důsledku její vlastní procesní aktivity (zásada zákazu reformace in peius) se v tomto řízení neprosadí. Tato zásada je totiž projevem dispoziční zásady. Řízení v této věci o určení odměny, náhrady hotových výdajů a způsobu jejich výplaty (§ 71 odst. 6 obch. zák., § 2 an. vyhlášky) je však řízením nesporným ovládaným zásadou oficiality (§ 200e odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2008) a soud v něm není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. KRČMÁŘ, Zdeněk. § 200e /Řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob/. In: BUREŠ, Jaroslav, DRÁPAL, Ljubomír, KRČMÁŘ, Zdeněk a kol. Občanský soudní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 983, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 697/2024). Srov. také usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, č. j. 9 Cmo 10/2025-44, či ze dne 7. 11. 2024, č. j. 14 Cmo 258/2024-52.

25.Odvolatelce tak náleží odměna ve výši 5 000 Kč a náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 3 098 Kč. Ta sestává z náhrady výdaje za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, za ověřování ve výši 390 Kč a poštovné ve výši 328 Kč. Jelikož byla odvolatelce na její žádost přiznána a vyplacena záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč (a to na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 9. 2008, č. j. 73 Cm 184/2008-2), je odvolatelka povinna nespotřebovanou část zálohy ve výši 6 902 Kč vrátit.

26.S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.). V odvoláním napadeném výroku II. je změnil jen co do výše náhrady hotových výdajů likvidátorky (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), jinak v tomto výroku usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Výrok III. pak změnil jen co do výše částky, kterou je likvidátorka povinna jako nespotřebovanou část zálohy na náklady likvidace státu vrátit (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), jinak v tomto výroku usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).