13 C 182/2025-27

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 17 300 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným dne 10. 4. 2024 uzavřel původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . V žalobě uvedla, že na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek smlouvy. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2024, poté co ji právní předchůdce žalobkyně nejprve postoupil společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 850 Kč, úrok ve výši 150 Kč, poplatek za administraci ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky formou SMS a e-mailů ve výši 800 Kč a poplatek za písemné výzvy ve výši 1 000 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho ani po předžalobní výzvě žalobkyně.Soud vyzval žalobkyni k prokázání, že byla před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumána schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podáním ze dne 17. 9. 2025 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět. V podání uvedla, že po výzvě soudu k doplnění důkazů, kterými by bylo prokázáno, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, takovými důkazy nedisponuje. Žalobkyně vzala žalobu zpět, co do částky 1 800 Kč, 2 850 Kč, 150 Kč, 700 Kč, 800 Kč a 1 000 Kč včetně příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Nadále požadovala po žalovaném úhradu 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalovaného.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (viz potvrzení o platbě). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2024 bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, , a ta následně postoupila pohledávku žalobkyni dne 22. 7. 2024 (viz smlouvy o postoupení pohledávek). Vzhledem k částečnému zpětvzetí žalobkyně soud neprováděl další důkazy týkající se úvěrových podmínek.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu.Výrokem rozsudku pod bodem I. soud řízení zastavil, a to dle částečného zpětvzetí ze strany žalobkyně.Výrokem rozsudku pod bodem II. soud uložil žalovanému povinnost zbývající dlužnou částku zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku.O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala návrh zpět co do příslušenství původní úvěrové smlouvy až po výzvě soudu. Sama si byla vědoma, že by do této částky nemohla být bez předložených důkazů úspěšná. Žalobkyně, která v řízení požadovala zaplacení částky v souhrnné výši 17 300 Kč, byla v řízení úspěšná pouze co do částky 10 000 Kč (tj. 57,80 %). Žalovaný byl v řízení úspěšný co do částky 7 300 Kč (tj. 42,20 %), kdy v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu v rozsahu ve výši 15,60 % jejích nákladů.Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Vzhledem k tomu, že jsou splněny i další podmínky předvídané ust. § 14b vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, advokátního tarifu, (tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni je přiznána náhrada nákladů řízení), soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval toto ustanovení a přiznal procesně úspěšné žalobkyni, která žalovaného před podáním žaloby vyzvala ke splnění povinnosti dle § 142a o. s. ř., na náhradě nákladů řízení odměnu za 3 úkony právní služby (sepis návrhu, převzetí věci, upomínka) v částce 1 200 Kč, 3 x paušální náhradu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč za každý z úkonů právní služby) a odměnu dle § 7 advokátní tarifu za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí) ve výši 1 820 Kč a paušální náhradu ve výši 450 Kč + 21% DPH z výše uvedeného a částku 800 Kč za soudní poplatek. Celkové náklady činí 5 361,70 Kč. Vzhledem k poměrnému úspěchu přiznal soud žalobkyni oproti žalovanému právo na náhradu 15,60 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 837 Kč po zaokrouhlení na celé koruny. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř.Lhůtu k plnění výroku III. rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.