20 C 71/2025-77

10 173,67 Kč s příslušenstvím - úvěr

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 20.08.2025 ECLI:CZ:MSBR:2025:20.C.71.2025.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II.Žaloba se zamítá v částce 2 334 Kč a zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % od 22.4.2023 do zaplacení z částky 9 334 Kč a ve smluvní pokutě 839,67 Kč.

III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 847 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1.Žalobce se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 173,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval soud žalovaného, aby sdělil soudu, zda souhlasí s projednáváním věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu nereagoval a k návrhu se nevyjádřil. V souladu s výše uvedeným ustanovením soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3.Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

4.Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 22. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný, než na bydlení, a to do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím, a to do data splatnosti, jež je stanoveno dle článku IX. smlouvy (důkaz smlouvou, přehledem bankovních transakcí). , adresa, 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne 22. 3. 2023. Na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil. Jelikož žalovaný se dostal do prodlení s placením poskytnutého úvěru vzniklo žalobci právo v souladu s článkem 6.4 VOP a článkem 3 Sazebníku požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny aktuálního zůstatku s tím, že v daném případě je požadováno toliko za prvých 90 dní prodlení.

5.S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1. 1. 2014.

6.Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7.Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8.Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9.Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10.Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11.Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následující OZ ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona).

12.Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

13.Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce v této konkrétní věci uvedl, že zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovanou, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce uvedl, že ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku.

14.Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že žalovaný žije sám, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky jsou 13 000 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení jsou 3 000 Kč, další nezbytné výdaje tedy 3 000 Kč, jeho měsíční ověřený příjem 43 156 Kč a měsíční příjem uvedený žalovaným ve výši 3 000 Kč.

15.Žalobce však soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce nedoložil, na základě jakých skutečností vycházel z „ověřeného“ příjmu žalovaného ve výši 43 156 Kč, když sám žalovaný uváděl příjmy ve výši pouze 30 000 Kč, ani ty však nebyly soudu dostatečný způsobem prokázány (pracovní smlouvou, výpisy z účtu žalovaného). Žalobce žádným způsobem neověřoval měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, ani další nezbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, které zůstaly nespecifikovány. Žalobce poskytl úvěr žalovanému, přestože mu bylo známo, že žalovaný již měsíční splácí částky ve výši 13 000 Kč na žalobce nijak nespecifikované půjčky.

16.Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. , spisová značka, ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018, kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného.

17.Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. , spisová značka, či Ústavního soudu, jak shora uvedeno).

18.S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 7 000 Kč, která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta a žalovaým dosud žalobci nevrácena. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 7 000 Kč, neboť dle ust. § 2991 OZ se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu.

19.S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné.

20.Nedůvodný však je i žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ). Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč do 15 dní od právní moci tohoto rozhodnutí. Soud tak neumožnil žalovanému např. splácet jistinu úvěru ve splátkách či nestanovil delší lhůtu k jejímu vrácení.

21.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky v celkové výši 10 173,67 Kč a byl úspěšný ve výši 7 000 Kč, což je 68,8 % z požadované částky. Neúspěch žalobce je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 31,2 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobci 37,6 % žalobcem vynaložených nákladů řízení (68,8 – 31,2 = 37,6). Žalobci vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, a dále náklady právního zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky MSČR č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, návrh ve věci samé a výzva k plnění) po 300 Kč, 3× režijní paušál po 100 Kč a DPH ve výši 21 %, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy žalobce a jeho právní zástupce uplatňují více žalob v téže obdobné věci, kdy prakticky jediné, co se v žalobním návrhu mění, jsou skutečnosti jako označení žalované strany, druh uzavřeného smluvního vztahu a následek nesplnění povinnosti vyplývající z tohoto smluvního vztahu. Žalobci tak vznikly náklady ve výši 2 252 Kč. 37,6 % z této částky pak činí 847 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	20 C 71/2025-77
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	JUDr. Marta Mandátová
Datum rozhodnutí	20.08.2025
Datum zveřejnění	11.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2025:20.C.71.2025.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

20 C 71/2025-77

10 173,67 Kč s příslušenstvím - úvěr

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení