4 C 93/2025-64

o 16 579,56 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Berouně Datum rozhodnutí: 24.09.2025 ECLI:CZ:OSBR:2025:4.C.93.2025.1

I.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 839,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 839,50 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 6 740,06 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 839,50 Kč od 4. 6. 2024 do 25. 2. 2025, zamítá.

III.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 486,39 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši celkem 16 579,56 Kč s příslušenstvím specifikovaným pod výroky I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou dne 4. 5. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 12 000 Kč, s tím, že se ho zavázala vrátit společně s poplatkem a úroky za úvěr do 3. 6. 2024. Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 542,22 Kč a úroku ve výši 295,19 Kč požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. ve výši 2 902,65 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku za žalovanou z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2024 uzavřené se společností , právnická osoba, , která pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, smlouvu ze dne 20. 8. 2024, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3.Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4.Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 5. 2024 a Předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 5. 2024 bylo soudem zjištěno, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně měla být dne 1. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč na bankovní účet žalované. Úvěr měl být splacen spolu s úrokem ve výši 36,5 % jednou splátkou ve výši 13 676,91 Kč s RPSN při čerpání celého limitu ve výši 5 395,6 %.

6.Z editace profilu klienta , hodnota, bylo soudem zjištěno, že posouzení úvěruschopnosti žalované mělo být provedeno z údajů od žalované, která uvedla, že není dlužníkem, je ve starobním/invalidním důchodu s příjmem ve výši 14 151 Kč. Z brigád její příjem činí 5 855 Kč měsíčně. Žije v nájmu s dalším členem domácnosti, když čistý měsíční příjem domácnosti činí 36 000 Kč. Ohledně nákladů na bydlení (včetně nájemného), nákladů na služby a energie žalovaná neuvedla ničeho.

7.Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 a historie transakcí žalované soud zjistil, že počáteční zůstatek činil -77,20 Kč, v tomto měsíci na účet přišlo 71 330 Kč a odešlo 67 064,61 Kč, konečný zůstatek činil pouhých 4 188,19 Kč. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaná vynaložila větší částky na online sázení (betano.cz, sazka.cz, tipsport.cz), že žalovaná čerpala jiný úvěr (dne 25. 1. 2024 ve výši 57 100 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 25. 4. 2024 ve výši 8 000 Kč do společnosti , právnická osoba, , dne 21. 4. 2024 ve výši 12 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 12. 4. 2024 ve výši 6 000 Kč a dne 4. 4. 2024 ve výši 6 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 18. 2. 2024 ve výši 24 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 20. 2. 2024 ve výši 10 000 Kč do společnosti , právnická osoba, ) a že dne 25. 1. 2024 uhradila nájemné ve výši 17 181 Kč. Z dalších výpisů z účtu žalované (zejména za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024) vyplývá, že na účet žalované bylo opakovaně poukazováno několik částek od různých fyzických osob, je zřejmá častá účast na online sázení a rovněž čerpání jiných úvěrů (např. dne 22. 3. 2024 ve výši 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ). Na účet žalované byly rovněž poukazovány značné částky od Kaizen Gaming Cz Lim.

8.Z potvrzení o zaslání částky ze dne 21. 10. 2024 a přípisu , právnická osoba, . ze dne 22. 7. 2025 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 19. 4. 2024 poskytla bankovním převodem částku ve výši 12 000 Kč, a to na účet ve vlastnictví žalované č. , č. účtu, .

9.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 má soud za prokázané, že původní věřitel společnost , právnická osoba, . postoupil na právní předchůdkyni žalobkyně pohledávku za žalovanou.

10.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 31. 1. 2025, který byl odeslán 13. 2. 2025.

11.Z předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2025 a podacího lístku ze dne 13. 2. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do sedmi dnů ode dne doručení předmětné výzvy.

12.Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

13.Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14.Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

15.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19.Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21.Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22.Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23.Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24.Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25.Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26.Provedenými důkazy soud dospěl k názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované ještě před uzavřením úvěrové smlouvy. Z předložených výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že její výdaje vysoce přesahují její příjmy, které jsou cca ve výši 20 000 Kč (starobní/invalidní důchod a příjem z brigády). Dále je z výpisu patrno, že žalovaná má několik půjček, nad to sází přes online platformy. Co se týče nákladů na bydlení, k nim nebylo uvedeno a zkoumáno ničeho. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřená smlouva je tak ve smyslu § 87 odst. 2 spotřebitelského zákona a § 588 o.z. neplatná.

27.Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlížel z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

28.K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

29.Soud má proto za to, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, proto smlouvu posoudil jako neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z.

30.Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč a že žalovaná uhradila částku ve výši 2 160,50 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 9 839,50 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni a žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatila, je povinna žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který však žalobkyni přiznal až za dobu prodlení od 26. 2. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou k úhradě dluhu ze dne 31. 1. 2025, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 7 dnů. Výzva byla dle podacího lístku žalované odeslána dne 13. 2. 2025, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka byla žalované doručena 18. 2. 2025. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 25. 2. 2025 (18. 2. 2025 + 7 dnů) a ode dne následujícího, tj. od 26. 2. 2025, je žalovaná v prodlení. Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 12 % ročně, který soud žalobkyni přiznal. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

31.Protože nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, konkrétně co se týká nároků na úhradu úroků, zákonných úroků z prodlení a dalších poplatků či smluvní pokuty (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

32.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady celkem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „vyhláška“), a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru, 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky, to vše zvýšené o DPH 21 % ve výši 315 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Nad to soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby, když uvedené mělo být již obsahem bezvadné žaloby. Celkem náklady žalobkyně tak činí 2 615 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, v rozsahu 18,6 %, (59,3 % bez 40,7 %), rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Žalované, která ve sporu převážně neuspěla, uložil soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně (z částky 2 615 Kč 18,6 %), tedy částku 486,39 Kč, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

18 C 224/2025-120 11.12.2026

pro žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

12 C 46/2026-18 31.03.2026

o zaplacení částky 13 340 Kč s příslušenstvím

9 C 214/2025-36 25.03.2026

o zaplacení 83 939 Kč s příslušenstvím

18 C 5/2026-22 24.03.2026

o 13 771 Kč s příslušenstvím

13 C 95/2025-47 23.03.2026

o 24 487,84 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	4 C 93/2025-64
Soud	Okresní soud v Berouně
Soudce	Mgr. Sandra Zemanová
Datum rozhodnutí	24.09.2025
Datum zveřejnění	10.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSBR:2025:4.C.93.2025.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

4 C 93/2025-64

o 16 579,56 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení