33 C 89/2025-34

o zaplacení 51 780 Kč

Okresní soud v Ústí nad Labem Datum rozhodnutí: 19.06.2025 ECLI:CZ:OSUL:2025:33.C.89.2025.34
Sdílet:
I.Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 448 Kč, zamítá.
II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 793,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 51 780 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ve znění pozdějšího dodatku, na jehož základě mu žalobkyně poskytla úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím dálkové komunikace, přičemž identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity a vícefaktorového ověřování. Po uzavření smlouvy žalovaný obdržel a aktivoval , právnická osoba, kartu, čímž došlo k čerpání revolvingového úvěru s rámcem 50 000 Kč. Čerpání probíhalo prostřednictvím plateb na e-shopech a karetních transakcí. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o příjmech, výdajích a platební morálce, včetně lustrace v registrech BRKI/NRKI a Insolvenčním rejstříku. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, a proto byl opakovaně upomínán. Vzhledem k neuhrazení dlužné částky došlo dne , datum, k zesplatnění dluhu a následnému odstoupení od smlouvy. Žalovaný byl o této skutečnosti informován dopisem ze dne , datum, a byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Celková výše pohledávky činí 51 780 Kč, z toho: 50 180 Kč tvoří jistina (vyčerpané prostředky a poplatky za vedení účtu) a 1 600 Kč tvoří poplatky za upomínky dle smluvních podmínek. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného kombinací několika metod. Ověřila, že žalovaný není v insolvenci ani exekuci, a že nemá závazky po splatnosti v bankovních a nebankovních registrech (BRKI/NRKI). Dále prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . získala výpis z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že měl za období od , datum, do , datum, příjmy ve výši 175 274 Kč. Součástí příjmů žalovaného byla výplata ve výši 28 287 Kč. Žalobkyně zkoumala i strukturu výdajů a neshledala žádné rizikové transakce (např. mikropůjčky, exekuce, sázky). Z transakcí bylo patrné, že žalovaný byl schopen pokrýt své běžné výdaje a zároveň by měl mít dostatečnou rezervu pro splácení revolvingového úvěru. Žalobkyně uzavírá, že její postup byl v souladu s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru a odpovídá aktuální judikatuře, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Odkazuje rovněž na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 84 Co 238/2022-218, který potvrdil, že obdobný postup žalobkyně byl dostatečný pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
2.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3.Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
4.Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpané prostředky spolu s poplatky dle Ceníku žalobkyně do 20 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém byl úvěr čerpán (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a ceník platný a účinný od , datum, ).
5.Dne , datum, došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 50 000 Kč (dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, ).
6.Účetní zůstatek na účtu žalovaného ke dni , datum, činil 2,21 Kč. Žalovaný v průběhu 90 dní předcházejících dni , datum, obdržel příjem ve výši 114 302 Kč (výpis z účtu , právnická osoba, ze dne , datum, ).
7.Žalovaný vyčerpal částku 89 153,25 Kč a uhradil částku 38 831,25 Kč (transakční historie na č. l. 21 a 22 spisu).
8.Žalovaný neuhradil vyčerpaný úvěr a žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě částky 51 780 Kč do 8 kalendářních dnů od odeslání dopisu (zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a potvrzení podání ze dne , datum, ).
9.Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě částky 51 780 Kč do 8 kalendářních dnů od odeslání dopisu s tím, že jinak může být dluh vymáhán soudní cestou (předžalobní výzva ze dne , datum, a potvrzení podání ze dne , datum, ).
10.Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě částky 51 780 Kč do 8 kalendářních dnů od odeslání dopisu s tím, že jinak může být dluh vymáhán soudní cestou (předžalobní upomínka ze dne , datum, a potvrzení podání ze dne , datum, ).
11.Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:12. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpané prostředky spolu s poplatky dle Ceníku žalobkyně do 20 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém byl úvěr čerpán. Dne , datum, došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 50 000 Kč. Účetní zůstatek na účtu žalovaného ke dni , datum, činil 2,21 Kč. Žalovaný v průběhu 90 dní předcházejících dni , datum, obdržel příjem ve výši 114 302 Kč. Žalovaný vyčerpal částku 89 153,25 Kč a uhradil částku 38 831,25 Kč. Žalovaný neuhradil vyčerpaný úvěr a žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě částky 51 780 Kč do 8 kalendářních dnů od odeslání dopisu. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě částky 51 780 Kč do 8 kalendářních dnů od odeslání dopisu s tím, že jinak může být dluh vymáhán soudní cestou. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě částky 51 780 Kč do 8 kalendářních dnů od odeslání dopisu s tím, že jinak může být dluh vymáhán soudní cestou.
13.Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. s. ú.“).
14.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Ohledně výdajů žalovaného vycházela žalobkyně pouze z hrubého přehledu pořízeného externí společností. Samotného žalovaného se žalobkyně na pravidelnou výši výdajů nedotazovala. Účetní zůstatek na účtu žalovaného ke dni , datum, činil 2,21 Kč. Z těchto podkladů nemohla žalobkyně bez dalšího uzavřít, že žalovaný nebude mít problém poskytnutý úvěr splácet.
22.Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
23.Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
24.Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
25.Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
26.Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).
27.Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji žadatele; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě odhadu či ekonomického modelu, aniž by žalovanou vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).
28.Obohacený (žalovaný) je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 50 332 Kč, představující jistinu 89 153,25 Kč po zohlednění úhrad ve výši 38 821,25 Kč (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 448 Kč, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu.
29.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení (částky 1 448 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 793,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 072 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 780 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 28. 11. 2024 a z částky 3 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 11. 2024 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 300 Kč za sepis předžalobní výzvy.
30.Odměnu advokátu za sepis předžalobní výzvy soud nepřiznal, neboť předžalobní výzvu učinila přímo žalobkyně. Ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. sice předpokládá pro nárok účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení výzvu k plnění, předcházející minimálně 7 dnů před podáním žaloby, toto ustanovení však nikterak neukládá účastníku, aby takovou výzvu podal prostřednictvím svého zástupce. Může ji proto učinit sám, a i v takovém případě mu na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu ve sporu vznikne nárok. Žalobkyně v posuzovaném případě vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, který je předmětem tohoto řízení písemnou upomínkou, a žalovaný na ni adekvátně, tedy plnou úhradou dlužné částky, nereagoval. Opakovaná výzva zástupce žalobkyně před podáním žaloby byla již zbytečným, tedy neúčelným, nákladem v situaci, kdy žalovaný po předchozí upomínce žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevil (shodně též usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 Co 145/2015-41). Namísto toho za tento úkon přiznal soud žalobkyni paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
31.Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení