47 C 106/2025-32

o 12 419 Kč s příslušenstvím

Obvodní soud pro Prahu 4 Datum rozhodnutí: 18.06.2025 ECLI:CZ:OSPH04:2025:47.C.106.2025.1
Sdílet:
I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.
II.Zamítá se žaloba žalobkyně co do částky , částka, s příslušenstvím.
III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1.Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měl být uhrazen do 10 dnů. Žalovaný v této lhůtě úvěr neuhradil. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky , částka, jako jistiny, částky , částka, jako úroku, částky , částka, poplatku za poskytnutí úvěru, částky , částka, za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částky , částka, za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu, částky , částka, jako smluvní pokuty a částky , částka, za administraci prodlení.
2.Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o platbě ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z , datum, , e-mailové a SMS upomínky, písemné upomínky, výzva k úhradě, doklad o jejím odeslání) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:3. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla žalovanému vyplacena dne , datum, . Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou s původním věřitelem.
4.Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná byla v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Předloženými listinnými doklady není podle názoru soudu prokázáno, že takové šetření bylo provedeno a že tak právní předchůdce žalobkyně dostál povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení, nevyplývá z nich, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, případně zda byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne , datum, , nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.
5.Podle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
6.Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES (dále též „Směrnice“) v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 uvádí, že v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru je vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.
7.Výklad těchto ustanovení obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne , datum, , C-679/18, podle kterého články 28 a 3 Směrnice musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 3 a 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice musí jich být rovněž vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
8.Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele zmoci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 Směrnice, a nikoliv podle § 87 zákona.
9.Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené články Směrnice. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalované proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. , adresa, 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu. Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným pouze co do částky , částka, , včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.
10.Na základě provedeného dokazování soud tak vyhověl žalobě pouze v částce , částka, , včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, . V části, v které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, jako úroku, částky , částka, poplatku za poskytnutí úvěru, částky , částka, jako smluvní pokuty a částky , částka, za administraci prodlení byla žaloba zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení uvedených částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru. Pokud jde o požadované náklady spojené s vymáhání pohledávky ve výši , částka, za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a ve výši , částka, za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu, žaloba byla v této části zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala, že jí vznikly náklady v uvedené výši.
11.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť u žádného z účastníků nelze hovořit o převážném úspěchu v řízení.
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení