22 C 107/2025-86

o 32 948,07 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Olomouci Datum rozhodnutí: 16.09.2025 ECLI:CZ:OSOL:2025:22.C.107.2025.1

I.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 033 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč splatných pod ztrátou výhody splátek vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II.Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení částky 19 915,07 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 584,94 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 948,07 Kč za období od 23. 4. 2025 do zaplacení.

III.Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 30 492,07 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 18. 11. 2020, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat finance do limitu 15 000 Kč, dne 21. 11. 2022 byl úvěrový rámec navýšen na částku 31 000 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě lustrace registrů, hodnocením údajů sdělených žalovanou v kontextu životního minima a normativních nákladů na bydlení, dále na základě interního skóringu založeného na statistických modelech. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 15 000 Kč, při navýšení úvěrového rámce z příjmu 12 500 Kč. Při navýšení úvěrového rámce při určení výdajů žalované nezapočítala splátky spojené s hypotečním úvěrem a stavebním spořením v celkové měsíční výši přes 16 tis. Kč. Dále se žalobkyně domáhá částky 900 Kč, jakožto nákladů na vymáhání. Dále se domáhá částky 1 556 Kč, jakožto souhrnu smluvních pokut, které byly sjednány v uvedené smlouvě. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou celkem zaplatila částku 54 205 Kč.

2.Žalovaná uvedla, že v souvislosti se smlouvou načerpala celkem částku 67 238 Kč. Uvedla, že žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost, v době uzavírání smlouvy již hradila další závazky a postupně se dostala do dluhové spirály. Předkládala pouze výpis z účtu, pracovník žalobkyně se jí ptal na výdaje domácnosti a další splátky, pouze na základě sdělení žalované vyplnil dokumenty. Pracovníkovi sdělila, že je na mateřské dovolené. Poukázala na to, že metodika žalobkyně k prověření úvěruschopnosti není dostatečná, jelikož jí v této souvislosti byla udělena pokuta Českou národní bankou. Poplatky spojené s úvěrem označila za nemravné. V neposlední řadě uvedla, že nebyla seznámena s podmínkami smlouvy.

3.Soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu.

4.Žalobkyně a žalovaná se dne 18. 11. 2020 dohodly na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala opakovaně poskytnout žalované úvěr s úvěrovým limitem až do 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem vrátit prostřednictvím pravidelných splátek, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (zjištěno ze smlouvy o úvěru); žalobkyně a žalovaná se dne 21. 11. 2022 dohodly na zvýšení úvěrového rámce až na 31 000 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad a z dodatku k úvěrové smlouvě).

5.Žalovaná uvedla příjem z mateřské dovolené ve výši 15 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 38 000 Kč, uvedla, že bydlí ve vlastním domě, bytě (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalobkyně příjem žalované ani příjem ostatních členů domácnosti nijak neověřovala (zjištěno z předložených dokladů k prověření úvěruschopnosti). Žalovaná uvedla výdaje domácnosti ve výši 23 800 Kč (zjištěno z karty klienta). Žalobkyně při výpočtu disponibilní částky žalované při navýšení úvěrového limitu nezohlednila splátky hypotečního úvěru a úvěru na stavebním spoření v celkové výši přes 16 tis. Kč měsíčně (zjištěno z tvrzení žalobkyně, č. l. 66). Žalobkyně se nezabývala faktickými výdaji žalované (zjištěno z předložených dokladů k prověření úvěruschopnosti).

6.Žalovaná v souvislosti s úvěrem celkem načerpala částku 67 238 Kč a celkem v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila částku 54 205 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků s z výpisu čerpání, splátek a úhrad).

7.Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na obsahu smlouvy, na základě které žalovaná postupně čerpala jednotlivé částky, v součtu šlo o částku 67 238 Kč. Žalobkyně v rámci hodnocení úvěruschopnosti žalované neověřovala deklarovaný příjem žalované ani ostatních členů domácnosti, před poskytnutím úvěru měla informaci o tom, že výdaje domácnosti žalované přesahují její příjem. Žalobkyně se nezabývala faktickými výdaji žalované. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila celkem částku 54 205 Kč.

8.Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

9.Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

10.Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

11.Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně v rozporu s uvedeným ustanovením nepostupovala při prověření úvěruschopnosti s odbornou péčí, když neověřila příjmy žalované, ani členů domácnost, přičemž měla informaci (deklarované výdaje) o výdajích přesahujících deklarovaný příjem žalované. Zároveň pochybila, pokud se nezabývala faktickými výdaji žalované (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

12.Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož by veškeré ostatní nároky, které by mohly být předmětnou úvěrovou smlouvou založeny, byly z důvodu její neplatnosti nedůvodné, je třeba v rámci zúčtování bezdůvodného obohacení uzavřít, že žalovaná realizovanými úhradami (bez ohledu na jejich započítávání žalobkyní) již fakticky vracela jistinu. Žalobkyně tak má právo na vrácení dosud nevrácené části jistiny (67 238 – 54 205 = 13 033); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl. Soud dále žalobu zamítl i v části požadující nároky odvozované z předmětné smlouvy (poplatky za vymáhání, smluvní pokuty), jelikož nebyly platně sjednány.

13.Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaná jistinu dobrovolně nevrátila. Žalovaná uvedla, že v jejích možnostech je hradit splátku ve výši 1 000 Kč měsíčně, což žalobkyně akceptovala. Soud proto povolil vrácení jistiny prostřednictvím splátek ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovaná se dosud do prodlení nedostala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

14.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšnější a náleží jí (částečná) náhrada nákladů řízení ve výši cca 20 % (úspěch žalobkyně ve výši 13 033 Kč odpovídá cca 40 %; o tento úspěch je třeba ponížit úspěch žalované ve výši cca 60 %). Náklady žalované s tímto řízením byly určeny podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. jako paušální náhrada nezastoupeného účastníka za 1 úkon (odpor včetně odůvodnění) ve výši 1 x 300 Kč. Soud přiznal poměrnou část.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

14 C 79/2026-78 21.04.2026

o 22 775,47 Kč s příslušenstvím

13 C 252/2025-69 14.04.2026

o 158 621,56 Kč s příslušenstvím

20 C 32/2026-41 14.04.2026

o 77 196 Kč s příslušenstvím

20 C 44/2026-49 14.04.2026

o 22 821 Kč s příslušenstvím

14 C 59/2026-89 10.04.2026

o 139 970,21 kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	22 C 107/2025-86
Soud	Okresní soud v Olomouci
Soudce	JUDr. Jan Scheuer, Ph.D.
Datum rozhodnutí	16.09.2025
Datum zveřejnění	10.10.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSOL:2025:22.C.107.2025.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

22 C 107/2025-86

o 32 948,07 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení