14 C 102/2025-31

1.Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 50 398,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 398,01 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 31. 5 2022 pomocí prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.creditportal.cz) smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 15. 8. 2022. Žalovaný se zavázal uhradit společně s jistinou i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 20 396,01 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a o jeho finanční situaci, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. Podpis byl ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem 299374, který byl žalovanému zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, době registrace na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka za žalovaným byla dne 10. 12. 2024 postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postupování pohledávek. Žalovaný byl před podáním žaloby dne 20. 12. 2024 vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3.Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) v nepřítomnosti účastníků, neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.

4.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: právní předchůdkyně žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 30. 5. 2022 částku 30 000 Kč/viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 10-13 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 8-9 spisu, potvrzení o platbě na č. l. 14 spisu/. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů získaných z veřejných a neveřejných registrů ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka vůči žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, přičemž tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Žalobkyně žalovaného naposledy upomenula k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2024, odeslanou žalovanému téhož dne /viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 7 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 5 spisu, oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k její úhradě na č. l. 6 spisu, podací lístek na č. l. 15 spisu/.

5.Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11.Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

12.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13.Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17.Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy, neboť smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena podpisem žalovaného. Za podpis nelze považovat to, že poskytovatel úvěru vloží do elektronické verze listiny nacionále osoby s uvedením SMS kódu, který měl být prostřednictvím v dokumentu uvedeného telefonního čísla potvrzen. Podle tvrzení žalobkyně totiž nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS) a z předložených listin ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , podle něhož: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).

18.S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy žalobkyní předkládaného obsahu. Jak je již shora uvedeno, předložená verze smlouvy není opatřena žádným podpisem a pokud mělo k její akceptaci ze strany žalovaného dojít vložením unikátního identifikačního kódu zaslaného prve formou SMS na mobilní telefon do příslušného formulářového pole na webových stránkách a jeho odesláním, nejedná se o elektronický podpis ve shora nastíněném smyslu, tedy o data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedostál změn (článek 26 eIDAS).

19.Naproti tomu však žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 30 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 30 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva k úhradě odeslaná dne 20. 12. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši od tohoto data. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20.Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

21.V rozsahu požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Uzavření úvěrové smlouvy, o niž by obecně bylo lze uvedený nárok opřít, totiž prokázáno nebylo. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení úroků z prodlení z této částky, jakož i stran požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 30 000 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaná dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a úroků z prodlení ve výši nad rámec jejich zákonné výše (výrok II.).

22.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 010 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše 15 047,70 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 398,01 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 261,70 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.