115 C 15/2025-165

1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 393 496,26 Kč s úrokem ve výši 901,70 Kč, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 393 496,26 Kč za dobu od 2. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 901,70 Kč za dobu od 2. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 929,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 394 397,96 Kč za dobu od 2. 11. 2021 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 1. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . a žalovanými. Žalobkyně uvedla, že žalovaní nespláceli sjednané měsíční splátky úvěru řádně a včas, a proto její právní předchůdkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 1. 9. 2021. Žalobkyně uvedla ve svém vyjádření ze dne 27. 5. 2025, že žalovaní celkem uhradili na pohledávku z úvěrové smlouvy částku 317 854,37 Kč, přičemž žalobkyně předložila tabulku všech splátek ze strany žalovaných (č. l. 114 verte - 115). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaných před uzavřením úvěrové smlouvy, vycházela z informací poskytnutých žalovanými v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, z oznámení , právnická osoba, o důchodech vyplácených žalovaným a dále rovněž z běžného účtu původně žalovaného 1. Žalobkyně připojila k žalobě smlouvu o postoupení žalované pohledávky a rovněž předžalobní výzvy k plnění adresované žalovaným.

2.Žalovaná 2. u jednání soudu uvedla, že úvěr od , právnická osoba, . skutečně s původně žalovaným 1. (manželem 2. žalované) čerpali a snažili se ho splácet. Po smrti původně žalovaného 1. se žalovaná 2. (dále jen „žalovaná“) stala procesní nástupkyní původně žalovaného 1. Žalovaná uvedla, že po smrti původně žalovaného 1. již ničeho na úvěr nezaplatila. Žalovaná dále uvedla, že jejím jediným příjmem je starobní důchod, ze kterého není schopna žalovanou částku splácet.

3.Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4.Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 20) ze dne 27. 10. 2021 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „Právní předchůdkyně žalobkyně“) postoupila v rámci seznamu postoupených pohledávek (č. l. 77) žalovanou pohledávku na žalobkyni. Ze dvou dopisů datovaných dne 16. 11. 2021 (č. l. 26, 27) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila původně žalovanému 1. a žalované, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Ze dvou poštovních podacích lístků (č. l. 24, 25) soud zjistil, že dne 18. 11. 2021 žalobkyně odeslala poštovní zásilky obsahující oznámení o postoupení žalované pohledávky na adresu původně žalovaného 1. a žalované.

5.Z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (č. l. 119) bylo zjištěno, že žalovaná požádala Právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, ke své majetkové situaci uvedla, že je vdaná, pobírá důchod ve výši 6 414 K měsíčně, žádné další příjmy nemá, žalovaná uvedla, že vlastní byt/dům, ve kterém bydlí.

6.Z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (č. l. 119 verte) bylo zjištěno, že původně žalovaný 1. požádal Právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, ke své majetkové situaci uvedl, že je ženatý, pobírá důchod ve výši 3 799 Kč měsíčně, dále má příjmy ve výši 24 000 Kč měsíčně (zdroj těchto příjmů blíže nespecifikoval), původně žalovaný 1. uvedl, že vlastní byt/dům, ve kterém bydlí.

7.Z oznámení ČSSZ (č. l. 133) bylo zjištěno, že žalovaná pobírala od ledna 2016 starobní důchod ve výši 6 220 Kč měsíčně.

8.Z oznámení ČSSZ (č. l. 13, 120) bylo zjištěno, že žalovaná pobírala od ledna 2017 starobní důchod ve výši 6 414 Kč měsíčně.

9.Z oznámení ČSSZ (č. l. 120 verte) bylo zjištěno, že původně žalovaný 1. pobíral od ledna 2017 invalidní důvodu prvního stupně ve výši 3 799 Kč měsíčně.

10.Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 121, 126) bylo zjištěno, že Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti původně žalovaného 1. z těchto informací: původně žalovaný 1. uvedl příjem ve výši 2 799 Kč měsíčně, jeho spolužadatelka o úvěr má měsíční příjem ve výši 6 414 Kč, dále původně žalovaný 1. uvedl výdaje ve výši 0 Kč, proto Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze statistických dat a určila pravidelné měsíční výdaje původně žalovaného 1. na částku 15 953 Kč. Původně žalovaný 1. splácel 5 dalších úvěrů, splátky těchto úvěrů by měly být zkonsolidovány do splátky úvěru ze Smlouvy, která bude činit 10 181 Kč měsíčně.

11.Z výpisů z bankovního účtu původně žalovaného 1. č. , č. účtu, za období říjen 2017 až prosinec 2017 (č. l. 123-125), tj za období tří měsíců předcházejících měsíci uzavření smlouvy o úvěru, bylo zjištěno, že tento měl příjem toliko od státu na dávkách státní sociální podpory (jednalo se o dávky vypláceny úřadem práce v Olomouci – rodičovský příspěvek, příspěvek na úhradu potřeb dítěte), původně žalovaný 1. měl dítě v pěstounské péči.

12.Ze smlouvy o úvěru (č. l. 20, dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že tuto Smlouvu uzavřeli dne 10. 1. 2018 Právní předchůdkyně žalobkyně a původně žalovaný 1. spolu s žalovanou, Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout původně žalovanému 1. a žalované úvěr ve výši 531 500 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 8,9 % ročně, žalovaní se zavázali splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 10 181 Kč. Účelem úvěru byla konsolidace jiných úvěrů žalovaných: úvěru u společnosti CETELEM/BNP Paribas , právnická osoba, SA ve výši 84 000 Kč, úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 358 920 Kč, úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 42 000 Kč a dvou úvěrů u společnosti , právnická osoba, . ve výši 10 500 Kč a ve výši 15 750 Kč. Zbývající část úvěru ve výši 20 330 Kč byla ponechaná žalovaným.

13.Z výpisu z úvěrového účtu původně žalovaného 1. č. , č. účtu, (č. l. 134) bylo zjištěno, že Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila původně žalovanému 1. dne 10. 1. 2018 částku 20 330 Kč (tj. zbývající část jistiny úvěru ze Smlouvy) a dne 15. 1. 2018 uhradila jiné úvěry původně žalovaného 1. a žalované v celkové výši 511 170 Kč.

14.Z listiny označené jako Stav úvěru v minulosti (č. l. 152) bylo zjištěno, že úvěr ze Smlouvy byl čerpán takto: dne 10. 1. 2018 částka 20 330 Kč na účet původně žalovaného 1., dne 15. 1. 2018 částka 42 000 Kč (úvěr žalovaných u , právnická osoba, .), dne 15. 1. 2018 částka 358 920 Kč (úvěr žalovaných u , právnická osoba, .), dne 15. 1. 2018 částka 10 500 Kč a rovněž částka 15 750 Kč (dva úvěry žalovaných u , právnická osoba, .) a dne 15. 1. 2018 částka 84 000 Kč (úvěr žalovaných u CETELEM s. r. o.).

15.Ze dvou dopisů datovaných dne 31. 7. 2021 (č. l. 30, 31) bylo zjištěno, že Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala původně žalovaného 1. a žalovanou k úhradě dlužné splátky úvěru a upozornila je, že v případě nezaplacení dojde k zesplatnění celé dlužné částky ze Smlouvy.

16.Ze dvou dopisů datovaných 4. 9. 2021 (č. l. 28, 29) bylo zjištěno, že Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila původně žalovanému 1) a žalované, že došlo k zesplatnění pohledávky ze Smlouvy z důvodu prodlení žalovaných se splácením úvěru a vyzvala je k zaplacení částky 396 531 Kč.

17.Ze dvou dopisů datovaných dne 12. 1. 2022 (č. l. 16, 18) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala původně žalovaného 1. a žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ze Smlouvy ve lhůtě do 27. 1. 2022 a upozornila je na podání žaloby v případě nezaplacení. Ze dvou poštovních podacích lístků (č. l. 14, 15) soud zjistil, že dne 12. 1. 2022 zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilky obsahující předžalobní výzvy k plnění na adresu původně žalovaného 1. a žalované.

18.Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.

19.Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . poskytla původně žalovanému 1. a žalované na základě Smlouvy úvěr ve výši 531 500 Kč, tento úvěr byl v částce 511 170 Kč použit na úhradu výše specifikovaných dluhů žalovaných, částka 20 330 Kč byla ponechána žalovaným do jejich volné dispozice. Žalovaní se zavázali splácet řádně a včas splátky úvěru ve výši 10 181 Kč měsíčně, tuto povinnost porušili, a proto Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 1. 9. 2021 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaných z informací získaných od žalovaných, z potvrzení od , právnická osoba, o důchodových dávkách čerpaných žalovanými a z výpisů z bankovního účtu původně žalovaného 1. Žalobkyně vyzvala oba žalované k plnění žalované částky před podáním žaloby.

20.Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21.Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22.Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23.Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které společnost , právnická osoba, . postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky bylo původně žalovanému 1. a žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2 ZoSÚ, žalovaní byli při jejím uzavření v pozici spotřebitelů, Právní předchůdkyně žalobkyně jim poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by posoudila před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí úvěruschopnost původně žalovaného 1. a žalované. Bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně žalobkyně znala (měla ověřenou) aktivní majetkovou stránku původně žalovaného 1., tj. že původně žalovaný 1. pobírá invalidní důchod ve výši 3 799 Kč a dále pobírá sociální dávky, které však byly tomuto vypláceny za účelem upokojování potřeb dítěte, které měl původně žalovaný 1. v pěstounské péči, nikoli za účelem hrazení dluhů původně žalovaného 1. Právní předchůdkyně žalobkyně znala (měla ověřenou) příjmovou stránku žalované, která v rozhodné době pobírala starobní důchod ve výši 6 414 Kč. Nebylo prokázáno, že by Právní předchůdkyně žalobkyně znala (měla ověřenou) pasivní majetkovou stránku žalovaných v rozhodné době, tj. jejich skutečné pravidelné měsíční výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně věděla, že žalovaní jsou zadluženi a nový úvěr má konsolidovat jejích staré dluhy. Rovněž věděla, že nové splátkové zatížení žalovaných nebude nepatrné (splátka ve výši 10 181 Kč měsíčně), proto měla vynaložit o to větší péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaných. Právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak ji – dobytnost její pohledávky, tak žalované – schopnost splatit poskytnutý úvěr. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle výše citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaným z právního titulu Smlouvy částku 531 500 Kč, na kterou žalovaní dle tvrzení žalobkyně, proti kterému žalovaná ničeho nenamítala, uhradili celkem částku 317 854,37 Kč (tabulka na č. l. 114 verte - 115), a proto soud zavázal žalovanou (která je rovněž procesní nástupkyní zemřelého původně žalovaného 2.) k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny úvěru ze Smlouvy ve výši 213 645,63 Kč podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, který rovněž stanoví, že spotřebitel (žalovaní) je povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ: je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaných), určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalovaná uvedla u jednání soudu, že úvěr ze Smlouvy nesplácí, ačkoli o něm ví a do budoucna ho splácet nebude, jelikož nemá finanční prostředky (je v tíživé finanční situaci, kdy jejím jediným měsíčním příjmem je starobní důchod). Žalobkyně ani žalovaní nenavrhovali, nechť soud určí jinou dobu splatnosti zbývající části dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru, než je doba plynoucí s předložených listinných důkazů. Mezi účastníky řízení tak nevznikl spor o to, kdy nastala splatnost žalované pohledávky. Žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení, který je dán § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení žalobkyni úroku z prodlení, a to ode dne 28. 1. 2022 v návaznosti na předžalobní výzvu k plnění, ve které žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě žalované částky v termínu do 27. 1. 2022, ode dne následujícího se žalovaní ocitli v prodlení a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení. Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba zamítnuta, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.

24.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalovaná se nároku na náhradu nákladů řízení vzdala.

25.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.