21 Co 224/2025-456

1.Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobce je dědicem ze závěti sepsané dne , datum, zůstavitelem , jméno FO, , narozeným dne , datum, , naposledy bytem , adresa, , , adresa, , zemřelým dne , datum, (výrok I), žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice, na účet Okresního soudu v , adresa, náklady na znalečné , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2.Proti rozsudku podali oba žalovaní odvolání. Ve své podstatě shodně předně namítali, že v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že zůstavitel vlastnoručně sepsal a podepsal spornou závěť, neboť , datum, měl po předchozím úrazu palce pravé ruky problémy s jeho hybností a tím i psaním. Znalec , jméno FO, z oboru písmoznalectví přitom ani neměl k dispozici potřebný a objektivní srovnávací materiál. Dále namítali, že zůstavil sice netrpěl trvalou duševní poruchou v době sepisu závěti, ale přesto nebyl k jejímu pořízení zdravotně způsobilý, neboť trpěl duševními omezeními a výpadky, které mu bránily v racionálním uvažování (byl zapomětlivý, zmatený, ovlivnitelný, nepoznával své příbuzné, ničil přístroje, apod). Znalec , jméno FO, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie přitom ani neměl k dispozici kompletní a časově aktuální zdravotnickou dokumentaci zůstavitele. Odborné závěry obou znalců jsou v rozporu s výsledky ostatního dokazování. Navrhli, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3.Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako správný a bezezbytku se ztotožnil s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech.

4.Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.).

5.Po zahájení odvolacího jednání žalovaný 2 vznesl námitku podjatosti členky odvolacího senátu, soudkyně , jméno FO, (která je jako soudkyně okresního soudu dočasně přidělena ke krajskému soudu na dobu od , datum, do , datum, ). Její podjatost spatřoval předně v tom, že byla dlouhodobou soudkyní okresního soudu, který nesprávně rozhoduje o odměnách znalců (odměny jim nekrátí a přiznává je nezákonně v plné výši), jednak v tom, že je věkově blízkou kolegyní soudkyně okresního soudu , jméno FO, , která vydala napadený rozsudek a jednak i v tom, že v jiné jeho věci rozhodla nesprávně a proti jejímu rozhodnutí bylo podáno dovolání.

6.Ohledně této námitky krajský soud postupoval v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř., dle nějž k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná (odst. 2).

7.Krajský soud tudíž v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř. věc projednal a rozhodl o odvolání žalovaných u odvolacího jednání , datum, , aniž by věc předložil svému nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v , adresa, ), neboť dospěl k závěru, že námitka podjatosti vznesená žalovaným 2 byla vznesena až v průběhu jednání a je zcela zjevně bezdůvodná. Žalovaný 2 ji totiž primárně odůvodnil jen nesprávným postupem jmenované soudkyně či okresního soudu při rozhodování v jiných věcech, což její podjatost, resp. vyloučení založit nemůže (viz § 14 odst. 4 o. s. ř.). Už vůbec nemůže být soudkyně podjatá z důvodů ležících nikoliv na její straně, nýbrž na straně okresního soudu, jehož je či byla soudkyní. Konečně žalovaný 2 vůbec netvrdil, že by jmenovaná soudkyně měla mít ve smyslu § 14 odst. 1 nebo 2 o. s. ř. vztah k věci samé, některému z účastníků či jejich zástupcům, tj. pak je samo o sobě opět zcela bezvýznamné, že je či byla dlouholetou kolegyní soudkyně okresního soudu , jméno FO, , která vydala napadený rozsudek.

8.Poté krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaní jakožto odvolatelé a nerozluční společníci ve sporu o dědické právo domáhali jeho přezkoumání (§ 212, § 212 písm. b/ a § 91 odst. 2 o. s. ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Žádné odvolání neshledal opodstatněné.

9.V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vyhověl. Pro stručnost zde může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaných dodává následující.

10.Platnost závěti pořízené zůstavitelem , datum, , resp. žalobcem tvrzené dědické právo na jejich straně je nutno posuzovat v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (o. z.). To je dáno tím, že zůstavitel zemřel , datum, , tj. při dědění se použije právo platné v den jeho smrti, a to v souladu s přechodným ustanovením § 3069 o. z.

11.V řízení bylo předně znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví spolehlivě a bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že zůstavitel spornou listinu obsahující závěť dne , datum, v souladu s § 1533 o. z. vlastní rukou celou napsal i podepsal. To vyplývá zejména z kategorických závěrů (tj. závěrů s nejvyšší mírou pravděpodobnosti) učiněných soudním znalcem , jméno FO, v jeho písemném posudku ve spojení s jeho výslechem u jednání okresního soudu (§ 127 o. s. ř.). Poskytnutý srovnávací materiál přitom znalec hodnotil jako z větší části vyhovující, tj. nelze uvažovat, že by své odborné závěry stavěl na základě nedostatečného množství nevyhovujícího srovnávacího materiálu (jak v odvolání namítají žalovaní). Naopak lze v této souvislosti vyzdvihnout závěry znalce u jeho výslechu v tom, že jednak množství shod a podobností a jejich kombinace je natolik vysoká, že je naprosto vyloučené, aby mohlo dojít k padělání a jednak, že nezjistil žádné znaky typické pro padělání listiny přístrojem, tj. např. robotickou paží, plotrem, apod. (jak v odvolání namítal žalovaný 2). Konečně v řízení nevyšly ani z ostatního provedeného dokazování žádné další, natož pak závažné pochybnosti o pravosti sepisu a podpisu závěti zůstavitelem.

12.Z tohoto pohledu tudíž nelze ničeho vytknout skutkovým závěrům okresního soudu v tom, že při svém rozhodování vycházel především z daného znaleckého posudku a výslechu znalce jakožto důkazů zákonných, věrohodných, prokazujících sepis a podpis závěti zůstavitelem, jež nebyly zpochybněny výsledky jiného dokazování (viz § 132 o. s. ř. a body 14, 15, 16, 22 a 23 odůvodnění napadeného rozsudku, na něž může krajský soud jen odkázat a souhlasit s nimi). Lze jen zdůraznit, že znalec se nejen v posudku, ale zejména ve svém výslechu velmi přesvědčivě vypořádal nejen se zadaným znaleckým úkolem, ale i všemi námitkami žalovaných, na které jednoznačně, logicky a odůvodněně odpověděl. Z těchto důvodů také krajský soud ve shodě s okresním soudem neměl žádné, natož pak závažné pochybnosti o těchto odborných závěrech znalce, aby je bylo nutno přezkoumávat znalcem revizním.

13.Dále pak v řízení nevyšlo najevo, že by zůstavitel v době sepisu závěti trpěl tzv. pořizovací nezpůsobilostí ve smyslu § 1525 a násl. o. z., tj. byl nesvéprávný nebo jednal v omylu, případně jednal v duševní poruše dle § 581 o. z. Břemeno tvrzení a důkazní zde nesli žalovaní. V tomto směru okresní soud opět správně vycházel především z odborných závěrů soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie , jméno FO, v jeho písemném posudku ve spojení s jeho výslechem u jednání okresního soudu (§ 127 o. s. ř.). Z jeho závěrů lze předně vyzdvihnout, že znalec v poskytnuté, kompletní zdravotnické dokumentaci nenalezl žádnou významnou (natož pak odpovídajícím lékařským vyšetřením prokázanou) zmínku o tom, že by zůstavitel během života trpěl jakýmikoliv psychickými potížemi, duševní poruchou či demencí takového rázu, že by ke dni , datum, nebyl schopen chápat smysl, význam a následky sepisu a podpisu své závěti, resp. v tomto smyslu nebyl schopen rozpoznat a ovládnout své jednání. Přestože u zůstavitele v jeho vysokém věku mohlo v závěru života docházet v krátkodobých úsecích ke kolísání psychiky, nejednalo se o stav významně narušující jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti (viz strana 16 posudku). Právě proto nejsou důvodné ani odvolací námitky žalovaných v tom, že zůstavitel sice netrpěl trvalou duševní poruchou, ale přesto v důsledku svého kolísavé psychiky nebyl schopen dne , datum, závěť pořídit. Jinak řečeno, žalovaným se zde nepodařilo prokázat pořizovací nezpůsobilost zůstavitele, resp. jeho duševní poruchu, která by vylučovala způsobilé pořízení závěti, nebo, že by byl žalobcem či jinou osobou při jejím pořízení ovlivněn, resp. manipulován (což ani nijak podrobněji a konkrétněji v řízení žalovanými tvrzeno nebylo).

14.Z tohoto pohledu tudíž opět nelze ničeho vytknout skutkovým závěrům okresního soudu v tom, že při svém rozhodování vycházel především z daného znaleckého posudku a výslechu znalce jakožto důkazů zákonných, věrohodných, ovšem ve spojení s dalšími provedenými důkazy neprokazujících pořizovací nezpůsobilost, resp. duševní poruchu zůstavitele v době pořízení závěti (viz § 132 o. s. ř. a body 8, 9, 10, 11, 12, 17, 18, a 25 odůvodnění napadeného rozsudku, na něž může krajský soud opět jen odkázat a bezezbytku s nimi souhlasit). Opět lze zdůraznit, že znalec se nejen v posudku, ale zejména ve svém výslechu velmi přesvědčivě vypořádal nejen se zadaným znaleckým úkolem, ale i všemi námitkami žalovaných, na které jednoznačně, logicky a odůvodněně odpověděl, tj. krajský soud ve shodě s okresním soudem zde rovněž neměl žádné, natož pak závažné pochybnosti o těchto odborných závěrech znalce, aby je bylo nutno přezkoumávat znalcem revizním.

15.Formální nedostatek písemného vyhotovení posudku spočívající v jeho nesešití byl zhojen z důvodů správně uvedených okresním soudem v bodě 38 odůvodnění napadeného rozsudku, tím spíše v situaci, kdy byl následně proveden i výslech znalce u jednání okresního soudu. Z písemného znění znaleckého posudku a výslechu znalce je přitom bez sebemenších pochybností naprosto určité, že se oba týkaly posouzení zdravotního stavu zůstavitele , jméno FO, , nar. , datum, , tj. není významná toliko zjevná písařská chyba znalce v tom, že u něj v posudku uvedl zjevně nesprávně datum narození , datum, , ačkoliv jinak vycházel z jeho správného rodného čísla (viz rovněž vyjádření znalce na č. l. 310).

16.Konečně ani žádné jiné důvody neplatnosti závěti nebyly zjištěny či tvrzeny, přičemž v té souvislosti není vůbec rozhodující, za jakých okolností, kde a kým byla závěť po smrti zůstavitele nalezena. Stejně tak nebylo tvrzeno a nevyšlo najevo, že by žalobce dědictví odmítl (§ 1485 o. z.), zřekl se jej (§ 1484 o. z.), vzdal se jej (§ 1490 o. z.), byla u něj naplněna dědická nezpůsobilost (§ 1481 o. z.) nebo byl vyděděn (§ 1646 o. z.).

17.Listina pořízená zůstavitelem , datum, je závětí ve smyslu § 1494 odst. 1 o. z., což vyplývá i z jejího obsahu na základě § 1494 a § 555 odst. 1 a § 574 o. z., tj. z obsahu (textu) závěti je bez jakýchkoliv pochybností naprosto určité, že zůstavitel pro případ své smrti zůstavuje celou svoji pozůstalost jen žalobci. Zákon zde nevyžaduje uvedení slova „Závěť“ v nadpisu ani v textu listiny, tj. není významné, zda je listina o závěti nadepsána jako „Závěť“ nebo „Závět“ (jak namítali žalovaní). Současně je zřejmé, že se obsahově jedná právě a jen o závěť, nikoliv o jiné právní jednání. Pak je žalobce nutno považovat za dědice po zůstaviteli ve smyslu § 1475 odst. 3 a § 1476 o. z., a to na základě platné závěti. Naopak z tohoto pohledu není pro důvodnost žaloby nijak významný příbuzenský vztah mezi účastníky a zůstavitelem, nebo v jakém rozsahu který z nich o něj před smrtí pečoval, apod.

18.Okresní soud proto žalobě správně vyhověl, včetně rozhodnutí o nákladech řízení, kde jeho původní pochybení ohledně jejich výše v případě státu bylo napraveno opravným usnesením. Krajský soud tudíž podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

19.O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci přiznal vůči neúspěšným žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v částce , částka, kterou tvoří 1/ odměna advokáta , částka, za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a. t.), ve znění účinném od 1. 1. 2025 (viz přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), spočívající v účasti u odvolacího jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 2/ náhrada hotových výdajů , částka, dle § 13 odst. 3 a. t. za citovaný úkon právní služby. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou zde náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce (advokáta) žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní jsou povinni je opět nahradit společně a nerozdílně z výše už vysvětlených důvodů majících základ v jejich nerozlučném procesním společenství v tomto řízení.