17 C 345/2024-105

1.Žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 131 751,31 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 964,52 Kč a s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 128 914,31 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 739,97 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 131 751,31 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 16. 2. 2023, na jejímž základě společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 150 000 Kč.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 16. 2. 2023 a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 16. 2. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, se zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 182 256,42 Kč, ve 48 splátkách ve výši 4 132 Kč měsíčně.

4.Z výpisu z běžného účtu (na č. l. 77 spisu) vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, převedla peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 16. 2. 2023.

5.Z výpisů z úvěru (na č. l. 66 a násl. spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil společnosti , Anonymizováno, celkem 30 384,35 Kč.

6.Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (na č. l. 52 spisu) vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost , Anonymizováno, vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 33 000 Kč a výdajích žalovaného ve výši 22 000 Kč, z toho výdaje na splátky půjček ve výši 4 140 Kč měsíčně, výdaje na bydlení vč. hypotéky a stavebního úvěru ve výši 8 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí ve výši 4 860 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč.

7.Z výpisů z účtu za období od 1. 11. 2022 do 31. 1. 2023 (na č. l. 56 a násl. spisu) vzal soud za prokázané, že pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání sice odpovídal údaji, ze kterého vycházela společnost , Anonymizováno, , a že žalovaný měl i jiné příjmy (zejména různé nižší platby od jiných fyzických osob, ale i platba ve výši 32 000 Kč od , právnická osoba, . ze dne 31. 1. 2023), nicméně žalovaný hospodařil se zcela minimálním přebytkem, když na konci každého měsíce mu zbývalo 2 146,08 Kč, 688,77 Kč, a 713,03 Kč, že výdaje žalovaného za každý měsíc buď převyšovaly nebo vyrovnávaly jeho příjmy, a že dne 24. 11. 2022 čerpal jiný spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč.

8.Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/19 ze dne 1. 8. 2024 (včetně přílohy č. , hodnota, – seznamu pohledávek) vzal soud za prokázané, že, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky.

9.Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že po postoupení pohledávky již neuhradil žalovaný ničeho.

10.Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.

11.Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

12.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15.Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16.Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přesto, že byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet; tyto pochybnosti pramenily z toho, že za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy neměl žalovaný žádné disponibilní finanční prostředky, ze kterých by mohl úvěr splácet, když na konci žádného z těchto měsíců nezbývala žalovanému částka, která by se vzdáleně přibližovala výši splátky, kterou měl žalovaný na spotřebitelský úvěr splácet (jestliže žalovanému zbývalo např. 713,03 Kč, tak nemohl zaplatit splátku ve výši 4 132 Kč); na podporu závěru, že byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, soud doplňuje, že výše úvěru je zjevně nepřiměřená majetkovým poměrům žalovaného, a že v posledních 3 měsících před jeho poskytnutím žalovaný čerpal jiný spotřebitelský úvěr (byť jen ve výši 2 000 Kč).

17.Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.

18.Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 119 615,65 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 150 000 Kč a částečným plněním ve výši 30 384,35 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku; přitom nepřiznal žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaný se nedostal do prodlení, když nebylo v jeho možnostech úvěr splatil. Ve zbývající rozsahu potom soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.

19.Žalobkyně nárokovala celkem 168 068,37 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 11 342,10 Kč a jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 17 270,47 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 119 615,65 Kč (tj. 71,2 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 42,4 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 588 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 29 620,21 Kč [z tarifní hodnoty 131 751,31 Kč odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 19 299,50 Kč vč. DPH za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba – tj. 6 380 Kč bez DPH za 1 úkon) a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 089 Kč vč. DPH za 3 úkony právní služby (tj. 300 Kč bez DPH za 1 úkon), odměna podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 7 719,80 Kč vč. DPH za 1 úkon právní služby (tj. 6 380 Kč bez DPH za 1 úkon) a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 544,50 Kč vč. DPH za 1 úkon právní služby (účast na jednání – tj. 450 Kč bez DPH za 1 úkon), cestovné na trase , adresa, – , adresa, (64 km) ve výši 604,41 Kč vč. DPH (účast na jednání) a náhrada za 2 promeškané půlhodiny strávených cestou ve výši 363 Kč vč. DPH] {0,712 × (6 588 Kč + 29 620,21 Kč) = 25 780,25 Kč}; doplnění žaloby o skutková tvrzení, které měla obsahovat již žaloba, a předložení důkazů k jejich prokázaní, které měly být rovněž připojeny k žalobě, ani vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání soud za účelně vynaložené náklady nepovažoval. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.