72 Co 83/2025-200

1.Okresní soud ve , adresa, výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 385 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od , datum, do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 152 445,80 Kč k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta A, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

2.Své rozhodnutí odůvodnil citací zákonných ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), § 1901 o. z. a závěrem, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, platnou smlouvu o zápůjčce, kterou koncipoval žalovaný. Obsahovala ujednání o tom, jakou částku žalovaný žalobci dluží k uvedenému dni (460 000 Kč), do kdy tuto částku žalovaný žalobci vrátí (do , datum, ). Jak označení účastníků, tak i text smlouvy byl zcela jasný, srozumitelný, přesný, tedy že se jednalo o zápůjčku peněz, které byly poskytnuty před jejím podpisem, což žalovaný podpisem smlouvy stvrdil. Neztotožnil se se zpochybněním pravosti listiny z důvodu předložení kopie, s námitkou absence podpisu žalovaného ani s argumentací žalovaného, že peníze neobdržel a smlouva proto nevznikla, ani s tvrzením, že peníze, které žalobce žalovanému poskytl, nemohly dosáhnout částky 460 000 Kč. Prvostupňový soud vzal za prokázané, že žalobce žalovanému dlouhodobě půjčoval peníze, a to od roku 2016 do roku 2020, k čemuž docházelo neformálním způsobem. Později pod tlakem toho, že půjčená částka dosáhla dosti vysoké výše, došlo k uzavření písemné smlouvy. Uvedené měl za prokázané z korespondence účastníků na facebooku či SMS zprávami. Písemnou smlouvou o zápůjčce tak nedošlo k zániku dříve ústně uzavřených dílčích smluv o zápůjčce, ale pouze k té změně, že se žalovaný zavázal zaplatit celou dlužnou částku k jednomu dni. Písemná smlouva tak znamenala zánik povinnosti žalovaného splnit dluh, tedy vrátit peníze tak, jak bylo ujednáno původně, neznamenala však zánik povinnosti žalovaného peníze vrátit. Ve dnech , datum, až , datum, uhradil žalobci celkem částku 75 000 Kč, z čehož lze dovodit úmysl žalovaného žalobci dluh uhradit a dal tím najevo, že svůj dluh z titulu smlouvy o zápůjčce uznává. Žalovaný netvrdil, že svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce splnil, natož aby splnění závazku prokázal, proto bylo žalobě po jejím částečném zpětvzetí (a částečném zastavení řízení co do 75 000 Kč s částí příslušenství) vyhověno. Ve vztahu k úroku z prodlení, k jehož úhradě žalovaného zavázal, aplikoval ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když dospěl k závěru o plném úspěchu ve sporu.

3.Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Namítl, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že dle listiny označené jako smlouva o zápůjčce částky 460 000 Kč žádná taková částka poskytnuta nebyla. Žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz o způsobu předání této částky. Naopak z jím předložených bankovních výpisů bylo zjištěno, jaká částka mu byla ze strany žalobce poskytnuta a jaká mu byla vrácena, a je zřejmé, že jeho dluh vůči žalobci není představován zbývající žalovanou částkou 385 000 Kč. Za nesprávný označil také nákladový výrok, jednak z hlediska účelnosti všech zástupcem žalobce uplatněných úkonů právní služby a nesprávnosti prvotního rozhodnutí soudu prvního stupně o vydání rozsudku pro uznání ze dne , datum, , jakož i bezdůvodnosti uplatněného nároku co do 75 000 Kč, když v tomto rozsahu to byl žalobce, kdo zavinil částečné zastavení řízení. Bylo proto na místě postupovat dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Navrhl, aby byl rozsudek přezkoumán a bylo rozhodnuto v intencích podaného odvolání.

4.Žalobce v rámci svého vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný pokračuje ve svém amorálním jednání, kterým zpochybňuje převzetí finančních prostředků od žalobce a snahou o vyhnutí se či alespoň oddálení plnění svých dluhů. Soud prvního stupně přitom nezaložil své rozhodnutí pouze na listinném důkazu, ale provedl jich celou řadu a ty jednotlivě i ve svém souhrnu prokázaly oprávněnost nároku uplatněného žalobou. Žalobce nikdy netvrdil, že žalovanému byla poskytnuta jednorázově částka 460 000 Kč. K nákladovému výroku uvedl, že to byl především žalovaný, který svými obstrukcemi a nepravdivými vyjádřeními celé řízení prodloužil, jednak způsobil nutnost skutečně obsáhlého dokazování. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

5.Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 á contr. o. s. ř.), že toto odvolání podal žalovaný, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal, a nakonec dospěl k závěrům níže uvedeným.

6.V průběhu pokračujícího řízení před odvolacím soudem účastníci uzavřeli smír ve znění obsaženém ve výroku tohoto usnesení.

7.Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Podle odst. 2 soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

8.Předmětem řízení se stal žalobcem uplatněný nárok z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Přes celou řadu argumentů, jimiž žalovaný vyvracel důvodnost žalobou uplatněného nároku a s nimiž se prvostupňový soud ve svém rozsudku vypořádal, se žalovaný v průběhu odvolacího řízení omezil pouze na zpochybnění výše částky, která byla žalobcem žalovanému zapůjčena a žalobci nevrácena. V průběhu jednání konaného před odvolacím soudem dne , datum, dospěli účastníci ke smíru, v němž se dohodli na částce zápůjčky, jíž ke dni smíru žalovaný žalobci dluží, na příslušenství, jakož i na veškerých nákladech řízení.

9.Úkolem odvolacího soudu bylo posoudit, zda účastníky uzavřený smír není v rozporu s platným právem. Zápůjčka je běžně používaným institutem soukromoprávních vztahů a je upravena ustanovením § 2390 občanského zákoníku. Stejně tak právní nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v občanském zákoníku, jeho ustanovení § 1970, jeho výše pak v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nákladový výrok v ustanovení § 146 odst. 1 písmeno a/ o. s. ř. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 o. s. ř. Pokud jde o dohodu o smluvní pokutě, kterou účastníci učinili součástí smíru pro případ nesplnění závazků ve smíru obsažených, nárok na ni má oporu v ustanovení § 2048 odst. 1 o. z.

10.Vzhledem k tomu, že účastníky písemně uzavřený smír je v souladu s platnými právními předpisy, odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 2 o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že schválil smír účastníky uzavřený a ve výroku tohoto usnesení specifikovaný.