11 C 88/2024-56

zaplacení 30 251,36 Kč s příslušenstvím

Okresní soud ve Vyškově Datum rozhodnutí: 23.07.2025 ECLI:CZ:OSVY:2025:11.C.88.2024.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II.Nárok žalobkyně, aby byl žalovaný povinen zaplatit jí částku 10 251,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 251,36 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení se zamítá.

III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 020,77 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1.Žalobkyně se návrhem ze dne 25. 9. 2024 domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 30 251,36 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, případně bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , byla dne 9. 3. 2024 uzavřena smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku ve výši 20 000 Kč, a to prostřednictvím bankovního účtu žalovaného číslo , č. účtu, , s variabilním symbolem , var. symbol, , kdy konečná částka splatnosti činí 30 251,36 Kč. Úvěr měl žalovaný splatit nejpozději dne 8. 7. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky s datem splatnosti 8. 7. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14. 8. 2024, žalovaný na výzvu nereagoval. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 mezi původním věřitelem a žalobkyní. Žalobkyně od 9. 7. 2024 požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky.

2.Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3.Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4.Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:Ze smlouvy ze dne 9. 3. 2024 uzavřené mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . vyplývá, že maximální úvěrový limit činí 20 000 Kč, fixní úrok činí 146,949 % ročně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, kdy úvěr byl poskytnut na období jednoho roku, kdy úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách v minimální částce platby ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za výběr, nebo ve výši 1 000 Kč, dle toho, která z těchto částek je vyšší. Celková částka k úhradě byla 35 919,47 Kč.Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že na bankovní účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, s označením jména , Jméno žalovaného, byla dne 9. 3. 2024 zaslána platba ve výši 20 000 Kč.K žalobě je přiložena fotografie žalovaného a fotografie občanského průkazu žalovaného.Z dokumentu, který není datován (č.l. 29), označen jako Platební informace, vyplývá, že ke dni 8. 7. 2024 byla aktuální povinná celková částka k úhradě ve výši 13 608,57 Kč, kdy tento dokument je adresovaný žalovanému, avšak není zřejmé, zda a jakým způsobem a kdy byl žalovanému zaslán.Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností žalobkyně a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . 27. 1. 2020, byla dle seznamu postoupených pohledávek na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným.Přípisem ze dne 14. 8. 2024 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky ve výši 30 251,36 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky mu bylo zasláno na adresu , adresa, společně s předžalobní výzvou k úhradě dluhu, se lhůtou pro zaplacení do tří dnů. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 8. 3. 2024 v celkové výši včetně všech nákladů 39 834,36 Kč.

5.Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném k datu poskytnutí úvěru.

6.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7.Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8.Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9.Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“10. S ohledem na judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11.Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

12.Dle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13.Dle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14.Dle ust. § 1958 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15.Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

16.Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného jako žadatele. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy.

17.Žalobkyně tvrdila, že měla k dispozici výsledky lustrace žadatele v systémech ISIR, CEE, SOLUS NRKI/BRKI, k důkazu však tyto výpisy nepředložila. Rovněž nedoložila ničeho ohledně výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalobkyně jen obecně uvádí, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, ve výši 3 410 Kč. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. S ohledem na soudem zjištěná soudní řízení zahájená v roce 2024 a z nich plynoucí existenci předchozího dluhového zatížení žadatele, posoudil soud uvedená tvrzení o negativním výsledku lustrace žalovaného jako nevěrohodná. Jestliže měl žalovaný bankovní účet, považuje soud za nejzákladnější formu ověření příjmů a výdajů žalovaného právě vyžádání výpisů z účtu za období 3 – 6 měsíců před uzavřením smlouvy. Pokud by tak poskytovatel úvěru učinil, mohl zjistit, zda na uvedený účet přichází žalovanému mzda, jiné poskytované úvěry a zjistit, jaké má žalovaný výdaje.

18.Poskytovatel úvěru se však daném případě spokojil pouze s informacemi uvedenými žadatelem, navíc pouze s jeho tvrzením, že je schopen půjčku splatit, aniž by vyvinul další aktivitu ke zjišťování, prověřování a ověřování dalších informací o příjmech a výdajích žadatele. Uvedené jednání (či spíše pasivitu) poskytovatele úvěru soud hodnotí jako zásadní porušení povinnosti věřitele postupovat při posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí.

19.Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl, si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

20.V souladu s uvedeným soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 9. 3. 2024 neplatnou, důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného.

21.Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 20 000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a soud jej k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.

22.Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky 20 000 Kč, kdy byl žalovaný vyzván k plnění reálně až dnem doručení předžalobní výzvy. Jelikož žalobkyně nepředložila žádný doklad o doručení, vycházel soud z podacího lístku a fikci doručení v obecné délce 10 dnů. Žalovanému tak byla výzva k plnění doručena dnem 26. 8. 2024, přičemž částku měl uhradit do 3 dnů, tedy do 29. 8. 2024. Ode dne 30. 8. 2024 se tedy žalovaný dostal do prodlení. Jelikož však žalobkyně v žalobě uvedla, že požaduje úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 251,36 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, byl ohledně této splatnosti požadovaný úrok z prodlení zamítnut a přiznán v zákonné výši od 30. 8. 2024 do zaplacení z dlužné jistiny.

23.Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 30 251,36 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 30 251,36 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení. Ke dni vydání rozhodnutí (23. 7. 2025) byl zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou 4 010,48 Kč. Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení 34 261,84 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 20 000‬ Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni vydání rozhodnutí ve výši 2 289,14 Kč, tedy v celkové částce 22 289,14 Kč, tj. v rozsahu 65,06% (čistý úspěch 30,12 %). Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 211 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x 500 Kč dle § 14b odstavec 1, § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. 10 C 80/2024, sp. zn. 3 C 75/2023), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, 378 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu, celkem 3 389 Kč z toho 30,12 % činí částku 1 020,77 Kč.

24.V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit. Soud tak žalovanému poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

7 C 40/2026-11 12.05.2026

osvojení zletilého

7 C 44/2026-47 23.04.2026

zaplacení částky 32 934 Kč s příslušenstvím

7 C 20/2026-42 23.04.2026

zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím

4 C 163/2025-91 22.04.2026

zaplacení částky 19 402,87 Kč s příslušenstvím

11 C 121/2025-42 22.04.2026

zaplacení částky 23 296 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	11 C 88/2024-56
Soud	Okresní soud ve Vyškově
Soudce	JUDr. Petr Ševčík, LL.M.,
Datum rozhodnutí	23.07.2025
Datum zveřejnění	02.10.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSVY:2025:11.C.88.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

11 C 88/2024-56

zaplacení 30 251,36 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení