21 C 191/2025-23

1.V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 556,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 6. 3. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7303038219. Sjednaná výše úvěrového rámce činila 18 049 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 2. 2025. Po žalovaném se domáhala zaplacení neuhrazené jistiny 17 526,26 Kč, poplatků 156 Kč, poplatků za pojištění 273,95 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč a dále příslušenství. Za dobu trvání úvěru žalovaný načerpal 43 949 Kč a uhradil 36 295,18 Kč. Před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného zejména kontrolou v několika registrech, výpočtem MLS (částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru) a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na výzvu učiněnou před podáním žaloby.

2.Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém namítl, že dlužná částka neodpovídá. Větší část úvěru již zaplatil.

3.Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, ve které byly uvedeny informace o žalovaném a jeho příjmu. Ato výše příjmu 20 000 Kč měsíčně a ostatní příjem členů domácnosti 37 000 Kč, s tím že žalovaný je zaměstnaný od října 2020. Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem 028181. Podle této smlouvy byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr, kdy výše úvěrového rámce činila 18 049 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, měsíční úroková sazba 2,19 % a výše měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Celková částka splatná spotřebitelem byla sjednána ve výši 20 619 Kč. Smlouva byla sjednána v prodejně č. 025104. Součástí smlouvy byla informace o koupě zboží Apple iPhone za částku 18 049 Kč. Výše prvního čerpání úvěru byla sjednána na částku 18 049 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 12měsíčních splátkách po 1 578 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem byla uvedena ve výši 18 936 Kč. Smlouva je datována dne 6. 3. 2023 a byla podepsána žalovaným jako klientem pouze číselným kódem 028181. Za prodejce/zprostředkovatele byla označena společnost , právnická osoba, Součástí smlouvy byla příloha č. 1, jež obsahovala informace o plánovaných změnách ve věrnostním programu, a pravidla programu Prémia, platná od 1. 5. 2023. (Smlouva o revolvingovém úvěru č. 7303038219 - Šikovný účet). Další podmínky smlouvy byly upraveny v obchodních podmínkách žalobkyně. (Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, , účinné od 2. 5. 2022).

5.Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného pro úvěr ze dne 6. 3. 2023. Žalovaný sdělil žalobkyni, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné děti. Jeho příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti 37 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že měsíční výdaje domácnosti činí 13 358 Kč, jež byly uvedeny v žádosti. Žalobkyně učinila dotazy do veřejných registrů ohledně žalovaného, které byly provedeny dne 6. 3. 2023 v čase od 23:28 do 23:36 hodin. (Karta klienta). Žalovaný měl evidovaný jeden úvěr s výši měsíční splátky 1 258 Kč, který dosud nebyl splacen. (Úvěrová zpráva).

6.Žalovaný čerpal úvěr dne 20. 3. 2023 na nákup zboží na splátky ve výši 18 049 Kč a dále čerpal úvěr od 16. 5. 2023. Celkem načerpal 43 949 Kč. A na tento úvěr již žalobkyni zaplatil celkem 36 295,18 Kč. (Výpis čerpání, splátek a úhrad).

7.Žalobkyně vyzvala žalovaného k splacení celého úvěru čerpaného podle smlouvy č. 7303038219 a vyzvala ho k zaplacení částky 21 837,76 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. (Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 24. 2. 2025). Žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. (Podací arch ze dne 25. 2. 2025).

8.Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, nejpozději do 24. 3. 2025, a to podle smlouvy č. 7303038219 ze dne 6. 3. 2023. (Předžalobní výzva k plnění ze dne 17. 3. 2025). Zástupce žalobkyně podal dne 18. 3. 2025 k přepravě zásilku adresovanou žalovanému. (Podací arch).

9.Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:10. Podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11.Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12.Podle § 2 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce druhého, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14.V dané věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (jako spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru.

15.Z úřední povinnosti se dále soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru posoudil (důkladně) před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).

16.Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřil dosavadní platební morálku žalovaného v dostupných registrech. Vycházel z údajů, které žalovaný uvedl při sjednávání spotřebitelského úvěru, a to zejména ze sdělených příjmů žalovaného a příjmů jeho domácnosti, které nebyly nijak ověřeny. Výdaje žalovaného rovněž ověřeny nebyly. A dokonce nebyly ani zjišťovány výdaje domácnosti žalovaného, které pak také nebyly ověřeny. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že zde mohly existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná.

17.Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Úprava v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecnému § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.

18.Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny 7 653,82 Kč (43 949 Kč 36 295,18 Kč). A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

19.Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20.Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro upřesnění soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).