5 C 159/2025-15

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši , částka, s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení z důvodu, že žalovaná neměla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla jí tak povinnost uhradit žalobkyni příspěvek do garančního fondu včetně nákladů spojených s vymáháním.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazních prostředků, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila již tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a jelikož žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla – RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , které bylo v období od , datum, do , datum, provozováno bez uzavřené pojistné smlouvy sjednávající pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě příspěvku do garančního fondu , právnická osoba, za dobu, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění, tj. 119 dnů při denní sazbě , částka, , celkem ve výši , částka, , a dále k úhradě nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši , částka, ; současně jí byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky, a rovněž byla upozorněna, že nezaplatí-li dlužnou částku, bude po ní vymáhána.Soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, a to s ohledem na žalobkyní tvrzený skutkový stav a listinné důkazy, které jej v plném rozsahu prokazují. Právně byla věc posouzena podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve spojení s § 2 jeho prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Nárok žalobkyně na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši , částka, vyplývá z § 6 zmíněné vyhlášky. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ji přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná a zároveň bylo prokázáno, že žalované před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala výzvu k plnění dle § 142a o.s.ř.. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni celkem ve výši , částka, , představující jednak zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , a dále náklady právního zastoupení ve výši , částka, (odměna advokáta ve výši , částka, dle § 14b bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, za 2 úkony právní služby po , částka, a jeden úkon po , částka, , paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, v platném znění, částka , částka, odpovídající zvýšení o 21% DPH dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud v daném případě aplikoval § 14b advokátního tarifu, jelikož je přesvědčen, že předmětem žaloby je vymáhání dlužného příspěvku do garančního fondu – mění se tedy pouze označení žalovaných, vozidel a data.