49 Co 189/2024-91

o určení věcného břemene chůze a jízdy, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2024, č. j. 33 C 279/2022-60,

Krajský soud v Brně Datum rozhodnutí: 09.07.2025 ECLI:CZ:KSBR:2025:49.Co.189.2024.1

I.Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II.Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.470 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1.Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhá určení existence služebnosti chůze a jízdy přes služebný pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v obci , adresa, ve prospěch panujícího pozemku p. č. , číslo, /, číslo, v k. ú. , adresa, v obci , adresa, (výrok I.), a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 13.600 Kč k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.).

2.Soud tak rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalobce a , tituly před jménem, , adresa, jsou každý jednou polovinou spoluvlastníky pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen „pozemek žalobce“), žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen „pozemek žalovaného“). K pozemku žalobce je možné se dostat pouze přes pozemek žalovaného. Žalobce držel právo odpovídající věcnému břemeni – služebnosti chůze a jízdy, toto právo drželi i právní předchůdci žalobce v dobré víře, že pozemek žalovaného mohou k průchodu a průjezdu užívat. Předchůdci žalobce užívali pozemek žalovaného v přesvědčení, že je s tímto užíváním vlastník pozemku srozuměn a souhlasí s ním, vlastník pozemku nikdy průchodu a průjezdu nebránil. Došlo tak k naplnění podmínek pro mimořádné vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni – služebnosti chůze a jízdy.

3.Soud žalobu zamítl, aniž by prováděl dokazování, když dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně předpokladů vydržení práva služebnosti. Žalobce dostatečně konkrétně netvrdil, že by splnil podmínky způsobilosti předmětu držby či nepřetržitého trvání držby. Z tvrzení žalobce nelze dovodit zda, v jakém období a v jaké podobě na pozemku žalovaného nějaká cesta vedla, žalobce nevyvracel tvrzení, že jeho pozemek je přístupný i přes jiný veřejně přístupný pozemek. Žalobce tvrdil, že pozemek žalovaného byl užíván několikrát v roce, takovým tvrzením však nelze existenci věcného břemene prokázat. Žalobce byl soudem opakovaně marně vyzýván, aby popsané nedostatky žaloby odstranil.

4.Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání, ve kterém nejprve zopakoval svá skutková tvrzení a poté namítl, že ve vyjádření na výzvu soudu ze dne , datum, a na výzvu soudu při ústním jednání dne , datum, uvedl skutková tvrzení a důkazní návrhy, se kterými se soud nevypořádal. Soud také bez jakéhokoliv zdůvodnění neprovedl důkazy výslechem svědků , jméno FO, a , adresa, . Není pravdou, že žalobce nevyvracel tvrzení, že pozemek žalobce je přístupný i přes jiný veřejně přístupný pozemek. Toto tvrzení bylo vyvráceno předložením leteckých snímků předmětných pozemků a příslušné katastrální mapy. Při jednání soudu zazněla možnost provedení ohledání na místě samém, ani toto však soud neprovedl. Soud tedy nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

5.Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud své závěry dostatečně odůvodnil. Pokud žalobce dostatečně nevymezil svá skutková tvrzení, nelze to zhojit provedením navržených důkazů. Tvrzení žalobce, že pozemek byl užíván několikrát do roka, nemůže prokázat existenci věcného břemene a není dostatečným skutkovým vymezením věcného břemene. Tvrzení žalobce ohledně užívání pozemku žalovaného v celé šíři a délce je nutno odmítnout, protože odporuje zásadě, že právo cesty lze zřídit pouze v rozsahu nezbytně nutném. Žalobce netvrdil ani způsob a charakter užívání cesty. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6.Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7.Předmětem řízení je nárok žalobce na určení služebnosti cesty zatěžující pozemek žalovaného ve prospěch žalobce jako vlastníka, resp. spoluvlastníka pozemku žalobce, toto právo měl žalobce nabýt v důsledku (mimořádného) vydržení. Žalobce v řízení tvrdil (v žalobě, ve vyjádření ze dne , datum, , při jednání soudu dne , datum, , svá tvrzení pak zrekapituloval v podaném odvolání), že k pozemku žalobce je možné se dostat pouze přes pozemek žalovaného, jiný přístup je teoreticky možný pouze přes potok Ponávka na pozemek p. č. , číslo, a pouze za suchého počasí. Vzhledem k tomu žalobce a , tituly před jménem, , adresa, používají pozemek žalovaného jako přístupovou cestu k jejich pozemku, a takto pozemek žalovaného dlouhodobě používali i předchozí vlastníci jejich pozemku, kdy celková doba užívání výrazně přesahuje dobu 20 let. V tomto užívání nikdy žalobci ani jeho právním předchůdcům nikdo nebránil. Právní předchůdci žalobce , jméno FO, a , jméno FO, drželi právo chůze a jízdy po pozemku žalovaného a toto právo vykonávali. Následně začal toto právo vykonávat žalobce, přičemž neměl důvod se domnívat, že by mu takové právo nemělo svědčit. Pokud je žalobci známo, tak jeho předchůdci užívali pozemek žalovaného v přesvědčení, že je s tímto užíváním vlastník pozemku srozuměn a souhlasí s ním, vlastník pozemku nikdy průchodu a průjezdu nebránil. Z těchto okolností plynula jejich dobrá víra o existenci práva stezku užívat.

8.Podle ustálených závěrů soudní praxe ten, kdo se vydržení práva domáhá, musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí proto bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2274/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1991/2013). Důkazní břemeno ohledně držby práva pak tíží toho, kdo se vydržení (ať už řádného, či mimořádného) domáhá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3750/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2098/2023).

9.V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2274/2021, Nejvyšší soud při posuzování mimořádného vydržení služebnosti podle § 1095 o. z. poukázal na závěr, který byl vysloven v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a který je použitelný i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 [pozn. správně 22 Cdo 1991/2013], přitom vůle držet právo odpovídající služebnosti (animus) musí být dána najevo vlastníkovi služebného pozemku a vlastník musí držbu trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího služebnosti, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva“ (nyní jako držba práva odpovídajícího služebnosti) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2677/2024).

10.Z uvedeného plyne, že samotné faktické užívání cizí věci není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti. Jedná se o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. O držení služebnosti by mohlo jít pouze v případě, že by oprávněná osoba měla vůli držet právo odpovídající služebnosti (animus), takovou vůli dala najevo vlastníkovi služebného pozemku a ten by držbu služebnosti trpěl.

11.K úspěšnosti žaloby na určení práva služebnosti, které měl žalobce vydržet, tedy nestačí tvrzení o faktickém užívání nemovitosti, kterému vlastník služebného pozemku nebránil, žalobce musí uvést také (další) skutečnosti, ze kterých by plynulo, že šlo o držbu užívacího práva jako věcného břemene (služebnosti) a nikoli o užívání z jiného právního důvodu či bez právního důvodu. Samotné tvrzení o užívání nemovitosti není dostatečné, protože z něj neplyne, že z jakého titulu byla nemovitost užívána. Žalobce tedy musí tvrdit, za jakých okolností se držby nemovitosti ujal a proč se přitom domníval, že užívací právo k nemovitosti drží právě jako služebnost a nikoli jako jiné užívací právo, popř. že nejde o užívání bez právního důvodu.

12.V projednávané věci žalobce uvedl pouze výše uvedená tvrzení o tom, že on i jeho předchůdci pozemek žalovaného dlouhodobě užívali a že jim v tom vlastník pozemku nebránil, z žádného tvrzení žalobce však nelze dovodit, že žalobce či jeho předchůdci měli vůli držet právo odpovídající věcnému břemenu, resp. služebnosti. Odvolací soud proto žalobce při jednání dne , datum, poučil podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení o skutečnosti, ze kterých bude vyplývat, že držel právo chůze a jízdy přes pozemek žalovaného jako věcné břemeno (služebnost), že šlo o držbu práva chůze a jízdy jako věcného břemene (služebnosti) a nikoli o užívání pozemku z jiného právního důvodu či bez právního důvodu. Žalobce na tuto výzvu pouze zopakoval svá dosavadní tvrzení o dlouhodobém nerušeném užívání pozemku žalovaného, žádné tvrzení, z něhož by plynula vůle žalobce či jeho předchůdců držet právo odpovídající služebnosti (a nikoli obligační právo či užívat pozemek žalovaného bez právního důvodu), však nedoplnil.

13.Odvolacímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně skutečností rozhodných pro posouzení věci (vůle držet právo odpovídající věcnému břemenu, resp. služebnosti), a proto o podané žalobě nelze rozhodnout jinak, než ji bez dalšího zamítnout.

14.Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), včetně výroku o nákladech řízení, který nebyl v odvolacím řízení zpochybněn.

15.O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši (142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).

16.Náklady žalovaného v odvolacím řízení zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne , datum, ), která podle dle § 9 odst. 4 písm. b/ a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, , činí 3.100 Kč, dále náhradu hotových výdajů zástupkyně žalovaného za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč, a dále odměnu za zastupování advokátem za 1 úkony právní služby (účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, ), která podle dle § 9 odst. 4 písm. a/ a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, , činí 5.620 Kč a náhradu hotových výdajů zástupkyně žalovaného za tento úkon právní služby ve výši 450 Kč, celkem tedy 9.470 Kč

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

37 Co 57/2026-44 28.04.2026

o výživné zletilého dítě, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Tř...

49 Co 202/2023-217 27.04.2026

o 88.511,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního...

43 T 3/2025-1148 23.04.2026

trestní věc

74 Co 227/2025-67 22.04.2026

o vyčíslení a zaplacení neuhrazené části kupní ceny dle kupní smlouvy na nemovit...

15 Co 238/2025-166 21.04.2026

o negatorní žalobu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prostěj...

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	49 Co 189/2024-91
Soud	Krajský soud v Brně
Soudce	Mgr. Monika Kyselová
Datum rozhodnutí	09.07.2025
Datum zveřejnění	16.09.2025
ECLI	ECLI:CZ:KSBR:2025:49.Co.189.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

49 Co 189/2024-91

o určení věcného břemene chůze a jízdy, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2024, č. j. 33 C 279/2022-60,

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení