36 Co 1/2025-259

o zaplacení 137 200 Kč s příslušenstvím

Městský soud v Praze Datum rozhodnutí: 27.02.2025 ECLI:CZ:MSPH:2025:36.Co.1.2025.259
Sdílet:
I.Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním dotčené části výroku I, tedy co do částky 3 680 Kč spolu s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 3 380 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení a částky 10 115 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 9 815 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení, a ve výroku II potvrzuje.
II.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 553,10 Kč do tří dnů od jeho právní moci do rukou advokáta žalobkyně.
1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil výrokem I žalované zaplatit 84 485 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z dílčích, v tomto enunciátu rozhodnutí specifikovaných částek, ode dne jejich splatnosti do zaplacení (výrok I), a na nákladech řízení částku 10 372 Kč (výrok II).
2.Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky 137 200 Kč s příslušenstvím, sestávající z příspěvků za provoz devíti motorových vozidel bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti) ve čtrnácti samostatných obdobích; spolu se čtrnácti jistinami požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po prodlení žalované do zaplacení a dvanáct zákonných poplatků po 300 Kč za jejich vymáhání. Poté, kdy žalobkyně vzala co do nároků týkajících se čtyř vozidel žalobu zpět s tím, že žalovaná prokázala, že v rozhodných (žalobou uplatněných) obdobích již nebyla jejich vlastníkem, předmětem řízení zůstaly nároky související se zbylými vozidly v celkové, rozsudkem plně přiznané výši 84 485 Kč s příslušenstvím.
3.Vyšel ze zjištění popsaných v bodech 6 až 11 rozsudku, přičemž v závěru o skutkovém stavu vzal v úvahu i skutečnost, že část nároků žalovaná výslovně uznala. Ve vztahu k vozidlu tovární značky , nazev, , registrační značky , SPZ, , soud prvního stupně konstatoval, že ačkoli žalované poskytl poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterým ji mimo jiné vyzval k prokázání jí tvrzeného převodu vlastnictví vozidla na jinou osobu, žalovaná přes poučení o následcích nesplnění této výzvy uvedené skutečnosti neprokázala. Vyšel tedy ze zjištění, že žalovaná toto vozidlo v předmětných obdobích vlastnila a po právním hodnocení dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu nedotčeném zpětvzetím plně důvodná. Uvedl, že k vozidlům, jejichž vlastníkem a provozovatelem byla žalovaná, nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (tzv. povinné ručení), a žalovaná je tak dle § 4 odst. 1 zákona povinna zaplatit žalobkyni příspěvek, stanovený jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost mít sjednáno pojištění, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky 205/1999 Sb. Dle § 4 odst. 4 zákona ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky je žalovaná rovněž povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč za každý nárok žalobkyně. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 485 Kč spolu s úroky z prodlení z jednotlivých dílčích částek (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2. o. s. ř., když zavinění za stavení řízení shledal na straně žalobkyně, která ve vztahu k vozidlům, jichž se týkalo částečné omezení žaloby, disponovala informacemi o jiném vlastníkovi již před žalobním uplatněním nároku (před podáním žaloby). Rozhodl tak podle poměru úspěchu (84 485 Kč) a neúspěchu (52 715 Kč) ve věci, který stanovil 23,16 % ve prospěch žalobkyně.
4.Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém se vymezila výhradně proti závěru o neprokázání převodu vlastnického práva k vozidlu tov. zn. , nazev, , registrační značky , SPZ, . Tento rozsah opravného prostředku vymezila tím, že v reakci na výzvu k odstranění vad odvolání uvedla, že odvolání podává pouze ve věci vozidla , nazev, . Namítla, že prodej tohoto vozidla dostatečně doložila a navrhla, aby odvolací soud v tomto rozsahu napadený rozsudek přezkoumal.
5.Žalobkyně podala odvolání proti nákladovému výroku (II), ve kterém se vymezila proti závěru prvostupňového soudu, že částečné zastavení řízení zavinila. Namítla, že žalovaná převod vlastnického práva k čtyřem vozidlům doložila až v průběhu soudního řízení. K okamžiku zahájení řízení (datu podání žaloby) tuto informaci neměla, tedy jí nezbylo než vycházet z údajů zapsaných v registru vozidel. Navrhla, aby odvolací soud výrok o nákladech řízení změnil tak, že jí přizná plnou náhradu účelně vynaložených nákladů.
6.Odvolací soud se nejprve zabýval rozsahem a projednatelností odvolání žalované. Dospěl k závěru, že za situace, kdy v doplnění odvolání žalovaná uvedla, že její opravný prostředek směřuje výhradně proti části rozhodnutí, kterým jí byla uložena povinnost v souvislosti s vozidlem tovární značky , nazev, , pak dotčenou částí vyhovujícího meritorního výroku je výhradně rozsudkem stanovená povinnost k zaplacení částky 3 680 Kč spolu s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 3 380 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení a částky 10 115 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 9 815 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení. Pouze v tomto rozsahu proto přezkoumával správnost věcného výroku, když ve zbylé části nebyl opravným prostředkem dotčen, a nabyl tak právní moci. Spolu se správností této části meritorního rozhodnutí se z podnětu žalobkyně zabýval i správností akcesorického nákladového výroku. V uvedeném rozsahu přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.
7.Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil, a to jak každý jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Správný je jeho skutkový závěr, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. jasně rozvedl, když ujasnil, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil a proč. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou jeho skutková zjištění jasná a přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým a výstižným shrnutím, a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i s právními závěry prvostupňového soudu a v plném rozsahu na ně odkazuje.
8.Neoprávněná je námitka žalované, že soud prvního stupně nesprávně posoudil její vztah k vozidlu , nazev, v rozhodném období. Tato výhrada směřující proti skutkovému závěru, že v rozhodné době byla žalovaná vlastnicí předmětného vozidla, je nedůvodná, když přes poučení soudu dle § 113a odst. 1, 3 o. s. ř. nebyla v řízení schopna prokázat převod vozidla na druhou osobu.
9.V této souvislosti soud prvního stupně správně poznamenal v bodě 9 rozsudku, že žalovaná ohledně této skutečnosti neunesla důkazní břemeno, když po poučení o povinnosti k tvrzenému převodu vlastnického práva žádné relevantní důkazní návrhy nedoplnila, nenavrhla, a k dalšímu jednání se ani nedostavila. Byla to žalovaná, kdo byl povinen dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění zákona č. 307/1999 Sb., do 10 pracovních dnů od převodu vlastnického práva k vozidlu požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností o zapsání změny vlastníka v registru vozidel. Pokud takto nepostupovala, v rozhodnou dobu byla registrována jako vlastník vozidla, aniž by v řízení byla schopna prokázat převod vlastnictví k předmětnému vozidlu, vznikla jí v souvislosti s nesjednaným pojištěním odpovědnosti povinnost zaplatit žalobkyni žalobou nárokovaný příspěvek spolu s 300 Kč nákladem na mimosoudní uplatnění za každý nárok žalobkyně (§ 4 odst. 1. odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1. § 2a vyhlášky 205/1999 Sb.).
10.Nedůvodná je i výhrada žalované, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení nesprávně posoudil její procesní zavinění za částečné zastavení řízení, když lze přisvědčit závěru, že žalovaná s žalobkyní před podáním žaloby komunikovala a poskytla jí dostatečné podklady k prokázání převodu vlastnického práva ve vztahu k vozidlům, kterých se týkalo omezení žalobního žádání.
11.Za situace, kdy zcela obstojí i akcesorický nákladový výrok, na jehož odůvodnění odvolací soud rovněž odkazuje, postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek v plném rozsahu jako věcně správný potvrdil.
12.O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v tomto stádiu řízení věcně úspěšné žalobkyni přiznal jejich plnou náhradu. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, a proto má právo na náhradu nákladů tohoto právního zastupování v rozsahu jednoho účelně vynaloženého úkonu právní pomoci ve výši 1 660 Kč (z tarifní hodnoty 13 795 Kč, odpovídající rozsahu věcného odvolacího přezkumu) za účast na odvolacím jednání (nedůvodné odvolání do nákladů řízení za účelný úkon právní pomoci odvolací soud nepovažuje) a jedné paušální náhrady 450 Kč (§ 7 odst. 5, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), navýšených o 21% DPH, když její zástupce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tak činí 2 553,10 Kč.
Odkazované předpisy
Související rozhodnutí
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení