8 Co 895/2024-289

o zaplacení 31 296 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16.2.2024, č. j. 18 C 21/2017-264

Krajský soud v Českých Budějovicích Datum rozhodnutí: 12.12.2024 ECLI:CZ:KSCB:2024:8.Co.895.2024.1

I.Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II.Žalobce je povinen žalované zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení 8047,24 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení 31 296 Kč (výrok I.) a uložil žalobci, aby žalované zaplatil na náhradě nákladů řízení 53 702,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, .

2.Soud prvního stupně po provedeném dokazování, již po zrušení dřívějšího rozsudku dále doplnil dokazování a závěry z tohoto dokazování vyplývající pojal do reprodukční části rozsudku. Jde o body 4.-10. (dokazování provedené v prvním řízení před soudem prvního stupně) a dále o body 12.-22. (nově doplněné dokazování po zrušení dříve vydaného rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud na tuto část napadeného rozsudku zcela odkazuje, neboť je dílem totožná s dříve vydaným rozsudkem a v té části, kde bylo doplněno dokazování, nepovažuje odvolací soud za nutné opakovat závěry, které soud prvního stupně z obsahu spisu (z protokolu o jednání) nově do rozsudku převzal a jsou účastníkům dobře známy. Na ně proto z těchto důvodů pouze odkazuje.

3.Pokud jde o skutková zjištění a shrnující skutkové závěry, soud prvního stupně uvedl, že účastníci řízení spolu krátkodobě žili, žalobce žalované pomohl z finančních potíží. Svědek , jméno FO, , bývalý manžel žalované, nevěděl, kolik dlužila, ale vypomohl jí částkou 20 000 Kč v hotovosti, o čemž uzavřeli jednoduchá smlouva bez ověření podpisů, jmenovaný byl v , adresa, . Měl informace, že přijede žalobce, byl ve vedlejší místnosti, chtěl předejít konfliktu, peníze se předávaly přes okno v přízemí. Žalovaná měla zaplatit žalobci další finanční částky na účet žalobce, viděl doklady. Svědek , jméno FO, potvrdil, že žalovaná zůstala v bytě, když byl žalobce na misi. Žalované žalobce pomohl s dluhy. Žalobce měl svědkovi říci, že se žalovanou mezi sebou sepsali nějakou směnku, pokusili se obnovit soužití, ale nepodařilo se to. Informace má pouze od žalobce. Soužití účastníků bylo krátkodobé. Žalovaná se odstěhovala do , adresa, , jednou u ní byl, když tam byl stěhován nábytek. Byly mu známy dohady o tom, že žalovaná nepřispívá na domácnost, že vše musel kupovat žalobce. Soudu byla předložena smlouva o prozatímním bydlení v bytě žalobce, podpis na smlouvě je pravděpodobně jejím podpisem. Soud měl k dispozici dvě uznání dluhu, které podepsala žalovaná dne 13. 4. 2014 a dne 12. 4. 2014. Žalovaná se v obou listinách zavázala k úhradě dluhu v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, respektive 2 000 Kč (nejpozději do 3. 12. 2015). Uznání dluhů neobsahují důvod dluhů, a z důvodu, že jsou uznání neurčitá, jsou neplatná, a proto pouze na jejich podkladě nelze žalobou uplatněné nároky přiznat. Žalobce v žalobě uváděl, že žalovaná na dlužné částky 16 000 Kč zaplatila 5 000 Kč, k úhradě zůstává 11 000 Kč a na částku 31 296 Kč zaplatila 11 000 Kč a zbývá doplatit 20 296 Kč, celkem 31 296 Kč. Žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, že ke dni podpisu obou uznání skutečně dlužila uvedené částky 16 000 Kč a 31 296 Kč, ovšem namítla, že dluh zanikl jeho splněním, když tvrdila, že částku 16 000 Kč žalobci uhradila hotově a částku 31 296 Kč uhradila převody na účet žalobce v rozsahu 29 500 Kč. Je tedy v tomto směru na žalobkyni, aby prokázala zaplacení poskytnutých částek, když tyto nerozporovala, pouze, jak již bylo uvedeno, uváděla, že byly uhrazeny. Částka ve výši 16 000 Kč měla být žalobci zaplacena v hotovosti, kdy tuto částku získala na základě půjčky od , jméno FO, . Hotovost předala žalobci v , adresa, . Částku 31 296 Kč zaplatila převody v celkové výši 29 500 Kč, což je doloženo výpisy z bankovního účtu. Žalovaná tvrdila, že prováděné platby byly úhradou na dluh ve výši 31 296 Kč s tím, že žádné další dluhy vůči žalobci neměla, vyloučila společné hospodaření i společné soužití, pouze u žalobce někdy přespala kvůli dojíždění do zaměstnání. Důkazní břemeno přechází na žalobce, který by měl prokázat společné bydlení a hospodaření a k tomuto navrhnout důkazy. Kromě důkazů, které žalobce navrhl, a soud provedl, žádné další neoznačil.

4.Na základě skutkových zjištění měl soud za prokázané, že dluh ke dni 12. 4. a 13. 4. 2014 trval, plyne to z neplatně uzavřených uznání dluhu. Není najisto postaveno, kdy žalované žalobce zápůjčky poskytl. Žalovaná tvrdí, že se tak stalo před 27. lednem 2014. Žalobkyně prokazuje uhrazení částky, která je předmětem sporu a namítá, že částka 16 000 kč byla zaplacena v hotovosti žalobci a 31 296 Kč bylo uhrazeno převody na účet žalobce, kdy je platbami doloženo zaplacení částky 29 500 Kč, tudíž že dluh celý zanikl jeho splněním. Na částku 31 296 Kč prokázala žalovaná, že zaplatila 21. 4. 2014 částku 3 500Kč, 19. 5. 2014 částku 5 000Kč, 16. 6. 2014 částku 7 000 Kč, 23. 7. 2014 částku 6 000 kč, 14. 8. 2014 částku 7 000 Kč, 16. 3. 2015 částku 1 000 Kč, což je celkem 29 500 Kč, přičemž do žaloby byla zahrnuta částka 20 296 Kč. Platby jsou doloženy výpisy z účtu a žalobcem nejsou zpochybněny. Žalobce neprokázal, že by existovaly jiné, další závazky na straně žalované vůči němu. Pokud jde o částku 16 000 Kč, bylo z výpisu z účtu žalobce prokázáno poskytnutí částky 16 865 Kč dne 27. 11. 2013 na účet žalované. Ohledně této částky bylo žalovanou doloženo, že 16 000 Kč uhradila žalobci v hotovosti, kdy finanční prostředky získala na základě půjčky od , jméno FO, . Zároveň byla vznesena námitka promlčení ve vztahu k částce, která byla poskytnuta ve výši 16 865 Kč dne 27. 11. 2013. Soud dospěl k závěru, že došlo k zániku závazku splněním dluhu (§ 1 908 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „O.Z“)). Zároveň soud přihlédl ke vznesené námitce promlčení, vztahující se k částce 16 000 Kč, která je důvodnou, částka byla poskytnuta 27. 11. 2013, promlčecí doba uplynula před podáním žaloby (§ 609, § 610 odst. 1, § 629 O.Z.) Soud žalobu zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

5.Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), který namítal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Namítal, že žalovaná si od něj půjčila celkem 47 296 Kč, což prokázal dvěma uznáními dluhu, jež obsahují výši dluhu a způsob jeho splácení. Existenci dluhu potvrdila i žalovaná. Dlužnou částku žalovaná převáděla na účet žalobce, celkem zaplatila 16 000 Kč s tím, že ovšem splácela částky vyšší, které však sloužily k pokrytí nákladů na společné bydlení, které činily 16 500 Kč za období od března do října 2014. Tento způsob hrazení nákladů společného bydlení byl dohodnut ústně, ovšem lze jej vyvodit i z písemné dohody o totožném obsahu, kterou žalobce se žalovanou následně sepsali a která soudu byla předložena. Zbývající dlužná částka proto činí 31 296 Kč. Žalovaná pak tvrdila, že zbývající část zaplatila v hotovosti, což je podle odvolatele smyšlené. Takovou skutečnost si navíc od žalobce nenechala písemně potvrdit. Důkazní břemeno vždy spočívá na straně sporu, která něco tvrdí a jediným důkazem na podporu tvrzení žalované, že dlužnou částku uhradila, mělo být svědectví , jméno FO, , který však dosvědčil pouze to, že žalované dal peníze, nikoliv to, že je předala žalobci. Z výpovědí svědka , jméno FO, pak dál vyplývá, že žalovaná se odstěhovala od žalobce v listopadu 2014 a z toho, jaké věci tehdy jmenovaný svědek pomáhal stěhovat (oblečení, věci osobní potřeby, množství těchto věcí) lze soudit, že žalovaná žila s žalobcem ve společné domácnosti do listopadu 2014. Pokud tedy finanční částky přesahující hranici ujednaných měsíčních splátek budou považovány za úhradu dluhu vyplývá žalované totožná dlužná částka jako náhrada nákladů na bydlení. Žalobce pak nesouhlasí se závěrem o promlčení dluhu, neboť soud nesprávně posoudil počátek běhu promlčecích lhůt u obou závazků. Odvolatel zdůraznil, že pokud byl mezi žalobcem a žalovanou domluven splátkový kalendář pro oba dluhy, je nutné běh promlčecích lhůt počítat vždy ode dne, kdy jednotlivé splátky nabyly splatnosti a oba dokumenty byly uzavřeny v dubnu 2014, přičemž splatnost nebyla sporná a žádný z dluhů ani jeho část proto nebyl splatný před dubnem 2014, a proto nemohly být v lednu 2017 promlčené.

6.Ke skutkovým okolnostem odvolatel zdůraznil, že žalovaná neprokázala úhradu jakýchkoliv peněz žalobce v hotovosti, neboť svědectví , jméno FO, pouze popisuje, jak si od něj žalovaná převzala peníze v hotovosti a zavřela se s nimi ve vedlejší místnosti, přičemž jmenovaný neviděl ani žalobce, ani žádné předání peněz a zároveň o tomto tvrzeném předání neexistují žádné písemné záznamy, ani komunikace pomocí mobilního telefonu, což by bylo možné logicky i očekávat. Bylo proto pro žalobce překvapivé, pokud s ohledem na průběh řízení byla žalovaná vyzvána k navržení dalších důkazů na podporu svého tvrzení ovšem tyto již dále nenavrhla. Je také mylný závěr soudu prvního stupně, že dluh ve výši 31 296 Kč byl uhrazen bezhotovostními převody, neboť veškeré platby od žalované žalobci v daném období činí v součtu 29 500 Kč, a proto ani tyto platby nebyly schopné způsobile umořit celý dluh. Pokud jde o závěry soudu o tom, že platby jsou doloženy výpisy z účtu žalobce, který neměl prokázat, že by existovaly jiné, další závazky na straně žalované, tak soud opomíjí skutečnost, že žalovaná žila se žalobcem ve společné domácnosti, což dokazuje výpověď , jméno FO, , který z bytu pomáhal stěhovat a dále také smlouva o poskytnutí prozatímního bydlení uzavřená mezi žalobcem a žalovanou. Tuto smlouvu soud prvního stupně opomněl, přestože pravost podpisu na ni byla ověřena písmoznaleckým posudkem. Žalobce sice nerozporoval, že žalovaná od dubna 2014 posílala úhrady na splátku dluhu, a pokud nějaká platba proběhla, žalobce ji vždy započítal primárně jako splátku dluhu, což je zřejmé i ze žaloby. Platby nad rámec splátek uvedených ve vzájemných písemných dohodách však činily náhrady společného bydlení, což dokazuje i předmětná smlouva. Odvolatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a navrhuje jeho změnu tak, že žalované bude uloženo, aby žalobci zaplatila 31 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále náklady řízení.

7.Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalobce.

8.Odvolací soud předesílá, že soud prvního stupně již dříve rozhodoval rozsudkem ze dne 29.7.2020, č.j. , číslo jednací, . Předmětem rozhodování tehdy byla jednak jistina 31 296 Kč a dále smluvní pokuta stanovená ke dni 7.2.2017 ve výši 45 309,24 Kč. Tento rozsudek byl odvolacím soudem ve vztahu k jistině 31 296 Kč zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně, zatímco ve vztahu k uvedené smluvní pokutě byl tento rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. V části týkající se smluvní pokuty ve výši 45 309,24 Kč určené ke dni 7.2.2017 rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci, a proto předmětem projednávání v dalším řízení před soudem prvního stupně a nyní před odvolacím soudem zůstala pouze jistina 31 296 Kč. Ve vztahu k té také soud prvního stupně nyní napadeným rozsudkem rozhodl. Žalobce tvrdí, že jde fakticky o dva relativně samostatné dluhy, jež mají původ ve dvou smlouvách o zápůjčce. Jde o částku 11 000 Kč a částku 20 296 Kč. Ve vztahu k tomuto nároku odvolací soud zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně a uložil mu se tímto nárokem dále zabývat. Ohledně částky 45 309,24 Kč, jež představoval smluvní pokutu odvolací soud žalobu zamítl a v tomto rozsahu také nabyl rozsudek právní moci, a proto tento nárok již není předmětem řízení.

9.Odvolací soud ve svém předchozím rozsudku ze dne 22.11.2022, č.j. , číslo jednací, , podrobně vyložil, proč žalobce nemůže svůj nárok v tomto řízení odvíjet od dvou uznání dluhu, jež soudu s žalobou předložil. Jde konkrétně o listinu ze dne 13.4.2014, jíž měl být podle žalobce žalovanou uznán dluh 16 000Kč, a o listinu ze dne 12.4.2014, jíž měl být podle žalobce žalovanou uznán druhý dluh ve výši 31 296 Kč. Odvolací podrobně odůvodnil, že v obou případech jde o absolutně neplatná právní jednání pro absenci uvedení důvodu dluhu, který není v těchto listinách konkretizován a ani jej z obsahu těchto listin nelze dovodit výkladem. Na uvedených závěrech nic nezměnilo ani v dalším řízení soudem prvního stupně doplněné dokazování, a proto se jimi odvolací soud i nadále cítí bez dalšího vázán. Uvedený nedostatek obou listin znamená, že pouze na jejich podkladě nelze žalobcem uvedené dluhy přiznat, což má mimo jiné důsledek v odlišném rozložení důkazního břemene při prokazování vzniku, trvání a výše obou závazků oproti situaci, kdy by šlo v případě obou uznání o platná právní jednání. V případě absence platného uznání dluhu je totiž na věřiteli (žalobci), aby tvrdil a prokazoval, že v žalobě popsaný dluh ke dni podání žaloby v tvrzené výši skutečně existoval, zatímco na žalované je, aby prokázala své tvrzení o tom, že oba dluhy ke dni podání žaloby zanikly jejich splněním. Žalovaná totiž nepopírala, že oba závazky uvedené ve zmíněných listinách ze dne 13.

4.a 12.

4.existovaly, ovšem namítala, že obě půjčky v plné výši žalobci uhradila před podáním žaloby, oproti tomu žalobce tvrdil, že žalovanou hrazené částky byly určené na úhradu dluhu pouze částečně, zbytek bylo plnění určené na úhradu společného hospodaření (k tomu podrobněji viz dále).

10.O „nově“ rozloženém břemeni tvrzení a břemeni důkazním soud prvního stupně po zrušení napadeného rozsudku oba účastníky postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. řádně poučil. V případě žalobce o tom, aby doplnil svá tvrzení a nabídl důkazy k existenci společného soužití a hospodaření obou účastníků a především k existenci dohody „o společném hospodaření“ v situaci, kdy žalovaná vše uvedené popírá. Žalovanou poučil o tom, že musí prokázat úplné zaplacení obou dluhů, jestliže tvrdí, že k němu již došlo (částečně převodem na účet a částečně v hotovosti tzv. z ruky do ruky). Současně bylo soudu prvního stupně uloženo, aby se po případném doplnění dokazování přezkoumatelným způsobem zabýval všemi, tedy i již dříve provedenými důkazy, což s ohledem na původní (nesprávný) závěr o platnosti obou uznání dluhu důsledně neučinil.

11.Žalobce ve své skutkové verzi tvrdí, že žalované půjčil jednak částku 16 000 Kč, ze které mu vrátila pouze 5 000 Kč a dále jí měl půjčit částku 31 296 Kč, ze které mu vrátila pouze 11 000 Kč. Podle žalobce mu tak žalovaná stále dluží 11 000 Kč z první půjčky a 20 296 Kč z druhé půjčky. Celkem tak měl ke dni podání žaloby existovat dluh 31 296 Kč. Žalobce současně nepopíral, že mu žalovaná po podpisu obou neplatných uznání skutečně zaplatila 21. 4. 2014 částku 3 500 Kč, 19. 5. 2014 částku 5 000 Kč, 16. 6. 2014 částku 7 000 Kč, 23. 7. 2014 částku 6 000 Kč, 14. 8. 2014 částku 7 000 Kč a 16. 3. 2015 částku 1 000 Kč, ovšem namítal, že na splácení předmětných půjček vždy bylo určeno v případě první vždy 1 000 Kč a v případě druhé vždy 2 000 Kč. Poukazoval přitom na tu část obou uznání dluhu, kde se žalovaná zavázala k postupné úhradě dluhů právě ve splátkách ve výši 1 000 Kč a 2 000 Kč (s tím, že dluhy uhradí nejpozději do 31. 12.2015), a tedy uhradila na obě půjčky pouze právě již zmíněných 5 000 Kč a 11 000 Kč. Ve vztahu k finančním prostředkům, jež v každé jemu poukázané platbě převyšovaly uvedené splátky, tvrdil, že jde o úhradu nákladů společného bydlení (soužití) a hospodaření na základě společné dohody účastníků "o společném hospodaření". Právě k prokázání existence společného soužití a především existence tvrzené dohody "o společném hospodaření" (případně jiného právního titulu) tíží žalobce břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání takového právního titulu. Bez existence dohody o společném hospodaření, respektive jiného právního titulu, nesvědčí žalobci oprávnění si ponechat finanční prostředky přesahující měsíční splátky 3 000 Kč (1 000 Kč + 2 000 Kč), respektive by neexistence takového titulu potvrzovala verzi žalované o úplném zaplacení obou půjček. Je zde ještě nutné zmínit, že žalobcem předložená smlouva o poskytnutí prozatímního bydlení žalované, kterou účastníci uzavřeli v říjnu 2014 časově nepokrývá období, jež je předmětem tohoto řízení (duben až srpen 2014 případně dříve). Jak bude rozebráno dále, odvolatel tuto svou skutkovou verzi neprokázal.

12.Žalovaná v rámci své obrany nezpochybňovala, že ke dni podpisu obou uznání skutečně žalobci dlužila 16 000 Kč a 31 296 Kč (viz protokol o jednání ze dne 22. 9. 2017), ovšem namítala, že celý dluh zanikl jeho splněním. Tvrdila, že částku 16 000 Kč žalobci uhradila hotově (z ruky do ruky) a částku 31 296 Kč postupně v několika splátkách převedla bezhotovostně na účet žalobce, a to dne 21. 4. 2014 částku 3 500 Kč, dne 19. 5. 2014 částku 5 000 Kč, dne 16. 6. 2014 částku 7 000 Kč, dne 23. 7. 2014 částku 6 000 Kč, dne 14. 8. 2014 částku 7 000 Kč a dne 16. 3. 2015 částku 1 000 Kč. Zbylé 2 000 Kč měla zaplatit hotově spolu s částkou 16 000 Kč. Žalovaná současně uváděla, že uvedené bezhotovostní platby hradila na dluh 31 296 Kč, existenci jiného závazku (dalšího právního důvodu), který by svědčil žalobci, popírala, a to včetně dohody "o společném hospodaření".

13.S ohledem na právě zmíněné skutkové verze obou účastníků bylo na posouzení odvolacím soudem, zda závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a zejména břemeno důkazní, zatímco žalovaná této své procesní povinnosti dostála, obstojí a zda tak jsou skutečně dány podmínky pro zamítnutí i zbylé části žaloby.

14.Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

15.Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda z hlediska provedených důkazů, jež je nutné hodnotit jednotlivě a ve vzájemných souvislostech (§ 132 o.s.ř.), obstojí obrana žalované o úhradě 16 000 Kč hotově tzv. z ruky do ruky. Soud prvního stupně a stejně i odvolací soud, přitom vycházel kromě písemných podání žalované také z její výpovědi, z výpovědi svědka , jméno FO, a přihlížel přitom i k námitkám žalobce. Při hodnocení důkazů se uplatňuje zásada přímosti a soud současně musí uvažovat v širších souvislostech případu a zohlednit okolnosti, jež v řízení vyšly najevo. V rámci volného hodnocení důkazů nutně dochází k situacím, kdy verzi jednoho účastníka bude soud hodnotit jako pravděpodobnější než verzi druhého. Typicky k popsané situaci bude docházet při absenci písemných důkazů (např. kvitance či dohody) nebo jestliže se bude opírat o důkazy nepřímé. Pouhá skutečnost, že soud hodnotí důkazy jinak, než by je hodnotil neúspěšný účastník, respektive že je možný i jiný výklad provedených důkazů však neznamená vadné hodnocení důkazů, pokud takové hodnocení obstojí jako logické a pravděpodobné (možné) s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

16.Žalovaná především nepopírala, že uvedenou částku, respektive částku ve výši 16 800 Kč, žalobce poukázal na její účet a že skutečně šlo o půjčku, ovšem namítala že ji již vrátila. Jde-li o vrácení částky 16 000 Kč (respektive 18 000 Kč) provedl soud prvního stupně důkazy, které mu žalovaná nabídla. Šlo o písemnou smlouvu o půjčce, již uzavřela s bývalým manželem , jméno FO, dne 14.1.2015, o výslech jmenovaného svědka, a nakonec o účastnickou výpověď žalované. Jestliže soud prvního stupně po provedeném dokazování a také s přihlédnutím k výslechu žalované, která podrobně popsala svou finanční situaci a vztah s žalobcem včetně (odděleného) hospodaření, uvěřil právě verzi žalované, nejde o excesivní hodnocení provedených důkazů a toto hodnocení je v souladu s obsahem spisu. Je třeba vnímat i to, že žalovaná svou procesní obranu uvádí od počátku řízení konzistentně (k tomu viz již podaný odpor ze dne 13.3.2017), přičemž popsaná verze není z pohledu praktického života nikterak nepravděpodobná ani nelogická s ohledem na nedávný rozchod účastníků, z nějž vyplývaly rozjitřené vztahy a neshody mezi bývalými partnery. Ani způsob předání peněz z okna v přízemí domku, ani okolnost, že se bývalý manžel přímo neúčastnil předání peněz, ač byl přítomen ve vedlejší místnosti, nepůsobí nepravděpodobně, naopak právě tato okolnost činí verzi žalované pravděpodobnější a věrohodnější s tím, že je uvěřitelné, že se neúčastnil předání peněz přímo, aby nejitřil celou situaci právě svou přítomností. Verzi žalované podporuje časová souvislost s půjčkou částky 20 000 Kč od , jméno FO, , bez které by na úhradu svého dluhu neměla finanční prostředky. I přes absenci písemného potvrzení o předání peněz žalovanou žalobci tak i podle odvolacího soudu obstojí verze žalované a závěr o prokázání předání uvedené částky v lednu 2015 proto považuje odvolací soud za správný. Uvedené se týká kromě částky 16 000 Kč ještě dále i částky 2 000 Kč, která zbývala k úhradě (doplacení) druhé půjčky, ze které měla žalovaná uhrazeno 29 296 Kč.

17.Zbývalo zhodnotit, zda žalobce prokázal svou skutkovou verzi o existenci dohody o společném hospodaření a nedoplatku druhé půjčky ve výši 20 296 Kč (z původní půjčky 31 296 Kč) nebo obstojí obrana žalované, že bezhotovostním převodem uhradila 29 296 Kč a že žalobci nesvědčil jiný právní titul k ponechání si této částky než ústní smlouva o půjčce. Pokud by žalovaná neučinila existenci této půjčky nespornou, měl by žalobce problém její existenci prokázat.

18.K žalobcem tvrzené smlouvě o společném hospodaření je především třeba uvést, že i přes poučení žalobce netvrdil ani neprokázal její obsah. Při absenci písemné formy, která vždy znamená obtížnější procesní postavení, bylo nutné ozřejmit jaké společné náklady (např. na energie, potraviny, bydlení atp.) se žalovaná měla zavázat hradit a dále v jaké výši (zda mělo jít o pevně stanovené částky nebo platby podle skutečné spotřeby, zda měsíčně nebo v jiné frekvenci atp.). Žalobce k prokázání této skutečnosti navrhnul svůj účastnický výslech a dále výslech svědka , jméno FO, . Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že z těchto důkazů nebylo s dostatečnou mírou pravděpodobnosti prokázáno ani dlouhodobé vedení společné domácnosti (ve smyslu soužití, společného bydlení a hospodaření) a už vůbec ne hospodaření založené dohodou o společném hospodaření, jíž by se žalovaná zavázala k platbám ve prospěch žalobce. Uvedený svědek nebyl fakticky schopen k tvrzené dohodě uvést vůbec nic a jak podáno shora ani žalobce její obsah (natož že byla uzavřena) soudu nesdělil. Ostatně ani z výpisů bezhotovostních plateb prováděných žalovanou se nepodává účelové rozdělení těchto plateb, nýbrž je zřejmá pouze časová návaznost na obě listiny označené jako "uznání dluhu", z čehož se podává především snaha žalované plnit závazek ze dvou půjček. Lze uzavřít, že v případě zaplacení 20 296 Kč obstojí závěr, že šlo ze strany žalované o placení půjčky a že žalobci jiný právní důvod pro ponechání si této částky nesvědčí.

19.Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (a včetně předchozích nákladů odvolacích), neboť s ohledem na plný úspěch žalované je takové rozhodnutí zcela v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. K potvrzení rozsudku soudu prvního stupně došlo při aplikaci ustanovení § 219 o.s.ř.

20.Žalované, která byla úspěšná i v tomto odvolacím řízení, náleží právo na náhradu nákladů i této fáze a to podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Jde o odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 2 420 Kč, dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za 4 půlhodiny ztráty času ve výši 400 Kč, což s DPH činí 7066,40 Kč a nakonec náleží žalobkyni i cestovné právního zástupce osobním automobilem ve výši 980,84 Kč, dle předloženého vyúčtování. Celkovou částku ve výši 8047,24 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa, .

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

5 Co 347/2026-93 13.05.2026

o zaplacení částky 12 478 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsud...

7 Co 275/2026-227 29.04.2026

o žalobě nepominutelného dědice na poskytnutí povinného dílu, o zaplacení částky...

8 Co 500/2026-72 29.04.2026

o zaplacení částky 11 650 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsud...

8 Co 386/2026-106 14.04.2026

o zaplacení částky 563 432,01 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního...

7 Co 49/2026-502 08.04.2026

o omluvu a přiměřené zadostiučinění 100 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsu...

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	8 Co 895/2024-289
Soud	Krajský soud v Českých Budějovicích
Soudce	Mgr. Miloš Pól
Datum rozhodnutí	12.12.2024
Datum zveřejnění	25.08.2025
ECLI	ECLI:CZ:KSCB:2024:8.Co.895.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

8 Co 895/2024-289

o zaplacení 31 296 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16.2.2024, č. j. 18 C 21/2017-264

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení