18 C 347/2021-157

1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 163 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku (dále jen "Zápůjčka") ve výši 163 000 Kč na vybavení rekonstrukce provozovny. Žalovaný svůj závazek dne 16.1.2020 uznal a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5000 Kč, počínaje dnem 25.2.2020. Do dnešního dne na svůj závazek neuhradil ničeho, čímž ztratil výhodu splátek. Celý dluh se stal splatným nejpozději 25.3.2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté zápůjčky výzvou odeslanou dne 7.7.2021, jež byla žalovanému doručena dne 8.7.2021. Dosud však k vrácení dlužné Zápůjčky žalobkyni ze strany žalovaného nedošlo.

2.Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, v němž mimo jiné namítal, že žádnou Zápůjčku od žalobkyně neobdržel, o Zápůjčku žalobkyni nežádal, předložené uznání dluhu ze dne 16.1.2016 neučinil, pouze podepsal prázdný- nevyplněný žalobkyní předtištěný tiskopis, který mu byl předložen zaměstnancem žalobkyně , jméno FO, v kotelně jeho domu. Žádá zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Ve věci bylo proto nařízeno jednání.

3.Z uznání dluhu ze dne 16.1.2020 bylo zjištěno, že žalovaný jako dlužník uznává dluh ve výši 163 000 Kč vůči žalobkyni z důvodu půjčky poskytnuté na vybavení a rekonstrukci provozovny s tím, že první splátka je splatná ke dni 25.2.2020. Uznání dluhu podepsaly obě strany sporu.

4.Z uznání dluhu ze dne 16.1.2020, předloženém žalovaným, bylo zjištěno, že není podepsán a vyplněn tak, jak je předložen žalobkyní shora v odstavci 3. Kromě podpisu není uvedena adresa žalovaného, důvod poskytnutí zápůjčky, není uveden účet žalovaného, nejsou uvedeny splátky atd.

5.Z příjmového dokladu ze dne 17.1.2020 bylo zjištěno, že žalovaný obdržel 59 800 Kč (účel platby - úhrada dluhy).

6.Z trestního příkazu zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný spáchal přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zák., za tento čin byl pravomocně odsouzen.

7.Z trestního příkazu zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný spáchal přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zák. za tento čin byl pravomocně odsouzen.

8.Z dokladu – prodejka za hotové, potvrzení objednávky 1758/19, dodacího listu č. 2/01-04-19, faktury č. , hodnota, , dodacího listu č. 5/12-09-19, dodacího listu č. , hodnota, , dodacího listu č. , hodnota, , dodacího listu č. , hodnota, , dodacího listu č. , hodnota, , daňového dokladu č. , hodnota, , dodacího listu, daňového dokladu č. , hodnota, , daňového dokladu č. , hodnota, , daňového dokladu č. , hodnota, , daňového dokladu č. , hodnota, , daňového dokladu č. , hodnota, , daňového list č. , hodnota, , daňového doklad č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný jako odběratel od žalobkyně odebíral zboží od dubna 2019 do prosince 2019 a provozoval restaurační zařízení.

9.Ze záznamu svědka , jméno FO, uloženého v trezoru pokladny žalobkyně byly zaznamenány konkrétní data a částky poskytnuté žalovanému v celkové výši 163 000 Kč.

10.Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalobkyni (jednatele) zná dlouhodobě, nemá k němu žádný vztah, s žalovaným nejednal. Byl u , jméno FO, (rovněž svědka) na návštěvě asi před čtyřmi roky, společně nakládají zelí, věděl, že má k němu přijet nějaký pan , jméno FO, (tedy žalovaný), který mu má přivézt peníze. Po příchodu žalovaného , jméno FO, odešel do vedlejší místnosti, kde se domlouval s žalovaným. Z debaty pochopil, že žalovaný peníze nepřivezl, domlouvali se na splátkách. Pak se vrátil , jméno FO, s papírem formátu A4, byl naštvaný s tím, že se celá věc táhne dlouho, že byli domluveni, že žalovaný předá celou částku. Neví, jakou částku žalovaný přinesl. Při rozhovoru slyšel jenom dvě osoby. Viděl vcházet jednu osobu a předpokládal, že to byl žalovaný. , jméno FO, s touto osobou vedl hovor. Schůzka mezi , jméno FO, a žalovaným trvala cca 15-20 minut.

11.Svědkyně , jméno FO, , která je matkou žalovaného, uvedla, že zná jednatele žalobkyně, také svědka , jméno FO, jako zaměstnance žalobkyně, chodili spolu na cvičení psů. Žalovaný pracoval u žalobkyně jako řidič, jeho nadřízeným byl pan , jméno FO, , nebyl v práci spokojený. Strýc žalovaného zařídil žalovanému zaměstnání v Německu. , jméno FO, nechtěl žalovaného pustit s tím, že žalovaný dluží peníze, ale nevěděl přesnou částku. Vzala si zápůjčku u , právnická osoba, . ve výši 80 000 Kč, něco přidala babička, žalovaný se rozhodl, že srovná u pana , jméno FO, dluh. Protože se žalovaný pana , jméno FO, bál kvůli jeho hrubému chování, jela s ním. Bylo to před třemi lety, v lednu večer, byla tma. , jméno FO, je zavedl do kotelny, žalovaný předal panu , jméno FO, peníze ve výši 60 000 Kč určené žalobkyni s tím, že pan , jméno FO, zašle potvrzení o úhradě této částky. Pak dal žalovaný dalších 60 000 Kč, které byly určené pro pana , jméno FO, , na to nedostal žádné potvrzení. Poté pan , jméno FO, vzal dva prázdné předtištěné papíry, kde bylo razítko žalované , právnická osoba, , ale tyto papíry nebyly vyplněné, a požádal žalovaného, ať je podepíše, že je to proto, že rozbil služební auta. Pak šli nahoru po schodech na výzvu pana , jméno FO, do jiné místnosti, kde pan , jméno FO, jim ukazoval poháry z výstav psů, svědkyni to bylo nepříjemné, ale neodmítla prohlídku, neboť to považovala za nezdvořilé. Schůzka trvala zhruba hodinu, finanční záležitosti řešili asi 15-20 minut. Když se vrátili, tak na ně čekal strýc , právnická osoba, v autě před domem pan , jméno FO, , žalovaný mu ukazoval, že podepsal prázdné papíry a strýc mu řekl, že to neměl podepisovat, ale žalovaný a svědkyně to už neřešili, neboť se pana , jméno FO, báli. Dodatečně žalobkyně poslala potvrzení o úhradě částky 59 900 Kč. Také svědkyně uvedla, že žalovaný provozoval v době, kdy byl zaměstnán u žalobkyně, restauraci spolu se svojí bývalou manželkou a neví nic o provozních nákladech této restaurace, ani kdo pořizoval vybavení této restaurace.

12.Svědek , jméno FO, , zaměstnanec žalobkyně, pracuje ve funkci vedoucího velkoobchodu, uvedl, že žalovaný pracoval u žalobkyně jako řidič asi 5-6 let, poté si našel zaměstnání jako řidič v Německu. Žalovaný si zapůjčil peníze od žalobkyně s tím, že si chce přivydělat provozováním restaurace kdysi tzv. Jídelní dům Jirkov (na její rekonstrukci a vybavení). Svědek projednal tuto záležitost s jednatelem žalované, který s tím souhlasil, neboť restaurace v minulosti dobře prosperovala. První částka ve výši 30 000 Kč byla na vypořádání s původním majitelem, další částka ve výši 73 000 Kč na rekonstrukci, další částka 30 000 Kč na nákup pokladny, další částka ve výši 30 000 Kč na zprovoznění restaurace. Postupně se jednalo o částku ve výši 163 000 Kč. Částky byly půjčovány žalovanému na základě ústní dohody v roce 2018, 2019, zaznamenával si je, pokusí se je dohledat. Ale bylo to tak dobře zapamatovatelné a věděl to dobře svědek i žalovaný. Dohoda byla, že bude žalovaný hradit 10 000 Kč měsíčně, což bylo k historii restaurace reálné. Když se žalovanému zvýšily platby na exekuce, tak žalovaný neměl na dohodnuté splátky s žalobkyní. Protože žalovaný pracoval u žalované, tak svědek vykazoval částku jako zápůjčku a vedl ji v záznamech v pokladně. Vztahy byly tehdy mezi oběma přátelské. Také svědek soukromě zapůjčil žalovanému peníze ve výši 50 000 Kč, které mu žalovaný vrátil, když u něj v domě podepisoval uznání dluhu. Dále žalovaný dlužil žalobkyni částku ve výši 59 800 Kč z titulu pracovního poměru, kterou dlužil do pokladny, tuto částku vrátil, jak vyplývá z dokladu. Asi v lednu 2020 žalovaný oznámil osobně svědkovi, že chce ukončit pracovní poměr a že již druhý den podepisuje pracovní smlouvu v Německu. Svědek trval na uhrazení všech dluhů shora uvedených včetně žalované částky. Ještě si telefonovali a žalovaný slíbil, že si půjčí peníze od strýce a vyrovná své závazky, a to jak svůj soukromý dluh vůči svědkovi, tak dluh do pokladny, rovněž žalovanou částku. Tyto částky si odsouhlasili. Svědek upozornil žalovaného, že pokud nevyrovná své závazky, bude nutné sepsat uznání dluhu žalovaným. Žalovaný nejdříve slíbil, že peníze má a vše vyrovná jednorázově. Pak telefonoval, že potřebuje pro sebe na začátek peníze a navrhuje splátky. Svědek připravil uznání dluhu na částku ve výši 163 000 Kč, kompletně jej vyplnil, orazítkoval, podepsal, toto uznání připravil pro žalobkyni a žalovaného. Pro jistotu připravil však ještě jedno prohlášení o uznání dluhu, který už byl jen orazítkovaný a podepsaný pro případ, že by ze strany žalovaného opět nastala nějaká změna, obě verze (jak úplně, tak částečně vyplněnou) měl u sebe. Žalovaný telefonoval, že v daný den přijede, ale až večer ke svědkovi domů. Žalovaný se dostavil sám bez doprovodu kolem 19.00 hod. ke svědkovi do tzv. kotelny, předal mu peníze na vyrovnání jeho soukromého dluhu, dále předal peníze do pokladny žalované, podepsal uznání dluhu na částku ve výši 163 000 Kč s tím, že ji uhradí ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně. Vedle v místnosti byl , jméno FO, , s kterým se svědek zná a který kontroloval naložené zelí, neboť to má v jejich partě na starosti. Schůzka měla trvat maximálně 15-20 minut. Také svědek uvedl, že žalovaný znal dobře prostory u svědka, neboť občas jako řidič tam stěhoval různé věci. Dále svědek podrobně uvedl, kdo a jak vyplňoval listiny na uznání dluhu, a to, že jméno, příjemní, narození a adresu vyplňoval svědek. Co se týká spodní části s uvedením data 16. 1. 2020, to vyplňoval svědek a pod datem veškeré údaje, a to příjmení žalovaného, rodné číslo, narození a podpis vyplňoval žalovaný. Razítko žalobkyně připravil v horní části rovněž svědek, strojově vyplnil část rovněž svědek, žalovaný pouze listinu podepsal s uvedením svého příjmení, data narození a rodného čísla. Co se týká dvou typů listin ohledně uznání dluhu, obě verze listiny ležely v kotelně na stole, je tam rovněž lavička. Svědek tomu již nevěnoval pozornost, držel peníze a vzal si podepsané uznání dluhu. Dále dodal, že částka 163 000 Kč chybí v pokladně, nechybí v účetnictví.

13.Svědek , jméno FO, , navržený stranou žalovanou, ve svém e-mailovém vyjádření uvedl, že si na uvedený skutek nepamatuje a mohl by se dopustit nepravdivé výpovědi. Soud mu sdělil přípisem, že je jeho povinností se k soudu dostavit a vypovídat jako svědek. Důvody odepření výpovědi bude soud posuzovat přímo při jednání v jednací síni. Pokud se nedostaví, soud mu uloží pořádkovou pokutu (§ 53 o.s.ř.), neboť ztěžuje postup řízení.

14.Výslech svědka , jméno FO, , strýce žalovaného (žalovaný je synovcem manželky svědka), který navrhla strana žalovaná, nebyl proveden, i když svědek byl přítomen při jednání dne , datum, , neboť právní zástupce žalovaného uvedl, že na výslechu svědka netrvá z důvodu, že žalovaný byl před jednací síní soudu nedůvodně tímto navrženým svědkem verbálně napadán.

15.Rovněž soud neprovedl navržený důkaz videonahrávkou na CD, neboť právní zástupce žalovaného uvedl, že s ohledem na výslech svědka , jméno FO, na důkazu již netrvá. O neprovedení důkazu soud rozhodl usnesením u jednání.

16.Soud rovněž neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ohledně podpisu žalovaného na uznání dluhu, neboť žalovaný tuto skutečnost nesporoval. V řízení uvedl, že podpis na předloženém uznání dluhu je jeho. O neprovedení důkazu soud rozhodl usnesením u jednání.

17.Soud neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ohledně rukopisu na listině uznání dluhu, neboť tento důkaz považuje soud za nadbytečný. Svědek , jméno FO, při svém výslechu uvedl, které části vyplňoval on. O neprovedení důkazu soud rozhodl usnesením u jednání.

18.Z předžalobní výzvy ze dne 7.7.2021 včetně dodejky bylo zjištěno, že strana žalující vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 163 000 Kč do 30.7.2021.

19.Ze shora uvedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně poskytla žalovanému Zápůjčku ve výši 163 000 Kč na vybavení a rekonstrukci provozovny, kterou žalovaný provozoval, zápůjčky měly být žalovanému poskytnuty v březnu až květnu 2019 dle vlastní evidence , jméno FO, uložené v trezoru pokladny žalobkyně. Z dodacích listů vyplývá, že na provoz restaurace žalovaný odebíral zboží v období od dubna 2019 do prosince 2019. Peněžní prostředky se souhlasem žalobkyně či na její pověření poskytoval žalovanému , jméno FO, , zaměstnanec žalobkyně, který si o tom vedl vlastní evidenci. S výší dluhu byl žalovaný seznámen , jméno FO, . S ohledem na skutečnost, že žalovaný se rozhodl ukončit pracovní poměr u žalobkyně, došlo k vyrovnávání dlužných částek. Žalovaný se po telefonické dohodě dostavil večer , datum, do domu , jméno FO, , vyrovnal osobní zápůjčku, kterou dlužil přímo , jméno FO, , dále uhradil částku ve výši 59 800 Kč, na kterou dostal následující den potvrzení o úhradě od žalobkyně a která vyplývala z jeho pracovní činnosti. Žalovaný podepsal uznání dluhu ze dne , datum, , v němž se zavázal svou dlužnou částku ve výši 163 000 Kč hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč. Na uznání dluhu je podepsaný žalovaný a zároveň je tam označena žalobkyně jako věřitel. Svědek , jméno FO, potvrdil, že se u , jméno FO, nacházel v den, kdy došlo k podpisu uznání dluhu. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že byla s žalovaným v době podpisu uznání dluhu v nebytových prostorách domu , jméno FO, , (v kotelně), kde došlo k podpisu uznávacího prohlášení, které nebylo vyplněné. Dále uvedla, že svědkyně a žalovaný měli z , jméno FO, strach a že se , jméno FO, nechoval slušně k žalovanému a dalším zaměstnancům. Dále uvedla, že v autě čekal na ni a žalovaného strýc , právnická osoba, , který byl rovněž na žádost žalované strany předvolán, ale ve svých vyjádřeních odmítal vypovídat, měl obavu, aby se nedopustil nepravdivé výpovědi, když si nic nepamatuje, nakonec návrh na výslech byl stranou žalovanou stažen. Svědek , jméno FO, jako pověřený zaměstnanec zastupoval žalobkyni při podpisu uznávacího prohlášení žalovaným. Potvrdil, že zápůjčka byla poskytnuta v několika částkách. Svědek mnohokrát žádal žalovaného z pověření žalobkyně k úhradě zápůjčky. Žalovaný si sám zvolil měsíční splátku ve výši 5 000 Kč, dluh doposud neuhradil.

20.Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21.Podle § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

22.Pro smlouvu o zápůjčce zákon nepředepisuje písemnou formu, všechna ustanovení jsou dispozitivní.

23.Podstatnou náležitostí smlouvy není určení času, do níž má být předmět zápůjčky vrácen,základní povinností zapůjčitele podle § 1949 o.z. je vydat po vrácení zapůjčené věci vydlužiteli na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci) s uvedením jména vydlužitele a zapůjčitele, předmětu plnění a místa a času, kde a kdy byl dluh splněn.

24.Dle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v době uznání trvá.

25.V daném případě byla ústně uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným dle § 2390 a násl. o.z. ve výši 163 000 Kč na pořízení a rekonstrukci provozovny žalovaného. Žalovaný tvrdil, že žádnou Zápůjčku ve výši 163 000 Kč neobdržel, nepodepsal uznání dluhu z důvodu poskytnuté Zápůjčky na vybavení a rekonstrukci provozovny tak, jak jej předložila žalobkyně u soudu, ale pouze částečně vyplněný tiskopis. To bylo vyvráceno výpovědí svědka , jméno FO, , který podrobně vysvětluje, jak došlo k tomu, že se objevily dvě verze uznávacího prohlášení ze dne , datum, v jeho domě v nebytových prostorách při osobní schůzce s žalovaným, a to jednak úplně vyplněné uznání včetně podpisu žalovaného a další neúplná verze bez podpisu žalovaného připravená pro případné změny. Výpověď svědka , jméno FO, a výpověď svědka , jméno FO, do sebe zapadají a tvoří logický celek. Naopak výpověď svědkyně , jméno FO, nebyla příliš přesvědčivá, když na jedné straně tvrdí, že se s žalovaným bojí , jméno FO, kvůli jeho hrubému chování a pak si společně s žalovaným tři čtvrtě hodiny v jiné místnosti prohlížejí a povídají o výstavách psů místo, aby řešili problémy týkající se Zápůjčky, což údajně řešili hned poté, co se vrátili ke strýci , právnická osoba, do auta, který navíc odmítl svědčit u jednání soudu s tím, že si nic nepamatuje a nechce se tak dopustit mylné výpovědi, jeho reakce byla u soudu neobvyklá. Dále soud doplňuje, že Veřejná obchodní společnost (coby osobní společnost) podle § 1 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, může být založena pouze za podnikatelským účelem nebo za účelem správy vlastního majetku. Veřejná obchodní společnost může za podnikatelským účelem půjčit peníze, v rámci správy vlastního majetku odpovídá za škodu. I špatný „obchod je obchod“, když při ústně uzavřené Zápůjčce nebyly sjednány ani úroky. Soud v daném případě nezkoumá plnění účetních povinností účastníků řízení. Komentář k § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník: důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak "pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou" (NS 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. V daném případě byl problém ohledně uznání dluhu, kdy z důkazů bylo zjištěno, že žalovaný dluh uznal v souladu v souladu s § 2053 o.z. Co se týká úpadku žalovaného, tak předmětná pohledávka vznikla poté, co byl zjištěn úpadek žalované9ho ve věci vedené sp. zn. KSUL 74 INS 19979/2018, tedy se jednalo o tzv. nový dluh. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26.Soud nemohl vycházet ze lhůty plnění uvedené v uznání dluhu, neboť byla neurčitá, nebyl uveden interval, v jakém mají být splátky ve výši 5 000 Kč hrazeny. Proto soud vycházel ze lhůty uvedené v předžalobní upomínce ze dne 7.7.2021, s dodejkou, v níž je uvedena výzva žalovanému k úhradě do 30.7.2021 s uvedením čísla účtu, na který má být dlužná částka uhrazena. Předžalobní výzva má povahu zesplatňující výzvy. Od 31.7.2021 se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou celé žalované částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl v době splatnosti ve výši 8,5 %. Proto ve zbývající části příslušenství soud žalobu dle výroku II. rozsudku zamítl.

27.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 113 565,20 Kč. K nepatrnému neúspěchu v části příslušenství soud při výpočtu nákladů řízení nepřihlížel. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 163 000 Kč sestávající z částky 7 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 620 Kč za každý z šesti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé) a z částky 7 620 Kč za každý z čtyř úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 87 120 Kč ve výši 18 295,20 Kč.

28.Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.