116 C 146/2025-16

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vyklizení žalovaného z rodinného domu. Do domu se nastěhoval se svolením vlastnice před více než deseti lety na základě dohody, že dům může obývat za předpokladu, že bude vypomáhat s některými domácími pracemi a přispívat pevnou částkou na energie spojené s bydlením. Nájemné nikdy nehradil, ani nebylo ujednáno. Jelikož žalovaný žalobkyni opakovaně verbálně napadl a jednou i fyzicky.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. V domě bydlí již od roku 1996 a měsíčně hradí částku 3 000 Kč jako nájemné. Nájemné nebylo zvyšováno, proto, že se podílí na některých domácích pracech a finančně na pořizování domácích spotřebičů. Co se týče fyzického napadení, tak k tomu došlo už v roce 2021 a bylo to jen poplácání po hlavě bez následků.K jednání se předvolaný žalovaný nedostavil. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.Z výpisu z katastru nemovitostí LV , hodnota, bylo zjištěno vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem. Z výzvy k vyklizení domu ze dne 16.4.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení domu. Žalovaný odmítl výzvu převzít.Žalovaný se k jednání nedostavil, nemohl tak být soudem poučen, že svá tvrzení o hrazení nájemného a o uzavření nájemní smlouvy musí prokázat. Podle ustanovení § 101 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci jednání nečinní.Podle ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Po provedeném dokazování, zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí předmětné nemovitosti a žalovaný nemá žádný titul k užívání nemovitosti. S ohledem na výše uvedené a v souladu s uvedeným ustanovením občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že je právem žalobkyně požadovat po žalovaném vyklizení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však úspěšná žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II.