39 C 135/2025-18

1.Žalobce se svojí žalobou podanou dne 7. 7. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 31 760 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 18. 9. 2024 do zaplacení s tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 25. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému v rámci úvěrované částky vyplacena částka 20 000 Kč, když žalovaný měl kromě této částky zaplatit i souhrnný blíže nespecifikovaný poplatek 16 360 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobci z titulu úvěru částku ve výši 36 360 Kč v pravidelných splátkách 606 Kč týdně, když první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil částku 4 600 Kč, když tuto částku uhrazenou žalovaným žalobce započetl na náhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, úhradu poplatků z prodlení se splácením úvěru, úhradu poplatku na zpracování, doručení úvěru, poplatku za hotovostní inkaso splátek a na úhradu jistiny úvěru 83,47 %, na úrok za poskytnutí úvěru 16,53 % dle odst. 4 článku smlouvy ohledně splácení úvěru. Žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to v databázi dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla, náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky a kontrolou platební historie žalovaného u žalobce, včetně vyhodnocení aktuální finanční situace dle podkladů klienta.

2.V žalobě žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř.

3.Žalovanému byla žaloba s výzvou k vyjádření k žalobě a výzvou k vyjádření k aplikaci § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání) doručována do jeho datové schránky, když k doručení těchto písemností žalovanému došlo fikcí dne 29. 8. 2025. Žalovaný se k žalobě ani k navrženému postupu soudu písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřil. Soud měl tedy za to, že žalovaný svojí nečinností dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání.

4.Soud provedl v této právní věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak tabulkou zaslaných upomínek příslušnou poštou na č. l. 9–10, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 25. 7. 2023, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož data, evidenční kartou klienta na č. l. 13 s údaji o zaměstnání klienta, platební historii smlouvy – splátkovým kalendářem z 10. 11. 2022, předžalobní výzvou k úhradě bez uvedení data, když po zhodnocení výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:5. Jak vyplynulo ze specifikace žalobce, jedná se o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když existenci této obchodní korporace si soud ověřil i nahlédnutím do obchodního rejstříku, ze kterého bylo zjištěno, že žalobce podniká mimo jiné i v oblasti poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Statutárním orgánem žalobce jsou dva jednatelé, když žalobce má zřízenou i dozorčí radu. Základním kapitálem žalobce je částka ve výši 20 000 000 Kč. S přihlédnutím k naprosté nečinnosti žalovaného se soud spokojil s nahlédnutím do obchodního rejstříku ohledně ověření existence žalobce, když žalovaný nikterak v rámci svého případného stanoviska existenci žalobce nezpochybnil.

6.Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , a to dne 25. 7. 2023. Z bližšího obsahu této smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Kromě samotné jistiny úvěru měl žalovaný za poskytnutý úvěr zaplatit i kapitalizovaný úrok 3 960 Kč, poplatek za zpracování, doručení úvěru 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek, když celkem činí tyto poplatky 16 360 Kč. V součtu těchto částek tak soud vzal za prokázáno, že žalovaný měl z titulu poskytnutého úvěru vrátit žalobci celkovou částku ve výši 36 360 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách ve výši 606 Kč, a to po dobu 60 týdnů, s úhradou první splátky 1. 8. 2023 s tím, že úhrada každé další splátky bude provedena sedm dní po datu splatnosti předchozí splátky. Smlouva za žalobce byla uzavřena prostřednictvím , jméno FO, jako zástupce žalobce 25. 7. 2023. Nedílnou součástí smluvních ujednání mezi účastníky bylo i ujednání o splácení úvěru, porušení povinnosti klienta a případné ukončení smluvního vztahu. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (úvěr na 60 týdnů) soud zjistil, že žalobci vznikla povinnost hradit z titulu poskytnutého úvěru celkovou částku 36 360 Kč v týdenních splátkách tak, jak je uvedeno výše. Součástí formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je i příloha číslo , hodnota, , která blíže specifikuje vzorce pro výpočet roční procentní sazby nákladů na úvěr, právo na odstoupení od smlouvy, vyhledávání v databázích spolu s předčasným splacením. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že tato karta byla vyplněna na jméno žalovaného, když žalovaný v rámci informací o své osobě v této kartě uvedl, že bydlí v , Anonymizováno, na adrese , adresa, s kontaktním telefonem, přičemž forma bydlení je označena jako spolubydlící. Žalovaný nežije s nikým ve společné domácnosti. Žalovaný pracoval, respektive deklaroval, že je zaměstnán u firmy , právnická osoba, . s příjmem 21 477 Kč. Životní výdaje na bydlení byly stanoveny částkou 4 872 Kč, když, co se týče dalších nákladů na živobytí, zde byla uvedena částka životního minima 4 860 Kč. Celkem tedy měly činit měsíční výdaje na domácnost žalovaného v červenci 2023 9.732 Kč, když osoba ověřující totožnost žalovaného (zřejmě zástupce žalobce) potvrdil na kartě klienta, že totožnost byla ověřena z občanského průkazu, žalovaný doložil výplatní lístky za šest měsíců roku 2023, výpis z banky a povolení k pobytu. Žádné takovéto listiny však k důkazům doloženy nebyly. Z informace o smlouvě číslo , hodnota, -452279 je prokázáno, že se jedná o smlouvu, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, když žalovaný má být klientem od 10. 11. 2022. Z bližšího obsahu této přehledné tabulky informací o smlouvě vzal soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil z titulu úvěru částku 4 600 Kč, když následně úvěr z jeho strany nebyl splácen a celková dlužná částka na jistině úvěru a dalších poplatcích byla vyčíslena částkou ve výši 31 760 Kč. Tato částka byla vypočtena rozdílem mezi úvěrem a poplatkem ve výši 36 360 Kč, kteroužto částku měl žalovaný zaplatit a již zaplacenou částkou 4 600 Kč, když tak dle názoru žalobce žalovaný dluží z titulu vrácení úvěru 31 760 Kč (smlouva o úvěru číslo , hodnota, z 25. 7. 2023, standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož data, karta klienta z 25. 7. 2023, informace o smlouvě na č. l. 14).

7.Jak již vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce, žalovaný úvěr dále nesplácel, když z titulu nesplacené jistiny úvěru a poplatků požaduje žalobce po žalovaném zaplacení částky 31 760 Kč. Žalovaný byl upozorněn na svůj dluh předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř. bez uvedení data, když z obsahu této předžalobní výzvy vyplývá, že k datu 17. 10. 2024 žalovaný z titulu nehrazení úvěru dluží celkovou částku 31 760 Kč. V předžalobní výzvě bylo žalovanému sděleno, že je mu účtován poplatek za upomínku 300 Kč, přičemž bude po něm požadována smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení upomínky, když upomínka byla žalovanému doručována poštovním úřadem, a to doporučeně (předžalobní výzva ze 17. 10. 2024, poštovní podací arch na č. l. 9–10).

8.Sám žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný, písemně ani jinou relevantní formou se nevyjádřil, neuvedl ničeho právně ani skutkově podstatného a významného.

9.Co se týče právní kvalifikace této věci, smlouvou o úvěru došlo dle § 1721 OZ, s přihlédnutím k § 1724 odst. 1 OZ, k uzavření závazkového vztahu, který lze charakterizovat ve smyslu § 2395 OZ tak, že se jedná o smlouvu o úvěru, kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10.Podle § 1 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru se jedná ve smyslu § 419 OZ o spotřebitelský úvěr, když podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy, která spočívá ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru tento spotřebitelský úvěr poskytne tehdy, jestliže z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Úvěruschopnost spotřebitele posuzuje úvěrující zejména v rozsahu schopnosti spotřebitele splácet pravidelné sjednané splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů, výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních zdrojů. Hodnota majetku je zohledňována tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že spotřebitelský úvěr má být částečně či zcela splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, anebo, pokud z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11.Podle § 580 odst. 1 OZ. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům či právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání., které se zjevně příčí dobrým mravům, či které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13.S ohledem na charakter smlouvy o úvěru, kdy předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr, se soud z úřední činnosti (SDEU C–679/18 OPR-FINANCE) zabýval tím, zda žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěru ve výši 20 000 Kč řádně a z hlediska zákona splnil svou povinnost, totiž posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka. Schopnost případného dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, anebo, pokud by to bylo nezbytné, také z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z pohledu nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18 má věřitel, tedy v tomto sporu žalobce, vždy s odbornou péčí posoudit, zda dlužník (žalovaný) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, když součástí odborné péče úvěrujícího je taková míra obezřetnosti, že se poskytovatel úvěru nebude spoléhat na údaje a případné tvrzení dlužníka splácet úvěr, ale sám si tyto údaje prověří, či si je nechá doložit (rozhodnutí NSS ČR, sp. zn. 1 AS 30/2015). Takovéto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů v souvislosti s takto uzavíranými smlouvami o poskytování spotřebitelských úvěrů, když tyto spotřebitelské vztahy mají negativní celospolečenské dopady a vedou ke spirále předlužování spotřebitelů, případně i k pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, včetně narušení rodinných, sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky a podobně (rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14.Při výkladu a aplikaci právních předpisů, zejména pak zákona o spotřebitelském úvěru, je nutno mít na zřeteli i účel a smysl této právní úpravy, ale je také nutno nacházet v tomto i zásady, které jsou uznávány demokratickými právními státy (Nález ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto zásady především náleží i zásada rovnosti a zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je taktéž ochrana spotřebitele, která byla vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů směřující v oblasti soukromého práva k uplatnění zásady autonomie vůle. Nelze vycházet z toho, že žalovaný smlouvu dobrovolně uzavřel, a pokud by mu podmínky nevyhovovaly, nemusel ji se žalobcem uzavírat. Nelze tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany poskytovatelů takovýchto spotřebitelských úvěrů pouze odkazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři případně odsouhlasil (rozhodnutí , právnická osoba, , sp. zn. 27 Co 221/2019). Z předložené karty klienta a samotného písemného vyhotovení smlouvy vyplývá, že žalobce v rámci zkoumání případné solventnosti žalovaného vycházel pouze z tvrzení žalovaného, když, pokud měly výdaje na bydlení činit částku ve výši 4 872 Kč, když žalovaný byl označen jako spolubydlící, nebylo vůbec soudu ozřejměno, ani blíže rozvedeno, jak tato částka nákladů na případné bydlení byla doložena a žalovaným specifikována. Dalšími případnými náklady na živobytí se poskytovatel úvěru nezabýval (strava, ošacení, hygiena, kulturní a jiné vyžití a podobně), když vycházel ze stanoveného životního minima v zákonné výši 4 860 Kč. Byť z karty klienta vyplývá, že byl zhlédnut občanský průkaz, výplatní pásky za šest měsíců včetně výpisu z banky, žádné takovéto listiny nebyly doloženy, byla doložena pouze karta klienta, když žalobce podle názoru soudu jako poskytovatel úvěru postupoval pouze formálně s úmyslem bez ohledu na řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného tomuto úvěr poskytnout bez toho, aniž by bylo řádně ověřeno, zda žalovaný nebude mít zjevný problém případný úvěr splácet. Pokud žalobce zmiňoval různé databáze, žádné výstupy z databází, nebankovního registru, informací databáze SOLUS, exekuční databáze nebyly doloženy a nelze předpokládat, že by žalobce v rámci ověřování solventnosti žalovaného a jeho následné schopnosti úvěr splácet tyto skutečnosti v databázích ověřoval. Nebylo tedy jednoznačně prokázáno, zda je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit platit stanovené týdenní splátky ve výši 606 Kč, když žalovaný se v podstatě následně bez dalšího dostal do prodlení.

15.Žalobce se měl daleko důsledněji a podrobněji zabývat zjišťováním a prověřováním zjištěného stavu, respektive úvěruschopnosti klienta (dle rozsudku NSS, sp. zn. 1 As 30/2015) ohledně výdajů žalovaného, když tyto byly stanoveny pouze jakousi paušální částkou ve výši životního minima a částkou na bydlení bez toho, aniž by skutečně žalovaný dokládal, jaké náklady na případné bydlení v rámci výkonu práce v Brně má. Žalovaný byl označen pouze jako spolubydlící, není tedy zřejmé, zda se jedná o nájemníka, podnájemníka, spolunájemníka a podobně. Je nutné taktéž zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na doloženém (údajně) výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který by byl schopen pokrýt měsíční splátky a další případné mimořádné výdaje, či zda je žalovaný bez zisku, popř. v mínusu a takzvaně rozpouští úspory, či těmito vůbec disponuje. Žalobce se, jak soud uvedl výše, formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného se poskytovatel úvěru vůbec nezabýval a tyto stanovil v jakési paušální výši, když soudu je z jiné úřední činnosti známo, s ohledem na rozhodovací praxi zdejšího soudu, že částky výdajů na bydlení a částka na životní minimum jsou ve sporech, kde figuruje žalobce u jiných dlužníků, v podstatě totožné (např. sp. zn. 37 C 91/2024). Je nutno konstatovat, že právě výdajovou stránku úvěrované osoby musí žalobce ve smyslu judikatury shora uvedené řádně zkoumat tak, aby mohl v rámci srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žalovaného a jaká je tedy jeho schopnost úvěr splácet.

16.Pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu mimo jiné známa cena nájmu a podnájmu v dané lokalitě, kdy případné náklady na nájemní bydlení v roce , adresa, -, Anonymizováno, jsou natolik nízké a nereálné, že nelze vůbec s rozumnou mírou předpokládat, že by snad výdaje na bydlení včetně úhrady energií a podobně činily žalobcem uvedenou částku 4 872 Kč. Tato částka je dle názoru nereálně nízká a značně podhodnocená.

17.Na základě výše uvedeného proto soud posoudil shora zmíněnou úvěrovou smlouvu jako smlouvu neplatnou, dílem pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 OZ, § 86 zákona o spotřebitelském úvěru), kdy s přihlédnutím k závěru rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nelze jinak než konstatovat, že takto uzavřená smlouva neodpovídá příslušné právní úpravě, respektive že žalobce nedostál své povinnosti dle § 86 řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud má dále za to, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 OZ, s přihlédnutím k Nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Protože se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jedná se tedy o neplatnost absolutní, kdy ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je vždy neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy hovoří zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tedy zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování tak, jak vyplývá z výše uvedeného. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv má na mysli judikatura ÚS ČR (sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladná s českým ústavním pořádkem, zejména s principy rovnosti, přiměřenosti, právní jistoty, přičemž v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany, tedy v tomto případě žalovaného jako účastníka-spotřebitele.

18.V řízení však má soud za to, že žalobce prokázal, že žalovanému bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, a to ve výši původní částky úvěru 20 000 Kč, když z této částky žalovaný uhradil žalobci částku ve výši 4 600 Kč.

19.Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, či tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Jestliže tedy byla žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kteréžto částce zaplatil žalovaný 4 600 Kč, žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 15 400 Kč, když soud právě na základě bezdůvodného obohacení ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uložil, aby z titulu vrácení bezdůvodného obohacení žalobci zaplatil částku ve výši 15 400 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím požadovaném rozsahu dle písemného vyhotovení žaloby a jejího žalobního petitu pak byla žaloba zamítnuta, a to ve zbývající částce 16 360 Kč s úrokem z prodlení z částky 31 760 Kč v zákonné výši. O případných úrocích z prodlení soud v případě bezdůvodného obohacení nerozhodoval, respektive tyto úroky nebyly přiznány, neboť základem pro případné přiznání úroků z prodlení by byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Na základě neplatnosti celé úvěrové smlouvy není důvod zkoumat případnou výši úroku, kdy soud tedy žalobci nepřiznal ani obvyklý zákonný úrok z prodlení.

20.Žalobce učinil předmětem žaloby žalobní jistinu ve výši 31 760 Kč, když po odečtení úspěchu žalobce z titulu přiznaného bezdůvodného obohacení 15 400 Kč činí rozdíl mezi žalobní jistinou a přiznaným bezdůvodným obohacením částku 16 360 Kč, tedy částka vyšší jak 50 %. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, neboť tento zůstal nečinný, když soud tedy ohledně nákladů řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce byl úspěšný v míře menší jak 50 % a žalovanému jako potencionálně úspěšnější straně sporu náklady řízení nevznikly.