6 C 98/2025-31

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 273,60 Kč jak se smluveným, tak zákonným úrokem z prodlení. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaný dne 214. 3. 2022 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a.s., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která byla posouzena jako smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla dne 14. 3. 2022 vyplacena částka 20 000 Kč na účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve 78týdenních splátkách po 584 Kč spolu poplatkem za sjednání zápůjčky ve výši 25 482 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dluží na jistině částku 18 200 Kč a dále na poplatku pak částku 22 073,60 Kč, na kapitalizovaným úroku ve výši 1 756 Kč a kapitalizovaným zákonném úroku pak částku 4 033,45 Kč. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonného úroku z prodlení, tak smluveného úroku ve výši 24,81 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.V průběhu řízení vzala žalobkyně svůj návrh co do kapitalizovaného úroku ve výši 243,02 Kč za období od 12. 9. 2023 do 29. 1. 2024 a úroku ve výši 9,81 % ročně z částky 18 200 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení částečně zpět a soud proto dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení částečně zastavil tak, jak ve výroku I. tohoto usnesení.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 78týdenních splátkách, nejpozději do 11. 9. 2023 spolu s poplatky výše uvedenými, celkem ve výši 45 482 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně plnil pouze částečně, a po 1 800 Kč, což představuje rozdíl mezi sjednanou částkou ve smlouvě a nyní požadovanou částkou v žalobě. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V daném případě ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný žije v bytě jako spolubydlící, je svobodný, není majitelem automobilu, pracuje jako skladních, kde pobírá čistý příjem 21 300 Kč, má odhadované výdaje 2 000 Kč měsíčně, má další čisté příjmy domácnosti, uvedl, že ověřil dokumenty čistý příjem žalovaného pracovní smlouvou ze dne 13. 1. 2022, uvedl, že má další příjem domácnosti 30 000 Kč měsíčně, ovšem k této částce však není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje se zdají být značně podhodnocené. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit.Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 18 200 Kč, když žalovaný v mezidobí uhradil částku 1 800 Kč. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 18 200 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 7. 6. 2024, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení vyzvána dříve, jak dne 22. 5. 2024 k zaplacení do 6. 6. 2024).Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako poplatku za poskytnutí úvěru, smluveného úroku a zákonného úroku), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalobkyně (45,19 %) a úspěchu žalovaného (54,81 %) byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.