37 C 235/2024-32

Žalobou soudu doručenou dne 25. 9. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 124 501 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného za užívání bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, , , adresa, patřícího žalobci, a to bez právního důvodu v období 1. 1. 2023 až 13. 12. 2023 vč. nákladů za služby, které žalovaný v souvislosti s užíváním tohoto bytu spotřeboval v roce 2022 ve výši 25 740, kdy žalobce požaduje pouze 21 408 Kč, a v roce 2023 ve výši 39 099 Kč.Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”)/. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:Účastníci dne 16. 10. 2017 uzavřeli smlouvu o nájmu předmětného bytu s dohodnutým nájemným ve výši 75 Kč/m2/měsíc a nájemným za vybavení bytu, jak se podává z této nájemní smlouvy a jejího dodatku č. , hodnota, . Nájemné za vybavení bytu činilo 10 Kč měsíčně, nájemné za byt pak 4 351 Kč, jak se podává z evidenčního listu účinného od 1. 11. 2017. Od 1. 9. 2019 pak nájemné za vybavení činilo 979 Kč, za byt 4 714 Kč, jak se podává z evidenčního listu účinného od toho dne. Nájemní vztah skončil výpovědí žalobce dne 31. 8. 2022, jak se z této výpovědi s její doručenkou podává, a žalovaný byl z předmětného bytu vyklizen dne 13. 12. 2023, jak se podává z protokolu o vyklizení. Z evidence předpisů a plateb se podává, že žalovaný za rok 2023 za užívání bytu žalobci neuhradil ničeho, neuhradil mu ani vyúčtování služeb za rok 2022 ve výši 21 408 Kč, rovněž zřejmé z tohoto vyúčtování doručeného žalovanému dne 2. 5. 2023, jak se podává z jeho doručenky, ani za rok 2023 ve výši 34 977 Kč, rovněž zřejmé z tohoto vyúčtování doručeného žalovanému dne 24. 4. 2024, jak se podává z jeho doručenky. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, jak je z této výzvy zřejmé.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný užíval předmětný byt v rozhodném období bez právního důvodu, když jeho nájemní vztah k tomuto bytu skončil uplynutím výpovědní lhůty. Protože žalovaný tento byt užíval i po zániku nájemního vztahu až do 13. 12. 2023, kdy z něj byl soudně vyklizena, a žalobce mu nadále poskytoval služby související s užíváním bytu bez právního důvodu, je povinen předmět obohacení vydat ochuzenému, tedy žalobci. Předmět obohacení je představován žalovaným spotřebovanými službami, resp. peněžitou náhradou za ně ve výši obvyklé ceny ve smyslu § 2999 odst. 1 OZ, když tyto služby již byly žalovaným spotřebovány, přičemž soud neměl důvodu pochybovat o tom, že ceny za služby byly účtovány jako ceny obvyklé, a náhradu za užívání bytu ve výši dojednaného nájemného dle ustanovení § 2295 OZ. S ohledem na uvedené soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému vedle dlužné částky zaplatit i příslušenství - úrok z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného až do zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 226 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1, 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 600 Kč, a to za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvy k plnění po 300 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 826 Kč, uložil soud zaplatit žalovanému dle § 160 odst. 1 OSŘ do tří dnů od právní moci rozsudku.