104 C 64/2025-36

1.Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3.2.2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 31 210,21 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 25.10.2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 39 491 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 104 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 10 970 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 byla následně postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 29.7.2024. Dopisem ze dne 31.10.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje z této úvěrové smlouvy zaplacení částky 31 210,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 225,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 113,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 31 210,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a úroku 15% ročně z částky 31 210,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení.

2.Žalobce se žalobou dále domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 454,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 3.9.2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 637 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 235 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 11 905 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 byla následně postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 29.7.2024. Dopisem ze dne 31.10.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje z této úvěrové smlouvy zaplacení částky 21 454,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 324,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 217,36 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21 454,36 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a úroku 15% ročně z částky 21 454,36 Kč od 30.7.2024 do zaplacení.

3.Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5.Pokud jde o nárok první, ze zákaznické karty ze dne 25.10.2021, smlouvy o úvěru č. , hodnota, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, kde uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, bezdětný, jeho příjmy představuje invalidní důchod ve výši 8 837 Kč a další příjmy domácnosti činí 32 500 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 3 000 Kč a splátky v rámci , právnická osoba, ve výši 2 235 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 39 491 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 104 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku 10 970 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 29.7.2024, kdy následně dne 31.10.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. V rámci předžalobní upomínky pak žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění do 15.11.2024.

6.Pokud jde o nárok druhý, ze zákaznické karty ze dne 3.9.2021, smlouvy o úvěru č. , hodnota, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, kde uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, bezdětný, jeho příjmy představuje invalidní důchod ve výši 8 837 Kč a další příjmy domácnosti činí 32 500 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 3 000 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28 637 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 235 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku 11 905 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 29.7.2024, kdy následně dne 31.10.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. V rámci předžalobní upomínky pak žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění do 15.11.2024.

7.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8.Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12.Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13.Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14.Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvy o úvěru, na základě kterých předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 35 000 Kč a částku 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalovaného úvěry splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalovaného, který byl dotazován a své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznických karet. Pokud jde o příjem žalovaného, tento byl dle zákaznických karet v invalidním důchodu a pobíral důchod ve výši 8 837 Kč. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že má odhadované výdaje 3 000 Kč měsíčně, přičemž tyto měly být ověřeny na základě složenek. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a další čisté příjmy domácnosti jsou 32 500 Kč. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze zákaznické karty je zřejmé, že žalovaný má příjem z invalidního důchodu ve výši 8 837 Kč. Pokud jde o další příjmy domácnosti ve výši 32 500 Kč, není zřejmé, o jaké příjmy se má jednat, neboť dle zákaznické karty měl žalovaný pouze jeden zdroj příjmu, tedy invalidní důchod, a také v dokumentech které byly předloženy a ověřovány je pouze uveden výměr důchodu. Pokud pak jde o uvedené výdaje ve výši 3 000 Kč, tyto jsou naprosto podhodnocené, neboť žalovaný žije v nájmu, takže musí mít minimální náklady spojené s platbou nájemného a služeb spojených s nájmem, a dále by tato částka musela pokrýt náklady na jídlo pro žalovaného, náklady na dopravu a další základní potřeby, zejména také s přihlédnutím k faktu, že žalovaný jako invalidní důchodce může mít zvýšené náklady na zdravotní potřeby a pomůcky. Je tak zcela iluzorní se domnívat, že by částka 3 000 Kč měla všechny tyto minimální náklady pokrýt. Předchůdce žalobce je profesionál na trhu v poskytování úvěrů, kdy si tak musí být těchto skutečností vědom a nemůže poskytovat úvěr osobám, kde zcela jasně nemá prokázanou schopnost úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15.Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

16.Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, a to pouze částečně, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“17. Soud dále hodnotil smlouvy o úvěru jako celek, kdy po jejich zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalovaného, by byly smlouvy neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Předchůdce žalobce v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoké náklady spotřebitelského úvěru. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele. Je naprosto nepřiměřené požadovat při zapůjčení částky 35 000 Kč náklady za poskytnutí úvěru ve výši 39 491 Kč a při poskytnutí částky 25 000 Kč požadovat náklady ve výši 28 637 Kč, kdy je pak dlužník povinen uhradit dvojnásobek zapůjčené částky.

18.Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouvy byly absolutně neplatné od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

19.Pokud jde o smlouvu č. , hodnota, , předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 10 970 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 24 030 Kč.

20.Pokud jde o smlouvu č. , hodnota, , předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 11 905 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 13 095 Kč.

21.Žalovaný doposud tyto částky neuhradil, soud proto žalobě v této části vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z těchto částek. Dopisem ze dne 31.10.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění do 15.11.2024, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 16.11.2024. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 16.11.2024. K prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 12,75%, proto byly žalobci přiznány pouze v této výši. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22.Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 7 180,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 225,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 113,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 210,21 Kč od 30.7.2024 do 15.11.2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 7 180,21 Kč od 16.11.2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 31 210,21 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, částku 8 359,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 324,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 217,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 454,36 Kč od 30.7.2024 do 15.11.2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 8 359,36 Kč od 16.11.2024 do zaplacení, a úrok 15 % ročně z částky 21 454,36 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Zdejší soud pak při posuzování nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení vycházel zejména z názoru Krajského soudu Brně vyjádřeného v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 117/2024-120.

23.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24.Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 6.11.2025, kdy tak vycházel z celkové částky 86 672,94 Kč, tedy žalovaná pohledávka 31 210,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 225,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 113,77 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 964,14 Kč (tj. 15% ročně z částky 31 210,21 Kč od 30.7.2024 do 6.11.2025), kapitalizovaný úrok ve výši 5 964,14 Kč (tj. 15% ročně z částky 31 210,21 Kč od 30.7.2024 do 6.11.2025), žalovaná pohledávka 21 454,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 324,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 217,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 099,84 Kč (tj. 15% ročně z částky 21 454,36 Kč od 30.7.2024 do 6.11.2025), a kapitalizovaný úrok ve výši 4 099,84 Kč (tj. 15% ročně z částky 21 454,36 Kč od 30.7.2024 do 6.11.2025).

25.Žalobce byl úspěšný v částce 41 741,71 Kč (tj. 24 030 Kč jistina a 2 988,27 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12,75% ročně z částky 24 030 Kč od 16.11.2024 do 6.11.2025, 13 095 Kč jistina a 1 628,44 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12,75% ročně z částky 13 095 Kč od 16.11.2024 do 6.11.2025), a neúspěšný v částce 44 931,23 Kč, procesně úspěšnější tak byl žalovaný, který by měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.