14 C 36/2025-106

1.Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 475 551,83 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobou uplatnila celkem dva jednotlivé nároky, přičemž nárok 1 žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále také jen jako „banka“), a žalovaný uzavřeli dne 1. 9. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Nedílnou součástí této smlouvy byly Dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty, dále produktové podmínky úvěru a všeobecné podmínky banky včetně sazebníku banky. Banka poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěrový rámec 14 000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta Kreditní účet, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v měsíci předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, částek po splatnosti a částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla konstantní a byla vždy uvedena na výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté karty, přičemž byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec průběžně hradit inkasem ze svého účtu vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že se ocitl v prodlení s hrazením měsíční povinné minimální splátky. Banka proto využila svého práva vyplývajícího z podmínek smlouvy, dne 9. 11. 2023 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě. Nárok za žalovaným byl žalobkyni postoupen smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2024 s účinností ke dni 21. 6. 2024, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 7. 2024. Pohledávka činila ke dni postoupení 19 630,21 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 13 529,72 Kč, poplatků ve výši 4 200 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 685,77 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 214,72 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroku ve výši 15 % jdoucí z dlužné jistiny od 10. 11. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 17 729,72 Kč (odpovídající součtu dlužné jistiny a poplatků) od 23. 6. 2024 do zaplacení. Tuto žalovanou částku žalovaný dosud neuhradil. Nárok 2 žaloby byl odůvodněn tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 16. 6. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček. Banka poskytla na základě této smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč z úvěrového účtu č.ú. , č. účtu, na jeho běžný účet, přičemž část úvěru byla použita na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově. Žalovaný se zavázal vrátit úvěrovou částku společně se sjednaným úrokem v sazbě 13,7 % ročně a zavázal se také platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a úvěr splácet. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že se opakovaně dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků, banka proto využila svého práva, sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek a dopisem ze dne 30. 10. 2023 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 30. 10. 2023. Dále dle čl. IV. smlouvy a dle sazebníku banka uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných ke dni prohlášení úvěru za splatný. Nárok za žalovaným byl žalobkyni postoupen smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2024 s účinností ke dni 21. 6. 2024, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem zaslaným doporučeně. Pohledávka činila ke dni postoupení 511 720,05 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 456 322,11 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dále z kapitalizovaných úroků z úvěru a úroků z prodlení. Ani tuto žalovanou částku žalovaný dosud neuhradil.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.

4.Žalobcem uvedená žalobní tvrzení týkající se nároku 2 byla v tomto řízení v plném rozsahu prokázána předloženými listinnými důkazy, a to především smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalovaným dne 16. 6. 2020 na poskytnutí úvěru ve výši 500 000 Kč s roční úrokovou sazbou 13,7 %. Měsíční anuitní splátka činila 7 673,69 Kč. Dále soud vycházel z výpisu z úvěrového účtu ke dni 30. 10. 2023, z něhož je zřejmá celková dlužná částka, a to jak jistina, tak splatné poplatky (smluvní pokuta) a rovněž kapitalizované příslušenství (úroky a úroky z prodlení). Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 10. 2023. Doloženo bylo rovněž to, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného před sjednáním předmětného úvěru. Postoupení pohledávek z předmětných úvěrových smluv má soud za prokázané z dopisu (oznámení) banky ze dne 28. 6. 2024, taktéž z předžalobní výzvy ze dne 27. 9. 2024. Bylo případně na žalovaném, aby v daném řízení tvrdil a prokazoval, že svůj dluh žalobkyni případně jejímu právnímu předchůdci uhradil, což se však nestalo. Soud proto vycházel z žalobních tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná částka doposud ze strany žalovaného zaplacena nebyla. Jde-li o nárok 1, uvedená žalobní tvrzení byla v tomto řízení v plném rozsahu prokázána předloženými listinnými důkazy, a to především smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2020, uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalovaným, v níž se strany dohodly na poskytnutí úvěrového rámce ve výši 14 000 Kč s roční úrokovou sazbou 12 % (RPSN činila 12,68 %). Dále soud vycházel z platební historie – výpisu ke kreditní kartě (č.l. 86-91) za období od poskytnutí úvěru až do dne 16. 6. 2024, z něhož je zřejmé, že žalovaný přečerpal sjednaný úvěrový rámec. Celková výše dluhu, tak i výše účtovaných úroků (685,77 Kč) a poplatků (4 200 Kč) byla žalovanému oznámena dopisem z 9. 11. 2023, jímž bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru. Výše jednotlivých poplatků vyplývá ze sazebníku banky. Doloženo bylo rovněž to, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného před sjednáním předmětného úvěru (č.l. 78-85). Postoupení pohledávek z předmětné úvěrové smlouvy má soud za prokázané z dopisu (oznámení) banky ze dne 28. 6. 2024. Bylo případně na žalovaném, aby v daném řízení tvrdil a prokazoval, že svůj dluh žalobkyni případně jejímu právnímu předchůdci uhradil, což se však nestalo. Soud proto vycházel z žalobních tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná částka doposud ze strany žalovaného nebyla zaplacena. Žalovaný byl o úhradu dluhu před podáním žaloby upomínán prostřednictvím dopisu zástupce žalobkyně ze dne 27. 9. 2024.

5.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6.Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7.Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný platně uzavřeli dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě kterých žalovaný čerpal finanční prostředky v uvedené výši. Smlouvy splňují formální náležitosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když sjednané úvěry nesplácel řádně a včas, pročež původní věřitel (banka) v souladu s úvěrovými podmínkami přistoupila vždy k zesplatnění celého úvěru. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni podle § 1879 a násl. občanského zákoníku, o změně v osobě věřitele byl žalovaný řádně informován. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně smluvní pokuty, sjednaných úroků a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8.Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 19 023 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a § 11 odst. 1 písm. a), d) za celkem , hodnota, úkony právní služby po 10 220 Kč, 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a dále DPH v sazbě 21 % počítané z odměny zástupce a paušálních náhrad.

9.O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.