19 C 221/2025-30

1.Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 23. 6 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 40 657 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 31 988,32 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že jako věřitel prostřednictvím mandatáře a žalovaný jako dlužník spolu uzavřeli, na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2023, smlouvu o úvěru č. 4004668383. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky; k uzavření smlouvy došlo akceptací žádosti prostřednictvím prodejce. Úvěr byl poskytnut ve výši 28 000 Kč, částka byla dne 15. 11 .2023 převedena na účet prodejce. Dohodnuto bylo, že žalovaný má povinnost čerpanou částku splácet ve formě 17 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 140 Kč od 15. 12. 2023 splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Měsíční splátky byly sjednány jako pevné a neměnné po celou dobu trvání úvěrové smlouvy. V měsíční splátce je obsažena jistina a úrok. V průběhu trvání smlouvy žalovaný přestal hradit žalobci pravidelné splátky, od splátky splatné 15. 12. 2023. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky. Konkrétně jde o prodlení s těmito splátkami: 2 140 Kč splatných dne 15. 12. 2023, 2 140 Kč dne 15 1 2024, 2 140 Kč dne 15. 2. 2024, 2 140 Kč dne 15. 3. 2024, 2 140 Kč dne 15. 4. 2024. K úhradě dluhu byl žalovaný žalobkyní upomínán pod hrozbou ukončení a zesplatnění dané smlouvy, avšak bezvýsledně. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou sjednaného plnění, žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne 30. 4. 2024, že v souladu s ustanovením čl. 5. odst. 3. a 5. Podmínek došlo k zesplatnění všech pohledávek žalovaného vyplývajících ze smlouvy, a to ke dni 16. 4. 2024, a žalovaný byl vyzván k úhradě veškerých závazků ze smlouvy vyplývajících, avšak bezvýsledně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou plnění (jeho části) vyplývajícího z úvěrové smlouvy byl sjednán v neprospěch žalovaného úrok z prodlení, který byl vyúčtován dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni, kdy měl žalovaný hradit. Žalobkyně tedy požaduje úrok z prodlení z dlužné částky ode dne 21. 5. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou, aby nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání předžalobní upomínky uhradil dlužnou částku s příslušenstvím na účet žalobkyně. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil, proto se žalobkyně domáhala svého oprávněného nároku žalobou.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu dne 22. 10. 2025 se nedostavil; jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3.Žalobkyně v průběhu řízení navrhla, aby soud v případě, že nevyhoví žalobnímu žádání z titulu úvěrové smlouvy, přiznal žalobkyni plnění v rozsahu částky 28 000 Kč, když žalovaný na poskytnuté finanční prostředky nezaplatil ničeho.

4.Na základě provedeného dokazování, a to z úvěrové smlouvy č. , IBAN, ze dne 9. 11. 2023, tabulky umoření, potvrzení o platbě ze dne 15. 11. 2023 – potvrzení o proplacení úvěru ze smlouvy č. , IBAN, , dopisu ze dne 30. 4. 2024 – zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy č. 4004668383, obálky listovní zásilky, poštovního podacího archu, předžalobní upomínky ze dne 22. 4. 2025 a potvrzení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že mezi účastníky - žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 9. 11. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (úvěru na koupi zboží) č. , IBAN, na částku 28 000 Kč s úrokovou sazbou 36,05 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 140 Kč s první splátkou splatnou dne 15. 12. 2023 a poslední splátkou splatnou 15. 4. 2025. Částka 28 000 Kč na koupi zboží byla čerpána dnem 15. 11. 2023. Dopisem ze dne 30. 4. 2024 prohlásila žalobkyně pohledávku ze smlouvy za zesplatněnou ke dni 16. 4. 2024 a žalovaného vyzvala k úhradě částky 33 550,32 Kč nejpozději do 20 5. 2024. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 4. 2025 podanou k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení dlužné částky.

5.Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 9. 11. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal, a to na koupi zboží, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 28 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.

6.O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.