115 C 83/2025-85

neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 13.10.2025 ECLI:CZ:MSBR:2025:115.C.83.2025.1
Sdílet:
I.Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 1. 2025, kterou dala žalovaná žalobci, je neplatná.
II.Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 32 129 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1.Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 27. 1. 2025, jež dala žalobci žalovaná, je neplatné. Podaný návrh žalobce odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 6. 1982, ve znění pozdějších dodatků, pracovní poměr a na základě této smlouvy vykonával žalobce práci na pozici koordinátor logistiky. Žalobce je dále členem orgánů odborových organizací působících u žalované, a to organizace , právnická osoba, a organizace , jméno FO, -, Anonymizováno, , nezávislé odborové sdružení pracovníků , právnická osoba, , přičemž žalobce byl v obou těchto organizacích zvolen předsedou. Žalovaná v souladu s § 61 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „zákoník práce“), požádala přípisem ze dne 20. 1. 2025 odborovou organizaci o souhlas s výpovědí žalobci, přípisem ze dne 26. 1. 2025 odborová organizace vyslovila nesouhlas s výpovědí žalobci. I přes nesouhlas odborové organizace byla žalobci dne 27. 1. 2025 doručena výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele č. , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2025 o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Žalobce s takto podanou výpovědí nesouhlasil a dne 30. 1. 2025 žalované sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání a uvedl, že výpověď považuje za neplatnou z důvodu rozporu s ustanovením § 61 zákoníku práce, když nebyl udělen souhlas odborové organizace s výpovědí, a zároveň nejsou splněny podmínky ustanovení § 61 odst. 4 věty za středníkem zákoníku práce. Na to žalovaná sdělila, že kromě souhlasu odborové organizace podmínky pro udělení výpovědi splněny byly a po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala, konkrétní důvody pro tento závěr však žalovaná nesdělila. Žalobce dále uvedl, že odborová organizace nerozhodovala svévolně, ale po interní komunikaci jejích členů. Žalobce je navíc dlouhodobě kladně hodnoceným zaměstnancem, který vykazuje dobré pracovní výsledky. Dle názoru žalobce pak ve výpovědi uváděný důvod není skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru, když žalobce při výkonu funkce v odborové organizaci poukazuje na pochybení žalované, a navíc se žalovanou vede spor o zaplacení mzdového nároku z důvodu krácení mzdy. Jedná se tedy o snahu zbavit se nepohodlného zaměstnance a odborového funkcionáře. Na shodné pracovní pozici jako žalobce pak práci vykonává několik dalších zaměstnanců a žalovaná mohla s ohledem na organizační změnu rozvázat pracovní poměr s některým z nich, nikoli se žalobcem.
2.Žalovaná navrhovala vyřešit věc mimosoudně, nicméně k takovému řešení věci nedošlo. Při jednání uvedla, že skutková tvrzení uvedená v žalobě nerozporuje. Pokud jde o okolnosti, pro které by nebylo možné po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance a člena odborového orgánu dále zaměstnával, tak k tomu žalovaná uvedla, že nemá žádné podklady ani důkazy.
3.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:4. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 6. 1982 soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl pracovní poměr s pracovním zařazením žalobce jako pracovníka přepážky. Pracovní smlouva byla mezi účastníky změněna nejprve dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 10. 6. 1983, poté dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1992, dále dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1994. Poté byl pracovní poměr měněn dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 6. 2000, dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 12. 2000, dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2005, dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2009 a dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 14. 6. 2016. Dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2009 se pak pracovní pozice žalobce vymezila jako dispečer. Z Informace pro zaměstnance o změně kódu a názvu typové pozice ze dne 12. 12. 2016 se podává, že došlo ke změně kódu typové pozice dispečer, obsahová náplň druhu práce zůstala nezměněna.
5.Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 27. 1. 2025 se podává, že žalovaná dala žalobci výpověď z důvodu stanoveném v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, přičemž tento důvod specifikovala tak, že výpověď je žalobci dána z důvodu nadbytečnosti vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele č. , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2025 o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Rozhodnutí zaměstnavatele nabylo účinnosti ke dni 1. 4. 2025, k tomuto dni byla pracovní pozice zrušena a žalobce se stal pro žalovanou nadbytečným, přičemž žalovaná uvedla, že žalobce nemůže dále zaměstnávat podle jeho pracovní smlouvy. Pracovní poměr měl skončit ke dni uplynutí výpovědní doby, přičemž žalobci mělo vzniknout právo na odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce, které mělo být vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru. Žalobce výpověď převzal dne 27. 1. 2025, což stvrdil svým podpisem.
6.Z listiny nadepsané Žádost o souhlas s ust. § 61 odst. 2 zákoníku práce datované dne 20. 1. 2024 (zde se jedná zjevně o písařskou chybu v roce) a adresované subjektu , jméno FO, -21 , právnická osoba, zaměstnanců , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaná požádala odborovou organizaci o souhlas s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce se žalobcem. Svoji žádost odůvodnila tím, že na základě rozhodnutí zaměstnavatele č. , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2025 se zaměstnanci ruší pracovní místo a zaměstnanec se ke dni 1. 4. 2025 stává nadbytečným. Souhlas žalovaná požadovala, neboť se jednalo o člena této odborové organizace.
7.Z e-mailu ze dne 26. 1. 2025 a z přiloženého sdělení odborové organizace , jméno FO, -21.001 , právnická osoba, pracovníků , právnická osoba, se podává, že uvedená odborová organizace vyslovila nesouhlas s výpovědí jejího člena , Jméno žalobce, , tedy žalobce. Odborová organizace dále uvedla, že žalobce je jejím předsedou a jako funkcionář je chráněnou osobou dle zákoníku práce.
8.Z e-mailu ze dne 22. 1. 2025 od odesílatele , jméno FO, pro příjemce , jméno FO, -21 , adresa, , soud zjistil, že , jméno FO, nesouhlasil s udělením výpovědi žalobci. Z e-mailu ze dne 21. 1. 2025 od odesilatele , e-mail, (označen jako , jméno FO, ) pro příjemce , jméno FO, -21 , adresa, se podává, že tento nesouhlasí s výpovědí žalobci, který má dlouholeté zkušenosti s řízením provozu v dispečerské službě. Z e-mailové zprávy od odesílatele , e-mail, (označen jako , jméno FO, ) pro příjemce , jméno FO, -21 , adresa, soud zjistil, že tímto nebyl udělen souhlas s výpovědí žalobci. Z e-mailové zprávy ze dne 25. 1. 2025 od odesílatele , jméno FO, pro příjemce , jméno FO, -21 , adresa, se podává, že tento nesouhlasí s výpovědí žalobci.
9.Ze zápisu členské schůze odborové organizace , jméno FO, -, Anonymizováno, , adresa, ze dne 16. 12. 2024 soud zjistil, že žalobce byl zvolen předsedou této odborové organizace, a to většinou hlasů. Z listin „Seznam členů ZV , jméno FO, – 21.001 , adresa, , od 1. 1. 2025“ a „Seznam členů ZV , jméno FO, – 21.001 , adresa, , od 1. 3. 2025“ soud zjistil, že žalobce byl předsedou odborové organizace od 1. 1. 2025, a byl jím i v době od 1. 3. 2025. Z listiny , jméno FO, -21 představenstvo se podává, že žalobce byl ke dni 12. 1. 2025 předsedou představenstva odborové organizace , jméno FO, -21. Z listiny pojmenované „Výsledek voleb do představenstva , jméno FO, -21 r. 2024“ a ze zápisu z voleb představenstva , jméno FO, -21 soud zjistil, že žalobce byl zvolen ke dni 14. 1. 2025 předsedou představenstva.
10.Z oznámení zaměstnance o trvání na dalším zaměstnávání ze dne 30. 1. 2025 je zřejmé, že žalobce oznámil žalované, že nesouhlasí s podanou výpovědí, kterou zároveň považuje za neplatnou. Dále žalobce žalované oznámil, že v souladu s § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na dalším zaměstnávání a žádá, aby mu byla přidělována práce.
11.Z doručenky z datové schránky soud zjistil, že oznámení zaměstnance o trvání na dalším zaměstnávání bylo žalované odesláno dne 30. 1. 2025.
12.Z listiny ze dne 14. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná v reakci na oznámení zaměstnance o trvání na dalším zaměstnávání uvedla, že vyjma udělení souhlasu odborovou organizací dle § 61 odst. 2 zákoníku práce jsou ostatní podmínky výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce splněny a po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala.
13.Z hodnocení zaměstnance ze dne 18. 1. 2018 soud zjistil, že žalobce byl hodnocen výslednou známkou , právnická osoba, nedatovaných a nepodepsaných formulářů nazvaných „Hodnocení zaměstnance“ pak soud zjistil, že žalobce byl opakovaně v neurčených časových obdobích hodnocen výslednou známkou hodnocení A nebo , právnická osoba, formuláře pro stanovení a vyhodnocení ukazatelů ze dne 5. 1. 2021 pak soud zjistil, že kvalita práce žalobce byla hodnocena jeho nadřízeným.
14.Ze seznamu zaměstnanců na pozici koordinátor logistiky soud zjistil, že na této pozici pracoval , jméno FO, , os. č. , hodnota, , , jméno FO, , os. č. , hodnota, , , jméno FO, , os. č. , hodnota, , , jméno FO, , os. č. , hodnota, , , Jméno žalobce, , os. č. , hodnota, , , jméno FO, , os. č. , adresa, , jméno FO, , os. č. , hodnota, (střídač).
15.Soud také na návrh žalované provedl dokazování e-mailovou komunikaci mezi pověřencem žalované a zástupcem žalobce ze dne 25. 9. 2025, 24. 9. 2025, 12. 9. 2025, 1. 9. 2025, 26. 8. 2025, 25. 8. 2025, 20. 8. 2025, nicméně soud z tohoto důkazu nevzal za prokázaná žádná relevantní zjištění pro posouzení nároku žalobce. Stejně tak soud neučinil žádná skutková zjištění z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7 2018, č. j. 15 Co 85/2018-318, jež byl v řízení proveden.
16.Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
17.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 6. 1982, ve znění jejích pozdějších dodatků, vykonával žalobce pro žalovanou práci na pozici dispečera. Žalobce byl v době, kdy byl u žalované zaměstnán, také předsedou představenstva odborové organizace , jméno FO, -21.001 , adresa, a předsedou představenstva odborové organizace , jméno FO, -21. Rozhodnutím žalované č. , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2025 došlo ke snížení stavu zaměstnanců, a to za účelem zvýšení efektivnosti práce. Dne 20. 1. 2025 požádala žalovaná odborovou organizaci , jméno FO, -21 ve smyslu ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce o souhlas s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce se žalobcem. Odborová organizace , jméno FO, -21.001 , adresa, projednala návrh žalované a dne 26. 1. 2025 reagovala sdělením, že s výpovědí žalobci nesouhlasí. Dne 27. 1. 2025 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele č. , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2025 o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby. Ke dni doručení výpovědi bylo u žalované na pozici dispečer obsazeno celkem sedm míst, včetně žalobce. Žalobce byl v zaměstnání hodnocen pozitivně.
18.Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
19.Podle § 61 odst. 2 zákoníku práce, jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána.
20.Podle § 61 odst. 4 zákoníku práce, jestliže odborová organizace odmítla udělit souhlas podle odstavce 2, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné; pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a soud ve sporu podle § 72 shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru platné.
21.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
22.Žalobce podal žalobu ve lhůtě stanovené v ustanovení § 72 zákoníku práce. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy pracovní poměr. Žalovaná doručila žalobci výpověď, která obsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti. Konkrétně, obsahovala důvod výpovědi s odkazem na příslušné ustanovení zákoníku práce, přičemž tento důvod byl konkretizován odkazem na organizační opatření zaměstnavatele ze dne 16. 1. 2025, č. PK-5/2025/UPROVB, v důsledku, čehož se měl žalobce stát pro žalovanou nadbytečným. Výpověď dále obsahovala také vlastnoruční podpis osoby oprávněné jednat za zaměstnavatele, a to vedoucí oddělení personální administrativy Balíkovny. Obsahem výpovědi dále bylo i ustanovení o skončení pracovního poměru uplynutím výpovědní doby v souladu s § 51 odst. 1 zákoníku práce.
23.Vzhledem k tomu, že žalobce ke dni doručení výpovědi zastával funkci člena orgánu odborových organizací, posuzoval soud výpověď s ohledem na § 61 zákoníku práce. Žalobci jako členu odborových organizací zastávajícímu funkci předsedy představenstva odborových organizací bylo možné dát výpověď z organizačních důvodů. Zvýšená ochrana členů příslušného odborového orgánu však modifikuje možnost nezávislého výběru zaměstnance tak, že tohoto zaměstnance jako zaměstnance dotčeného organizační změnou lze vybrat jen tehdy, nelze-li po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby tohoto zaměstnance nadále zaměstnával. Obecně platí, že pokud zaměstnavatel rozhodne o organizační změně, jejímž důsledkem je snížení počtu zaměstnanců, provádí volbu zaměstnance, se kterým pracovní poměr rozváže. Tato obecná volba je zvýšenou ochranou členů příslušného odborového orgánu modifikována tak, že k výpovědi členu odborového orgánu může zaměstnavatel přistoupit pouze tehdy, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby tohoto zaměstnance nadále zaměstnával, což jsou většinou skutečnosti týkající se dotčeného zaměstnance a mající vztah k výkonu jeho práce.
24.Břemeno tvrzení i břemeno důkazní k prokázání těchto okolnosti pak leží na žalované jakožto zaměstnavateli, proto soud u jednání žalovanou poučil podle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení ohledně skutečností, pro které má žalovaná jako zaměstnavatel za to, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala a nechť označí důkazy k prokázání těchto tvrzení. Žalovaná neuvedla ničeho a nenavrhla ani žádné důkazy i přesto, že byla poučena o následcích nesplnění této povinnosti.
25.Za situace, kdy odborová organizace nevyslovila souhlas s výpovědí funkcionáře odborové organizace a nebyly v řízení zjištěny okolnosti, pro které by po žalované nebylo možno spravedlivě požadovat další zaměstnávání žalobce, dospěl soud k závěru, že výpověď z pracovního poměru udělená žalobci je neplatná, když nebyla splněna zákonná podmínka uvedená v § 61 odst. 4 zákoníku práce.
26.Z důvodů shora uvedených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl.
27.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 129 Kč. Tato částka sestává z těchto částek:- 2 000 Kč za úhradu soudního poplatku,- 22 200 Kč za odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 29. 1. 2025, písemné podání ve věci samé – oznámení o trvání na dalším zaměstnávání, sepis žaloby, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 10. 10. 2025, účast na jednání před soudem dne 13. 10. 2025) ve výši 3 700 Kč za úkon určené podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen jako „a.t.“),- 2 700 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1, 4 a. t., za 6 režijních paušálů po 450 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 29. 1. 2025, písemné podání ve věci samé – oznámení o trvání na dalším zaměstnávání, sepis žaloby, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 10. 10. 2025, účast na jednání před soudem dne 13. 10. 2025),- 5 229 Kč odpovídající 21% DPH ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Odkazované předpisy
Související rozhodnutí
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení