14 Co 50/2025-155

pro vyklizení nemovitosti

Městský soud v Praze Datum rozhodnutí: 07.03.2025 ECLI:CZ:MSPH:2025:14.Co.50.2025.155
Sdílet:
I.Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že se zamítá žaloba, aby soud uložil žalované odevzdat žalobci bytovou jednotku č. , číslo, , nacházející se v budově č. p. , číslo, , , číslo, , , číslo, v bytovém domě, který je součástí pozemku parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , zapsanou na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , v obci , adresa, , vedeném , správní orgán, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
III.Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 soudní poplatek z odvolání 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV.Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náklady ustanoveného zástupce ve výši stanovené výrokem III. rozsudku soudu I. stupně (4 356 Kč) a dále ve výši, která bude určena soudem I. stupně dalším usnesením, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto dalšího usnesení.
1.Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované odevzdat žalobci bytovou jednotku č. , číslo, , nacházející se v budově č. p. , číslo, , , číslo, , , číslo, v bytovém domě, který je součástí pozemku parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , zapsanou na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , v obci , adresa, , vedeném , správní orgán, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci náklady řízení 15 890 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a přiznal zástupci žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátce, se sídlem , adresa, odměnu ve výši 4 356 Kč (výrok III.).
2.Žalobce odůvodnil podanou žalobu tím, že žalované jako nájemkyni předmětného bytu byla dne 28. 7. 2023 dána výpověď z nájmu bytu dle § 2291 odst. 1 o.z. Výpověď byla doručena do datové schránky žalované dne 7.8.2023. Zároveň byla vyzvána k vyklizení bytu do jednoho měsíce od doručení výpovědi. Žalovaná byt užívá bez právního důvodu a žalobce se proto domáhá vyklizení bytu.
3.Žalovaná nárok neuznala s odůvodněním, že nájemné je hrazeno třetími osobami.
4.Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. , číslo, nacházející se v budově č. p. , číslo, , , číslo, , , číslo, v bytovém domě, který je součástí pozemku parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, (výpis z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. , číslo, ). Žalovaná byla nájemkyní této bytové jednotky, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, nájem byl prodloužen na základě dodatků ke smlouvě, a to naposledy do 31. 12. 2022, posléze byl nájem bytu obnoven (nájemní smlouva z 15. 12. 2017 včetně dodatků z 23. 1. 21019, z 2. 1. 2020, zprostředkovatelská smlouva z 11. 10. 2021 uzavřená s , tituly před jménem, , jméno FO, , plná moc z 26. 11. 2016). Žalovaná od října 2020 do 27. 6. 2023 nehradila nájem a poplatky za služby spojené s užíváním bytu (dopis žalobce z 27. 6. 2023 – předžalobní výzva, doručenka do datové schránky žalované 30. 6. 2023, žaloba podaná žalobcem o zaplacení částky 736 832 Kč dne 20. 9. 2023, výpis z účtu č. , č. účtu, za období od 20. 9. 2021 do 20. 9. 2023). Dopisem ze dne 28. 7. 2023 doručeným žalované dne 7. 8. 2023 vypověděl žalobce za použití § 2291 odst. 1 o.z. nájem předmětného bytu za porušení povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem, a to za neplacení nájemného, když dlužná částka nájemného činila ke dni 27. 6. 2023 částku 674 096 Kč, zároveň byla žalovaná vyzvána k vyklizení bytu ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy (dopis žalobce z 28.7.2023, doručenka do datové schránky žalované). Nájemní vztah k předmětnému bytu tak skončil dnem 7. 8. 2023. Žalovaná byt užívá i po uplynutí lhůty k vyklizení bytu.
5.Soud I. stupně po aplikaci § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“), § 2286 odst. 1, a § 2291 odst. 1 až 3 o.z. shledal žalobu důvodnou. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na vyklizení jako vlastník bytové jednotky. Žalovaná je pasivně legitimována jako nájemce. Nájem bytu skončil na základě výpovědi dané dle § 2291 odst. 1 o.z. písemnou formou, doručenou žalované do její datové schránky. Ve výpovědi je dostatečným způsobem konkretizováno, v čem spočívalo zvlášť závažné porušení povinnosti žalované, která po dlouhou dobu neplatila nájemné a poplatky za služby. Žalobce dále splnil svou povinnost vyplývající z § 2291 odst. 3 o.z., když před doručením výpovědi vyzval žalovanou dopisem z 27. 6. 2023, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy uhradila dlužné nájemné a poplatky za služby v celkové výši 674 096 Kč. Tato výzva má časovou a skutkovou souvislost s následnou výpovědí (viz rozhodnutí NS, sp. zn. 25 Cdo 941/2020). Žalovaná přes výzvu žalobce protiprávní stav v určené lhůtě neodstranila, dlužné nájemné neuhradila. Námitkou, že nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod, se soud I. stupně nezabýval, neboť oprávněnost uplatněného výpovědního důvodu lze zkoumat jen v řízení podle § 2290 o.z. (viz rozsudek NS ze dne 15. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017). Žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2290 o.z. žalovaná nepodala, ačkoliv byla o svém právu poučena.
6.Ve výroku II. soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšného žalobce.
7.Ve výroku III. rozhodl soud I. stupně o odměně advokátky žalované, která byla ustanovena zástupcem žalované usnesením ze dne 17. 6. 2024 č. j. 57 C 10/2024-86. Ustanovené zástupkyni byla přiznána odměna dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z částky 1 500 Kč za každý z dvou úkonů (první porada s klientem včetně přípravy zastoupení, účast u ústního jednání dne , datum, ), dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a DPH ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč.
8.Žalovaná napadla uvedený rozsudek včasným odvoláním, a to ohledně výroků I. a II. Namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k jejím tvrzením a neprovedl navržené důkazy prokazující, že nájem hradily za žalovanou třetí osoby. Za žalobce přijímala platby jím zmocněná realitní makléřka , tituly před jménem, , jméno FO, . Provedením důkazu výpisem z účtu této makléřky a jejím výslechem by bylo prokázáno hrazení nájemného. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
9.Žalobce ve vyjádření požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Výpověď z nájmu bytu měla všechny zákonné náležitosti a byla doručena žalované. Žalovaná nepodala žaloby dle § 2290 o.z. Navíc je nepravdivé její tvrzení, že nájemné bylo placeno žalovanou, resp. třetí osobou. Nájemné a zálohy nebyly hrazeny ani na účet žalobce, ani na účet zmocněnkyně. Naposledy bylo hrazeno za září 2020.
10.Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.
11.Jak bylo zjištěno z výpovědi z nájmu ze dne 28. 7. 2023, tato výpověď neobsahuje poučení žalované o jejím právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.
12.Dle § 2290 o.z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.
13.Dle již ustálené judikatury (viz např. rozsudek NS ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, rozsudek NS ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007) ustanovení § 2290 o.z. upravující žalobu na neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu se uplatní i v případě výpovědi z nájmu dle § 2291 o.z. Po marném uplynutí lhůty dle § 2290 o.z. nemůže nájemce v řízení o vyklizení bytu úspěšně uplatnit námitku neexistujícího uplatněného výpovědního důvodu.
14.Dle § 2286 odst. 2 o.z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.
15.Dle judikatury (viz např. rozsudek NS ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2199/2018) ustanovení § 2286 odst. 2 o. z. je třeba vykládat ve spojení s § 2290 o. z., který zakotvuje právo nájemce domáhat se ve stanovené (hmotněprávní prekluzivní) lhůtě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008) u soudu, aby přezkoumal oprávněnost výpovědi. Důvodová zpráva k uvedenému ustanovení pak uvádí, že „řízení k návrhu nájemce vyhovuje lépe zájmu na vyvážené ochraně zájmů stran. Je-li zasaženo do práv nájemce, je na něm, aby se bránil (vigilantibus iura). Nájemcovo postavení jako slabší strany je dostatečně vyváženo tím, že se vyžaduje, aby byl o svém právu domáhat se soudního přezkoumání výpovědi pronajímatelem ve výpovědi poučen“. Je tedy zřejmé, že poučení nájemce o jeho právu navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu soudem, je jednou z podstatných náležitostí výpovědi a jeho absence způsobuje neplatnost výpovědi. Jde o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), neboť smyslem poučení podle § 2286 odst. 2 o. z. je ochrana nájemce, který na základě tohoto poučení získá vědomost o svém právu domáhat se u soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi a o lhůtě, ve které návrh musí podat. Porušení uvedeného ustanovení je tak nejen v rozporu se zákonem, ale zjevně narušuje i veřejný pořádek, pod kterým je v této souvislosti třeba rozumět ochranu nájemce jako slabší smluvní strany [srov. shodně Hulmák M. a kol., Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 452 – 454, nebo Švestka, J., Dvořák, J, Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. (§ 1721 – 2520). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, str. 1278 a násl.].
16.Shodně dovozuje absolutní neplatnost výpovědi z nájmu bytu v případě absence poučení o možnosti podání žaloby dle § 2286 odst. 2 o.z. i nejnovější judikatura (viz rozhodnutí NS ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2029/2023).
17.Pokud tedy v tomto případě výpověď z nájmu bytu ze dne 28. 7. 2023 neobsahuje poučení žalované o jejím právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jde o výpověď z nájmu bytu absolutně neplatnou. K takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.).
18.Aby rozhodnutí odvolacího soudu nebylo pro účastníky překvapivé, neboť soud I. stupně otázku platnosti výpovědi neřešil, resp., vycházel z nesprávného skutkového zjištění, že výpověď z nájmu bytu poučení o právu podat žalobu obsahuje, seznámil je odvolací soud se svým právním názorem (viz např. rozsudky NS ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4504/2008, ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, ze dne 3. června 2009, sp. zn. 32 Cdo 2212/2008 nebo ze dne 31. října 2008, sp. zn. 33 Odo 1255/2006, ze dne 31. října 2008, sp. zn. 33 Odo 1255/2006).
19.Žalobce k tomu uvedl, že ačkoliv předmětná výpověď z nájmu bytu poučení o právu nájemce vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem skutečně neobsahuje, bylo by trvání na tomto poučení přepjatým formalismem, a navíc v rozporu s dobrými mravy, kdy žalovaná neplatí nájemné a zálohy již dlouhodobě. Navíc nájem bytu zde skončil i uplynutím sjednané doby nájmu.
20.Žalobkyně s názorem odvolacího soudu souhlasila.
21.Ke stanovisku žalobce uvádí odvolací soud, že, jak vyplývá z výše uvedené judikatury, výpověď z nájmu bytu je v důsledku absence poučení dle § 2286 odst. 2 o.z. neplatná absolutně, kdy tento nedostatek zákonných náležitostí výpovědi z nájmu bytu nelze překlenout úvahou o chování žalované v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobce argumentuje, že nájem bytu již stejně skončil uplynutím sjednané doby nájmu a žaloba na vyklizení bytu je důvodná, tak předmětem tohoto řízení na základě žalobních tvrzení samotného žalobce je skončení nájmu na základě výpovědi z nájmu dané žalobcem. Zcela odlišná žalobní tvrzení žalobce v odvolacím řízení o skončení nájmu uplynutím sjednané doby jsou pak novým nárokem, jehož uplatnění je dle § 216 odst. 2 o.s.ř. v odvolacím řízení nepřípustné. Odvolací soud o takovém návrhu nemusí rozhodovat, pouze k němu nepřihlíží (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 24 Co 241/2010).
22.Na základě uvedeného postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá. Nájem bytu dosud neskončil, neboť výpověď z nájmu bytu je absolutně neplatná. Soud I. stupně vycházel z nesprávného skutkového závěru, že žalovaná o svém právu podat žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi byla ve výpovědi z nájmu bytu poučena.
23.Odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
24.Odvolací soud rozhodl ve výroku III. o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek za odvolání dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalované bylo usnesením Městského soudu v , místo, ze dne 17. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , přiznáno osvobození od soudního poplatku za odvolání. Žalovaná byla v řízení úspěšná, žaloba byla zamítnuta. Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a činí 5 000 Kč dle položky 22 bod 1 písm. b) a položky 4 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků.
25.Odvolací soud ve výroku IV. tohoto rozsudku rozhodl o náhradové povinnosti procesně neúspěšného žalobce vůči státu.
26.Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.
27.Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.
28.Vzhledem k tomu, že stát v případě ustanoveného advokáta platí náklady řízení místo účastníka, musejí být nahrazeny státu, nikoliv účastníkovi. O přesné výši takovýchto nákladů lze rozhodnout až poté, co budou advokátu přiznány (dříve jejich výše není známa). Proti usnesení o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta jsou oprávněni podat odvolání i účastníci řízení, kteří jsou potenciálně povinni nahradit náklady řízení spočívající v odměně advokáta placené státem (srov. Svoboda, Smolík, Levý, Doležílek a kol., Občanský soudní řád. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 712 – 713). Soud I. stupně tedy musí předně rozhodnout dle § 140 odst. 2 o. s. ř. o odměně a náhradě hotových výdajů (popř. též náhradě za DPH) ustanovené advokátky žalované. Jedná se o samostatný vztah mezi ustanoveným opatrovníkem a státem, kdy odměnu a náhradu výdajů hradí opatrovníkovi stát, přičemž jejich výše zásadně neodvisí od výsledku řízení. Tzn. po právní moci rozhodnutí dle § 140 odst. 2 o. s. ř. má být odměna za zastupování včetně náhrady hotových výdajů uhrazena ustanovené advokátce z rozpočtu soudu I. stupně.
29.V tomto případě bylo již částečně o nákladech ustanovené advokátky rozhodnuto výrokem III. napadeného rozsudku, který zůstal stranou přezkumné činností odvolacího soudu, neboť proti němu nebylo žádným z účastníků řízení podáno odvolání., je tedy v právní moci. Nicméně bude nyní na soudu I. stupně, aby rozhodl o další odměně a hotových výdajích ustanovené zástupkyně žalované (advokátky) za odvolací řízení.
Odkazované předpisy
Související rozhodnutí
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení